Co jsou hry na hrdiny
Přes blata se neslo kvílení divoženek a stromy bez listí trčely k nebi jako pahýly zmrzačených prstů. Podzim dýchal studeně za krk a mokřinou se probíjeli tři opovážlivci, kteří sami sebe nazývali dobrodruhy.
"K ďasu se vší tou vodou," zaklel Hrun, rozložitý barbar s odhalenou hrudí a vlasy spletenými do copánků. "Mám toho svinstva plné boty."
"Borri, počkej!"
Mladý lovec Jarik se zastavil vedle Hruna a shodil ze zad těžkou tornu. Ale trpaslík, který kráčel v čele výpravy, se ani neohlédl.
"Musíme dál," křikl místo toho.
"Z bažin se beztak před soumrakem nevymotáme," namítl Jarik.
Hrun se opíral o svůj meč, snažil se otřepat bláto z boty a přitom bručel: "Vůbec jsme sem neměli lézt. Dávný střet s drakem, ztracené královské kopí, pche! Vyprávěnka pro malé děti."
Ale to už kouzelník Borri dosáhl vrcholu vyvýšeniny ležící před nimi a pronikavě hvízdl. Jarik s Hrunem vzhlédli a viděli, že stojí nahoře mezi vztyčenými kameny a usmívá se. Poprvé za dlouhéčtyři dny se usmíval. To stačilo. Rozběhli se k němu.
Udýchaní stanuli nahoře a pohlédli do hluboké prohlubně před sebou. Hrunovi uniklo překvapené zamručení. Napůl ponořená v kalné vodě tam ležela obrovská dračí kostra. Byla neporušená, z lebky veliké jako tažný vůl trčely dva impozantní rohy a z páteře nad hrudním košem vyrůstalo jemné mřížoví kostí, které kdysi neslo blanitá křídla.
Když Hrun konečně promluvil, hovořil tiše, jako by nechtěl narušit majestátnost scenérie.
"Jak jsi říkal, Borri, že se jmenoval? Erensuge?"
Trpaslík si položil prst na ústa a přísně se na barbara zahleděl svýma krví podlitýma očima.
"Opatrně," řekl. "Dračí jména v sobě mají skrytou sílu."
Jako na potvrzení jeho slov se zezdola ozvalo zapraskání. Kostlivý dračí ocas se pohnul. A pak zažhnula v prázdných očních důlcích rudá světla, mrtvý drak zvedl hlavu a zlověstně na ně pohlédl.
Všichni jsme si někdy na něco hráli, i kdyby jenom na kovboje a indiány nebo na policajty a zloděje. Všichni máme rádi příběhy, proto čteme knihy nebo se díváme na filmy a seriály. Hry na hrdiny, někdy také označované anglickou zkratkou RPG (role playing games), spojují to nejlepší z her a příběhů. Umožní vám dostat se do jiných světů, stát se někým jiným, a přitom vždycky zůstanou vaší hrou, kde hlavní role hrajete vy a kde sami rozhodujete o tom, co se právě teď stane.
Co je DRAČÍ DOUPĚ
DRAČÍ DOUPĚ je nejznámější a nejrozšířenější česká hra na hrdiny. První vydání základní herní příručky vyšlo už v roce 1990, tedy před více než pětadvaceti lety. Od té doby se původní DRAČÍ DOUPĚ dále rozvíjelo a upravovalo. Její nová podoba vyšla pod názvem DRAČÍ DOUPĚ II v roce 2011 a v roce 2017 se dočkala druhého, přepracovaného vydání, které právě držíte v ruce.
Hry na hrdiny se od většiny jiných her odlišují tím, že v nich nejde o vítězství. Hlavním cílem hry je spolu s hrdiny prožít jejich dobrodružství a dobře se přitom bavit. Děj příběhu není ale dopředu pevně stanoven. Hráči ho svými rozhodnutími ovlivňují, ba dokonce tvoří. Základ zápletky vymyslí jeden z nich, kterého budeme dále označovat jako Průvodce hrou, zkráceně Průvodce. Ten je jakýmsi moderátorem a organizátorem celé hry. To on navrhne po dohodě s ostatními hráči, do jakého prostředí by měl být příběh zasazen (může jít například o divočinu, město nebo podzemní labyrint). Všichni dohromady si ještě před hrou utvoří v hlavě představu o zajímavých místech, na nichž se může dobrodružství odehrávat, navrhnou nejrůznější postavy a události, které budou hýbat dějem, a vymyslí i další nápady pro zahájení a rozvíjení příběhu.
Ostatní hráči si na začátku hry připraví vlastní postavy, jejichž role budou hrát. V knize je budeme označovat jako hrdiny. Hráči si sami rozhodnou, zda předností jejich hrdiny je spíš hlava, nebo svaly, jak působí na druhé, zda je to člověk, nebo třeba trpaslík či elf, co všechno dokáže a v čem se vyzná. Je tu možná více pravidel, než bylo ve vašich starých dětských hrách, ale nejsou tak přísná, jako bývají v deskových nebo karetních hrách. Slouží hlavně jako vodítko, podle kterého se vždy dá poznat, co se vaší postavě povede – například porazit soupeře v souboji nebo porozumět tajnému písmu v kouzelnické knize – a co ji to bude stát.
Jakmile jsou postavy hrdinů připraveny, sesednou se hráči dohromady s Průvodcem a začíná se hrát samotný příběh. Průvodce vysvětlí hráčům, kde se jejich postavy nacházejí a v jaké jsou situaci. Jeho úkolem je popisovat okolí, hrát role všech dalších bytostí neboli cizích postav, tedy osob, nestvůr či tvorů, které nepatří žádnému z ostatních hráčů, a řídit hru. Hráči popisují, co dělají jejich hrdinové, a také mluví jejich ústy – podobně jako herci na divadle. Žádná role ale není předem napsána, každý improvizuje a snaží se mluvit a chovat se tak, jak si myslí, že by jednala v dané situaci jeho smyšlená postava.
Je možné, že ani po tomto vysvětlení si ještě nedovedete úplně přesně představit, jak vypadá hraní takové hry na hrdiny. Ukážeme si proto na příkladu, jak to celé může ve skutečnosti probíhat.
Kdo byl Pán jeskyně
Průvodce hrou – tedy toho z hráčů, který hru vede – nazývaly příručky původního DRAČÍHO DOUPĚTE Pánem jeskyně (zkratka PJ) – to proto, že většina dobrodružství se odehrávala v podzemních slujích a labyrintech, které musel takový Pán jeskyně nakreslit a obsadit nestvůrami, pastmi a poklady. Ve hře, kterou držíte v ruce, je ale Průvodce daleko spíše pomocníkem hráčů než jejich pánem a raději než do jeskyně je vede na výpravu do světa fantazie.