Lidé

Lidé představují snad nejpestřejší skupinu bytostí — od obyčejných žebráků až po tvory z mýtů a legend, jako jsou obři, permoníci nebo mořské panny. S některými se budou hrdinové setkávat na svých výpravách často. Hospodští, bradýři a lazebnice bývají zdrojem drbů, rychtáři, kasteláni či kupci zase těmi, kdo nabízejí výdělek. Jak zařídit, aby nesplývali do jednolité šedi? Často stačí jediný výrazný rys k tomu, aby hráči na vedlejší postavu vzpomínali celé měsíce.

Příklady:

  • Zatímco jeden hostinský může být užvaněný a úslužný, až to hosty obtěžuje, další jen mrzutě bručí a slovo aby z něj páčili.
  • Bujarý krčmář žertuje během rozhovoru s pro cházejícími děvečkami, zapšklý podezřívá dobrodruhy, že pokukují po jeho ošklivé dceři.
  • Otylý hospodský zadýchaně huhňá, sotva je mu rozumět, hubený střízlík zas nervózně odpovídá na otázky dřív, než je postavy stihnou dokončit.

Nepřátelé plní překvapení

Právě u lidí se nejčastěji stane, že jednotlivci budou mít dovednosti, které pro jejich druh nejsou běžné. Nebojte se upravit si každého podle toho, jak se to k jeho osudu hodí — přidávat nebo ubírat dovednosti, zvláštní schopnosti a posouvat hranice.

Příklady:

  • Rychtářem se může stát bývalý voják, který si pořád pamatuje, jak se ohánět mečem.
  • Žebrák je zchromlý lesník, na kterého přišly zlé časy, ale výborně se vyzná v okolní krajině.
  • Vychytralý zlobr se od skřetů přiučil umění stav by mechanických pastí a jeho doupě je plné nástrah.

Konflikty s lidmi se často v průběhu střetnutí divoce proměňují — rvačka skončí po prvních úderech kasáním se a vyjednáváním, pokus nalákat oběť do pasti se zvrhne v duel. Průvodce by měl usilovat o to, aby bytost využívala svých silných stránek a zároveň přirozeně reagovala na vývoj situace.

Příklady:

  • Permoník se bude snažit postavy obelhat, ale pokud lež prokouknou, dá se na útěk (akce spadající pod Vliv přejdou v tělesné).
  • Psohlav bude nejprve nepřátele znejišťovat vytím a válečným tancem na vrcholku útesu, pak vrhne pár oštěpů a zasáhne-li, opět se pokusí protivníky zastrašit (střídání akcí působících na Tělo a Vliv).
  • Když skupina polkanů během přepadu pocítí, že dobrodruzi jsou nad jejich síly, pokusí se ustoupit a vlákat je do pasti (tělesné akce následované duševními).

Smrt člověka

U lidí více než u jiných tvorů platí, že nikdo není osamělý ostrov. Každý má příbuzné, přátele, spojence a další osoby, na jejichž mínění mu záleží a kterým by chyběl. Není na škodu to občas hráčům připomenout drobnými detaily a scénkami.

Příklady:

  • Během hádky dobrodruhů s rychtářem vejde do jizby služka s mísou polévky a zděšeně vycouvá ven.
  • Když se v dálce ozve troubení krakena, mořská panna nenuceně poznamená, že její miláček ji volá.
  • Vědma odpovídá na otázky netrpělivě, protože ji brzy má navštívit nemocná žena ze vsi a ona nechce, aby ji někdo spojoval s ozbrojenými individui.

Hráči by se měli dobře rozmyslet, než jejich hrdinové někoho zabijí. Lidé se navzájem olupují, podvádějí, vydírají, bijí i zraňují, ale vzít někomu život je šokující čin. Od dobrodruhů se očekává, že budou hubit netvory, nepřirozené stvůry a lovit divou zvěř. Sprovodí-li místo toho ze světa člověka, následky si ponesou s sebou. To může platit dokonce i tehdy, když měli k zabití dobrý důvod — pravda totiž nebývá černobílá a navíc není tak těžké ji překroutit, o což se spojenci a blízcí oběti rozhodně postarají.

Příklady:

  • Vražda rychtáře udělá z postav psance, které smí kdokoliv zabít a ponechat si jejich majetek.
  • Kamarádi zabitého žebráka dosvědčí před sudím, že slyšeli, jak postavy tupí krále nebo svatý symbol.
  • Pobití průzkumného skřetího oddílu přivolá na hrdiny krevní mstu celého početného kmene, nebo spustí odplatu proti samotám v okolí, což dobrodruhům mnoho slávy nepřidá.
  • Za smrt mořské panny se postavám několik romantických minstrelů pomstí posměšnými baladami a elfové s nimi odmítnou jednat.
  • Zabití vědmy pronásleduje postavy ve snech. Není divu, vždyť právě noční můry byly jejími důvěrnicemi.

Bojar cf

  • Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti bojovníka, válečníka a lovce, někdy hraničáře)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 6, Duše 4, Vliv 4
  • Oblíbené zbraně: kopí (bodná) nebo meč (sečná)
  • Přirozené nástroje: exotický přízvuk (slova)
  • Zvláštní schopnosti: Vůdce skupiny, Cit pro zbraň — svou oblíbenou, Šampión (bojovník), Bohatýr, Válečný tanečník (válečník)

Kulatý štít na zádech a luk u sedla, čabraka koně protkávaná cizokrajnými vzory, na hlavě špičatá přilba s chocholem a snědá tvář lemovaná černými vousy. To je typický obraz bojara, šlechtice ze vzdálených východních zemí. Ti, kteří byli nuceni opustit svou vlast a toulají se z nejrůznějších příčin domovinou postav, jsou obvykle příliš hrdí, než aby se nechávali najmout na špinavou práci jako žoldáci, ale zároveň příliš chudí na to, aby mohli bojovat jen pro čest a slávu jako rytíři.

Bojaři se ponejvíc vyskytují v oblastech, sužovaných zbojníky, skřety, psohlavy, Hordou, obry a jinou verbeží, za jejíž hlavy se dobře sklízí odměna. Potulují se po cestách mezi městy i pevnostmi a hledají někoho, kdo by jim byl ochoten nabídnout úkol hodný jejich urozenosti a zároveň dostatečnou odměnu za prokázané služby. Ti bohatší si s sebou z domova přivedli družinu věrných ozbrojenců (můžete pro ně použít údaje strážného z bestiáře v pravidlech), ti chudší buď bojují na vlastní pěst, nebo postupně nabírají místní hrdlořezy.

Bojaři mívají za cíl nastřádat si dostatek peněz, aby po návratu do vlasti něco znamenali, nebo se uchytit na zdejším dvoře a postupovat nahoru po společenském žebříčku. Obvykle mívají, jako většina šlechty, slabost pro lov a vzácná zvířata. Proto jsou někteří z nich ochotni zasvětit život honu na ptáka ohniváka a téměř všichni zbystří, začne-li se mluvit o čarovném hřebci.

Jak jedná:

» Často hovoří s přízvukem, typickým pro východní národy. Někteří se dokonce dorozumívají jen přes jednoho ze svých ozbrojenců a při rozhovoru si s nezájmem prohlížejí okolí.

» Bojaři málokdy osobně mluví s vesničany, nuzáky, či obecně lidmi, které považují za podřadné. Pokud je mezi postavami slavný bojovník nebo osoba vyhlížející dostatečně důstojně, může s nimi jednat přátelsky, ostatním však dává najevo svou nadřazenost.

» "Ty se opovažuješ mi odporovat? Ty?! Můj rodokmen sahá k počátkům lidské paměti, za mnou stojí desítky předků mocných jako vaši králové! Za tebou cítím jen stoku a šlichtu pro prasata."

Jak bojuje:

» Najede s koněm mezi protivníky a prudkým nárazem je smete na zem. Úderem kopí do štítu soupeře povalí, aby ho následně rozdrtil pod kopyty. (oblíbený manévr: mocně)

» Rozjede se přímo doprostřed skupiny nepřátel, na poslední chvíli však strhne koně stranou a nečekaně zaútočí na krajního protivníka. Postaví se ve třmenech, jako by chtěl vést ránu s velkým rozmachem, a zatímco zvedá ruku se zbraní, udeří nepřítele štítem. Natáčí koně tak, aby ho kryl před protivníkem, a když se soupeř rozhodne zaútočit na oře, bodne ho kopím. Předstírá, že je plně zaměstnán krocením zdivočelého koně, a jakmile se k němu někdo přiblíží, prudce zaútočí. (oblíbený manévr: lstivě)

» Vystřelí po nepříteli devět šípů a vytáhne meč. Ve chvíli, kdy se protivník vyřítí z úkrytu, pustí meč a vpálí mu mezi oči poslední šíp. Nechá svou družinu, aby nepřátele zaměstnala, objede je zezadu a v klidu postřílí. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Bojar Dobryňa se doslechl, že družinový kouzelník má ve svém amuletu zasazeno zkamenělé vejce ptáka ohniváka. Zatouží po něm, a na výmluvy nebo dokonce odmítnutí není připraven ... stejně jako pětice divoce vyhlížejících krollů, která tvoří jeho doprovod. Ovšem pokud by jej družina přivedla na stopu živého ohniváka, jehož by mohl ulovit, možná by změnil názor.

» Postavy táboří v lese. Noc se zdá klidná, dokud tábor nepřepadne bojar s několika ozbrojenci a nepokusí se všechny zajmout. Kdo ho poslal a proč?

»» Dojde-li na vyjednávání, sdělí útočník družině, že chrání nedalekou pevnost a má hlášení, že se k ní blíží nepřátelští zvědi. Proč si je tak jistý, že se jedná o postavy? Obalamutili jej snad skuteční špehové? Nechají-li se hrdinové dobrovolně svázat, dostanou skutečně možnost se hájit?

»» Pokud bojar postavy zajme, vysvětlí jim, že mu neměly lézt do rajónu. On je v těchto končinách nájemným dobrodruhem a on rozhoduje, kdo si zaslouží pomoc jeho družiny a kdo bude muset nejprve zvýšit nabídku. Těla postav prý použije k tomu, aby vytvořil mýtus o potulující se bestii, za jejíž dopadení dostane zaplaceno. Pokud tedy dobrodruzi nechtějí pracovat pro něj.

» V lese přepadává poutníky lidožravý obr. Kdo jej zabije, dostane velikou odměnu. Jenže pokusí-li se jej družina najít, objeví se problémy: falešné stopy, nebezpečné nástrahy, či vosí hnízdo hozené doprostřed tábořiště. Jedna z postav zahlédne bojara, jak ničí past, kterou na zlobra družina nachystala. Chce snad získat odměnu sám? Nebo je s obrem sbratřen a dluží mu záchranu života?

Vyjednavač:

» Vladyka Vesemir vyhlásí tažení proti Hordě a nabízí odměnu každému, kdo přinese hobití hlavu. Když postavy projíždějí kolem jednoho ze statků, zaslechnou křik a řinčení železa. To se vychytralý bojar Gložvik rozhodl získat odměnu za hobití hlavy bezpečněji, než na válečném poli. Zasáhnou postavy? Nebo přijmou nabídku na spolupráci? Ještě pár hobitích hospodářství tu je a někdo musí zařídit, aby se vladyka nedozvěděl, že hlavy nepatří jezdcům Hordy...

Spojenec:

» Bojar nabídne družině půdu a společenský vzestup, pokud mu pomůže získat panství, které mu neprávem ukradl mladší bratr. Jenže cestou se ukáže, že bojara sesadil car pro zradu v bitvě nebo že jej svrhl jeho vlastní lid kvůli krutosti či neúctě k bohům, že on sám připravil kdysi o nástupnictví svého nejstaršího bratra, že jeho vládnoucí bratr je nebezpečný černokněžník či upír, nebo že bojar zatajil hrdinům jinou důležitou skutečnost...

Snový svět

"Myslím, že jsme ztratili stopu."

Amras se skláněl nad křižovatkou v marné snaze najít otisky v udusané půdě. Náhle se zarazil a zvedl hlavu. Zpoza skály se vynořil zvláštní tvor. Vypadal jako bojovník sedící na koni — na hlavě špičatá helmice lemovaná kožešinou, pod ní huňaté obočí a plnovous splývající na roucho cizokrajného střihu, na paži štít — až na to, že byl celý tvořen šerem.

"Ha!" zvolal přízrak a sklonil kopí k útoku, "další drzá lůza. Jestli si myslíte, že se dostanete skrze Oko jako ti před vámi, tak se zatraceně pletete."

"Tady máš svoji stopu," ušklíbl se Daniel a sáhl pro svou krysařskou píšťalu.

Hostinský g

  • Charakteristika: 1—3 (zejména běžný boj s lidmi, jednání s lidmi)
  • Sudba: 6
  • Hranice: Tělo 3, Duše 4, Vliv 5
  • Přirozené ochrany: Játra z křemene
  • Zvláštní schopnosti: Diplomat, Vyjednavač (mastičkář)

Hostinský je pro mnoho dobrodruhů jedním z nejdůležitějších lidí ve městě. Kromě obstarání životních potřeb je totiž v hostinci možné snadno zjistit nejnovější klepy, uskutečnit schůzku, uzavírat dohody, odposlouchávat cizí hovory, vydělávat na hazardních hrách, těžit z podnapilosti jiných hostů či někoho otrávit.

Mezi hostinskými najdeme mnoho různých povah a podle toho vypadají i zařízení, která vedou. Vznešený elf může vlastnit honosnou stavbu, naplněnou líbezným zpěvem harfeníků, kde nad vyřezávanými stoly planou lustry z kostí a paroží mytických tvorů a do tapisérií na stěnách jsou vpleteny dávné legendy. Bývalá zlodějka povede putyku, v níž se scházejí nejhorší vyvrhelové, maskované stráže prodávají výjimky ze zákona a chraplavé hlasy zločinců zanikají v lomozu rvaček. Plešatý pantáta vlastnící krčmu na kupecké stezce, bude svůj podnik nazývat "obyčejným zájezdním hostincem", ale ve skutečnosti může prodávat zakázané substance každému, kdo zná heslo, zásobovat skřety drancující kraj, nebo donášet na hosty nenáviděnému tyranu. A boubelatá hobití vdova bude na dvoře svého statku po večerech nalévat místním sedlákům, kteří si potřebují před spaním popovídat o počasí.

Hostinským může být zkrátka kde kdo — od zarostlého sedláka s výčepem ve vlastní chalupě, který přes den pracuje na poli a chová prasata, až po bohatého konšela, majitele pivovaru, za něhož pracují děvečky a on jen klábosí s hosty.

Jak jedná:

» Obvykle si rád s kýmkoli popovídá. Nejvíc ho zajímají klepy, kterých má sám v rukávu celou řadu.

» K dobře platícímu zákazníkovi bývá vstřícný, milý a úslužný. Odmítne jej jenom tehdy, pokud má vůči němu předsudky nebo skrývá-li jeho hostinec nějaké špinavé tajemství.

» Ti, kteří mají stálé hosty, se snaží o co největší spokojenost zákazníků. Jiní dávají špatnou míru a zkoušejí oškubat každého, kdo je dosud nezná.

Jak bojuje:

» Pokud má najaté vyhazovače, bojuje křikem: "Hoši, ukažte jim, kde je tady východ." Jinak vyšle pomocníka, aby zadním vchodem co nejrychleji doběhl pro stráže.

» Než boj doopravdy začne, bude se snažit protivníky zastrašovat. Vytáhne zpod pultu schovanou kuši, sukovici nebo popadne sekáček na maso a pokusí se napodobit výraz svých nejostřejších hostů. (oblíbený manévr: mocně)

» "Přece byste mi neublížili, mám ženu a pět dětí a vzniklou škodu vám lépe nahradím živý než mrtvý, pojďme to probrat u večeře zdarma, co vy na to?"

» Pokud je skutečně napaden, brání se všemi předměty v dosahu, přednostně však používá ty levné či málo rozbitné. Levačkou rozdává rány i facky a neštítí se ani kopnout soupeře do rozkroku nebo mu chlístnout do očí nedopité pivo. (oblíbený manévr: lstivě)

» Má-li na někoho pifku, napadne ho nepřímo — runda zdarma místním rváčům, pokud vyřídí jistou nepříjemnost, projímadlo nasypané do jídla, posbírání vypadaných vlasů ze slamníků a pár grošů místní čarodějnici, podstrčení podezřelých předmětů do zavazadel a následné udání nepřátel strážím, podsunutí falešných informací, které místo k pokladu vedou do záhuby.

Jakou roli má v příběhu:

Strážce:

»»Postavy večeří v opuštěném zájezdním hostinci. Náhle ta z nich, která vypadá nejvíc jako učenec, najde ve své kaši dřevěnou trubičku. Je v ní papírek se vzkazem "Pomoc, jsem tu vězněn." Kdo to poslal? A jak se do hostince vůbec dostal někdo, kdo umí psát?

Útočník:

» Postavy se během pátrání po nezvěstných kupcích ubytují v krčmě U Železného vousu. Když si jde jedna z nich večer odskočit, srazí se s mladým trpaslíkem, který špehoval za dveřmi. Je to syn hostinské. Má to spojitost s mizením kupců v okolí? Měl družině ve spánku ulehčit od cenností? Nebo se jen krčmářce zdáli dobrodruzi podezřelí, tak je nechala hlídat?

»» Pokud postavy v noci tajně prohledají krčmu, mohou objevit předměty, které patřily pohřešovaným kupcům. Bude-li jim to stačit na obvinění hostinské z vraždy, musejí vyřešit jiný problém — bojovné trpasličí štamgasty, kteří rozhodně nechtějí přijít o jedinou nelidskou krčmu v okolí.

»» Krčmářka událost zamluví, další den je však družina v lese přepadena ze zálohy bandou lapků, vedených trpaslíkem. Věděli loupežníci o postavách od hostinské? Během pobytu v krčmě nikdo neviděl jejího manžela. Je to snad vůdce zločinců? Nebo jej naopak lapkové unesli a pod hrozbou jeho smrti nutí hostinskou dodávat informace?

» Družina ve městě řeší případ mrtvol ztrácejících se ze hřbitovů. Během občerstvení v putyce zahlédne jedna z postav krčmáře, jak jim nenápadně něco sype do pití. Pokud dá družina najevo, že o tom ví, putykář se zapřisáhne, že šlo jen o byliny pro odhánění navrátilců, a na důkaz neškodnosti nápoj sám vypije. Proč se ale bojí navrátilců? Ví snad o mizení mrtvol něco víc?

»» Pití ve skutečnosti obsahovalo smrtelnou dávku vlčího moru. Proč se krčmář pokusil postavy otrávit a jak to, že na něj samotného oměj nepůsobil? Je to snad vysloužilý imunní vědmák, který tuší, že někdo z měšťanů krmí mrtvolami tajně chovaného vlkodlaka, a chování některé z postav mu přišlo podezřelé? Či je sám jednou z ukradených mrtvol a nemůže tedy již zemřít na otravu? Nebo předem pozřel protijed a celou akcí se jen snažil odvést pozornost? Je snad nejblíže pravdě vyjádření jednoho z hostů "To vaše vepřové chutná nějak divně..."?

Legenda:

» "Běžte si dát v krčmě Pod Čeborem medovinu, dokud máte možnost. Ta putyka se bude brzo rušit. Konšelé prej podezřívaj elfáky, že pančujou víno. Jenže já dobře vím, že to je jen záminka. Kdo se tam totiž řádně napije, vidí pak v opojení věci tak, jak doopravdy jsou. Konšelé se prostě jen bojí, aby se na něco nepřišlo."

Snový svět

Strebor si omámeně prohlížel těstovitou hmotu, která zastavila jeho nekonečný pád. Zkusmo zahýbal končetinami, aby se ujistil, že si skutečně nic nezlámal. Tomu se říká štěstí! pomyslel si.

"Vítej v krčmě Pod Vahami, už na tebe netrpělivě čekáme," ozval se příjemný ženský hlas.

"Výborně," prohodil Strebor a snažil se vyprostit z hmoty, jež mu zachránila život, "Co bude k obědu?""Maso v těstíčku," usmála se hostinská všemi ústy.

Lidožravý obr dh

  • Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti lovce mimo Běžné střelby, bojovníka mimo Bojovnických znalostí)
  • Sudba: 10
  • Hranice: Tělo 7, Duše 3, Vliv 5
  • Přirozené zbraně a zbroje: drápy (dlouhá sečná), zuby (bodná), hrubá kůže (kožená)
  • Talenty: Číhající tvor (bravurní v místě, kde si políčil na kořist)
  • Zvláštní schopnosti: Něco z ničeho (lovec), Divý muž (hraničář)

Představte si děsivou nestvůru, která se sklání nad těly obětí, požírá jejich maso a z rozlámaných kostí vysává morek. Mohutný jako zubr a s tesáky většími než medvěd připomíná spíše šelmu na dvou nohách než člověka. Lidožraví obři chodí zahaleni do zvířecích kůží a ve spárech třímají kyje pokryté zaschlou krví. Na lov vyrážejí z odlehlých horských jeskyní nebo lesních doupat. Živí se masem lidí a skřetů, ovšem když je nejhůř, nepohrdnou ani skopovým nebo hovězím. Aby ulovili svou kořist, odvažují se připlížit se až do blízkosti lidských sídel a měst.

Pověsti tvrdí, že lidožrouty se stávají zlí lidé. Posedlí vlastní zlobou a lačností se mění ve stvůry, které neustále stravuje strašlivý hlad. Zlato nebo bohatství obry nezajímá, ale naučili se je používat jako návnadu na chutné pocestné. Podle lidových pověr jsou rozemleté zuby nestvůry zaručeným lékem proti nemocem útrob a vnitřním zraněním. Alchymisté a šamani je zase přidávají do substancí, jež mají dodat sílu, odvahu či vzbudit zuřivost.

Lidožraví obři jsou samotáři, málokdy tvoří tlupy. Někteří jsou však dostatečně chytří, aby zatoužili po moci a obklopili se poskoky. Takový obr si občas vytvoří vlastní království, jemuž vládne železnou rukou. Slouží mu především skřeti a podobní zlí tvorové, kteří mu zajišťují lidské maso.

Jak jedná:

» Na postavy zaútočí bez váhání, pokud bude mít pocit, že je dokáže přeprat a sežrat. Zdají-li se mu nad jeho možnosti, raději se odklidí z dohledu.

» Na neočekávané situace reaguje ihned a bez rozmyslu. Dalekosáhlé plánování přesahuje jeho myšlenkové možnosti, svou hloupost však vynahrazuje zuřivostí.

» Pro ukojení neustálého sžíravého hladu udělá obr cokoliv — dokonce bude ochoten se na chvíli zamyslet nad případnou nabídkou.

» Někteří obři se ani nenaučili používat jakýkoli jazyk, dorozumívají se jen za pomoci zvířecích zvuků. Jiní mluví neuměle lidskou řečí, vlastní jazyk nemají.

Jak bojuje:

» Běsní a příliš nehledí na žádnou taktiku. Vede jej jen zvířecký pud. Snaží se dostat ke svému nepříteli a utlouct ho palicí, rozsápat mu hrdlo spáry nebo rozbít hlavu kamenem, (oblíbený manévr: mocně)

» Někdy útočí ze zálohy. Vyskočí zpoza skály, z vývratu nebo křoví a s divokým řevem, při kterém tuhne krev v žilách, skočí mezi poutníky, zporáží je svou vahou a snaží se je utlouct nebo rozsápat, než se vzpamatují. (oblíbený manévr: rozsáhle)

» Rozeběhne se na protivníky, aby je zahnal do zamaskované jámy, do jeskyně, u níž zavalí vchod a počká, než zemřou, na úzkou horskou stezku končící slepě nad propastí, nebo na chatrnou lávku přes divokou řeku, kterou snadno převrátí a později si mrtvoly vyloví z peřejí. (oblíbený manévr: lstivě)

» Je-li sám přepaden, bude se snažit udržet nepřátele v odstupu hrozivým rykem, nebo se pokusí chytnout nejslabšího z protivníků a ukousnout mu hlavu, aby tím ostatní zastrašil. Začne se divoce rozhánět kyjem, lámat soušky, či zvedat balvany, pokud to však útočníky neodradí, dá se na útěk. (oblíbený manévr: mocně)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Na turnaji byl smrtelně zraněn jeden z rytířů. Jeho nezletilý syn požádá postavy o doprovod, aby jej loupežníci cestou domů nepřipravili o otcova koně a výzbroj. Během putování vypráví hrdinům pověst o vzniku rodového erbu. Je na něm vyobrazen obr — prý na památku předka, kterého v lidožravou stvůru zaklela zlá čarodějnice. Tu se náhle vyřítí z úkrytu u cesty obr lidožrout a ze všech sil se snaží dostat k rytířově mrtvole naložené na márách. Chce uchvátit maso, nebo jen vzdát úctu padlému potomkovi?

» Postavy narazí v opuštěné horské oblasti na shromažďující se skřetí oddíly, připravené zaútočit do podhůří na panství přítele družiny. Zdálky zahlédnou i lidožravého obra, který je zakutý ve zbroji a surovým hlasem rozkazuje skřetům. Podle všeho je to právě on, kdo sjednotil jejich kmeny pod příslibem plundrování a vraždění. Pokud skřeti dobrodruhy zvětří, požene se jim během chvíle v patách silný oddíl se samotným vůdcem v čele.

Strážce:

» Kupec Rithold, zvaný Trojzub, si najme postavy, aby mu ze starého chrámu v horách přinesly zlatou sošku božstva, která je tam podle pověstí ukryta. Když družina dorazí na místo, zjistí, že chrám proměnili ve svůj pelech dva lidožraví obři. Pod nohama dobrodruhům chrastí ohlodané kosti a ve svitu lamp se kromě sošky zalesknou i krví podlité oči... Je to jen náhoda, nebo s obludami Trojzub uzavřel dohodu, že jim bude posílat jídlo, když mu nechají vše, co mělo u sebe?

» Postavy procházejí temnými chodbami z podzemí zpět k povrchu, když zaslechnou řev. Od ústí jeskyně k nim prudce couvá lidožravý obr, pod paží svírá obrovské vejce a kyjem odráží útoky rozzuřeného gryfa, který se za ním snaží proniknout do podzemí. Jestliže dobrodruzi do boje nezasáhnou, obr padne, ale gryfovo vejce se jim přikutálí k nohám.

Kořist:

» Lidožravý obr uzavřel průsmyk, kterým se dodávají potraviny horníkům ve vysoko položené vsi a zpět se odváží vytěžená sůl. Purkrabí hradu Hvozdec poslal několik rytířů, aby stvůru zabili, ale nikdy se nevrátili. Urozené vdovy se složily na odměnu tomu, kdo přinese zpátky alespoň kosti jejich ztracených mužů, aby je mohly pohřbít. A kupec, který má ve skladišti bohaté zásoby soli, nabídne hrdinům potají nemalou sumu za to, že obr během jejich výpravy nepřijde k úhoně.

Vyjednavač:

» Majitelka kočujícího zvěřince požádá o pomoc postavu mastičkáře nebo zaříkávače. Jedna z jejích atrakcí, lidožrout, totiž už několik dní odmítá jíst a ona se bojí, že jí pojde. Ukáže se, že obluda je neobvykle inte-ligentní a tvrdí, že před dvěma sty lety bývala krutým vladykou, a nyní, již polepšena, se snaží odmítáním syrového masa najít cestu zpět ke svému lidství. Uvěří postavy lidožroutovi a pomohou mu? Co když obr jen zneužívá lidských pověr k pokusu o útěk?

Mořská panna e

  • Charakteristika: 2—4 (zejména pohyb ve vodě, jednání s lidmi, zvířaty i nadpřirozenými bytostmi, ovládnutí primitivních netvorů, Magie vody)
  • Sudba: 10
  • Hranice: Tělo 3, Duše 5, Vliv 7
  • Přirozené nástroje a ochrany: krása nesmírná (ozdoba), Nos na lumpárny
  • Talenty: Nadlidská krása (bravurní při ovlivňování tvorů opačného pohlaví)
  • Zvláštní schopnosti: Mlha a led, Spodní proudy (druid)

U málokterého národa se muži a ženy liší natolik, že je ostatní považují za zcela odlišné živočišné druhy. Mořské panny se svými oblými tvary a rybím ocasem jsou tak sličné, že je námořníci zpodobňují na přídích svých lodí — byť některé praktičtější povahy tvrdí, že jim chtějí jen zalichotit, aby je nechaly pokojně proplout. Muži mořského národa pak mají blíže k rybám. Jejich čtyři končetiny jsou vybavené plovacími blánami, tělo jim pokrývají šupiny a tvarem hlavy se nejvíce podobají štikám. Navíc jsou němí.

Podle toho, které pohlaví uchvátí moc, se také liší společenské uspořádání. Hejna ovládaná rybími muži putují mořem na dlouhé vzdálenosti po boku velryb a krakenů, přepadají obchodní bárky a plundrují rybářské vesnice. Mořské panny jsou v nich pouhými otrokyněmi a představují společný majetek. Často slouží jako volavky při přepadech. Kterákoliv by chtěla z područí uniknout, je pro výstrahu popravena před očima ostatních.

Naproti tomu hejna, v nichž získaly hlavní slovo mořské panny, jsou usazena v blízkosti pobřeží v korálových palácích. Rybí muži skládají na počest žen balady beze slov hrané na trouby z rohů podmořských nestvůr, které pro ně ulovili. Za teplých večerů vycházejí na pobřeží a rozmisťují zde světélkující kameny z mořských hlubin, aby vyjádřili svým vládkyním obdiv. Mořské panny prozíravě udržují pokojné vztahy s lidmi, aby zajistily klidný a bezpečný život pro své potomstvo.

Jak jedná:

» Mořské panny bývají marnivé, milují obdiv, rády slyší lichotky a přijímají dárky.

» Vzhledem k ošklivosti svých mužů se snadno zakoukají do pohledných lidských mládenců. Nesnesou ovšem ani náznak nevěry.

» K lidským ženám, obzvláště těm sličným, se chovají nevlídně, ba dokonce krutě.

» Zbožňují pocit moci nad druhými. Přátele se snaží okouzlit a neurčitými přísliby přimět, aby vykonávali jejich vůli, a nepřátele dostat předstíranou nevinností do pozice, v níž jim nemohou ublížit, aniž by je za to okolí odsoudilo.

Jak bojuje:

» Mořská panna se snaží z boje rychle uniknout. Poškrábe útočníka nehty, úderem ocasu proti němu pošle vlnu nebo vytvoří ve vzduchu gejzír slané vodní tříště, aby kryla svůj ústup. (oblíbený manévr: mocně) Pak se ponoří do hlubin.

» Je-li zahnána do úzkých, upozorní pronásledovatele na údajnou přítomnost krakena, vyláká jejich loď na skaliska, bude předstírat zamilovanost nebo nabídne poklady ze dna moří, aby získala čas. Může se rozplakat nebo pohrozit, že se raději znetvoří či zabije, než by ztratila svobodu. (oblíbený manévr: lstivě)

» V zoufalství se pokusí přivolat na pomoc rybí muže svého hejna nebo některého z vodních běsů či netvorů.

» Rybí muži používají k boji kromě silných paží a háčkovitých zubů též zakřivené šavle a dýky. Ty rádi skrývají před útokem pod hladinou, rozstřikují jimi slanou vodu, aby soupeře oslepili, a zahnutými čepelemi zachytávají jeho zbraň. Snaží se také přitáhnout protivníkovu pozornost nehybným pohledem rybích očí a vyděsit jej. (oblíbené manévry: přesně a lstivě)

» Zatímco jeden poutá soupeřovu pozornost, ostatní rybí muži jej obklíčí, strhnou pod vodu nebo zasahují z těsné blízkosti nekrytá místa na jeho těle (oblíbený manévr: mocně)

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» "Když lehkovážná mořská víla / při své hře chlapce utopila / tu náhle lidé měli ji / za krvelačnou bestii."

» Principál cirkusu najme hrdiny, aby přivedli zpět mořskou pannu, kterou osvobodil krollí otrok Ulbataj a teď ji v její kádi odváží na voze k moři. Žádá též Ulbatajovu hlavu, protože po přervání pout zmrzačil dva strážce. Principálův názor nezmění ani výpověď děvčátka, podle něhož je kroll do mořské panny zamilován a ona jej navedla. Zaváhají postavy, vyjde-li najevo, že oba strážci mořskou pannu týrali?

Vyjednavač:

» Dobrodruzi sestoupí na dno oceánu, aby vyrvali tajemství korálovým jeskyním, v nichž se podle proroctví skrývá záchrana pobřežního knížectví. Nyní však slouží jako domov vodnímu lidu a dotčené mořské panny odmítají vpustit do svého soukromí vetřelce. Kouzlo vodního dechu nevydrží věčně, čas k nalezení řešení se zkracuje...

» Družina poskytuje ochranu lidskému vyslanci v paláci jedné z mořských královen. Její služka přináší varování, že královna byla svržena vojenskou klikou rybích mužů, kteří touží po válce a chtějí vyslance zavraždit. Služka nabízí pomoc při tajném úniku bočními chodbami, některé úseky jsou však pod úrovní mořské hladiny.

»» Služka se chová podezřele. Zdá se, jako by výpravu skrývala spíš před mořskými pannami. Že by měla naopak vyslance vylákat z jeho komnat, aby mohl být snadněji zavražděn? Či je snad šíleně zamilovaná do jednoho z hrdinů a chce smyšlenou záchranou získat jeho vděčnost?

»»» Rybí muži uprchlíky dostihnou, ale střet s nimi je nepřesvědčivý — rychle se dávají na ústup. Možná dosud neuchvátili moc a chtějí pouze zhatit vyjednávání. Nebo vše nastražila sama královna, aby vyslance pod hrozbou války s mořským lidem přinutila později k ústupkům?

Snový svět

Ledová kra na písku a v ní dívka s rybím ocasem — prohnutá, jako by zamrzla ve skoku, ústa doširoka otevřená. A všude ten zvuk, neustávající monotónní křik. Jak by asi zesílil, kdyby se led rozbil? Snad proto je do něj vytesán znak můry...

Varianta: Rybí muž e

  • Charakteristika: 2—4 (zejména pohyb ve vodě, Běžný boj zblízka, Sebedůvěra)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 6, Duše 4, Vliv 4
  • Přirozené zbraně a zbroje: zubatá tlama (bodná), šupiny (kožená)
  • Talenty: Vodní dravec (nadání pro plavání a boj zblízka ve vodě)
  • Zvláštní schopnosti: Nelidská rychlost, Boj ve skupině

Rybím mužům je vlastní dravost a chladná krutost. V boji se dorozumívají jen pomocí gest nebo postavení těla, což téměř znemožňuje odhadnout jejich taktiku.

Permoník d

  • Charakteristika: 3—5 (zejm. Běžná střelba a Běžný vrh, skrývání se a objevování v podzemí, Pohyblivost a Vzdušná akrobacie, Utajování informací, Mechanismy, Výroba a Používání třaskavin, žíravin a plynných jedů)
  • Sudba: 16
  • Hranice: Tělo 2, Duše 9, Vliv 4
  • Neobvyklé smysly: Noční oči (trpaslík)
  • Talenty: Číhající tvor (bravurní v místě, kde si políčil na kořist)
  • Zvláštní schopnosti: Boj ve skupině, Ztělesněná zkáza (léčky, pasti, plynné jedy), Neobvyklé spouště (alchymista)

Prohlásí-li o vás někdo, že jste mazanější než permoník, těžko mohl složit vašemu ostrovtipu větší poklonu. Snad nikdo nedokáže sestavit důmyslnější pasti, připravit nevinněji vyhlížející léčky a ostražitěji střežit své domovy. I při necelých dvou stopách výšky jsou permoníci obáváni a uctíváni málem jako běsové podzemí.

Nosívají vlasy a vousy až po paty a obývají sluje a šachty, které sami vyhloubili ve skále nebo na ně při kutání narazili. Jejich společenství bývají obrovská. V čele každého sídla permoníků stojí kovlad a runa; to jsou tituly, které odpovídají králi a královně.

Permoníci se nutně střetávají s lidskými havíři. Neživí se totiž masem ani rostlinami, nýbrž drahokamy a ušlechtilými kovy. Kutání je pro ně totéž, co pro rolníky orání. A zatímco většina jich chroupá vytěženou rudu přímo, boháči si mohou dovolit pro svou hodovní tabuli čisté zlato, stříbro a démanty. Pravými delikatesami jsou pak pro ně brože a jiné šperky. Není tedy divu, že nenávidí lidské kutače a mnohdy válčí o zlato s trpaslíky, horskými skřety a dokonce i s draky. Kvůli jejich tajnůstkářství ovšem málokdo tuší, že co pro jiné představuje pohádkové bohatství, je pro permoníky zdrojem holého přežití.

Jak jedná:

» Havířům blížícím se k jejich sídlištím nechávají nejdříve varovná znamení, poté zaútočí. Pomáhají jim jen, když je chtějí nalákat na slabou žílu vedoucí pryč.

» Žijí tak dokonale odděleni od ostatních národů, že to v nich vyvolává pocit výjimečnosti. Své zvyky, pravidla a hodnoty považují za jediné přípustné.

» Lze s nimi obchodovat, mají však odlišný vkus. Peníze pro ně představují jen chutné sousto, krásu vidí ve všem starém a omšelém, děsí je pomíjivé věci, například hudba a zpěv.

» Ctí moc panovníka. Žádný z nich neuzavře dohodu s cizincem bez souhlasu kovlada či runy.

Jak bojuje:

» Jejich kuše a vrhané sekerky nemají sílu člověka zabít, pokud netrefí například oko. Mohou však z nepřítele udělat jehelníček skučící bolestí a prosící o milost. (oblíbené manévry: přesně či mocně)

» Neustále ustupují. Za sebou nechávají připravená propadla, spouštějí mříže, podpalují lávky, strhávají vzpěry a rozlévají olej po podlaze, aby klouzala nebo hořela. (oblíbený manévr: lstivě)

» Milují zdvojené pasti. Když se vetřelec vyhýbá zjevné nástraze, vstoupí do další, mistrně maskované. Zdánlivě tělesné akce se mnohdy ukáží být duševními předstírají úprk, útočí ze zálohy křížovou palbou, odřezávají ústupové cesty, jen aby vehnali protivníka do pasti či slepé uličky. (oblíbený manévr: přesně) Pak použijí třaskaviny.

» V nouzi se skryjí ve svých chodbičkách, kam za nimi větší nepřítel nemůže.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Najatý skřetí průvodce Šagrim vede družinu neobývanými jeskyněmi. Odlesky na stěně vzbudí zvědavost jednoho z hrdinů. Permoníci, k jejichž sídlu zlatá žíla vede, mezitím spěchají připravit na výpravu léčky, aby poutníky rozdělili a pohřbili své tajemství spolu s nimi.

Kořist:

» Horníkům, často napadaným permoníky, se podaří jednoho zajmout. Po krutém mučení prozradí, že chodby jejich sídla ústí ve stěně strmého útesu, a popíše, který otvor vede přímo do komnat runy. Stačí se jen spustit na laně, sáhnout si pro ni a vyjednávání je zaručeno. Odváží se toho družina?

» Správce stříbrného dolu Ilvatain Thaen požádá hrdiny, aby z šachet vypudili permoníky. Ti jsou však připraveni. Pokusí se útočníky vlákat do dračí sluje a spustit za nimi mříž. Drak ovšem permoníky nesnáší, takže zachová-li družina chladnou hlavu, možná v něm nakonec najde spojence.

Vyjednavač:

» Čím dál častěji napadají jacísi vousatí raraši řemeslníky a ubližují jim. Koho by napadlo, že když lidé nedávno přehradili ponornou řeku vytékající ze skal, aby vytvořili náhon pro své hamry a mlýny, zatopili tím sídlo permoníků?

» Pusté doly pod horou / kterými sem skřeti jdou / havíře z nich kdysi prý / permoníci vyhnali / jenom s jejich pomocí / lze vetřelce přemoci / Dodrží však slovo své? / Nejsou to snad... ludkové?

Snový svět

Trůn s kovladem stál na stropě. Stejně tak dvořané, kteří jej obklopovali, a strážci, kteří sem Amrase a jeho společníky přivlekli. Nebo možná stáli hlavou dolů sami zajatci, záleželo na úhlu pohledu. Krysař sice Amrasovi tvrdil, že se tak ve snách projevuje přesvědčení permoníků o vlastní výjimečnosti, ale elf by za to moc nedal, že záměna stropu a podlahy je spíše vedlejším důsledkem zmenšovacího elixíru, který Daniel pro výpravu namíchal.

"Znovu opakuji, že nejsme žádní špiclové," ujistil Amras kovlada. "Potřebujeme se jen dostat na druhou stranu Vřeten a kvůli vánici nám nezbylo, než pokusit se projít pod horami."

Bohužel, král permoníků ho neposlouchal. Nehty měl ohryzané do krve, vousy divoce rozježené a jeho dvořanům seděl ve tvářích uštvaný výraz těch, kdo žijí ve stínu šíleného vladaře.

"Strčte je do cel!" křikl kovlad. "Do těch nejmenších. Dva dny bez vody."

"A potom," zaslechl Amras na odchodu jeho hihňavý smích, "jim nabídněte k pití zvětšovací elixír."

Varianta: Ludek dh

Ludkové jsou menšího vzrůstu a žijí při povrchu. Ostatní permoníci je považují za méněcenné, protože ludkové nevidí ve tmě a musí si při cestách pod zemí svítit lucernami. Snad právě tento pocit méněcennosti dal u ludků vzniknout náboženské víře, podle níž končí čas rozkvětu lidí a přichází doba slávy permoníků. Přerod však nemůže nastat, dokud lidé nevymřou a svým nástupcům neuvolní místo na povrchu. Ludkové prý byli mezi permoníky vyvoleni, aby tomu napomohli. Proto jsou lidem mimořádně nebezpeční. Od malička se učí dýchat jedovaté sopečné plyny, které mají po výbuchu posvátné hory uzavřít dějiny lidstva, a rozpoznávat místa, kde proudí láva blíže k povrchu země, aby ji mohli v soudný den vypustit.

Polkan cf

  • Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti bojovníka, lovce, kejklíře, zvěda, válečníka, či řemeslná výroba a Vyjednávání s lidmi)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 6, Duše 4, Vliv 5
  • Přirozené zbraně: drápy (bodná), kopyta (drtivá)
  • Zvláštní schopnosti: Nelidská rychlost, Silák (bojovník)

Vesničané je nazývají stepními skřety. Ne, že by jim snad polkani byli podobní, ale v očích prostých rolníků jsou také pronárodem bez duše, jehož jediným cílem je ztrpčovat ostatním život. Od pasu nahoru lidmi, od pasu dolů zvířaty, brázdí na čtyřech rychlých nohou vysoká traviska východních stepí a číhají na kupecké karavany nebo přepadávají nedostatečně opevněné vesnice. Za jejich skalpy, typické tím, že na zátylku přecházejí v srst, se v mnoha krajích platí stříbrem.

Polkani se ve skutečnosti dělí na dva druhy. Ti menší, zvaní též "divocí", mají psí tělo velikosti vlčáka a lidský trup podobný hobitům. Výška jim umožňuje schovat se v trávě a keřících, čehož využívají na válečných výpravách. Psí polkani jsou draví, útoční a na svou velikost překvapivě silní. Vůdcem bývá nejschopnější válečník a lupič a každý mimo smečku, ať už zvíře nebo člověk, je pro ně možný úlovek.

Nejhorší vztahy mají s hobití Hordou — často zápasí o stejná loviště, přetahují se o kořist z přepadených karavan a navzájem se ochuzují o výpalné v okolních usedlostech. Jediní, s kým se divocí polkani dokážou domluvit, jsou jejich koňští příbuzní. Směňují s nimi úlovky za zbraně, které si sami vyrobit neumějí.

Koňští neboli velcí polkani vedou mírumilovné životy řemeslníků. Ač mají sklony k povýšenosti, dokážou dát člověku dobrou radu či poskytnout pomoc. Navíc oplývají neobvyklou zručností a jejich výtvory jsou velmi ceněny. Kvůli všeobecnému strachu z polkanů s nimi však málokdo obchoduje, takže jim nezbývá nic jiného než směňovat zboží se svými divokými soukmenovci. To si mnozí lidé vykládají jako záměrnou podporu a nenávidí velké polkany stejně jako ostatní. Říká se, že velcí polkani ovládají stará kouzla, s jejichž pomocí dokážou vyléčit i smrtelná zranění, a že čarovné vlastnosti umějí propůjčit také svým výrobkům.

Mezi lidmi se vypráví, že zkřížením koňského a psího polkana vznikne tvor, který má na předních nohách drápy a na zadních kopyta. Existují dokonce legendy o polkanech s tělem rysa, medvěda či obrovského ještěra, ale jsou to spíše jen báchorky.

Jak jedná:

» Velcí polkani jsou sice namyšlení, ale přátelští. Jen s jezdci jednají chladně a jejich zvířaty pohrdají.

» Ti divocí jsou naopak odměření. Člověk je pro ně kořist. Šanci vzbudit u nich trochu důvěry mají jen lidé věrní svým psům a psi věrní svým lidem.

» Koňští polkani rádi obchodují s lidmi, jejich psí příbuzní se jim v tom naopak snaží zabránit, aby si udrželi výhodnou pozici jediného odběratele zboží.

» Každý polkan má na prvním místě své stádo či smečku. Nejtěžším trestem je vyhnanství a osamělí polkani jsou terčem ústrků všech ostatních.

» Jsou pyšní a urážky smývají krví. Nejvíce je rozčílí, označí-li je někdo za zvířata.

Jak bojuje:

» Koňští polkani se boji vyhýbají. Pokud je však útočník zaskočí, bude nemile překvapen jejich silou a rychlostí. Mnozí navíc obratně zacházejí s kovářským kladivem či řezbářskými noži. Snaží se způsobit hned první ranou tak těžké zranění, aby protivníka zastavilo. (oblíbený manévr: mocně)

» Psí polkani bojují ve smečkách. Část skupiny odvede pozornost a druhá zaútočí ze zálohy. Někdy nepřátele ohrožuje jediný střelec, a když se na něj vrhnou, nabodají se na náhle vztyčená kopí jeho druhů schovaných ve vysoké trávě, nebo se propadnou do vyhloubených pastí.

» Základní jednotkou jsou dokonale sehrané páry. Polkan se štítem kryje soupeři výhled a skloní se přesně ve chvíli, kdy zpoza něj jeho druh bodne kopím. Jeden předstírá vrhání oštěpu a ve chvíli, kdy protivník uskočí, jej druhý vrhne doopravdy.

» Víří prach, aby zhoršili viditelnost a rozkašlali soupeře. Rozmáchnou se zbraní, ale vzápětí zasadí úder drápy a naopak. Nenápadně ustupují tak, aby protivník stoupl na kovového ježka, kterého upustili na zem, zakopl o připravené lano, nebo o travou maskovaný kámen. (oblíbený manévr: lstivě)

» Neudolají-li soupeře rychle, ustupují. Pokud však brání své druhy, vytrvají do posledního dechu.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Trpasličí kupec Bjarni si najme postavy na ochranu před polkany a lapky. Čím dále do stepí se však výprava dostává, tím více ji potkává podivných nehod. Kolo vozu zapadne hluboko do bahna, které vypadalo jako pevná zem, koně si poraní nohy o větvičky s dlouhými lámavými trny, záhadně praskne hlavní měch na vodu, v noci se vznítí plachta, kryjící zboží... Je to všechno dílo polkaních záškodníků, nebo za nehodami stojí něco jiného?

» "Vy prý rozhlašujete, že osedlat si polkana není o nic složitější než přichystat k jízdě koně. Tak jsme se rozhodli, že se projedete na našem dřevěném oři, Má sice trochu špičatý hřbet, ale takovým dobrým jezdcům to určitě nebude vadit."

Kořist:

» Postavy zavede jejich cesta do tvrze vladyky Sverada, vládnoucího pustému pohraničnímu územíčku. Během jejich pobytu je pevnost napadena psími polkany a není to prý poprvé. Proč ale nájezdníci útočí právě na tvrz, když v okolí leží několik neopevněných osad? Urazil je šlechtic nevědomky, nebo snad hrdinům něco tají?

Vyjednavač:

» Družina potká koňského polkana Ozriho, který ji požádá o pomoc. Chce prý dovést do své vesnice hobitího obchodníka Jíru Vřeténka, aby mu nabídl zboží. Jenže kolem vesnice se potuluje smečka divokých polkanů, která si bedlivě hlídá, aby se do vsi žádný kupec nedostal. Pomohou dobrodruzi odvést jejich pozornost? Nebo je to celé past?

» Postavy potřebují sehnat zbraň od proslulé polkaní kovářky Kanuty, jenomže ta byla právě vyhnána svým stádem za znesvěcení rovu. Polkani vyhlásí, že za každého člověka, který by s ní chtěl obchodovat, vypálí jednu lidskou osadu.

»» Kanuta tvrdí, že přečin spáchala pod vlivem kouzel elfského mága Maeldíra, který potřebuje znesvěcenou půdu k temným rituálům. Polkanka vymění požadovanou zbraň pouze za jeho hlavu.

Snový svět

Ze tmy se ozvala kopyta a plamen ozářil siluetu koně, stojícího na zadních. Obrovská hlava byla obrácena vzad a z jejího temene na ně zírala lidská tvář s ústy plnými špičatých zubů. Sívien vyskočila a sáhla po noži. Tmou se mihla mužská paže a u ohniště přistál bezvládný trpaslík.

"Tohle jsem našel ve strži pod Jelení stezkou, Je to tučné, ale syrové. Vyměním za vaši pečeni."

Dříve, než elfka stačila odmítnout, ozval se Nevid.

"Toho znám. Jmenuje se Lokkar. Může být užitečný."

Strebor vrhl smutný pohled na večeři, mizející s obludou ve tmě.

Psohlav db

  • Charakteristika: 1—3 (zejména Běžný boj zblízka, Sebedůvěra, Běžný vrh, Ošetřování lidského těla, Léčení zvířat, Masti a běžné jedy, dovednosti lovce a šamana, dotykové omamné látky, krocení primitivních netvorů)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 6, Duše 3, Vliv 4
  • Přirozené a oblíbené zbraně: zuby (sečná), oštěp (bodná a vrhací)
  • Zvláštní schopnosti: Boj ve skupině ,Cit pro zbraň — oštěp (bojovník), Velký hadač, Znak můry, Neviditelný jezdec (šaman)

Skalní města a jeskyně v nitru hlubokých lesů skrývají jejich děsivou podobu před světem. Hlavy těchto tvorů se, navzdory jejich jménu, podobají psím jen vzdáleně. Jsou sice pokryté srstí a mají protáhlou mordu, ale uprostřed lebky zeje pouze jediné malé oko. Mají proto špatný zrak a mnohem více se spoléhají na sluch a ostrý čich. Díky tomu vynikají nejen jako lovci, ale také jako výrobci dryjáků a vůní.

O psohlavech se říká, že jsou skvělými šamany, neboť bez námahy rozumějí řeči zvířat a svým jediným okem dokážou i v bdělém stavu nahlížet do snového světa. Sdružují se do smeček, v jejichž čele stojí vůdce. Ve chvílích ohrožení se více smeček spojí v jeden svazek. Společného náčelníka si vyvolí v rituálním souboji, kde se dva nejsilnější vůdci snaží v obřadním tanci zasáhnout oštěpem stín protivníka.

Legendy psohlavů opěvují neohrožené lovce, kteří dokázali pěšky uštvat jednorožce nebo celé hodiny nehybně číhat, aby skolili bílou laň. Jako své bohy uctívají pralesní běsy, zejména čateže a lesní žínky, a mnohdy uzavírají pokrevní bratrství s hejkaly. Lesní elfové, kteří mají mýtická zvířata v úctě a běsy se naopak snaží vymýtit, vedou s psohlavy neustálé náboženské války. Po jejich boku naopak často stojí kmeny divokých krollů, neboť jejich představy o hrdinství a cti jsou podobné.

Jak jedná:

» Mordy psohlavů nejsou uzpůsobeny k mluvě a jen málokterý se naučí vedle svého štěkavého a kňučivého jazyka hovořit srozumitelně i lidskou řečí. Mnozí jí však obstojně rozumí.

» Podle jejich víry jsou nedotčené hvozdy posvátné. Hledače rud a dřevaře, kteří se do nich snaží proniknout, považují za rouhače. Nenávidí též lovce, kteří zabíjejí zvěř jen pro kratochvíli nebo trofeje.

» Cení si pevné vůle. Své zajatce krutě mučí, vydrží-li však nevydat ani hlásek, často je propustí a nabídnou jim úctu a spojenectví.

» Ženy přehlížejí, ale také jim obvykle neubližují.

» Vůbec je neuráží být považováni za zvířata — jsou naopak pyšní na své instinkty.

» Uctít je lze rafinovaně připravenou pečení. Rychle podléhají síle pálenky, protože na ni nejsou zvyklí.

Jak bojuje:

» Hlavní zbraní psohlavů jsou kostěné oštěpy k vrhání i k boji zblízka. Mají k hrotu připevněný zpětný hák z parohu, s jehož pomocí strhávají soupeře k zemi, odklánějí jeho štít nebo se zhoupnou na větvi na jiné místo. (oblíbené manévry: přesně a lstivě)

» S mimořádnou mrštností se vyhýbají ranám a podrážejí nepříteli nohy ratištěm nebo mu vyrazí zbraň, pronikají blíž, aby mu zablokovali oštěpem ozbrojenou ruku a zahryzli se do tváře, a při neúspěchu odskakují, divoce kolem sebe točíce zbraní. (oblíbené manévry: obrana a přesně)

» Mívají ochočené vlky či orly, kteří jsou cvičeni, aby odvedli protivníkovu pozornost, zakousli se mu do šatů, či zatínali spáry do vlasů. (oblíbený manévr: lstivě)

» Znají les a mohou soupeře zatlačit na nerovnou půdu plnou kořenů nebo jej vylákat na mokřinu. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» "Toto je asi poslední zápis. Neměli jsme brát toho psohlava za průvodce. Nepřikládali jsme dost velký význam jejich nábožné úctě k Měsíčnímu amuletu a teď, když nás štvou po lesích, je pozdě vysvětlovat, že jsme artefakt nepřišli ukrást, jen prozkoumat..."

» V pohraničním městečku se chystá hromadná poprava. Řádoví rytíři vězní skupinu psohlavů, kteří drancovali jejich statky. Dobrodruhy probudí uprostřed noci pozdvižení. Do bran vjíždí družina urostlých rytířů s dalšími zajatými pololidmi, včetně žen a dětí. Jenže domnělí zajatci mají na těle ukryty vrhací nože a sekeromlaty a pod řádovými kápěmi věznitelů staženými do čela se skrývají sveřepé tváře jejich přátel, krollů. Během chvíle vypukne masakr, při němž se maskovaní útočníci pokusí probít se k šatlavě a osvobodit své soukmenovce.

Spojenec:

» Patron postav, Celebrond, požádá družinu, aby pomohla uchvátit vedení v nově vznikajícím svazku psohlavů jeho příteli, umírněnému vůdci smečky, který hodlá uzavřít mír se svými sousedy, lesními elfy. Hrdinové však musí rituální souboj o náčelnictví ovlivnit tajně, aby je nikdo z psohlavů ani nespatřil. Stopy je třeba zakrýt i ve snovém světě, jinak "vidoucí" příslušníci svazku vše odhalí a náčelníka stejně svrhnou.

» Jednu z postav pronásledují noční můry, v nichž ji honí hořící postava a děsivě vyje. Při výpravě do Snového světa spatří družina psohlava, jak tančí poslední předsmrtný tanec připoután řetězem na vrcholu železného kůlu, zatímco mu plameny obrovské hranice již olizují lýtka. Pokud odsouzence zachrání, získá v něm výprava cenného průvodce. Sice nemluví, ale rozumí všemu a zná místa, kam družina míří za odhalením tajemství. Jenže jsou mu v patách tři čarodějnice s hadími jazyky odhodlané zabít jej. Byly to ony, kdo ho přikoval na kůl? A čím si zasloužil jejich nenávist? Hodlají se mstít i jeho osvoboditelům?

Vyjednavač:

» Psohlavové zajali výpravu, s níž putoval příbuzný jednoho z hrdinů. Výměnou za životy poutníků žádají vydání zločince, který jejich vůdci podstrčil pálenku, aby jej zničil. Co když však pátrání zavede postavy příliš vysoko na společenském žebříčku?

Snový svět

"Největší úcty u řečeného pronároda požívají blázni, neboť jejich duše prý žijí ve snách a tančí s duchy," předčítal Nevid z ohmataného svazku jménem Zeměprava. "Choromyslní bývají ověšeni stříbrnými šperky, jež dostali darem, žijí v nejkrásnějších chýších či nejvýše umístěných jeskyních a každý den u nich jedna z žen drží stráž a zpívá jim. Ta pověrčivá cháska totiž věří, že právě šílenci jsou vyvoleni bohy, aby střežili jejich území v krajině snů. Každý, kdo by chtěl danému společenství uškodit kouzly nebo prokletím, se prý musí nejprve střetnout s dušemi těchto ochránců. Nechť to čtenář považuje za jeden z mnoha důkazů, že tento ubohý lid není zvěří jen napůl, ale má k ní mnohem blíže než k člověku."

Rychtář g

  • Charakteristika: 1—3 (zejména jednání s lidmi, Vůle)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 3, Duše 4, Vliv 6
  • Přirozené ochrany: Nos na lumpárny
  • Talenty: Pan domácí (bravurní při obraně svého do mova nebo území)
  • Zvláštní schopnosti: Diplomat, Autorita

Rychtáři si troufne odporovat málokdo. Konec konců, do čela města nebo vsi ho dosadil sám pán. To šlechtic mu svěřil rychtu a s ní i nějaký ten statek, krčmu nebo dokonce mlýn, aby nemusel hledět na každý grošík a směl se počítat k honoraci. Prostí rolníci a řadoví měšťané dobře vědí, že protivit se vůli rychtáře se nevyplácí. Je totiž nejen zástupcem pána, ale i soudcem a vymahačem pokut, z nichž si bere nemalý podíl.

Většina rychtářů jsou jmenovaní úředníci, které může pán kdykoliv odvolat. Někdy ale mohou mít funkci svěřenou dědičně — zejména pokud jejich otec nebo děd pomáhal osadu zakládat. Jindy zakoupí rychtu bohatý sedlák nebo dokonce měšťan a ten ji pak může prodat dalšímu zájemci. Vždy však musí rychtář spravovat pro pána určenou ves nebo městečko, vybírat daně a poplatky a udržovat kázeň a pořádek. K ruce má obvykle několik drábů nebo biřiců. Aby si nemohl dělat úplně, co chce, volí si poddaní radu konšelů či stařešinů zastupujících jejich zájmy.

Rychtář ovšem není neomezeným pánem. Například svobodní sedláci pod jeho moc vůbec nespadají. Ze svých lánů odvádějí platby přímo pánovi či klášteru a jedině ti je mohou soudit. Proto si troufají otevřeně říkat, co si o rychtáři myslí. Šafáři se zas staví rychtářům na roveň, ačkoliv spravují pouze panský dvůr, nikoliv celou ves nebo dokonce město. Přou se s nimi o hranice polností, o právo lovit ryby, sbírat klestí či vařit pivo. Aby toho nebylo málo, mají některé vsi dva různé pány, a tedy i dva rychtáře, kteří se mnohdy nesnesou. Navíc rychtáři kouká pod prsty purkrabí, který má na starosti správu celého panství a může pánovi nahlásit, že se některý z rychtářů obohacuje na jeho úkor, odírá poddané, nebo že je líný či úplatný.

Jak jedná:

» K poddaným se chová povýšeně, vůči výše postaveným osobám naopak projevuje podlézavost nebo alespoň úctu.

» Na ozbrojené cizince se tváří nevlídně a podezřívavě. Zajímají ho však novinky z okolí i varování před lapky, drancíři a jiným nebezpečím.

» Snaží se přesvědčit pána, že nikdo by na jeho místě nevybral více daní a poplatků, nikdo by neusmířil lépe spory a nevykázal chátru rychleji do patřičných mezí.

» Slyší obvykle na cinkání dukátků a přísliby poct.

Jak bojuje:

» Přímému boji se vyhýbá. Raději svolá na svou obranu dráby, zaštítí se jménem svého pána, upozorní útočníky na hrozící hrdelní trest nebo je podplatí. (oblíbené manévry: rozsáhle a přesně)

» V nouzi nejvyšší vytáhne ze šuplete nůž, popadne z krbu svícen nebo hodí po útočnících láhev, nočník či kalamář a prchne. (oblíbený manévr: lstivě)

» Může soupeře zaskočit pádnou fackou či kopem do rozkroku. (oblíbený manévr: mocně) Po prvním zranění se však obvykle vzdá.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» "Je to sviňa, rychtář. Já su svobodný sedlák, na mňa nemože, ale chalupníky trápí, pokuty a poplatky na ně vymýšlá a na svojich lánoch je nutí robotovať. Aj pánovi sme si stěžovali, ale sesadit ho prý nende, má rychtu dědičnú. Tož teď odo mňa všeci chcú, abych tu rychtu kúpil. Což o to, dukátky by byly, ale on neprodá. Potřebovali bysme ho zmáčknúť ale ne kuchnúť nebo zbiť! Spíš to jaksi zaonačiť, že by sám rád prodal."

Vyjednavač:

» Hrdinova známého našli oběšeného. Rychtář uzavřel případ s tím, že jde o sebevraždu. Žena mrtvého má ale podezření, že panský úředník kryje svého násilnického švagra, který měl s jejím mužem časté spory. Odváží se hrdinové vést vyšetřování i proti vůli rychtáře?

» V zatopeném lomu nedaleko mlýna se usadil bukavač. Vesničané přemlouvají družinu, aby je obludy zbavila, avšak rychtář zakáže nestvůru jakkoliv dráždit. Vdova po mlynáři je přesvědčena, že jen zneužívá situace a chce získat její mlýn.

»» Při obhlídce lomu najde družina v houští zbytky vozu a obrovské kádě. Někdo sem zřejmě netvora přivezl. Rychtář se ovšem bude v případě obvinění hájit, že jen plnil rozkazy svého pána, místního zemana. Bukavač je prý jeho zakletý bratr.

Spojenec:

» Loupežník Zlich kradl, zabíjel a pálil bez odporu po celém kraji. Až teprve rychtář Sudivoj z malé horské vsi sebral kuráž a poštval na něj královské. Jenže se povídá, že než lapku stačili pověsit, unikl ze šatlavy a teď se vrací pro pomstu. Budou stát hrdinové za ubohých pár grošů po rychtářově boku i poté, co Zlich dorazí s početnou bandou a nabídne jim vysoké "odchodné"? A co když se proti nim ze zbabělosti obrátí i sami vesničané?

Snový svět

"Všichni ve vsi mají úplně stejný obličej," šeptla vystrašeně Níviel. "Dokonce i malé děti."

"Je to rychtářův obličej," pronesl Daniel, který se náhle vyloupl z kouře u jejich stolu. "A nedivil bych se, kdyby všechny ty děti byly jeho. Vzkázal si pro tebe, Níviel. Chce s tebou být o samotě."

Amras se popuzeně vztyčil, ale krysař ho zpražil pohledem.

"Půjde tam. Nebo snad nestojíš o to najít Sívien?" zeptal se elfa mrazivě.

Varianta: Lesník bf

  • Charakteristika: 1—3 (rychtář + dovednosti lovce, Pohyblivost)

Lesník, zvaný též hajný, dohlíží na panské lesy a louky. Dává svolení pastýřům, uhlířům a dřevorubcům, vybírá od nich platby a stíhá pytláky a žháře. Pokud však narazí na tlupu loupežníků nebo psanců, raději se odplíží a přivolá pána s družinou.

Varianta: Nápravník gf

Z některých lánů polí se neodvádí platba. Místo toho se rolník zaváže, že se na zavolání dostaví se zbraní v ruce a bude bojovat pod praporem svého pána. Takovýmito nápravníky se obvykle stávají bývalí žoldnéři nebo honci, kteří přišli o práci. Nejvíce jich bývá na panstvích klášterů, které si tak zajišťují ochranu v časech války.

Skřeti

Skřeti se dělí do mnoha různých národů, skupin, klanů a kmenů, které se od sebe nezřídka velmi liší. Níže najdete příklady toho, jak mohou různá skřetí plemena vypadat.

Varianta: Požírači d

  • Charakteristika: 1—3 (zejména Běžný boj, Sebedůvěra, Pohyblivost, skrývání a objevování v podzemí)
  • Sudba: 5
  • Hranice: Tělo 4, Duše 3, Vliv 2
  • Přirozené ochrany: Srdce gryfa
  • Zvláštní schopnosti: Mučitel (skřet), Boj ve skupině, Živá vlna

Požírači jsou malých, pokřivených postav. Uvyklí životu daleko od světla, obývají nejtemnější sloje, jeskyně a doly hluboko pod kořeny hor. Jsou početní a v jejich kruté společnosti nemá jedinec valnou cenu. Většina živoří jako nevolníci o hladu a v zimě, jen malá skupina v čele nemilosrdně vládne ostatním. Ve svém neutěšeném bytí nemají co ztratit a téměř sebevražednou odvahou mohou jen získat. Skřet, který zabije významného protivníka, má šanci postoupit z nevolnického postavení a získat bohatství, po kterém touží. Téměř nepřetržitě proto válčí s okolními skřetími kmeny, trpaslíky a dalšími národy. Válka jim totiž dává příležitost získat pocty a postavení.

Plíží se tunely pod světem, v boji spoléhají na přesilu a vrhají se vpřed beze snahy o zachování života. Šplhají přes vlastní mrtvé a s nenávistným ječením se řítí vstříc jisté smrti. V bláhové naději na úspěch chytají paže nepřátel a skáčou po nich, aby je povalili a znehybnili. Po boji hodují na padlých protivnících stejně jako vlastních mrtvých.

Jakou roli mají v příběhu:

» Tlupa Požíračů díky drzosti proklouzne hranicemi hluboko do lidského území a odvede s sebou zajatce. Mezi nimi Jasju, ženu purkrabího Valena, který slibuje hory doly za její záchranu. Skřeti za sebou ale nechávají pasti a skupinky útočící ze zálohy. Pokud dorazí ke svým územím v horách, zajatce již nikdo nikdy neuvidí.

» Jeskynní červ olgoj napadne postavy v otevřené krajině. Z podzemí se nese dunění bubnů a lidé prý v okolí spatřili Požírače. Ukáže se, že právě válka mezi nimi a trpaslíky vyhnala z podzemních slují a úkrytů řadu příšer. Sami Požírači z nich mají hrůzu a nabízejí dočasné příměří a pomoc dobrodruhům při vyhubení bytostí temnoty. Jenomže trpaslíci kontaktují hrdiny také a chtějí, aby u Požíračů špehovali nebo jim dokonce připravili půdu pro rozdrcení skřetích nepřátel.

» Postavy narazí na zbytky tábora, kde kolem ohně leží rozházené ohryzané lidské kosti. Mezi nimi naleznou známý amulet, patřící dávnému příteli jedné z postav. Pohybují se někde v okolí Požírači?

Varianta: Okovaní df

  • Charakteristika: 2—4 (zejména Kovářství a dovednosti bojovníka)
  • Sudba: 8
  • Hranice: Tělo 5, Duše 4, Vliv 3
  • Oblíbené zbraně a zbroje: kladivo (drtivá) nebo kopí (dlouhá bodná), hrubá kůže (kožená), těžké pancíře (železo)
  • Talenty: Voják (bravurní, pokud bojuje v šiku)
  • Zvláštní schopnosti:, Ve zbroji jako v kůži, Cit pro zbraň — kladivo nebo kopí, Silák (bojovník)

Tito skřeti jsou národem kovářů. Dolují v hlubinách, aby získali železo, nebo je směňují od ostatních kmenů. V mohutných kovárnách a výhních z něj pak s velkou zručností kovají zbraně, zbroje a nástroje. Směňují je ostatním skřetím kmenům i lidem. Přináší jim to velký zisk, ale zároveň závist sousedů. Společnost Okovaných je proto organizována vojenským způsobem, aby byla schopna své bohatství uhájit. Skřeti jsou rozdělení do kast Kovotepců a Vojáků, každé kastě vládnou hejtmani.

Do války pochodují zakuti v těžkých pancířích a jejich řady se lesknou železem a ocelí. V čele dupou Vojáci ve vyrovnaných formacích s dlouhými píkami, za nimi pak Kovotepci v těžkých zbrojích s velkými kladivy. Jejich pevnosti bývají důmyslně postavené a Okovaní jsou schopni je hájit i mnoho let. Během nich nepřátele decimují údery zvenku i výpady z obležených hradů. V nich hromadí všechno potřebné a nikdy nic nevyhodí, takže o zásoby uschované v tajných tunelech a štolách nemají nouzi.

Jakou roli mají v příběhu:

» Okovaní zásobují zbraněmi menší skřetí kmeny (Rozeklané jazyky, Zlomené nože a další), které velmi zle zatápí vladykovi Slavojovi. Ten pověří postavy, aby Kovotepce přesvědčily, že je v jejich zájmu dodávky zastavit. Pro skřety je ale prodej zbraní živobytím. Podaří se najít nějakou dohodu?

» V horách byla objevena rozsáhlá ložiska železa. Okovaní a trpaslíci se sešli za jedním stolem, aby se dohodli na jejich rozdělení, ale někdo se snaží jednání zhatit — kdosi přepadá a vydírá a členy obou delegací. Zjistí postavy, kdo má zájem na rozpoutání války a podaří se ji odvrátit?

» K sídlu knížete Pravana pochodují nepřátelská vojska a šlechtic zoufale potřebuje vyzbrojit svou zbrojnou hotovost, aby se mohl bránit. Ale jediný, kdo má v okolí zbraně, jsou Okovaní, a postavy proto musí rychle domluvit obchod. Výměnou za pomoc chce však skřetí hejtman dceru knížete za manželku.

Varianta: Hladové stíny gf

  • Charakteristika: 3—5 (zejména dovednosti kejklíře, mastičkáře, lupiče a bojovníka, zacházení s alchymistickými výrobky)
  • Sudba: 15
  • Hranice: Tělo 6, Duše 7, Vliv 8
  • Oblíbená zbraň: dýka (bodná a vrhací)
  • Neobvyklé smysly: Noční oči (trpaslík)
  • Zvláštní schopnosti: Mučitel (skřet), Nelidská rychlost, Masakr, Nezastavitelný (když se plíží ke kořisti a útočí ze zálohy), Smršť dýk (kejklíř), Válečný tanečník (válečník), tři až pět zvláštních schopností lupiče

Tajemní skřeti v černočerných kápích udivují svou hbitostí, obratností a zákeřností. Jsou schopni výkonů, které by neměly být možné — dokážou šplhat po takřka hladké zdi, protáhnout se úzkými štěrbinami, vidět ve tmě a v boji se pohybovat rychleji než ti nejhbitější válečníci. V pláštích zahalení stínoví skřeti z ukryté pevnosti DarThun jsou najímáni jako vrazi v nekonečných válkách mezi ostatními kmeny a klany. Většinou lze narazit na dvojici či trojici zabijáků. Jejich služby jsou velice drahé a oblíbené mezi intrikány všech ras, přestože spolupráce s nimi bývá přísně postihována.

Dávají přednost útokům ze stínů, zákeřným přepadům ve spánku, travičství a dýkám do zad. Díky svým schopnostem se dokážou dostat i do nejstřeženějších míst. Otevřený boj nemají rádi, ale nelekají se ho. Zručně se ohánějí dýkami a řetězy se závažím, vrhají nože a využívají alchymistických výrobků: oslepujícího prášku, flakonků, které po rozbití vytvoří mračna kouře, a různých jedů.

Jakou roli mají v příběhu:

» Do přísně střeženého hradu vnikl skřetí zabiják a zabil knížete. Nikdo neví, zda vrah unikl, nebo chce udeřit znovu, a zároveň se pátrá po zrádci, který mu pomohl vstoupit. Podezřelý je každý, ale pokud se zrádce nenajde dost rychle, bude třeba nějakého určit. A postavy jsou nejlepším obětním beránkem...

» Dobrodruhy se kvůli jejich pověsti pokusil zavraždit učedník Hladových stínů, který si tím chtěl vysloužit uznání. V jeho kapse nalezli svitek s mapou cesty k tajné pevnosti DarThun. Po jejich stopách okamžitě vyráží skřetův mistr a další stínoví zabijáci, kteří chtějí svitek stůj co stůj zpět.

» Vyděšený kupec si najal postavy jako osobní strážce při cestě do pohraničí. Krátce poté, co karavana vyrazí z města, ji ale přepadnou zabijáci Hladových stínů. Proč jdou právě po tomto bezvýznamném kupčíkovi? A co je uzamčeno v pevných okovaných truhlicích na vozech?

Varianta: Šerochodci b

  • Charakteristika: 2—4 (zejména běžný i jezdecký boj zblízka i z dálky, dovednosti lovce a hraničáře nebo šamana)
  • Sudba: 8
  • Hranice: Tělo 4, Duše 5, Vliv 3 Oblíbená zbraň: kamenný mlat (drtivá), luk s pazourkovým šípem (střelná)
  • Přirozené ochrany: Játra z křemene
  • Zvláštní schopnosti: Mučitel (skřet), Krotitel, Lovčí, Dobrá muška (lovec), Divý muž (hraničář), Lesní přízrak (zvěd)

Lesní národ skřetů, kteří obývají strašidelné hvozdy a na hřbetech obřích pavouků křižují svým temným královstvím. Často vyrážejí zajistit si prostřednictvím nájezdů a drancování zásoby a otroky. Válčí především s lesními elfy, jež zuřivě nenávidí. Jednotlivé rody, odlišující se různobarevným tetováním, vedou šamani a náčelníci. Když Šerochodec dosáhne dospělosti, rituálně vypije prudký pavoučí jed, a pokud nezemře, vytvoří si během měsíců strávených v horečkách zvláštní pouto se svým pavoukem.

Neznají železo a v boji se proto ohánějí kamennými mlaty a střílejí šípy s pazourkovými hroty. Dávají přednost nenadálým přepadům ze zálohy, rychlým ústupům, tajným přesunům a vyčerpávání nepřítele. Jejich stopařům a zvědům se v lese vyrovná málokdo.

Jakou roli mají v příběhu:

» Když postavy dorazí do vesnice, kde sídlí jejich přátelé, najdou jen trosky a těla. Podle stop napadli dům Šerochodci, kteří s sebou do temnot hvozdu odvlekli mnoho zajatců. Spolu s dalšími unesenými mají být při nejbližším úplňku obětováni prastaré Pavoučci sídlící v Jeskyni stínů. Ta podle děsivých příběhů požírá nejen maso, ale i duši...

» Lesní skřeti oblehli tvrz, kde se postavy zastavily, aby získali zásoby zbraní, které jsou tu dočasně uloženy. Jak se o nich dozvěděli? Je v pevnosti zrádce? Skřeti nechtějí nechat žádného svědka a chystají se k další zteči...

» Šerochodcům docházejí zásoby a kosí je zákeřné nemoci, proto se skupina skřetů na pavoucích vydá k lidským sídlům pokusit se vyměnit jídlo a léky za pláště utkané z pavoučích vláken. Jak se ale lidé budou dívat na prosící skřety? Co podniknou hrdinové, kterým by se pavoučí plášť hodil pro jejich výpravu, když vladyka obchodování se skřety přísně zakáže? A dají-li se přesto do vyjednávání, nemohou se od nemocných skřetů nakazit?

Varianta: Uctívači měsíce d

  • Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti zaříkávače, bojovníka a čaroděje nebo alchymisty, Ovlivňování zvířat, Magie mysli)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 4, Duše 6, Vliv 6
  • Přirozené nástroje: znamení temnoty (symbol)
  • Zvláštní schopnosti: Mučitel (skřet), Dračí dech (čaroděj), Davová psychóza (mág), Krotitel (lovec)

Temný národ čarodějníků a černokněžníků dokázal spoutat síly černé magie a s její pomocí zotročit okolní klany a kmeny. Jejich příslušníci se nyní lopotí v okovech a pochodují pod černými prapory pokrytými planoucími runami. O černokněžnících samých je známo jen málo, většinou neopouštějí podzemní hrady. Ostatní je vídají pouze jako shrbené mlčenlivé postavy v róbách a kovových maskách, které ženou své pohůnky vpřed karabáči nebo vrhají smrtonosná kouzla.

Ve válce za dobytím podzemí nasazují do boje oddíly otroků. Velké stvůry (jako jeskynní medvědi a lvi nebo zlobři v řetězech) slouží jejich vojskům k rozbití nepřátelských formací. Černokněžníci je podporují magií a do průlomů se hrnou skřeti s runami vypálenými na čelech.

Jakou roli mají v příběhu:

» Zajaté postavy skončí mezi otroky Uctívačů. Aby se dostaly z řetězů, musí naplánovat útěk či podnítit vzpouru skřetích spoluvězňů. Budou jim ale věřit? A nenajde se mezi nimi někdo, kdo je prodá?

» Uctívači připravují rituál, aby přivolali zatmění slunce, které jim umožní zahájit válku na povrchu. Proto kradou mocné artefakty, z nichž čerpají sílu. Postavy mají získat zpět jeden z předmětů a neúmyslně rozkryjí plán černokněžníků...

» Postavy se při průzkumu zapomenutých částí podzemí dostanou do zuřivé války mezi Uctívači měsíce a Požírači. Všude kolem nich se bojuje a obě strany je považují za nepřátele...

Varianta: Dvorní skřeti g

  • Charakteristika: 1—3 (zejména dovednosti bojovníka, heraldika a vzdělání, Jednání s vyšší společností)
  • Sudba: 6
  • Hranice: Tělo 3, Duše 5, Vliv 5
  • Oblíbená zbraň: kopí (dlouhá bodná), halapartna (dlouhá sečná)
  • Přirozené ochrany: Nos na lumpárny
  • Talenty: Pan domácí (bravurní při obraně svého domova nebo území)
  • Zvláštní schopnosti: Diplomat, Osobní strážce, Cit pro zbraň (bojovník), Vyjednavač (mastičkář)

Někteří skřeti žijí mezi ostatními rasami v městech království. Původně byli klanem, který se dal do služeb lidského knížete. Osvědčili zuřivost, schopnosti v boji a především vděčnost, že s nimi jednal jako s rovnými. Další knížata si poté také začala sestavovat vlastní oddíly dvorních skřetů. Lidé je ale nenávidí a nedělají rozdíl mezi dvorními a ostatními skřety. Proto žijí dvorní skřeti pod přímou ochranou pána, kterému slouží, a bez ní by je nevědomí poddaní pobili.

Dvorní skřeti se od svých divokých bratranců, na něž hledí s pohrdáním a nenávistí, liší staletími, strávenými mezi lidmi. Hrdě nosí barvy domů, kterým slouží, nezřídka umějí číst a psát, někteří si kromě umění válečného osvojili i umění poezie.

Jakou roli mají v příběhu:

» Postavy se náhodou dozvědí o připravovaném pogromu na skřety žijící ve čtvrti pod hradem. Varují je, nebo se k davu připojí, jelikož vědí, kde má nej bohatší ze skřetů ukryty peníze?

» Malý oddíl dvorních skřetů se utábořil před hradbami, začal zapalovat ohně a ukládat se ke spánku. Na hradbách se shromáždila zbrojná hotovost, zmatená, že skřeti zatím neučinili jediné nepřátelské gesto. Kastelán Mohora vyšle dobrodruhy zjistit, co tu vlastně chtějí.

» Mezi lidmi kolují zvěsti, že do stráže uro zeného Vněslava ze Záluče pronikly Hladové stíny. Hrdinové mají společně s dvorními skřety zajistit na cestě bezpečný doprovod Vněslavovu hostu. Ukáže se být na klevetách něco pravdy?

Vědma bf

  • Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti mastičkáře, zaříkávače a lovce, Hadačství, věštění, Magie iluzí)
  • Sudba: 10
  • Hranice: Tělo 3, Duše 7, Vliv 6
  • Přirozené ochrany: Ocelová vůle
  • Talenty: Ochránkyně (bravurní při ochraně své vesnice)
  • Zvláštní schopnosti: Povolávač, Modlitby a uřknutí (zaříkávač)

Vědma je kouzelnice, která do tajů magie pronikla bez cizí pomoci. Obývá temná zákoutí stranou od lidských sídel, nejčastěji chýše v lesích či jeskyně v horách. Ženy za ní tajně chodí, když potřebují poradit, volávají ji k lůžku těžce raněného či ke komplikovanému porodu. Svou vesnici obestírá ochrannými kouzly a střeží ji před běsy i nevítanými návštěvníky. Poskytuje lidem rady, věštby a ví, kterým bohům obětovat.

Vědma se narodila jako vesnické děvče a se svými vrstevníky prožila obyčejné dětství. Zlom však nastal, když v sobě začala objevovat neznámé síly a nadání pro čáry a kouzla. Možná někdo při jejím raném zkoušení nově nabytých schopností přišel k úrazu, možná nechtěně nahlédla do rychtářových špinavých tajemství. Jakmile ji odhalili jako čarodějnici, byl její osud zpečetěn. Rada starších ji nemilosrdně vyhnala pryč, hluboko do okolních hvozdů či skal. Přesto dokázala přežít a se svou rodnou vsí nikdy zcela neztratila kontakt. Díky svým schopnostem (a za tajné podpory žen) vyrostla v mocnou čarodějku. Nikdy se však nesmí vrátit domů, neboť zejména ze strany vesnických mužů je cílem mnoha výpadů a předsudků.

Mnoho vědem se v průběhu života změní z nechtěných rádkyň a ochránkyň v kněžky a málem uctívané bohyně. To ony tahají za nitky a ovládají ves. Mezi novorozenci hledají holčičky s nadáním pro magii. Ty pak odeberou matkám a odnesou do lesů, aby z nich vychovaly své učednice a nástupkyně.

Každá vědma se soustředí zejména na magii, která je jí nejvíce užitečná při starání se o svůj lid. Dokonale ovládá léčivá a přírodní kouzla. Protože vyrostla v divočině, zná své území lépe než kdo jiný. Dokáže vyjít s různými běsy a lesními duchy.

Jak jedná:

» Nevyhledává boj a raději vyjednává, i když se k většině lidí chová odtažitě a nedůvěřivě. Vždy se snaží mít v konverzaci navrch. Naznačí, že o každém z návštěvníků ví díky svým věšteckým schopnostem nějaké tajemství (a mnohdy to může být pravda).

» Jen neochotně a s nedůvěrou bude jednat s muži, protože to oni ji vyhnali. Společnou řeč s ní mnohem snáze najde žena.

» Stýká se s obyvateli hvozdů a okolní divočiny vílami, duchy i běsy. Nemá předsudky proti žádnému národu či rase a vždy hledá smírné řešení.

» Vědma nerada bere život, ale neštítí se krve, pokud je její prolití nezbytné k tomu, aby přežila ona nebo lidi, které ochraňuje.

Jak bojuje:

» Téměř nikdy neopouští své území. Měla proto dost času rozmístit po hvozdech své úvazy, magické obrazce a pasti.

» Užívá sice i obyčejná prokletí, jejími hlavními zbraněmi jsou však tajemství a iluze. Nechá nepřátele bojovat s vlastními hrůzami a děsy, bude je lákat vidinami pokladů a tajuplných míst a s využitím znalosti terénu se je bude snažit zahnat do pasti — srazit z útesu či dostat do bažiny (oblíbený manévr: lstivě).

» Může se pokusit nalákat na postavy některé z běsů či netvorů žijících v okolí.

» Vždy má připravenou skrytou únikovou cestu.

Jakou roli má v příběhu:

Spojenec:

» Postavy neuspějí při pokusu zabít volkuna. Těžce raněná příšera se jako posedlá zlým duchem vydává na šílenou štvanici. Při útěku dorazí do vesnice ochraňované vědmou a skryje se v ní. Podaří se hrdinům přemluvit vesničany a vědmu, aby jim pomohli v boji s nestvůrou?

Legenda:

» Postavy narazí na osamělé děvčátko, které bylo vyhnáno ze své vesnice do divočiny. Jak se postavy zachovají? Opustí dítě, které bez ochrany a pomoci zemře? Pokusí se přemluvit vesničany, aby ji přijaly zpět? Najdou nějakou vědmu, která by se dítěte ujala a pomohla mu se zvládnutím svých schopností? Představuje pro družinu její netrénované magické nadání nebezpečí?

Kořist:

» Dítě narozené v mlynářově rodině bylo místní vědmou označeno za "talentované" a má být příštího úplňku odneseno do její chatrče. Zoufalá matka potajmu najme dobrodruhy, aby vědmu zabili. Má smysl vraždit čarodějku, která je pro vesnici přínosem, jen aby děvče mohlo zůstat s matkou? Co se stane, až dospěje a magie se u ní skutečně projeví?

» Vědma domluvila obětiny prastarému běsu probuzenému v hlubinách hvozdu. Po několik let je vesnice v bezpečí, ale jednomu z rady starších se nechce odvádět svůj díl, proto si potají najme družinu, aby vesnici vědmy zbavila. Tvrdí, že běs je jen výmysl, který jí pomáhá se obohatit.

Útočník:

» Vědma má vidinu, že dobrodruzi, kteří ve vesnici přijali pohostinství, přinesou všem zkázu. Přesvědčí proto rychtáře, aby rozkázal dobrodruhy zabít. Pokud hrdinové útok přežijí, zabijí vesničany, i když jednali pouze na základě domnělého ohrožení? Pomstí se vědmě, byť její úmysly nebyly zlé? Naplní se tak přece jen vědmino děsivé proroctví?

Snový svět

Stařena se otočila k Lokkarovi: "Vejdeš-li do snů, ztratíš své druhy, avšak nalezneš jiné, s posláním ušlechtilejším, než je to tvé. Pohlédneš do tváře vzpomínkám uschovaným v nejtemnějších koutech tvé mysli. Vrátíš-li se, pak jedině sám."

"Za takové proroctví nezaplatím ani vindru," odtušil trpaslík zachmuřeně. "Chtěl jsem znát budoucnost. Tohle jsou jen babské tlachy."

Varianta: Poustevník hb

  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 4, Duše 6, Vliv 6
  • Přirozené nástroje: asketický vzhled (symbol)
  • Zvláštní schopnosti: Modlitby a uřknutí (zaříkávač)

Představa důstojného a moudrého starce vezme rychle za své, když navštívíte opravdového poustevníka. Vyzáblý a zanedbaný vousáč, který vyklopýtá ze své jeskyně, hrubě vám nadává či dokonce vyluzuje nesrozumitelné skřeky a páchne mu z úst, má na první pohled mnohem blíže k obecnímu bláznovi než k mužské obdobě vědmy. To ovšem neznamená, že nemůže rozumět duši lesa lépe než leckterý druid nebo že nemůže citovat nazpaměť spisy autorů, kteří zemřeli před stovkami let. Jen se mu nesmíte divit, že své rady a znalosti mnohdy vymění spíše za slaninu a pivo než za nejnovější učené traktáty...

Veleobr dfa

Skály se hroutí a země se třese, když prochází tento tvor, který se tyčí nad štíty hor a věže katedrál. Veleobr je mohutné stvoření lidského vzhledu, dosahující výšky téměř dvou desítek metrů. Chodí oblečen ve starých obnošených šatech, které jsou jeho jediným majetkem a v obřích rodinách se dědí.

Veleobři žijí v nejvyšších pohořích jako samotáři. Setkání dvou obrů zpravidla končí rvačkou. Při ní po sobě metají skály, řvou a tlučou se po hlavách, což dokáže zničit rozsáhlé okolí. Do podhůří sestupují jen občas a znamenají většinou pohromu pro celý kraj. Taková návštěva se podobá přírodní katastrofě. Spořádají stáda skotu z pastvy, vypijí rybníky, rozdupou úrodu a domy, které se jim připletou do cesty. Hrůza z obra rozežene lidi do daleka a obvykle trvá dlouho, než se kraj zase vzpamatuje.

Lidi a ostatní tvory běžné velikosti obři moc neberou v potaz. Šípy nebo střely z balist pro ně znamenají sotva co víc než komáří kousnutí. Málokdy proto sklánějí zrak k tomu, po čem dupou. Nejsou od přírody zlí (i když najdou se i obři s černým srdcem, kteří si libují v ukrutnostech a žerou i lidi), jen je ostatní rasy a jejich problémy příliš nezajímají.

Jak jedná:

» Dobrodruhy většinou vůbec nezaznamená, pokud už si jich všimne, pak je spíš zvědavý než nepřátelský.

» Veleobři bývají docela mírní a rozumní, pokud se nerozčílí. V hněvu jsou strašliví.

» Kromě občasných výprav do údolí, kdy se přecpou k prasknutí, jim stačí překvapivě malé množství potravy. Většinu času totiž prospí nebo prolenoší na sluníčku. Jen mladší obři tu a tam závodí ve zdolávání horských úbočí a vrcholů, aby dokázali svou zdatnost.

» Nejsou moc chytří, ale dokážou se tvářit mazaně, když jednají o něčem, o co opravdu stojí.

» Domluva s nimi je obtížná, protože špatně slyší a nezřídka mají i slabý zrak. Mnohdy nezbývá než nechat jednání na kouzelnících, kteří umějí zesílit svůj hlas natolik, aby je obr slyšel. Rozumí řeči lidí a dokážou jí i hovořit, mezi sebou se domlouvají vlastním jazykem, který zní jako burácení hromu.

Jak bojuje:

» Když se obr rozzuří, tluče kolem sebe vším, co má po ruce. Může lámat skály a házet je mezi protivníky nebo mrštit po nepřátelích vůz i s voly, střechu domu či vytržený strom. Není sice příliš přesný, ale předměty takové velikosti působí při dopadu strašlivou zkázu (oblíbený manévr: mocně).

» Lidské protivníky se pokusí rozmáčknout či zašlapat do země. Může chytit člověka do ruky a rozdrtit jej v dlani, nebo s ním mrštit o skálu. Dupáním vyvolává menší zemětřesení, které srazí protivníky na kolena, a hlasitým řevem vyděsí i ty nejstatečnější. (oblíbené manévry: rozsáhle a mocně).

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Zlému veleobrovi zachutnalo lidské maso, proto přepadá karavany, které procházejí přes hory. Na kupeckou karavanu, ke které se hrdinové připojili, tak v průsmyku začne dopadat vrhané kamení a po chvíli se z úbočí hory spustí na stezku sám obr, aby pochytal a snědl ty, kteří útok přežili. Podaří se postavám uniknout?

» Každý veleobr si schovává poloviční dětské šaty, ve kterých vyrůstal, aby je mohl nosit i jejich potomek. Většinou je mívá ukryté v nějaké jeskyni, jejíž vchod zavalí, nebo je zakope pod kameny. Dva hobiti, Jadřinec Štístko a Vilík Tulpín, takové šaty našli a odvezli jako dar představenému plátenického cechu, neuvědomujíce si, jak taková krádež obra rozzuří...

» Městečko v podhůří sužuje obr. Před nedávnem zboural věž kostela a od té doby se stále vrací a škodí. Jednou nahnal do města stádo divokých býků, jindy zatarasil cestu hromadou vytrhaných stromů. Rytíř Čeněk z Bystré, který městečko vlastní, slíbí nemalou odměnu komukoli, kdo ho vyžene pryč. Ve skutečnosti ale obr rozdupl kostelík omylem, a od chvíle, kdy to zjistil, se to snaží obyvatelům vynahradit. Každá jeho snaha však končí katastrofou.

Vyjednavač:

» K městečku přišel z hor obr a mohutným hlasem, který se rozléhá nad střechami, požaduje, aby mu měšťané ušili nové šaty. Jinak hrozí, že ho poboří a rozdupe. Marně mu purkmistr zkoušel vysvětlit, že v celém městě není dost sukna na tak veliký kabát, obr nechce nikoho pustit ven ani dovnitř a bez šatů prý neodejde.

» Z druhé strany hor přichází nepřátelské vojsko, aby v podhůří plundrovalo a drancovalo. Purkrabí na hradě Jestřebí nemá dost mužů na ochranu celé hranice, proto pověří družinu, aby našla v horách nějakého slušného obra, který by zavalil průsmyk a nepřátele zadržel. Je ovšem otázka, co mu za to lidé mohou nabídnout...

» Krátkozraký obr, který zamířil do nížiny, za sebou nechává spoušť. Rozdupal už bez povšimnutí kromě několika pohraničních měst a tvrzí i půlku armády a teď sedí na břehu jezera a chladí si nohy ve vodě. Král se klepe strachy, že mu zničí celou zem, a slibuje dobrodruhům hory doly, když ho přimějí, aby změnil směr do sousedního království.

Snový svět

"Pamatuj, ne dřív, než vyšlehnou plameny," zašeptal krysař.

Amras přikývl a naoko dál přijímal soustrastné projevy obrových uctívačů. Tryzna pokračovala. Velikánovo tělo leželo před nimi, ze všech stran obloženo balíky slámy a kmeny stromů, které vedle něj vypadaly jako klacíky. K pohřební hranici přistoupili vyvolení kněží a pomalu a důstojně sklonili pochodně. Když se oheň rozhořel, pozvedl chór své hlasy v truchlivém nápěvu.

Tehdy se Daniel, Amras a Níviel rozběhli.

Proskočili plameny, strhli ze sebe hořící slavnostní roucha, která je dosud skrývala, a vrhli se do obrových pootevřených úst.

Pád do nicoty byl tak dlouhý, až už skoro nevěřili, že se brána otevře.

Žebrák gf

V rozích ulic, páchnoucích výkaly, se u pat domů hrbí ubožáci sražení životem do prachu. Neúspěšní sedláci, okradení řemeslníci, zmrzačení veteráni, zbídačení sirotci i ti, kteří si závislost na almužně zvolili sami.

Baštami žebráků jsou velká města. Do nich se stahují kejklíři a pouliční umělci, oběti nájezdů i přírodních katastrof, či propuštění žoldnéři. Závislost na dobré vůli ostatních je zbaví veškeré důstojnosti, až jsou nakonec pro své přežití ochotni udělat cokoliv. Mnozí za okoralou skývu chleba pracují jako informátoři, špehové, roznašeči pomluv či návnady. Leckterá čarodějnice si prý udržuje několik žebráků, nebo se za žebračku sama převléká — vždyť jak snadněji získáte symbolický dotyk, než když vám lidé plivou do tváře či do kalíšku na haléře? A kdo by podezříval žebráka, že mu během čištění bot načrtne hadrem na nárt magický obrazec?

V některých městech či zemích stojí tuláctví a žebrota mimo zákon. Chudí bez domova jsou pronásledováni, vyháněni či popravováni a z nuzných, kteří chtějí přežít, se stávají zločinci. Jinde se tomu snaží čelit pravidelným přidělováním almužen, což bývá především úkolem náboženských hodnostářů.

Jak jedná:

» Život ho připravil o veškerou hrdost. Podstatné je pro něj přežít. Snaží se proto zaujmout pozornost, podlézat, chválit, prosit, hrát na city, věštit z ruky, prodávat informace nebo sám sebe.

» Ti z žebráků, kteří si mohou dovolit hudební nástroj nebo alespoň pár barevných kamínků k žonglování, se snaží přivydělat si pobavením kolemjdoucích. Na hranici žebroty se často potulují i kočovní herci.

» Jeho domovem bývá stoka, smetiště, břeh řeky, bouda vedle smrduté koželužny nebo zchátralé skladiště v přístavu. Čím pohodlnější má útočiště, tím žárlivěji střeží jeho umístění před cizími lidmi.

» Když náhodou přijde k větším penězům, často zmizí a časem jeho tělo vyplaví řeka.

Jak bojuje:

» Schoulí se do klubíčka, nechá se bít a doufá, že se nad ním útočníci slitují.

» Pokud má obě nohy a dost síly, co nejrychleji prchá změtí křivolakých uliček, kličkuje mezi lidmi, přeskakuje překážky, prolézá škvírami, překulí se mezi koly projíždějícího vozu, zmizí v katakombách nebo ve stoce, či proběhne dvorem, který hlídá zuřivý pes, o kterém doufá, že mu unikne, ale pronásledovatele zdrží. (oblíbený manévr: lstivě)

» Po zahnutí za roh se může skrýt pod stojící žebřiňák, do výklenku, za pranýř, do odpadků, mezi nůše trhovců, za sochu, v zoufalství i do studny. (oblíbený manévr: přesně)

» Bojovat může skrytě: pomluvami, špehováním, informováním nepřátel svého protivníka.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Špinavec hrbící se v temném rohu zapadlé uličky slibuje za kousek jídla sdělit cennou informaci. Pokud se k němu některá z postav skloní, ušmikne jí od pasu měšec a začne prchat.

»» Během útěku vtrhne žebrák do jednoho z domů. Stavení působí zašle a neobydleně. Co číhá vevnitř? Je to brloh zlodějíčků plný pastí? Nebo sídlo upíra, kterému žebrák shání cizince, po nichž se nebude nikdo ptát, když zmizí? Či si chce špinavec vzít jako rukojmí stařenku, která tam bydlí?

Oběť:

» Ve městě začal někdo vraždit malomocné. Většinu lidí to nezajímá, ale kněžka, která si myslí, že i ubozí mají právo na život, zaplatí družině, pokud vraha dopadne.

»» Stopy dovedou postavy k lovci démonů. Ten jim sdělí, že nemocní, které zabil, byli ve skutečnosti již mrtví. Proč nenalezli klid a dál žebrali po ulicích? Opravdu kněžce záleželo jen na záchraně žebráků? Nebo lovec lže?

»» Mezi nemocnými žebráky se v převleku skrývá i mladý šlechtic, pronásledovaný konšely, neboť se dozvěděl o převratu, který chystají proti jeho strýci. Pomohou mu postavy překonat stráže u bran, nebo jej za naditý měšec vydají intrikánům?

Vyjednavač:

» Postavy jsou na cestě za přísně tajným úkolem. V temném podloubí se k nim přitočí jednonohý žebrák a tiše prohodí "Jeden z vás je zrádce." Je to pravda? Nebo se jen někdo snaží družinu rozvrátit?

Spojenec:

» Postavy se ve městě nenápadně vyptávají po vládci podsvětí. V jedné z uliček narazí na bandu pobudů bijících pro zábavu starou žebračku. Pokud ji družina zachrání, řekne jim, kde by mohli najít zločincova pobočníka a pravou ruku.

»» Když přijdou hrdinové na místo, které jim stařenka poradila, sesypou se na ně ozbrojenci. Byla to náhoda nebo past?

»» Postavy nakonec díky stařenčině radě dopadnou člověka odpovídajícího popisu a v jeho domě najdou účty za různé podezřelé služby. Zjistí se, že se jedná o bohatého a vlivného měšťana. Něco tu však nehraje — členka stráže, která odvádí dopadeného do cely, se velmi podobá oné zachráněné žebračce.

» "Ráčej prominout, milostpane, ale náhodou jsem včera zaslech, o čem se bavěj. A říkal jsem si, že jsou to pěkně nebezpečný věci a za pomlčení o nich by se slušela nějaká almužnička. Nenene, prosím, neubližujou mi, moje dcerka ví, kde jsem, a jestli se za chvilku nevrátím, zavolá stráže. Maj pravdu, milostpane, já je zajímat nebudu, ale vaše plány nejspíš jo. Co kdybysme se domluvili na té almužničce?"

Snový svět

Tohle je opravdu zvláštní sen, pomyslel si Nevid. Před ním stál žebravý blázen, kterého kdysi vídával ve městě, než bylo vypáleno jakýmsi pronárodem. Tady, v krajině stínů, však jeho blábolení znělo daleko zlověstněji.

"Zde jsou loviště Bílého Oka," tlumočila Sívien změť nesmyslných zvuků, "dál jít nesmíte." Nuzák se odmlčel a dál žmoulal v dlani stonek odkvetlé pampelišky.

"Kašlu na toho pomatence," odfrkl Strebor a pokročil kupředu. Žebrák se zasmál a foukl. Šero u cesty se rozpilo kolem poletujícího pápěří a zajiskřilo přízračnými čepelemi.

Varianta: Potulný mnich gf

Potulní proroci a kazatelé si chudobu zvolili dobrovolně. Často jsou to blázni, hlásající na rynku příchod konce světa, dokud je stráže nevyvedou, mohou však být i nebezpeční, když se jim podaří pro své přesvědčení získat další stoupence.