Dobrodruzi

Hospodský Šimon naposledy vyhnal slepice ze světnice, která sloužila v Záhořské hospodě jako výčep. Naposledy natočil žejdlík piva. Tentokrát pro sebe, na rozloučenou. Když si pak nahazoval na záda tornu, nadával sám sobě: "Ty hloupý kozle, na takové věci jsi už starý."

Když vlci sestoupili z hor poprvé a zabili pár ovcí, tehdy udusil svůj temperament a mlčel. Když se vrátili druhou zimu, vtrhli do kurníků a téměř zabili mladíka, který se jim postavil na odpor, vztekle vyběhl ven do bouře a hrozil bohům. Nakonec se uklidnil a zase se stal tím veselým Šimonem, kterého vesničané znali. Když se ale za divokého vytí vlci přihnali minulou noc, roztrhali kněze a odvlekli jednu mladou dívku do hor, uvědomil si, že tady něco nehraje, a jeho klidný život skončil. Svůj starý, v plátně uložený meč našel přesně tak, jak ho před lety pod rozviklaná prkna schoval s přísahou, že na něj již nikdy nesáhne.

Šimon, kdysi slavný šampión bojů v aréně, se ještě jednou vydal na cestu dobrodruha. Letitý hrdina se zlověstně usmál; ať už ve zdejších lesích ovládá vlky kdokoliv, teprve pozná, komu zkřížil cestu. Sám přitom netušil, že jde jen o první z mnoha zastávek na dlouhé cestě a že se do svého hostince jen tak nevrátí. A že až se mu to po mnoha letech podaří, v kraji tou dobou bude znám jako Šimon Drakobijec.

Na následujících stránkách se dozvíte, jak si můžete vytvořit postavy udatných hrdinů, kteří se vydali hledat slávu a dobrodružství. Závisí jen na vás, zdali se stanete odvážným šlechticem, který se vydává na cestu, aby smyl hanbu ze jména svého rodu, kouzelníkem, který se pustil po stopách starodávných map a svitků, nebo třeba usedlým sedlákem, kterého do dobrodružství vtáhne vír událostí. Můžete být uprchlíkem z vesnice vypálené nájezdníky, který unikl, zatímco ostatní byli pobiti nebo zotročeni. Můžete se stát zbojníkem, který utekl do lesů před zákonem a přepadá pocestné, stejně jako žoldnéřem, který pronajímá svůj meč a sílu za peníze. Záleží jen na vás, jakou postavu si vytvoříte a jaké role ve hře a příběhu se zhostí.

Tato část se bude zabývat pravidly pro tvorbu hrdinů a všemi ostatními radami a poznámkami s tím souvisejícími.

Každá hráčská postava v DRAČÍM DOUPĚTI je dobrodruhem – odvážlivcem, který se vydal za dobrodružstvím, aby si v sedle koně razil cestu divočinou, bojoval s nepřáteli a nestvůrami, které mu zkříží cestu. Chce se hrdě rvát s osudem o vlastní svobodu a své místo na slunci. Možná hledá štěstí, lásku nebo kus vlastní půdy. Možná před něčím utíká, nebo se nemá vůbec kam vrátit. Dobrodruhem může být šestý syn zemana, který nemá naději zdědit žádný majetek a rozhodne se najít své štěstí sám, toulavý rytíř, poutník nebo mladík, kterému vzala jeho rodinu černá smrt a on poté, co spálil rodné stavení, nasedl na koně a vydal se pryč. Mezi dobrodruhy na cestách ale můžete narazit i na zběhy, psance nebo uprchlíky, na jejichž hlavu je vypsána odměna, zloděje, lapky či bandity.

Dobrodruzi jsou tuláci, jejichž domovem jsou cesty a ložem tráva pod korunami stromů. Jejich bohatstvím je svoboda v srdci a krom ní a vlastní hrdosti mívají jen pár stříbrňáků, které propadávají děravou kapsou. Aby si vydělali na živobytí, ženou se po hlavě do dobrodružství a za hrdinskými skutky. Zlato, které tak dobudou, pak většinou lehkomyslně rozházejí při oslavách toho, že se jim podařilo přežít další den.

Dobrodruzi, kteří si rychle neosvojí dovednosti, jak přežít ve světě plném hlubokých a neprostupných hvozdů, tajuplných blat, starých hrobek a mohyl dávno mrtvých králů, se jen stěží stanou hrdiny legend a oslavných písní. Zapomenuti skonají někde v divočině a lišky nebo medvědi roznesou jejich kosti po lese.

I ten nejneklidnější duch se (když zůstane naživu dost dlouho) nakonec usadí, ale vzpomínka na prach cest a vůni dálek zůstane v jeho srdci navždy. A stejně jako námořníka, který má v žilách oceán, vábí zdáli moře svým voláním, může i usazeného tuláka svést závan dobrodružství a vzdálený třeskot mečů od tepla krbu zpět do nepohodlí a sloty divočiny.

Většina dobrodruhů přesto hledá domov, nebo alespoň útočiště na zimu. Když jsou horské průsmyky neprůchodné a cesty zapadají sněhem, cestuje se velmi těžko. Tuláci a dobrodruhové se většinou stáhnou do nějakého úkrytu. Může jít o opuštěný hostinec, starou polorozpadlou tvrz v lesích, nebo jim může útočiště poskytnout výměnou za práci nějaký sedlák na svém statku. Mohou se také uchýlit k příbuzným nebo dobrým přátelům, mají-li nějaké.