Nemrtví a oživení

Duchové a přízraky straší na místech svého skonu, jámy plné morových obětí se otevírají a strašliví kost-livci bezmasými prsty zvedají víka náhrobků. Křišťálové sochy otáčejí planoucí oči za vetřelci, věštecká zrcadla hovoří v tajuplných hádankách a bezcitní homunkulové slouží svému tvůrci třeba i proti jeho vůli.

Probuzení do nesmrti

Jedním z nejsilnějších lidských instinktů je strach ze smrti. Bytosti vracející se ze zásvětí, aby sužovaly živé, nás naplňují ochromující hrůzou. Často se proto v různých oblastech pohřbívá tak, aby se mrtvým zabránilo vstát z hrobu.

Příklady opatření proti návratu zemřelého:

• Mrtví se svazují řetězy a ukládají břichem dolů, aby nenašli cestu na povrch.
• Nebožtíka zatíží kamením bránícím mu v pohybu.
• Elfové prý mrtvé tělo posypou listy rulíku a dalších jedovatých květin, neboť váha smrti v nich pomáhá duši zemřelého zůstat v podsvětí.
• Hobiti probodnou srdce zesnulého jehlou a na oči mu položí mince, aby je nedokázal otevřít.

Mezi lidmi také koluje mnoho receptů, jak zahnat ty, kteří již povstali. Ne všechny jsou ale spolehlivé, mnohdy platí jen na určitého nemrtvého.

Příklady způsobů, jak se zbavit neklidné duše:

• Očistný rituál, při němž kněz zapálí kolem nebožtíka svíce a vonné byliny, zatímco odříkává předepsané formule. Obřad by měl vrhnout zesnulého zpět za brány smrti.
• Spálení bytosti a rozprášení popele.
• Použití svěcené vody, jíž je přisuzován velký účinek vůči navrátilcům. Záleží prý však na víře a umu kněze, který ji posvětil.
• Účinné má být stříbro zastupující svit měsíce, o němž se věří, že má nad umrlci moc.

V běžném řádu věcí duše zemřelých opouští náš svět a pohřbená těla zetlejí v zemi. To, že se mrtví vracejí, má obvykle nějaký důvod.

Některé nebožtíky přivolají příkazy nekromantů a černokněžníků. Pobyt v tomto světě, kde nemají co pohledávat, je pro ně strašlivým utrpením. Takové příšery útočí na lidi bez zaváhání, poháněny šíleným hněvem a černou magií. Pohromadě je drží jen kouzla, proto většinou stačí zničit jejich tělo nebo sprovodit ze světa původce zlých čar. Navrátilce může probudit i temná síla místa, kde byli pohřbeni — kupříkladu tam, kde se konaly zavrženíhodné obřady krvavých kultů.

Mnozí nebožtíci ale zůstávají v našem světě, protože jsou k němu vázaní nějakým údělem. Mají zde nevyřízené účty, nedokončené poslání, stali se obětí kletby nebo je nějaký silný cit (láska, touha po pomstě, nenávist) udržuje mezi živými. Porazit takového nemrtvého nemusí postavám stačit k tomu, aby jej zahnaly. Přestože byl zničen, po nějaké době se vrátí zpět. Jediný spolehlivý způsob, jak umožnit bludné duši, aby nabyla pokoje, je zjistit příčinu jejího návratu. Pokud například hrdinové odhalí vraha uplakané dívky, zjevující se jako duch nad splavem, její pouto s tímto světem skončí a ona se odebere do zásvětí.

Pravidlo: Všichni nemrtví v tomto Bestiáři jsou bytostmi noci, proto vidí ve tmě. Nebudeme tedy u každého z nich opakovat neobvyklý smysl Teplo života (v šeru, tmě a chladu cítí život tak zřetelně, jako by ho viděl, jasné sluneční světlo ho mate a oslepuje).

Uvězněné duše

Pokud jde o oživené věci, učenci a alchymisté nejsou zajedno v tom, kde se život v dosud nehybném kusu dřeva či jiného materiálu bere. Jedni tvrdí, že kouzlo nebo rituál vedoucí k oživení přiláká duši ze snového světa, která uvězněním v hmotě přijde o své vzpomínky. Další říkají, že alchymisté pouze probudí nebo usměrní život v našem světě, například pomocí síly blesku, nebo kouzla. Téměř nikdo si ale nemyslí, že lidé mají sílu a schopnosti nutné ke stvoření života samého. Tato moc bývá vyhrazena bohům nebo podobně mocným bytostem.

Oživené bytosti jsou v tomto světě nové a neznají jeho zákonitosti a řád. Netuší, kdo je vládce a kdo žebrák. Jsou často zcela závislé na svém stvořiteli. Ten toho může bezostyšně využívat a získat otroka, který o něm nebude nikdy pochybovat. Toto pouto mezi tvůrcem a výtvorem je vždy velice zvláštní. I pokud oživený svého pána nenávidí, bývá pro něj obtížné odepřít mu poslušnost nebo jej opustit. Mnozí jsou dokonce povolávacím rituálem zavázáni uposlechnout každý příkaz toho, kdo je vytvořil.

Bledá paní hg

• Charakteristika: 3—5 (zejména dovednosti mastičkáře, zaříkávače a mága, procházení zdí)
• Sudba: 14
• Hranice: Tělo 3, Duše 7, Vliv 7
• Přirozené ochrany: Ocelová vůle
• Talenty: Pan domácí (bravurní při obraně domova nebo území)
• Zvláštní schopnosti: Přízračné tělo (útoky vedené na ni obyčejnou zbraní se z hlediska vyčerpání považují za duševní), Třetí oko, Hrůza a děs, Nelidská rychlost, Nezastavitelný (proti tomu, kdo jí pohlédl do očí), Požírač duší (mág), Neschopnost (když uslyší pravdivou baladu o svém manželovi)

Na starých hradech, zříceninách a v okolí hrobek se po setmění zjevují přízraky dávno mrtvých čarodějnic. Toho, kdo vzbudí jejich nevoli, prý naleznou ráno v rozvalinách mrtvého nebo šíleného hrůzou. Oněm přízrakům se šeptem říká "bledé paní" a pro své sídlo jsou tichým ortelem zániku.

Bledé paní stráží ostatky prastarých králů, knížat a stařešinů, kteří zemřeli v dobách, kdy bývalo zvykem, aby nejmocnější muž společenství pojal za ženu kněžku, věštkyni či dokonce čarodějku. Mnohá vědma prý byla po smrti manžela vržena (nebo se sama vrhla) na jeho pohřební hranici. Její duch pak zůstal připoután k mužově hrobce. Podle všeho se bledé paní mohou objevit i v nových hradech a tvrzích, jsou-li vybudovány na místech, kde stávaly prastaré pevnosti či zřícené mohyly, nebo sem byly přeneseny artefakty či ostatky, které hlídaly. Přestože jde o přízraky, nesnesou ve svém okolí žádné jiné nemrtvé ani černou magii. S každým umrlcem nebo černokněžníkem se nelítostně vypořádají. Zato přitahují netvory, a tak se v okolí jejich rozvalin často toulají ohniví psi, z lesů se ozývá kvílení húkalek a pod zešeřelou oblohou krouží kolem sesutých věží siluety vampýrů.

Jak jedná:

» Střeží ostatky svého manžela a po staletí plní jeho poslední příkazy. Za tu dobu v ní zbylo pramálo lidského.

» Pochází z dávno zaniklé kultury a jen stěží bude rozumět současnému jazyku či zvykům. Chtějí-li se s ní postavy domluvit, neobejdou se bez vzdělance.

» Nejmocnější je v noci, kdy ji lze i nejsnáze spatřit. V průběhu dne většinou neviditelná světu bloumá sklepeními a nepodnikne proti hrdinům nic přímo.

» Pokud se na hrad nastěhuje nová rodina, bledá paní, trávící věčnost sama, si ji může oblíbit a stát se její ochránkyní. Po nocích tiší a kolébá plačící děti, obchází hradby a lapá zloděje. Kdo by chtěl ublížit její "osvojené" rodině, musí se postavit nejprve jí.

Jak bojuje:

» Zpočátku se nemusí ukázat. Ze skrytu probouzí v narušitelích nejistotu, únavu, nesoustředěnost, zmatek, či neukojitelnou zvědavost, která je zavede do pasti. (oblíbený manévr: lstivě)

» Bledá paní se pohybuje bez ohlednu na zdi či jakékoliv překážky, téměř neomezenou rychlostí. Napadne nepřátele, zmizí ve zdi, objeví se z jiné strany, udeří a opět uteče a nechá protivníky, aby ji marně pronásledovali. (oblíbený manévr: přesně)

» Její hlavní zbraní je hrůza a smrt v očích. Kdo do nich pohlédne, ztrácí naději, propadá se do hlubin času, zapomíná i své vlastní jméno a strach jím třese jako zimnice. (oblíbené manévry: rozsáhle a mocně)

» Koho se jí nedaří zastrašit, toho zbaví příčetnosti vizemi vlastní smrti nebo mu ukradne vzpomínky na to, proč vlastně přišel. (oblíbený manévr: mocně)

» Bledé paní mají přízračné tělo, ale mohou být zraněny. Působí na ně však spíše vůle a přesvědčení útočníka, než zásah samotné zbraně.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Dívka jménem Mlada se ztratí při hře v lesích a její stopy vedou do rozlehlých hrobek. Dobrodruzi se vydávají dívku zachránit. Té se však již ujala bledá paní, která hrobky stráží, když nad jejím šílenstvím zvítězilo dívčino mládí. Odvedou postavy zajatkyni pryč i přes její přání a dají všanc své životy?

» Hrdinové se v bouři a na útěku před přesilou sektářů pokusí ukrýt ve starých zříceninách. Ruině se všichni z okolí vyhýbají. Bledá paní, rozzuřená vyrušením, napadne prchající i pronásledovatele. Jak využijí postavy zjevení při boji s útočníky?

» Bledá paní, po staletí osamělá, se domnívá, že v jednom z družiníků poznává svého mrtvého manžela. Pokusí se jej unést do svého úkrytu, aby jej tam ochraňovala... až do jeho smrti.

Kořist:

» Zeman Prkoš získal za svou věrnost knížeti léno, kterému vévodí rozpadlá tvrz na ostrohu hory. Je z ní vynikající rozhled a lze odsud bránit průsmyk, kudy přicházejí do kraje skřetí loupeživé výpravy. Tvrz ale střeží bledá paní, která tam nikoho nepustí. Prkoš družinu najme, aby se jí zbavili.

Spojenec:

» Do Mohylových vrchů se na popud zlotřilého Záboje vydává žoldnéřská výprava. Pátrá po prastarém rohu, který slouží k ovládání draků. Artefakt takové síly by neměl spatřit světlo dne, ale jediný způsob, jak se postavit přesile žoldáků, je spojit se s bledou paní, která kobky hlídá. Ta ale žádá, aby našli věčnou strážkyni na její místo a jí dovolili odejít... budou postavy ochotné obětovat nějakou mladou dívku v zájmu většího dobra?

» Loupeživý rytíř Mnata se svým houfem unesl nejmladší dceru pána ze Skutče a požaduje výkupné. Zoufalý šlechtic tuší, že loupežníci jeho dceru nepropustí, ani když zaplatí, a najme si družinu na její záchranu. Družiníci si během nocí všimnou bělostného přízraku to bledá paní spěchá spolu s výpravou zachránit milované děvče.

Varianta: Nemrtvá družka hg

• Charakteristika: 1—3 (zejména dovednosti mastičkáře a zaříkávače, Magie iluzí)
• Sudba: 6
• Hranice: Tělo 2, Duše 5, Vliv 4
• Zvláštní schopnosti: Přízračné tělo (útoky obyčejnou zbraní se považují za duševní), Ovlivňování ve skupině

Přestože jsou bledé paní samotářské bytosti, někdy je provázejí přízraky panen obětovaných na pohřební hranici. Ty jsou podřízeny bledé paní a plní její vůli. Přesto nesdílejí její fanatismus a lze je přesvědčit, aby zradily svou velitelku a prozradily družině její tajemství.

Varianta: Bledá čarodějka he

• Charakteristika: 3—5 (zejména dovednosti zaříkávače a čaroděje)
• Talenty: Pan domácí (bravurní při obraně domova nebo území)
• Zvláštní schopnosti: Nelidská rychlost, Dračí dech (čaroděj), Neschopnost (když někdo třikrát prokleje jméno toho, kdo nad ní vynesl ortel)

Přebývá ve starých a opuštěných mlýnech, kde předkové topením ve vodě zjišťovali, zda je žena čarodějnicí či nikoliv — a z mnoha nevinných tak stvořili čarodějnice alespoň po smrti...

Černé spřežení fh

• Charakteristika: 2—4 (zejména jezdectví, zastrašování lidí a zvířat, Běžný* i *Jízdní boj zblízka)
• Sudba: 9
• Hranice: Tělo 5, Duše 4, Vliv 6
• Oblíbená zbraň: meč (sečná), kosa (dlouhá sečná), bič (vrhací)
• Talenty: Černá duše (bravurní od soumraku do rozbřesku, zběhlost proti tomu, kdo se ho dobrovolně dotkne svým tělem)
• Zvláštní schopnosti: Hrůza a děs, Cit pro zbraň (bojovník), Neschopnost (pokud sjede z cesty)

Za jasných úplňků, nebo temných nocí, kdy cáry mlhy přikryjí krajinu jako bělavý rubáš, projíždějí po cestách černé postavy na kozlících kočárů či vozů, jejichž kola nezanechávají stopy. Jsou to mrtví vrahové, křivopřísežníci a neznabozi, kteří nedokázali najít klid.

Tyto bytosti se zjevují buď v místě své smrti, nebo tam, kde spáchaly nějaký hrůzný čin. Tíha skutků, jimiž se provinili, z nich vyzařuje jako silná aura děsu. I kdyby byli rozsekáni, spáleni a popel rozmetán po kraji, musí znovu vyjet na cestu a stále dokola naplňovat svůj úděl. Někteří převážejí hraniční kameny, jež za života posouvali, ty se však s rozbřeskem vrátí zpět na své místo. Jiní každý úplněk přinášejí pergamen s doznáním viny tam, kde stávala rychta, či zkrátka jen projíždí od šibeničního vrchu k hrobu své oběti, aby se nad ním pomodlili. Vysvobodit je může odhalení či napravení jejich zločinů, někdy i pouhé odpuštění od nevinného člověka.

Říká se, že touhy přízraků po klidu využívají černokněžníci, kteří s nimi dokážou uzavřít smlouvu — nabídnou jim věčné spočinutí v hrobě výměnou za splnění úkolu či několik let služby. Snad od nich se někteří z černých vozků naučili nabízet poutníkům, že ušetří jejich život za své vysvobození. Jejich prokletím však je, že nikomu nesmí prozradit, co je může zbavit zlého údělu.

Jak jedná:

» Zpravidla nenapadá lidi, pokud to není součástí jeho trestu. Může však mít dohodu s někým, kdo chce, aby smrtelníkům ubližoval.

» Zjevuje se pravidelně v daný čas. Některá spřežení vyjíždějí o novoluní, jiná když padne mlha či každou lichou neděli. Jsou i taková, která objíždějí kraj vždy, když hrozí velké neštěstí.

» Nesmí prý ublížit spravedlivému člověku, který pevně věří, že je pod ochranou vyšší moci.

Jak bojuje:

» Na koho přízrak pohlédne, toho ovine svíravý plášť strachu, chladný jako čerstvě vykopaný hrob. (oblíbené manévry: rozsáhle a mocně)

» Může bojovat čímkoli — kosou, mečem, bičem, ale třeba i oprátkou, na níž se oběsil a která se bude soupeřům sama ovíjet kolem krku.

» Jeho zbraň se vynoří ze stínů pláště na nečekané straně. Naznačí útok, ale místo toho chytí oběť rukou a strhne ji pod kola. Nechá nepřátele se přiblížit, a pak práskne do koní, aby je porazil. Dovolí soupeřům naskákat na vůz, který řídí tak, že smrtelníky šlehají větve a drncání přes výmoly je vyvádí z rovnováhy. (oblíbený manévr: lstivě)

» Černí koně se vzpínají, kopou kopyty, zakusují se protivníkům do hrdel a nečekaně mění směr jízdy.» V nejhorším sjede s nepřáteli do strže či močálu, nebo se vyřítí z kopce proti kamenné zdi.

» Pokud je nemrtvý poražen, za kuropění se spřežení rozpadne v prach, který rozfouká vítr.

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» U cesty na valchu rostou dva duby. Nikdo už neví, kdo je tam vysadil, ani proč mezi nimi stojí křížek. Lidé z blízké vsi nechtějí družinu pustit po cestě dál, protože brzy vyjde úplněk, a jen šeptem se odváží zmínit o černém spřežení se dvěma vozky, které někteří u dubů spatřili.

» "Víte, občas se o půlnoci dědinou rozezní zvon z rozvalin kláštera, co stojí na kopci. Prej je to duch zvoníka, kterej zradil a nespustil poplach, když na město táh nepřítel. Za trest musí projíždět krajem a tam, kde zazvoní, se zakrátko stane neštěstí. Klidně se smějte, ale dneska v noci se sám rozhoupal umíráček, a pak jste přišli vy, cizinci..."

» Do krčmy, kde postavy večeří, přiběhne pasáček Záducha a vypráví, že spatřil černé spřežení, které místní občas vídávají u krchova. Přízrak prý zastavil u hřbitovní zdi, kde vozka vykopal jámu a do ní hodil dva pytle. Kněz Doloch požádá dobrodruhy, aby zjistili, zda posvátné místo není znesvěceno.

»» Hrdinové naleznou na místě zakopané dvě zpráchnivělé dětské kostřičky. Budou-li se pokoušet pátrat, narazí na odpor zdejší vládkyně Časnavy. Je snad zapletena do zločinu? Nebo si naopak přeje, aby přízrak nedošel vykoupení?

Kořist:

» Na poli byl nalezen mrtvý sedlák, už třetí v řadě. Jako všichni před ním držel v rukou motyku a záda měl zkrvavená od bičování. Šeptá se, že je to dílo nedávno zesnulého tyrana Ctirada z Javorce, který v černém kočáře stále objíždí své polnosti...

» O kamenech rozesetých kolem hradiště se vypráví, že pocházejí ze Rmutného vrchu. Dávný šlechtic prý slíbil postavit na onom kopci kapli, což nesplnil. Jeho duše tam teď musí každý úplněk přivážet v černém kočáře kamení, to se však vždy rozkutálí po lese. A měšťanu Koldovi, vlastnícímu nedaleký kamenolom, odkud kamení mizí, se to pranic nelíbí.

» Z rozvalin ve skalách vyjíždí za temných nocí černá paní s havranem na rameni. Její opeřenec vyklovl oko už několika lidem, kterým se ztratilo nebo zemřelo dítě. Vladyka Sudivoj je ochoten zahrnout stříbrem toho, kdo přízrak zničí.

»» Postavy zjistí, že jezdkyně kdysi vládla kraji coby loupeživá rytířka. Vladyka ji však chytil a pověsil do klece jako potravu pro ptáky. Jen hejna havranů kroužících nad propastí vědí, že tak popravil vlastní dceru, již jako dítě unesli loupežníci...

Snový svět

Ponurou, mlhavou cestou rachotil černý kočár. Aura strachu, která se z něj šířila jako ledová vlna, Strebora jakýmsi zvláštním způsobem uklidňovala. Kopyta barvy půlnoci mu zasypala nohy sprškou kamínků a vůz zastavil. Cestu obestřelo hrobové ticho, jen vítr na balvanech zpíval dávné žalozpěvy.

"Pomoz mi, dobrý poutníku," zasípěl vozka. "Už dlouho mě spaluje strašlivá žízeň. Vyskoč za mnou a podrž mi na chvíli opratě, ať mohu svlažit hrdlo.

"Strebor poslechl. Jakmile vzal opratě do ruky, kočí se zachechtal a zmizel v mlze. Kola se rozjela.

Ponurou, mlhavou cestou rachotil černý kočár...

Varianta: Bouřný jezdec fg

• Zvláštní schopnosti: Nelidská rychlost, Cit pro zbraň (bojovník), Kavalír, Bohatýr, Válečný tanečník (válečník)

Rytíři, kteří v bitvě zradili nebo zbaběle prchli, zbloudilí spojenci, co nikdy nedorazili na bojiště, ti všichni dostávají po smrti druhou šanci, aby dokázli odvahu. Obvykle je ze svého středu vyvrhne bouře a oni vyzývají k boji každého, na koho narazí. Pokud člověk jejich výzvu přijme, dostane výzbroj, aby byl souboj spravedlivý. Nepřijme-li, déšť se mu pověsí na paty a tři dny nad ním prý slunce nezasvítí.

Divoká honba b

• Charakteristika: 3—5 (zejména pěší i jízdní boj proti lidem, zvířatům a netvorům zblízka i z dálky, zastrašování lidí, zvířat a netvorů, běh, jezdectví, Orientace v divočině)
• Sudba: 30
• Hranice: Tělo 8, Duše 6, Vliv 8
• Přirozené ochrany: Srdce gryfa, Ocelová vůle
• Talenty: Věčný lovec (bravurní při odhalování vetřelců, stopování a pronásledování kořisti)
• Zvláštní schopnosti: Oživlá hora, Třetí oko, Autorita, Nelidská rychlost, Ztělesněná zkáza (všechny druhy útoků), Masakr, Dav

Když se jasný den začne zničehonic měnit v noc a v poryvech ledového větru se nese zlověstné kvílení duchů, může to znamenat jediné — blíží se divoký hon. Ponurá družina přízraků, která před sebou žene houfy zdivočelé, pološílené zvěře, a za ní se jako černý plášť vzdouvá klenba těžkých mračen, dusících sluneční svit. Do ryku štvaných zvířat se zařezává ostrý štěkot nestvůrných ohařů, dunivé troubení rohů i jekot desítek lovčích. Z některých už zbývají jen kostry zabalené v cáry rubášů, jiní mají zvířecí hlavy nebo kolem střílejí šípy, které vytrhávají z vlastních zohavených těl. Kdo se jim neklidí z cesty, je ztracen.

Zvěsti o řádění divoké honby přicházejí z okolí horských vesnic a rozlehlých hvozdů, kde je hojnost zvěře. Povídá se, že štvanici tvoří duše nenasytných lovců, pytláků, loupežníků a jiných ukrutníků, kteří prolili po lesích mnoho krve. V jejich čele cválá ten, kdo byl za života nejmocnější. Bezhlavý jezdec, černý muž s vysokým kloboukem, hrozivá striga, upálená lesní víla, nebo dávno mrtvý elfský král. Přízraky přicházejí nečekány, za bílého dne stejně jako v hluboké noci, a sotva se prořítí krajem, opět zmizí. Cestou smetou vše, co se jim připlete pod kopyta — zvířata, vozy, ohrady, mosty, milíře i lidi. Někdy se po okolí ještě najdou zbytky roztrhaných těl, jindy po obětech nezbude nic. Nikdo neví, kde zjevení hodují na úlovcích, ani kam skládají své kosti, než znovu přijde čas honu.

Před honci nejsou v bezpečí ani netvoři. Není pro ně nic lákavějšího než veliká kořist, jako třeba gryf nebo wyverna. Naopak lesní běsové nebývají štvanicí vyvedeni z míry a povídá se, že po boku nemrtvých štváčů se často objevují smečky hejkalů, kteří při té příležitosti pustoší veškeré stopy civilizace v okolí. K honbě se může připojit i živý člověk — stačí, aby zpovzdálí trochu zavýskal nebo posměšně na hon zakřičel, a lovčí jej vtáhnou mezi sebe. Takový nebožák je prý odsouzen k tomu, aby se po smrti připojil k nemrtvé družině. I pokud se mu hon podaří přežít, zakrátko jej navštíví některý z lovců a přinese mu podíl z kořisti — krvavé cáry prolezlé červy — čímž z něj navěky dělá člena honu. Přinesené maso nelze odklidit ze stolu, dokud jej daný člověk nesní, nebo nezemře. Vypráví se však, že kdyby se to někomu přece jen podařilo, moc honců nad jeho duší by byla zrušena.

Jak jedná:

» Pokud zahlédnou člověka, dohoní jej a uloví. Legendy říkají, že si nevšímají lidí, kteří odhodí zbraně, zavřou oči a zacpou si uši. Ale kdo by něco takového zkoušel?

» Projíždějí pouze divočinou, nikdy nevtrhnou do lidských sídel, vesnic a měst. Divoký hon jako takový nenapadne ani osamělý srub, ale mohou to udělat běsi, kteří se k lovu přidali.

» Podle některých pověstí jsou určití lidé přednostní kořistí — pokud vede štvaní zavražděný královský lovčí, pronásleduje prý především pytláky, popravená kněžka dubového kultu zase dřevorubce.

» Údajně se zjevuje i na dávných, opuštěných bojištích a zvěstuje tím nadcházející válku.

Jak bojuje:

» Nemrtví se vůbec nesnaží bránit ranám, všichni se jako jediný ohromný tvor valí vpřed. Jednotlivé padlé kusy se nepočítají, v zástupu je jich dost.

» Protivník musí běžet s honbou, jinak je sražen záplavou těl a převálcován kopyty. Černí psi v předvoji drásají smrtelníky planoucími chřtány, pěší pohůnci je chytají do rukou, nebo nabodávají na kopí, rohy, zobáky či pahýly vlastních kostí, a jezdci je zdvihají k sobě do sedel a trhají na kusy. (oblíbené manévry: mocně a lstivě)

» Má-li kořist takové štěstí, že se jí podaří probít si cestu přílivovou vlnou přízraků až k posledním lovcům, honci ji nepronásledují, ale pokračují dál.» Pokud je zabita vůdčí bytost, všechna zjevení se vypaří nebo rozpadnou v prach, který rozfouká vítr a lov je předčasně ukončen.

» Staré zkazky tvrdí, že divoký hon musí být stále v pohybu — pokud by jej někdo dokázal zastavit, navždy ho tím zničí.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» V kraji se zjevuje štvaní. Vede ho elfská kněžna s parožím na hlavě a kostěnou kuší, která se prý sama natahuje. Kníže Olomir po její čarovné zbrani zatouží, a pokud mu ji postavy nedonesou, popraví prý osobu, která je jim blízká. O jeho přání však ví i výrobce kuší a nabídne družině, že jí prodá podobnou, pokud se s ním rozdělí o odměnu. Padělek sice není kouzelný, ale řemeslník si je jistý, že postavy dokážou najít nějakou přesvědčivou výmluvu. Bude chtít družina vládce obelstít?

»» Pokud postavy přinesou pravou kuši, ráno je na jejím místě jen hromádka prachu. Rozpadla se zbraň stejně jako přízraky honu, nebo je to práce nějakého chytrého zlodějíčka?

»»» Po několika dnech je kuše nalezena v domě významného dvořana, její kouzlo se však už vytratilo. Je muž skutečně zlodějem? Nebo mu někdo domů nastrčil padělek, který postavy na začátku odmítly? A kde je v tom případě ta pravá?

» Kníže Dervan často a rád pořádá hony, na které zve šlechtice z celého širokého okolí. Jenže toho posledního se zúčastnili i mrtví a na knížecím stole teď leží zahnívající lidská noha, připomínající, že šlechtic po své smrti nedojde klidu. Každý, kdo by dokázal prokletí zrušit, bude Dervanem bohatě odměněn.

Útočník:

» Postavy táboří v lese, kde jim záhadně zmizely stopy pronásledovaného zločince, od nějž chtěly získat důležité informace. Ze spánku je vytrhne podivný dusot, štěkot a povykování. Náhle jim něco smete přístřešek... Věděl uprchlík, že v lese straší divoký hon? Nebo ho bude třeba zachránit, aby mohl být vyzpovídán?

Snový svět

Pod lustry z rohů wyverny a jeleního paroží roznášelo několik elfů překrásné skleněné poháry. Strebor se zachvěl. Od chvíle, kdy spadl do Síní, měl nedůvěru k jakémukoli místu, kde se připravuje jídlo. Náhle se jeden ze sluhů podíval jeho směrem a hlasitě se zasmál.

"Pohleďte, braši, jaké překvapení, sychravý vítr osudu k nám zavál nového hosta."

"Posaď se, příteli," pokynul jiný elf k vyřezávané židlici v čele jednoho ze stolů. "Dřív, než nás zastudí stíny soumraku, rozezní se sálem hlahol lovců a lahodná vůně zvěřiny prostoupí kouzlo večera. Uvidíš, že jak jednou ochutnáš, vyrazíš příště na hon s námi."

Fext gh

• Charakteristika: 1—3 (zejména Orientace ve městě, Síla, zastrašování lidí a zvířat, Běžný boj zblízka, Učenost)
• Sudba: 8
• Hranice: Tělo 7, Duše 4, Vliv 5
• Přirozené zbraně, nástroje a ochrany: pěsti (drtivá), učený projev (slova), Srdce gryfa
• Talenty: Pan domácí (bravurní při obraně domova nebo území)
• Zvláštní schopnosti: Diplomat, Nezranitelnost (obyčejné zbraně a Znamení), Zranitelnost (oheň a Magie ohně)

Víte, proč lidé na hřbitovech šeptají a o mrtvých mluví jen v dobrém? Někteří zesnulí se totiž po smrti nezačnou rozkládat, nýbrž seschnou, kůže jim ztvrdne na pevnou skořápku a všechny kosti, zuby i vlasy zůstanou na místě. Takovým nebožtíkům se říká fexti a připisuje se jim schopnost probouzet se a zasahovat do světa živých, a to hlavně v případě, že jim živí neprojevují náležitou úctu.

Ke zrození fexta dochází obvykle v kryptách klášterů a chrámů, kde bývají nejlepší podmínky pro vysušení a zachování mrtvého těla. Většina jich spočívá v míru, některým je však souzen úděl nemrtvého. I takoví ale touží po klidu a trestají jeho narušení. Mniši proto do jejich krypt ukrývají cenné relikvie, neboť věří, že je fexti dokážou uhlídat před nezvanými návštěvníky. Někdy se také vysušená těla veřejně vystavují, aby odradila každého, kdo by chtěl vstoupit do budovy s nekalými úmysly.

Jedná se o bytelné nestvůry, kterým není snadné jakkoli ublížit. Seschlé ostatky fextů jsou pevnější než ocel, a protože leží na svěcené půdě, nepomáhají proti nim ani vymítačská zaříkání. Bojí se však ohně, neboť jejich vysušená těla dobře hoří. Proto nenávidí ohnivce, a pokud se některý z nich objeví ve městě, kde odpočívá fext, kostelní zvon se sám od sebe rozezní na poplach. Stejně jednají, je-li na blízku nebezpečné vodní stvoření nebo blíží-li se povodeň — při delším namáčení by jejich tělo mohlo podlehnout rozkladu.

Jak jedná:

» Obvykle nevylézá z krypty. Dokud jej lidé nechávají spát, nikomu neubližuje.

» Někdy se pevně chytí neopatrného vykradače hrobů a pustí jej teprve poté, co je vše vráceno na původní místa, jinak ho pomalu rozdrtí ve svém sevření.

» Velmi jej popudí neúcta k mrtvým. Nejdrzejší poznámky na adresu nebožtíků trestá smrtí.

» Obvykle povstává z náboženských hodnostářů či mecenášů, jimž bylo vyhrazeno čestné místo v kryptě, a zachovává si náklonnost ke "své" církvi. Zpravidla jej proto udobří větší finanční obnos věnovaný "jeho" chrámu.

» Většinou nemluví, jsou však známy i případy upovídaných fextů.

Jak bojuje:

» Využívá momentu překvapení — v jednu chvíli leží strnule v rakvi, vzápětí pevně drží protivníka za ruku či hrdlo. Spoléhá na svou nezničitelnost, a koho se jednou chytil, toho se nepustí, dokud jej nezadusí či nepřiměje k poslušnosti. (oblíbený manévr: mocně)

» Proti více protivníkům volí zastrašování. S hrozivým skřípěním roztahuje ztuhlé prsty a záměrně pomalu se blíží k narušitelům, čímž jim zároveň dává možnost zavčasu prchnout. (oblíbený manévr: lstivě) Teprve pokud zastrašování selže, či mu již nepřátelé něco ukradli, vrhne se do boje.

» Jako první zaútočí na toho, kdo nese pochodeň nebo lucernu a pokusí se oheň uhasit. V nastalé temnotě uzavře východ, aby mohl protivníky jednoho po druhém pochytat a zardousit či uvěznit v rakvích. Na ztuhlou mrtvolu dokáže být překvapivě rychlý a silný. Nedělá mu problém dostihnout utíkajícího narušitele a přirazit jej mezi dveřmi či s ním mrštit přes celou kobku na schody vedoucí do nižších pater. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli má v příběhu:

Spojenec:

» "Neviděli jste tu někoho nést truhlu? Byla krásná, pozlacená, měl jsem ji od vnuka... Ne? Škoda. Běda tomu zloději truhel, až ho dostanu! ... Jistěže myslím rakev. Vypadám snad, že bych potřeboval truhlu na šaty?"

» Cizí rytíři se chystají zbořit svatyni, v jejímž podzemí se nachází průchod do světa snů. Ten postavy potřebují využívat i v budoucnu. Zničení chrámu se nebude líbit ani mrtvým kněžím, s nimiž měli hrdinové dříve kvůli průchodu spory. Zkusí postavy vyjednávat s jednou ze stran, nebo budou vyčkávat, aby přepadly vítěze? Pokud s někým uzavřou dohodu, dodrží ji hrdinové i druhá strana?

Strážce:

» Nad vchodem do kostela stojí vystavený fext. Když před svatostánkem naleznou uškrceného mladíka s pověstí zloděje, měšťané věří, že strážce odvedl svou práci. Zanedlouho je však nalezen další zardoušený taškář. Proč riskoval stejnou smrt jako jeho předchůdce? Je snad v kostele něco natolik cenného? Pokud ano, šli pro to dobrovolně? Nebo se někdo snaží zamaskovat vraždu? Či snad fexta něco posedlo a zabíjí lidi bez důvodu?

» V podzemní kryptě se nachází vzácný svitek s receptem proti nákaze, který může zachránit okolní vsi. Jenže jeho mrtví majitelé nevidí rádi, když se cokoli z jejich hrobky odnáší.

Kořist:

» Postavy poprosí o pomoc zámožný kupec Malen. Jeho dcera Truda prý před třemi týdny v opilosti prohlásila, že mrtví se mají nejlépe, protože nemusí platit daně, a od té doby ji pronásleduje seschlá mrtvola.

»» Když se postavy pokusí prodat ve městě šperk, který dostaly od Malena za záchranu dcery, jsou zatčeny. Klenotník v něm poznal vzácný prsten z knížecí krypty, která byla před třemi týdny vyloupena. Je obchodníkova dcera zlodějka, nebo dostala šperk od ctitele? Podvedl kupec postavy, nebo skutečně spojoval útoky nemrtvého s její prostořekostí? A byl fext pouze jeden?

» V pohraničním městě, kde se střetávají kultury i náboženství, za bezměsíčných nocí mizí lidé. Šeptá se, že to má na svědomí Temný mnich, přízrak, který vraždí kacíře a jinověrce. Nebude další na řadě kněz či řádový rytíř z družiny?

Útočník:

» "Ano, měl bych pro vás práci. Podle starých spisů se v podzemních prostorách katedrály nachází vzácný relikviář. Moji bližní však mají příliš mnoho povinností, než aby po něm mohli pátrat. Cože, nebezpečí? Ale kdeže, je tam jen tma a několik bratrů na věčném odpočinku, ale těch jistě není třeba se bát."

Snový svět

"Rád ti pomohu," usmál se Veles. Jeho seschlé, temně hnědé líce se nakrabatily jako obludný vějíř. "Pokud mi opatříš pomůcky."

"Samozřejmě," uklonil se Daniel, "Co budete potřebovat, ó Moudrý?"

Klouby zaskřípaly, jak kostnatá dlaň pevně sevřela honosnou berlu. "Mapu, která by zavčasu prozradila každou záludnost Vřeten, lze nakreslit pouze na kůži kacíře. Naštěstí pro tebe jedna bytost v okolí káže o pravdě bez našeho požehnání..."

Homunkulus gh

• Charakteristika: 2—4 (zejména Orientace ve městě i v divočině, Běžný boj zblízka, Odolávání strastem, Vůle, Charisma)
• Sudba: 10
• Hranice: Tělo 7, Duše 5, Vliv 4
• Přirozené nástroje a zbroje: bezcitnost (odznak), kůže, jež se po ráně sama scelí (železo)
• Talenty: Milující (bravurní, pokud usiluje o získání přízně svého pána)
• Zvláštní schopnosti: Oživlá hora, Gladiátor (bojovník)

Poslechněte si tajemství. Vdechnout ducha neživé hmotě je tak složitý proces, že abyste do něj pronikli, musíte nejprve probudit tělo, v němž už nějaký život je, nebo alespoň byl. Proto každý alchymista, ať už vám bude tvrdit cokoliv, někdy stvořil homunkula.

Homunkulové jsou člověku podobné umělé bytosti, které lze nejlépe vyrobit z čarovné rostliny. Alchymističtí učedníci dostanou obvykle od svého učitele kořen mandragory, ten máčejí devět dní v mléce a provádějí nad ním rituály, až ožije jako malý mužíček s pisklavým hláskem. Mistr pak jejich výtvor odnese, postará se o jeho likvidaci a v oživování je možno pokročit na další stupeň. Teprve během dalšího studia se žák dozví, že z kořene zrozený mužíček mohl dorůst velikosti dospělého muže, jehož by bylo možno od člověka odlišit pouze tím, že by neměl na těle ani chloupek. Vedle toho se vypráví pověsti o homunkulech stvořených z částí lidských těl, ale těžko věřit něčemu tak zavrženíhodnému.

Ať už vznikne homunkulus jakkoliv, pokud dospěje, bývá nešťastný a děsivý zároveň. Touží po lásce svého stvořitele jako syn po otcovském uznání. Někdy jej skrytě sleduje, jindy otevřeně pronásleduje. Odmítá pochopit, že byl jen vedlejším produktem jeho cesty za vyšším poznáním. Proto se každý poučený tvůrce svého homunkula včas zbaví. Ovšem případy nadšených samouků, kteří se po hlavě zřítí do zkázy, se stále objevují.

Jak jedná:

» Své vlastní pocity prožívá homunkulus velmi prudce, zato se jej vůbec nedotýkají city druhých. Na cizí pláč reaguje odtažitě, na hněv udiveně, na strach chladně.

» Pokud jej tvůrce odvrhne, homunkulus jej žárlivě pronásleduje a vraždí ty, které tvůrce miluje.

» Podřídit si jej může tvůrce jedině, pokud jej přesvědčí, že mu na něm záleží jako na nikom jiném. Obvykle to obnáší prožít se svým homunkulem sám několik let v pustině.

» Bývá dobrým špehem, je-li stvořen z kořene mandragory, neboť se podobá člověku. Může být děsivým strážcem, pokud byl sešit z lidských těl.

» I po zkrocení je třeba neustále dávat pozor, aby nezapochyboval o lásce svého tvůrce. Běžně totiž provádí lidem v pánově okolí naschvály, aby je odehnal (zhasíná všem lampy, když pán šel spát, donáší mu jejich prohřešky) a propukne-li u něj žárlivost, může své úsilí vystupňovat (štíři v botě, přehozené štítky na flakóncích s léky a jedy).

Jak bojuje:

» Homunkulus psychicky týrá svého "otce", ve skrytu jej děsí nebo tropí scény na veřejnosti, a jakmile se před ním dá nebožák na útěk, neúnavně jej pronásleduje. (oblíbený manévr: mocně).

» Bývá zdatným zápasníkem. Tradují se pověsti o exemplářích, které uzvedly nad hlavu zubra.

» Škrtí oběť lankem, zkouší jí zlomit ruku či vaz, udeřit čelem do obličeje, věší se na ni a strhává ji na zem, cpe jí prach do úst, bije jí hlavou o stěny a vtláčí jí prsty do očí. (oblíbený manévr: mocně)

» Necítí bolest, což mu umožňuje celé hodiny číhat ve skrčené poloze, nekrýt rány a sám během nich zasahovat, uchopit holou rukou čepel či hořící pochodeň a vyškubnout ji útočníkovi nebo se vrhat na nepřátele navzdory nastaveným hrotům. (oblíbené manévry: přesně a lstivě)

» Je-li stvořen z rostliny, rány se mu navíc ve chvíli zhojí a useknuté části dorostou.

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» Hráčskou postavu alchymisty pronásledují výčitky svědomí a zlé sny o Sekerárně — místnosti na univerzitě, kde se zabíjejí homunkulové. Zbaví se nočních můr, když místo navštíví? A co když se přistihne, že stojí před otevřenou klecí a pištící mužíčkové jí prchají pod nohama do kanálů?

» "Už druhý rok hniju v této zapomenuté jeskyni. Ta tlupa hysterických kreatur, co mě obklopuje, by nesnesla dokonce ani, kdybych někomu poslal dopis po havranovi. Mám co dělat, aby se ze žárlivosti nezačali vraždit mezi sebou. Ach, bohové, co všechno musí člověk vytrpět pro armádu nezničitelných bojovníků a pro pomstu."

Útočník:

» Alchymista Khazram požádá družinu, aby jeho učedníka zbavila homunkula, který uprchl a zřejmě dorostl lidské velikosti. Potíž je, že může kdykoliv udeřit a nikdo nezná jeho podobu.

» Pirát Roko měl prý na paži vytetovanou část cesty k pokladu. Družina narazí na jeho stopu pozdě, nedávno zemřel. Tělo však z márnice zmizelo. Pátrání v přístavních uličkách dovede hrdiny až do dílny mladého alchymisty. Z komory se vyřítí zuřivý homunkulus sešitý z částí ukradených lidských těl. Tetování na ruce nelze přehlédnout.

» Alchymista Borun, jenž se přiženil do urozené rodiny, se vrátil ze studií. Je to ale skutečně on? Jeho žena tvrdí, že nemá na těle ani chlup a občas vezme nevšímavě do ruky rozpálenou konvici. Družina má vypátrat, zda nejde o navrátilce ze záhrobí.

»» Muž se brání, že vše naplánovala manželka Rovana. Chlupy mu vypadaly a bolest přestal cítit až po návratu. V garderobě své choti našel flakónek s něčím, co mu snad přidává do jídla, aby byl považován za homunkula. Nápad může pocházet od jejího otce Ismira, který se též zajímá o umění lučby. Rodina se prý chce Boruna zbavit. Je to ale pravda?

Snový svět

"Najednou se to na zdech začalo rojit a kolem nás se objevila spousta malých mužíčků, co vypadali jako kořínky. Všichni křičeli na Lokkara: "Otče! Tatínku!" A než se nebohý alchymista vzpamatoval, uchvátili ho a odnesli nízkým tunelem někam do tmy. Nemohl jsem dělat vůbec nic. Lokkar je pryč."

Varianta: Sešitá stvůra gh

• Hranice: Tělo 7, Duše 3, Vliv 5
• Přirozené nástroje: bezcitnost (odznak)
• Zvláštní schopnosti: homunkulus + Hrůza a děs, Pádný úder, Silák (bojovník)

Jednou z možností, jak vytvořit homunkula, je použít mrtvá lidská těla. Někdo věří, že tak lze stvořit nadčlověka, jenž bude mít svalnaté paže zápasníka, jemné prsty hudebníka, nohy běžce, hlavu mudrce a mužství milovníka. Pravdě se však spíše podobá tvrzení, že části různých mrtvol se k sobě sešívají proto, aby se omezilo riziko, že se do procesu oživování připlete nebožtíkova duše nebo nějaký démon. Celá tato praktika hraničí s nekromancií, proto se s ní nikdo příliš nechlubí. Sešitá stvůra je však praktičtější než obyčejný homunkulus, neboť zpravidla nebývá tak žárlivá. Sice také vyžaduje pozornost svého tvůrce, ale pro získání její důvěry není nutný odchod do osamění. Nevýhodou je, že se neregeneruje a po boji je nutné uťaté části znovu přišít, nebo nahradit novými.

Hospodáříček g

• Charakteristika: 3—5 (zejména domácí a polní práce, proměny za členy domácnosti, dovednosti kejklíře, Magie iluzí)
• Sudba: 12
• Hranice: Tělo 2, Duše 4, Vliv 5
• Talenty: Pan domácí (bravurní při obraně domova nebo území), Oddaný služebník (nadání, chrání-li život svého pána)
• Zvláštní schopnosti: Nouzové střely (zvěd), Mámení smyslů, Přeludy, Znak fantóma (mág)

Svět je zlý. Kroupy a vichřice ničí pole, šelmy rdousí domácí zvířata, blesky a velká voda boří domy, drancíři znásilňují a kradou, mor, zima a neúroda hubí lidi po desítkách a běsi odnášejí jejich duše. Copak se dá přežít bez ochrany? Co zmůže sedlák či řemeslník bez domácího bůžka, bez vtělení svého děda, který stráží dům před nebezpečím a cizinci?

Téměř každé stavení má svého dobrého ducha hospodáříčka. Bývá to některý ze zesnulých předků. Zjevuje se jen zřídka, nejčastěji jako shrbený skřítek, může však na sebe vzít i podobu člena domácnosti, ať již člověka nebo zvířete.

Rodina prokazuje hospodáříčkovi úctu, jeho sošku staví do výklenku vedle dveří a odkládá mu z každého jídla malý díl. Všichni se usilovně snaží zjistit odstín jeho vlasů, protože hospodáříček se nejraději stará o dobytek a koně se "svou" barvou srsti. Naleznou-li lidé v domě jeho věc, například dýmku, zakryjí ji plachetkou. Předek pak hledá a naříká, rodina však předmět odkryje, teprve když duch předpoví, co ji čeká příští rok. Při stěhování nebo stavbě domu se konají obřady, aby se hospodáříček přesunul do nového stavení.

Jsou-li dvě rodiny znepřátelené nebo si začnou konkurovat, jejich skřítci se pustí do tajného zápasu. Vědmy prý znají způsoby, jak je možno svému ochránci v boji pomoci, což je velmi žádoucí, neboť vítězný duch vyžene poraženého. Jeho rodinu pak trápí a všemožně škodí jejím polnostem. Jindy se musí hospodáříčci bránit útokům běsů, neboť na rozdíl od jiných nemrtvých nemají své původní tělo, ale jsou stvořeni z toho, co zakládá rodinný blahobyt — z chlebové střídky. A tu běsi, zejména můry a polednice, přímo milují.

Jak jedná:

» Skrývá se a svou vůli dává najevo pouze ná znaky. Někdy je těžké se dovtípit, o co mu jde, a hospodář pak povolá zaříkávače, aby se s domácím skřítkem dorozuměl. Navíc jeho tajnůstkářství také pomáhá zlým bytostem, aby se za něj vydávaly.

» Miluje děti, těm jediným se při hře rád ukáže.

» Nade vše je mu prospěch rodiny. Pro její zachování sám položí život.

» Pokud rodina vymře, stráží hospodáříček i nadále dům. Podle toho, jak se mu noví obyvatelé zalíbí, je buď trápí, nebo jim pomáhá. Někdy se opuštění duchové předků sestěhují na zvonici nebo do obecní studně a ochraňují celou ves. Vůbec nejhorší je, když osamělý hospodáříček zdivočí, protože pak vypichuje lidem ve spánku oči.

Jak bojuje:

» Napadnou-li rodinu cizinci, pomáhá jí v obraně, skrývá ji zraku a sluchu útočníků. Těm zase vyčaruje falešné překážky a mluví na ně hlasy ze zdí. (oblíbené manévry: mocně a lstivě)

» Děsí vetřelce vytím a vrčením, shazuje na ně nádobí, pohybuje věcmi a tvoří šalebné zvuky, stíny a netvory zírající hladově z rohů. (oblíbený manévr: mocně)

» Má-li čas na přípravu, natáhne přes chodbu provaz, nachystá nad dveře pytel, připraví si hrnec s louhem ke stříkání do očí a uvolní prkna v podlaze nad sklípkem. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Družina nocuje za bouře na spálené a vydrancované samotě. Žalem šílený hospodáříček se mstí všem, kdo mu byť jen vzdáleně připomínají vrahy jeho rodiny. Třeba tím, že nosí zbraň.

» Usvědčený zločinec Zběslav prchne do svého domu a zabarikáduje se tam. Jeho ochranný skřítek maří veškeré pokusy družiny ho odtamtud vykouřit nebo vylákat a hotoví se mu všemožně pomoci při obraně.

» Sedlák Maljaník, který dluží hrdinům laskavost, se záhadně ztratil. Ve stavení zůstaly jen vyděšené děti a kvůli tmě je třeba odložit pátrání na ráno. Dítka zapomenou, že nikdo nesmí spát vprostřed místnosti, a tak hospodáříček zakopne o jednoho z dobrodruhů. Podaří se vysvětlit mu, že cizinci nemají ve zmizení statkáře prsty?

Legenda:

» Domácí skřítek naznačuje, že mu má být obětován nejlepší chovný hřebec. Družina dostane za úkol zjistit, zda jde vskutku o dobro rodiny, nebo o úklad cizího hospodáříčka neřkuli dokonce zlého ducha.

» Vejdi, děde, v nový dům / prospěj nám, ne sousedům / Zůstaneš-li v domě svém / cizáka tam zabijem / aby jeho duše žal / vyštval tě a k nám ses hnal.

Spojenec:

» "Jak vás tak poslouchám, ti nájezdníci dole pod okny vás poněkud zaskočili. Poslechněte, nikdo nezná tenhle mlýn lépe než já. Pokud ho hodláte bránit před tou chamradí, můžete se mnou počítat. Ale něco za něco..."

» Hospodáříček v hrdinově rodném domě chtěl prokázat svou užitečnost, neboť rodina už na něj skoro zapomněla. Proto se vysmíval ohnivci, aby jej přilákal a před očima všech porazil. Jenže ohnivec sbírá posily a vyděšenému skřítkovi nezbývá, než hledat pomoc u družiny.

Varianta: Šotek fg

• Hranice: Tělo 2, Duše 5, Vliv 3
• Talenty: Potměšilec (bravurní, když někomu skrytě škodí), Vandal (nadání při ničení cizích věcí)
• Zvláštní schopnosti: Špeh (kejklíř)

Rodiny kočovných pastevců a tuláků hospodáříčka mít nemohou. Další o něj přišly, když se odmítl přestěhovat nebo ho jiný skřítek zahubil. Takoví lidé si vytvářejí náhražky. Mrtvolku dítěte zakopou do základů domu nebo uloží do truhly vozu a za pár dní se objeví šotek — zlomyslný chlapec s pazourky místo nehtů. Nevyhoví-li se jeho požadavkům, bývá mstivý, zaplétá lidem vlasy a rozbíjí věci. Pro hlavu rodiny je ale požehnáním, protože žaluje na líné pacholky a děvečky a pomáhá šidit kupce. Po devíti letech ovšem zdivočí a je třeba se ho zbavit.

Varianta: Raráš g

• Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti kejklíře, zastrašování lidí a zvířat, Magie mysli)
• Přirozené nástroje: nenávist (symbol)
• Zvláštní schopnosti: Neviditelný loutkář, Požírač duší (mág)

Někdy se za domácího ochránce vydává tajně zahubené dítě — plod nevěry hospodářovy ženy. Takový skřítek však jen škodí, rozeštvává rodinu, krade lidem vzpomínky a dobytku ujídá píci. Spolehlivě ho prý lze rozeznat podle toho, že nedokáže vyslovit hospodářovo jméno.

Kamenná socha gh

• Charakteristika: 2—4 (zejména zastrašování lidí a zvířat, Pohyblivost a další dovednosti podle toho, co socha zpodobňuje)
• Sudba: 11
• Hranice: Tělo 8, Duše 5, Vliv 6
• Přirozené zbraně a zbroje: ruce či tlapy (drtivá), tělo z kamene (kámen)
• Talenty: Obrazoborec (bravurní, když ničí umělecké předměty)
• Zvláštní schopnosti: Goliáš (nadání pro silácké kousky), Rozsévač (zranění/odštěpky), Neschopnost (v divočině)

Jestliže potřebujete lámat kámen nebo přenášet těžké náklady, stačí vám golem. Nemusíte se zabývat vznešeným uměním oživovacím nebo najímat mistra v oboru. Ovšem pokud hledáte schopného služebníka či vůdce pro své ozbrojence, jestliže toužíte po oduševnělé společnici či oddaném zvířecím miláčkovi, to je jiná. Pak jistě stojí za to plácnout se přes kapsu a nechat věhlasného alchymistu, aby pro vás probudil sochu. Vybírejte ovšem pečlivě. Umělecká díla mají duši.

Oživlé sochy bývají vytesány z obyčejného kamene, z mramoru či křišťálu a mohou mít podobu zvířat, lidí i netvorů. Chováním se podobají umělci, který je vytvořil, nebo alchymistovi, jenž je probudil. Bývají tedy vznešené i potměšilé, bezstarostné i vášnivé, zahořklé i bázlivé, velkorysé i umanuté. Jedno však mají společné — byly stvořeny z pevné hmoty, jež měla zůstat spící a nehybná, proto touží po jistotě a stálosti. Drží se tedy křečovitě zásad a pravidel, která jim tvůrce vštípí. Upínají se k nim tak slepě, že je mohou doslovným výkladem převrátit naruby nebo je upřednostnit před příkazy svého pána.

V některých krajích znají oživlé sochy jen z báchorek. Jinde však kamenné šelmy stráží vstupy do paláců či hrobek a provázejí zámožné rytíře do bitev. Vytesané obludy velí skřetím houfům ve službách černokněžníků nebo hlídají lichvářské pokladny. Některé sochy prý procitají samy a bloudí pak chodbami starých sídel spolu s duchy a strašidly nebo slézají za nocí po stěnách katedrál do ulic. Všechny sochy však svorně nenávidí běsy, neboť jim připomínají nepředvídatelnost světa, do něhož se probudily. Často je však nedokážou rozeznat od neobvykle vyhlížejících lidí, a mohou být tedy nebezpečné i obyčejnému člověku. Naopak draky a gryfy drží pro jejich majestátnost obvykle v úctě.

Jak jedná:

» Probuzená socha má vlastní vůli. Lze s ní vést filozofickou disputaci, pobavit ji žertem i prožít společné milostné vzplanutí.

» Snaží se usilovně neporušit základní pravidla, která jí vštípil tvůrce. Nejčastěji to bývá povinnost poslouchat svého pána, neublížit bez příčiny člověku a zůstat nepoškozená. Tyto zásady se mohou snadno dostat do vzájemného rozporu.

» Jestliže sochu její pravidla zradí a není schopná je dodržet, může se začít chovat nepředvídatelně.

» Největším štěstím pro ně je, mohou-li celé dny jen tak stát na jednom místě. Proto se pohnou jen tehdy, má-li pohyb skutečně smysl.

Jak bojuje:

» Rozvážně kráčí a snaží se protivníka zatlačit svou vahou na balkon, k oknu, do kašny či do krbu. Může jej udeřit čelem, loktem či kolenem nebo narazit na zeď či svícen. (oblíbený manévr: mocně)

» Nechá se klidně seknout od ruky, bodnout do tváře nebo udeřit do slabin, jen aby sama soupeře zasáhla zbraní nebo pěstí. (oblíbený manévr: přesně)

» Zvedne nepřítele do vzduchu a vrhne jej na ostatní. Shodí na skupinu ozdobný sloup nebo obří vázu, převrátí na ně svůj podstavec, serve ze zdi na hlavy soupeřů těžký gobelín, strhne střechu a pohřbí sebe i nepřátele pod troskami. (oblíbené manévry: rozsáhle a mocně)

» Kdykoliv, když někdo sochu udeří, sekne, bodne nebo podobně poškodí, rozprsknou se kolem úlomky kamene. Letící odštěpky donutí všechny okolostojící zakrýt si oči, mohou je zranit na tváři nebo vyvést z rovnováhy. V okamžiku, kdy je socha podobným způsobem zničena, zažhne v ní světlo a ona se roztříští na tisíce ostrých kousků svištících vzduchem.

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» Jeden sochař prý neuváženě prohlásil o svém vrcholném díle: "Nejradši bych si tu sochu s sebou vzal i do hrobu." Po jeho smrti kamenný tvor ožil a hledá svého pána, nezná však jeho jméno. Je dvojhlavý kamenný vlk, který bezcílně putuje královstvím, onou prokletou sochou z legendy?

Útočník:

» Postavy požádá o pomoc lékař Arcinus. Konšel Zveslav prý leží ve své pracovně stižen záchvatem, který mu znemožňuje promluvit. Nad jeho tělem se tyčí socha strážkyně. Jelikož se nedávno někdo pokusil konšela zavraždit, dostala jasný příkaz: Nikoho k pánovi nepustit, dokud to on výslovně nedovolí. Zničí-li postavy oživlou sochu, odmění je konšel za záchranu života, či je nechá zmrskat za rozbití vzácného díla?

» V paláci se oslavuje rozdrcení trpasličí vzpoury. Během hostiny si postavy všimnou trpaslíka, který nenápadně obchází sochy stojící podél stěn, zapaluje u nich kadidlo a cosi šeptá. Zastaví hrdinové záškodníka dřív, než probudí všechny sochy a rozpoutá masakr? Nebo mužík pouze vzdává hold mudrcům zpodobněným v kameni?

Kořist:

» Z vévodských sbírek zmizela křišťálová socha. Dobrodruzi dostanou za úkol ji vypátrat a přinést zpět nepoškozenou. V přístavním skladišti, do něhož je stopa dovede, se zloději hádají nad prázdnou truhlou. Uprostřed boje nebo sporu se socha náhle objeví — ožila a odmítá se vrátit do paláce, kde je jen jednou z mnoha ozdob. Dokážou ji postavy ochránit před poškozením během konfliktu s lupiči? Přesvědčí ji k návratu? Podaří se jim najít způsob, jak ji opět uspat?

Varianta: Kovová socha gh

• Charakteristika: 3—5 (kamenná socha)
• Sudba: 15
• Hranice: Tělo 8, Duše 3, Vliv 4
• Přirozené zbraně a zbroje: ruce či tlapy (drtivá), tělo z kovu (železo)
• Neobvyklé smysly: Noční oči (trpaslík)
• Talenty: Číhající tvor (bravurní v místě, kde si políčil na kořist), Oživlá nástraha (nadání pro využívání zabudovaných nástrah)
• Zvláštní schopnosti: Rodová zbraň (zbraně a přímé použití nástrah, které jsou její součástí)

Dávní alchymisté si prý nechávali odlévat sochy z mědi, bronzu či železa přímo za účelem jejich oživení. Taková socha sice nebývá tak oduševnělá a vkusná jako výtvor umělce, zato je často doplněna různými mechanismy. Z pěstí jí při úderu vyjíždějí do soupeřova těla ocelové čepele, z dlaní jí vystřelují řetězy se závažím na konci, jimiž lze vytrhnout nepříteli z ruky zbraň či lampu, z úst vypouští na protivníky vařící páru a v hrudi může mít zabudovaný samostříl zasypávající nepřátele otrávenými šipkami. Na železné sochy lze narazit nejen v dávných palácích, ale i v sídlech šlechticů, kteří si je pořizují od vykradačů hrobek pro své pokladnice.

Kostěj nesmrtelný gfa

• Charakteristika: 6 (zejména dovednosti bojovníka, kejklíře, válečníka)
• Sudba: 36
• Hranice: Tělo 12, Duše 5, Vliv 11
• Oblíbené zbraně: meč (sečná), šavle (sečná), kopí (bodná)
• Talenty: Skrytá tvář (bravurní proti tomu, kdo nevidí jeho pravou podobu)
• Zvláštní schopnosti: Nelidská rychlost, Masakr, Prastarý, Rodová zbraň (oblíbená), Válečný tanečník (válečník), Nesmrtelný, Neschopnost (proti tomu, kdo třímá jeho duši)

Ne každé zlo je vidět na první pohled. Málokdo by však čekal, že se děsivá tvář příšery ukrývá pod maskou usměvavého bohatýra. Kostěj obětoval svou duši iluzi věčného života a krásy. Neumírá, ale není ani stále mladý. Zůstává připoután ke svému tělu, které se časem přirozeně rozkládá. Odraz v zrcadle, vodní hladině nebo pohled přes kamínek s dírkou odhalí jeho pravou podobu — hnijící kostru s obnaženými žebry pokrytými tlejícím masem.

Kostěj prý uložil svou duši v podobě křišťálu do okované truhlice, kterou zakopal pod kořeny stromu. Dokud je ukryta, Smrt jej nemůže najít. Kostěj má ze svého skonu strašlivou hrůzu. Často kontroluje, zda truhlici nikdo nenašel (byť to spíš vede k tomu, že ji někdo objeví, nemůže si pomoci) a občas ji přesouvá. Přestože se dokáže přetvařovat a dostát iluzi pohledného bohatýra, v jádru je nelítostný, zkažený a zlý až do morku kostí. Tvrdívá se, že má stále všechny potřeby žijícího člověka a unáší ženy, aby je pojal za manželky. Ty pak zjistí, že je místo švarného rytíře objímá mrtvola.

Rád se obklopuje služebníky a nohsledy podobně kruté povahy, jakou má sám. Lze jej tedy často potkat s družinou surově vyhlížejících žoldnéřů, kteří se na jeho rozkaz neštítí zabíjet nebo páchat jiné zločiny. Jezdívá nezřídka na čarovném hřebci a po boku mu běží jeden nebo více ohnivých psů, kteří tvoří jeho loveckou smečku. Zakopanou truhlu s pokladem také někdy stráží bazilišek, kterého kostěj krmí výměnou za stráž.

Má v oblibě nádheru, bohatství a rád předstírá urozený původ. Jeho tvrz stává stranou od lidí na ostrově či v nepřístupných horách, kam může unášet dívky a nemusí se bát odhalení.

Jak jedná:

» Je sebevědomý a k ostatním se chová přezíravě. Dívá se na ně jako na ubožáky, kteří umírají, zatímco on je výjimečný a všechny je přežije.

» Vystupuje naprosto suverénně, protože jej nikdo nemůže zabít nebo ohrozit. Pokusy o to sleduje s pobavením a pohrdáním (nezřídka protivníky sám navede nebo se jim naoko vydá všanc).

» Přestože iluze jeho krásy je velmi dobrá a často ji neodhalí ani čarodějové, může se něco z jeho pravé podoby a povahy projevit, když je rozčílený a nehlídá se (obzvláště v očích).

Jak bojuje:

» Útočí mečem, jezdeckou šavlí nebo kopím, často ze sedla. Sám se nijak nekryje a se smíchem přijímá rány, protože ví, že mu nemohou ublížit.

» Dokáže ovládat celé své tělo — a to i poté, co je rozděleno. Pokud mu dobrodruhové useknou ruku, končetina se doplazí zpět k němu, on si ji nasadí a vysměje se jim do obličeje. Uražená hnáta může posloužit i k odvedení pozornosti, když nečekaně chňapne po nepříteli a zaryje se mu do nohy. (oblíbený manévr: lstivě)

» Odhalí svou pravou podobu a proti nepřátelům najednou stojí šklebící se kostlivec. Takový pohled dokáže zahnat na ústup i nejodvážnější. (oblíbené manévry: rozsáhle a mocně)

» Může předstírat smrtelný zásah, aby pak vyrazil do útoku proti soupeři, který povolil v soustředění. (oblíbený manévr: lstivě)

» Je nesmrtelný. Zabít ho lze jedině zničením křišťálu s ukrytou duší. Dokud se to nezdaří, mohou se jej hrdinové zbavit pouze dočasně — do hodiny složí své tělo rozsekané na kusy, povstane z popela a podobně. Tehdy získává znovu celou Sudbu.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Stromy usychají, hvozd umírá. Hejkalové, druidi, dřevorubci a uhlíři jsou nešťastní, ale okolní pánové se radují, že získají novou ornou půdu. Lesní elfové požádají hrdiny o pomoc. Ukáže se, že vše je důsledkem války kostěje Želidraga s lešijem, duchem hvozdu. Ten skončil připoutaný řetězy ke kůlům se zvířecími lebkami a kouzla kostějovy družky, zlé čarodějnice Tekly, z něj vysávají sílu.

» Postavy narazí na kostěje Křivděna, který vede za uzdu koně s naloženou okovanou truhlou. V ní má ukrytou svou duši. Je přesvědčen, že postavy někdo poslal, aby jej zavraždily. Připojí se proto k nim a pokusí se vyzvědět, kdo je posílá. Jakmile bude mít dojem, že zná pravdu, požádá je o pomoc a pošle je s dopisem "doručitele zabijte" ke svým kumpánům.

» Kostěj Bělevoj spojil pod své velení několik tlup loupežníků. Jen krátké odhalení jeho skutečné podoby (loupežníkům tvrdí, že jde o kouzlo) stačí k tomu, aby venkované vydali vše cenné. Občas si odvede nějaké děvče, které se později najde mrtvé. Vědma Žirjana, jíž běsové prozradili, že se lupiči blíží, požádá hrdiny, aby chránili její vesnici, nemrtvý však vyšle špeha, a pokud jej postavy nechytí, útočníci se na ně připraví.

Vyjednavač:

» Postavy neleznou v zaprášeném laboratoriu mluvící hlavu mladého muže jménem Oradan. Ta jim vysvětlí, že byla oddělena od svého těla kouzly temného mága, jenž tu žil. Nabízí postavám čarodějovo zlato, pokud ji odnesou k tělu, které je pohřbené a svázané ocelovými řetězy několik dní cesty odsud. Jde samozřejmě o kostěje, který doufá postavy zneužít, aby se opět spojil v jeden celek.

Kořist:

» "Nejmilostivější kníže, většina dívek unesených kostějem nežije dlouho. Buď zemřou hrůzou, nebo je v návalu zlosti z odmítnutí zavraždí sám nemrtvý. Jako váš rádce navrhuji najmout na záchranu vaší dcery zkušené zabíječe nestvůr. A nemotal bych jim zbytečně hlavu pochybnostmi, že by se snad onen údajný princ a únosce mohl za kostěje pouze vydávat, aby odradil pronásledovatele."

» Mág Kraslen si najme postavy, aby rytíři Bojantovi uloupily jeho kouzelný meč. Vysvětlí jim, že rytíř jej vyhnal z jeho sídla a sám se tam usadil. Ukáže jim tajnou chodbu do věže, ukáže se ale, že rytíř Bojant je kostěj... který nevidí rád nezvané návštěvníky ve své ložnici.

Snový svět

V pevnosti vybudované z útržků snů a strážené nočními můrami sedí na břehu jezírka odpudivý rozkládající se kostlivec, který smutně hledí do vody... na svůj odraz v podobě mladého pohledného šlechtice. Když se otočí, jeho prázdné oční důlky se upřou na Sívien: "Prosím, neděs se mé podoby... vím, jak jsem odporný... hnusím se sám sobě. Pomoz mi! Přines mi křišťál, do kterého zakleli mou duši a ukryli ji přede mnou. Jeho zničením budu konečně volný a celá tato pevnost bude tvá!"

Sívien nemilosrdně zavrtí hlavou. V temných dírách, jež má stvůra místo očí, se zalesknou slzy.

Kouzelné zrcadlo gh

• Charakteristika: 3—5 (zejména jednání s lidmi, netvory a neživými, Hadačství, Magie mysli, zobrazování výjevů ze snového světa)
• Sudba: 13
• Hranice: Tělo 0, Duše 5, Vliv 6
• Přirozené nástroje a ochrany: jinotaje (slova), Nos na lumpárny
• Talenty: Věštec (bravurní proti tomu, kdo mu položil otázku)
• Zvláštní schopnosti: Přízračné oko (symbolický dotyk na každého, jehož podoba je právě někde zachycena — v zrcadle, na obraze, na vodní hladině), Autorita, Masakr (jednání s lidmi), Velký hadač, Znak můry (šaman)

Hadačský dar je vzácnost a byla by škoda, kdyby měl zemřít se svým majitelem. Proto jdou kosti věštců a šamanů tak na dračku. Ostatně, není to jen případ mystiků. Rytíři si rádi nechávají vsadit do hlavice meče kůstku z pěsti slavného válečníka, aby jim jeho síla pomáhala máchat zbraní jako pírkem. Zloději si všívají do podrážky vysušenou kůži z paty oběšence, aby měli lehký krok. Ve zlatých schránkách na stolech alchymických dílen naleznete lebky mudrců, které mají dohlížet, aby se velké dílo dařilo. Nu, a hadači? Jejich ostatky obvykle končí ve zdobených rámech zrcadel, která v matném skle odrážejí pokřivené krajiny snového světa.

Kouzelná zrcadla bloudí svou povahou na pomezí mezi nemrtvými a oživenými. Podrží si něco z duše toho, jehož ostatky v sobě ukrývají, ale zároveň je jim vlastní chladná vypočítavost a odtažitost oživených věcí. I když nedokážou lhát, vyžívají se ve vytváření falešných dojmů a podávají informace tak, aby tím posílila své postavení ve snovém světě. Tam leží jejich skutečné zájmy. Bez podpory mocných bytostí snového světa totiž nikdy nemohou najít to, po čem nejvíc touží — zbytek své lidské duše, který jim má pomoci zjistit, kým vlastně jsou.

Majitelé čarovných zrcadel často rozmisťují po svých domech množství sklíček a zrcadélek, která jsou očima i ušima jejich umělého služebníka. Mimo jiné i proto, že sama zrcadla představují oblíbený cíl lupičů. Bývají zasazena do bohatě vyřezávaných rámů, mnohdy zlacených a posázených démanty. Obvykle se zavírají okenicemi, často se zámkem, aby s nimi mohl hovořit jen jejich pán. Ve snovém světě mívají zrcadla podobu libovolné věci, ba dokonce i člověka, jehož kosti skrývají.

Jak jedná:

» Je hnáno touhou najít samo sebe. Často plní vůli snových bytostí, aby získalo nárok na protislužbu a posunulo se zase o kousek blíž objevení své duše.

» Předstírá naprostou oddanost svému pánu, ale snaží se ovládat jeho vůli i vůli kohokoliv jiného, aby mělo snovým bytostem co nabídnout.

» Manipuluje svým okolím, přetvařuje se, podává pravdu tak, aby vyzněla přesně opačně, a to mnohdy jen proto, aby se v tom pocvičilo na vážnější příležitosti.

» "Ne, nelhalo jsem mu. Když řeknu ,Rozumím,' neznamená to ,Udělám, oč mě žádáš.' Že si to tak vyložil, není moje vina."

Jak bojuje:

» Tělesně bojovat nedokáže — stačí jeden úder a změní se v hromádku střepů. Mnohdy jej však bude bránit jeho pán, sluhové nebo někdo, kdo uvěřil, že by pro něj mohlo zjistit věci, které nikdo jiný ve snovém světě nalézt nedokáže.

» Využívá znalostí cizích tajemství, aby útočníky znejistilo, poštvalo proti sobě navzájem, učinilo se důležitým nebo pohrozilo prozrazením něčeho, co by mělo zůstat skryto. Ukazuje jim věci z jejich minulosti, které obestírá tajemství, a naznačuje, že zná odpovědi (oblíbený manévr: lstivě).

» Tomu, kdo jej ohrožuje, podsouvá náklonnost k sobě a znechucení ze svých druhů. Může ho i zcela ovládnout a obrátit proti ostatním (oblíbený manévr: mocně).

» Ze světa snů dokáže v nouzi nejvyšší přivolat šepotající stíny a bizardní tvory s nehmotnými těly, kteří útočníky na chvíli zaskočí a zmatou.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Postavy napadne fanatický rytíř Dažbog ve snaze připravit je o vzácný svitek, což mu prý přikázal bůh. Hovoří k němu skrze relikvii v podobě zrcadla.

» "Každá světnice musí mít na stěně alespoň malé zrcátko. Pán z Korců si to přeje, chrání to prý domy za bouřky. On ví o všem, co se kde šustne, a nestrpí žádnou neposlušnost. Nemluvili jste o něm, doufám, špatně, zatímco jsem byl ve sklepě pro tu slaninu."

Kořist:

» Družina se na ulici srazí se ženou, která má v patách stráže. Ještě před zatčením stihne jedné z postav předat pergamen, na němž se píše, že zdejší královský kastelán Čachota je kostěj, který zaklel svou duši do křišťálového zrcadla.

»» Pokud se družina k zrcadlu dostane, bude se předmět bránit, že v něm žádná zakletá duše není. Vysloví podezření, zda za vším nestojí pánova žena Něda, která si přeje jeho zničení, ale sama ho rozbít nemůže. Kde se skrývá pravda?

» Krajem jdou zvěsti, že skupina uctívačů měsíce vyrvala z útrob prastarého labyrintu prokletý artefakt zvaný Oko zatracení. V grimoárech je psáno, že může člověku odhalit všechny slabiny a plány jeho nepřátel, pokud mu on obětuje svou duši. Povede-li se uctívačům artefakt probudit, nemůže si být nikdo v okolí jist životem.

Vyjednavač:

» "Nechte ho být, to není zloděj, to je můj zachránce! Pusťte mě, bezpáteřní parchanti! Šílená hraběnka vám nabídla zlato a jste její. Že na tomto panství nezůstane jediná pěkná žena, vás nezajímá? Nelžu, vy zabedněnci, v tom je ten problém — já nemůžu lhát. Takže kdykoli se mě zeptá, kdo je nejkrásnější, musím poslat další děvče na mučidla."

Snový svět

"Kdo jsem?"

Muž měl zvláštní lesklé oči bez zorniček. Zrcadlila se v nich ponurá místnost se dvěma postavami,"Vypadáš jako tulák," odpověděla Níviel.

"Vím, jak vypadám, ale kdo jsem? Malíř říkal, že mi můžeš odpovědět. Rychle, rychle, prosím."

Elfka se na něj pozorně zadívala a náhle ji obestřel zvláštní pocit.

"Ty jsi náš bývalý průvodce," zašeptala ohromeně. "Jmenuješ se Daniel."

Jedna z postav v tulákových očích se rozmáchla kladivem proti duhovce.

"Daniel..." usmál se muž a změnil se v záplavu střepů. Mezi roztříštěnými kusy skla dopadla na zem flétna.

Varianta: Křišťálová koule gh

• Charakteristika: 2—4 (kouzelné zrcadlo + věštění)
• Sudba: 9

Křišťálové koule umí odkrývat budoucnost, ovšem na rozdíl od kouzelných zrcadel dokážou lhát. Navíc cena za jejich služby je strašlivá. Za každou věštbu platí majitel duševními Jizvami v podobě truchlivých nálad prokládaných záchvaty velikášství a sebestřednosti.

Mavka fe

• Charakteristika: 2—4 (zejména zastrašování lidí a zvířat, plavání, létání, Pohyblivost, Orientace v divočině, Běžný boj zblízka, Charisma, proměna v ptáka)
• Sudba: 9
• Hranice: Tělo 4, Duše 5, Vliv 6
• Přirozené zbraně a nástroje: zobák (bodná), pařáty (bodná), nakažlivé zoufalství (odznak)
• Přirozené nástrahy: Výkřik zoufalství (ti, co ho zaslechli / mocná past > Duše, paralýza výkřikem beznaděje zvýšení Ohrožení + vyřazení / žal v očích a stín ve tvářích)
• Talenty: Ponuré chvíle (bravurní za nepřízně počasí; zběhlost proti soupeřům, kteří jsou takovému počasí přímo vystaveni)
• Zvláštní schopnosti: Hrůza a děs, Neschopnost (když se na ni někdo upřímně usměje)

Za deštivých nocí prolétají krajinou černí ptáci s rudýma očima a na perutích nesou strach. To se neklidné dívčí duše přicházejí pomstít za svou smrt. Stín krutého osudu čiší z jejich tváří, když na sebe po přistání berou podobu mladých žen, kterými bývaly, než nit jejich života přervala tragédie. Žal v očích však není to jediné, co je odlišuje od obyčejných smrtelnic. Říká se totiž, že mavky vůbec nemají záda, nebo jim skrz ně prosvítají vnitřnosti.

Pověsti praví, že mavku lze vyhé svobodit řádným pohřbem. Mnoz nich jsou sebevražednice, jejichž těla lidé s opovržením zakopali na rozcestí nebo za hřbitovem, pokud je tedy vůbec našli. Leckterá nešťastnice totiž navěky pohřbila svůj žal v chladivé náruči rybníků a tůní. Možná i proto se mavky někdy zjevují s mokrými šaty nebo vlasy a jejich táhlé, žalostné steny se rozléhají nejčastěji na slatinách a kolem vodních břehů. Z takových míst často mizí vodní běsové i netvoři, neboť nesnášejí jejich kvílení. Mezi mavkami jsou však i duše obětí vražd a neštěstí, které se mstí svým blízkým za to, že od nich nedokázali tragický osud odvrátit. Za deště, který skrývá jejich slzy, krouží s kvílením nad svou vesnicí či se plíží po okolí a napadají každého, kdo si dovolí být šťastný. Dokonce i rosa, jíž se dotknou jejich chodidla, se plní pocity křivdy a beznaděje. Kdo by se jí napil, propadne zoufalství.

Pokud si někdo splete mavku s rusalkou, může ho omyl stát život. Byliny chránící proti zpěvu rusalek, totiž po požití berou sílu čelit beznaději, kterou kolem sebe mavky šíří (výkřik zoufalství se stává velmi lstivým a způsobuje Jizvu na Duši).

Jak jedná:

» Vždy se snaží stát k lidem čelem, aby nebyla vidět její chybějící záda, což je místo, kde se cítí nejvíc zranitelná.

» Objevuje se za deštivých dní nebo se skrývá pod příkrovem mlh a děsí osamělé vesničany. Své oběti většinou nezabíjí, raději se živí na jejich beznaději.

» Chce, aby každý v okolí pykal za křivdu, kterou pociťuje. Někdy se proto v ptačí podobě usadí v komíně, kde celou noc naříká.

» Její útoky lze zmírnit projevy úcty či soustrasti. Vesničané proto často stavějí v místech tragických úmrtí smírčí kameny, rozsvěcují svíčky a o svátcích pokládají na hroby chléb.

» Pokud je mavka, která povstala ze sebevražednice, řádně pohřbena, často dojde klidu.

Jak bojuje:

» Pohybuje se velmi lehce a využívá všech výhod terénu. Soupeř si nemůže být nikdy jistý, kdy zakopne o kořen, uklouzne na blátě, či se proboří do mokřiny. (oblíbený manévr: lstivě)

» V ptačí podobě útočí prudkými nálety a jako břitva ostrými spáry seká nepříteli po krku, nebo jej klove do očí a spánků. (oblíbený manévr: přesně)» V dívčí podobě drásá soupeře pařátovitými prsty, chytá je za šaty a kvílí jim do tváře nebo se slzami v očích šeptá o marnosti a nevyhnutelném neštěstí. (oblíbený manévr: mocně)

» Někdy se vrhne přímo na protivníkovu zbraň, aby uvízla v jejím těle. Přitom může útočníka chytit za paže a skočit s ním do močálu, nebo mu trhnutím zlomit vaz. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Ves sužuje mlynářova utonulá dcera Lada. Dryáčnici Brokutě rozbila všechny lahvičky s mastmi a elixíry, několikrát napadla svou sestru Častavu i jejího manžela Mladena a mnoho dalších lidí prý lákala posunky k vodě, kde je chtěla bezpochyby utopit. Zaříkání proti mrtvým ani zbraně na ni nefungují a je jen otázkou času, kdy se jí podaří někoho zabít.

»» Postavy se dozvědí, že mrtvé se dvořil postarší sedlák Chřen, ona ho ale odmítla. Je možné, že zhrzený nápadník dívku zabil, a ona tak nemůže dojít klidu? Nebo se vrací kvůli tomu, že Mladen byl původně její milý, a až po Ladině smrti si začal s její sestrou? Jaká křivda drží mrtvou naživu?

»»» Kdykoli padne na kraj mlha, snaží se utopená stále divočeji přilákat někoho k tůni, kde zemřela. Mezi kořeny vrby je možno nalézt flakónek s nečitelným štítkem. Chtěla snad mrtvá, aby ho někdo našel? Souvisí s jejím útokem na dryáčnici?

» Na rozcestí, kde prý kdysi pohřbili sebevražedkyni Ledavu, bylo zabito několik osamělých pocestných. Všichni měli rozdrásané hrdlo, vyklované oči a na čele vyryto zvláštní znamení. Proč začala nemrtvá útočit? Spojuje oběti něco dalšího? A co znamená onen znak?

Kořist:

» Mastičkář Potočic zaplatí postavám, pokud mu přinesou vzácnou přísadu do lektvaru — rusalčin vlas. Aby lépe uspěly, dá jim byliny, které chrání proti rusalčinu zpěvu. Jenže na místě, kam družinu poslal, ve skutečnosti řádí mavka. Byl to omyl?

Legenda:

» V podzimním větru se k večeru nese táhlý, teskný kvil. Nejspíš vzniká v štěrbinách nedalekých skal, někteří ale tvrdí, že je to nářek dívky Draguše, kterou kdysi zazdili do hráze prokletého Lesního rybníka. Ten je opředen mnoha pověstmi o pokladech a občas se okolo něj ztrácejí lidé...

Varianta: Záhubenčata bf

• Charakteristika: 1—3 (zejména Pohyblivost, Orientace v divočině, ovlivňování pocitů lidem, Běžný boj zblízka)
• Sudba: 5
• Hranice: Tělo 3, Duše 2, Vliv 4
• Zvláštní schopnosti: Boj ve skupině, Živá vlna, Psí oči (kejklíř)

Když se z lesa začne ozývat srdcervoucí dětský pláč, zblednou lidé strachy. To záhubenče hledá svou matku, která ho tam kdysi nechala napospas divé zvěři. Zanedlouho se jistě do vesnice přikutálí utržená hlava toho, kdo se vydal domnělému děťátku na pomoc. Ve světě živých totiž mohou uvíznout i duše nepojmenovaných dětí. Často se shlukují na jedno místo, běhají a tančí v kolech za zpívání posměšných popěvků a napadají každého dospělého, neboť to byli dospělí, kdo je odvrhl. Lidé si záhubenčata pletou s mavkami, protože některá děvčátka lze těžko zařadit.

Volkun dh

• Charakteristika: 2—4 (zejména běh, Běžný boj zblízka, zastrašování lidí a zvířat, Orientace v divočině, vedení nemrtvých v boji)
• Sudba: 9
• Hranice: Tělo 6, Duše 3, Vliv 5
• Přirozené zbraně: tesáky (bodná)
• Přirozené nástrahy: Hnijící chřtán (pokousaní / lstivá nákaza > Duše, proměna v moronoše způsobení Jizvy + vyřazení / odkapávající hnis)
• Talenty: Věčný lovec (bravurní při odhalování vetřelců, stopování a pronásledování kořisti)
• Zvláštní schopnosti: Přízračné vytí (namísto změny Ohrožení o 2 či 3 při použití manévru (velmi) lstivě může přivolat za každý bod navíc jednu nemrtvou bytost), Triumfální příchod, Nelidská rychlost, Vůdce skupiny, Masakr, Nezranitelnost (stříbrné zbraně), Zranitelnost (sluneční světlo)

Nocí se toulá strašlivý nemrtvý vlk, jehož hrůzyplné vytí dokáže vytrhnout neklidné duše zemřelých ze spánku a svolávat přízraky. Vypadá jako mršina, z níž trčí žebra a opadává maso. Jeho oči ve tmě rudě svítí, je nelidsky rychlý a v rozkládajícím se těle ukrývá překvapivou sílu.

Ukazuje se jen po soumraku, přes den se ukrývá v temných jámách a hrobkách vzdálených slunečnímu svitu. Volkun nevidí svět jako my. Oči mu vyklovaly vrány a sežrali červi, takže je slepý. Dokáže ale vycítit živé a orientuje se šestým smyslem. Tvrdívá se, že tato stvůra není jen mršinou vlka, ale že nikdy nebyla živá — ze světa snů ji prý přivolali černokněžníci nejstrašlivějšími kouzly. Trýzněný nemožností návratu, loví ostatní bytosti a trhá jejich těla na kusy. Dýchající tvorové (nejen lidé, ale i koně, psi či dobytek) jej přivádějí k nepříčetnosti. Nezabíjí kvůli potravě nebo pro potěšení, vraždí z nenávisti k životu. V mordě má jakýsi hnilobný jed a jeho kousnutí může být smrtelné (pro moronoše viz variantu umrlce v základní příručce). Kraj, v němž se usadí, se postupně mění v mrtvou oblast, kde nic nežije a nikdo nepřebývá.

Nenávidí běsy, kteří představují životní sílu země, a z netvorů především ohnivé psy, jež zuřivě napadá. Stejně tak jsou jeho přirozeným protivníkem bledé paní obývající místa, kde se může přes den ukrývat.

Lovci nestvůr by si neměli volkuna splést s vlkodlakem, neboť stříbrné zbraně jej nezraňují. Vlčí mor ho pouze rozdráždí a nehodí se ani k léčení jeho kousnutí — volkunův hnilobný jed lze z rány vypálit pouze solí.

Jak jedná:

» Na živé tvory útočí od pohledu. Nikdy nedává možnost úniku a neukončí lov, dokud svými spáry a tesáky nezpřetrhá život oběti.

» Je zákeřný. Dokáže svou nenávist krotit a plížit se za kořistí, aby vystihl nejlepší chvíli k útoku.

» Přes den je zalezlý na místě, kde na něj nemohou paprsky, a chvěje se nenávistí a strachem ze slunce.

» Někteří volkuni se dávají do služeb kostěje, neboť doufají, že objeví jeho křišťál — věří, že sežráním cizí duše do nich vstoupí život. Jiní touží po smečce, ale vlci se jich příliš bojí, než aby je následovali.

Jak bojuje:

» Nejprve se snaží protivníky znervóznit vytím, obchází je a přibližuje se nočními stíny s děsivým vrčením, aby je donutil prchat a mohl vyrazit na lov. (oblíbený manévr: rozsáhle)

» Vrhne se ze tmy první oběti po hrdle, odskočí a ihned napadne další. Je neustále v pohybu, uhýbá ranám, skáče, kouše a seká tlapami. (oblíbené manévry: rozsáhle a přesně)

» Nezřídka vyráží na lov s houfem umrlců probuzených na místním hřbitově nebo přízračnou vlčí smečkou v patách. I během boje může svým vytím zpřetrhat závoj reality a přivolat mrtvé na pomoc (objeví se okamžitě po volkunově akci a v dalším kole si házejí na iniciativu).

» Pošle přízraky, aby zaměstnaly protivníky, zatímco sám se plíží kolem a čeká na chvíli, kdy má skočit. Nebo naopak zaútočí s hrozivým vytím za doprovodu duchů a pokusí se nepřátele vyděsit, rozehnat a lovit jednoho po druhém. (oblíbené manévry: přesně a mocně)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» "Běda tomu, kdo zabloudí do Čertova průsmyku! Usadiv se zde přízrak prokletý, jenž vyhubil vše živé, stalť se zhoubou okolí. Nikdo pročež nechoď v ty strmé skály, když vychází luna na oblohu a vytí pekelné ozývá se, ať by tě jakákoli nouze hnala ..."

» Ctivoj ze Strmého vrchu, konšel ve Vrbně, praktikuje tajně černou magii. Pomocí kouzel spoutal volkuna, nyní drží stvůru ve sklepě v řetězech pokrytých nečistými runami, jež musí jednou týdně obnovit krví nevinné dívky. Ctivoj touží po úřadu purkmistra, většina ostatních konšelů je ale proti. Černokněžník proto posílá volkuna, aby vyděsil nebo zavraždil ty z nich, kteří s jeho jmenováním nesouhlasí. Konšel Matěj z Bělé dostal podezření, kdo by za zjevením mohl stát, a najme dobrodruhy, aby jeho úvahy ověřili...

» Postavy musí vyčkat v hostinci na důležitý list nebo návštěvu spojence. V šenku se seznámí s hobitím vykradačem hrobek, Vilíkem Rozrazilem. Ten se vydá na průzkum nedalekých zřícenin, ale do večera se nevrátí. Téže noci napadne vesnici volkun, kterého hobit neúmyslně osvobodil z prastarého vězení. Rolníci obracejí svou zlobu proti dobrodruhům, protože cizinci jistě mají s neštěstím něco společného. A brzy opět padne tma...

Kořist:

» Podloudný apatykář Hanys našel v pozůstalosti svého otce, skutečného lékárníka, recept na lék proti moru. Nezbytnou ingrediencí jsou však zuby volkuna, které musí sám vytrhnout určitým způsobem a za zaříkávání učených slov. Hanys je ovšem rozený zbabělec. Najme proto dobrodruhy, aby stvůru spolu s ním ulovili, ale uvnitř se klepe strachy jen při té představě. Možná později způsobí celé družině řádné problémy...

Legenda:

» Vesničané důrazně varují, aby postavy nechodily do hor, protože tam straší mrtvý vlk, který zabíjí pocestné. Rytíř Česta, pán zdejšího hradu, odmítá družiníky nechat jít, dokud se před jeho očima nevydají jinou cestou. Nechce prý jezdit hledat jejich mrtvoly. Neděje se ale v horách něco, co se snaží Česta a vesničané utajit a volkunem jen straší? Občas se tvrdí, že v horách je zlato. Nenarazil snad pan rytíř na naleziště? Nebo je za tím pašování zboží, které v místním kraji přímo bují?

Varianta: Přízračný vlk dh

• Charakteristika: 1—3 (vlk)
• Sudba: 6
• Hranice: Tělo 5, Duše 2, Vliv 4
• Přirozené zbraně: tesáky (bodná)
• Zvláštní schopnosti: Boj ve skupině, Člen skupiny

Černé stíny vlků, které zásvětí vyvrhlo zpět na tento svět, vynikají zuřivostí a jsou oddány tomu, kdo je povolal. Občas se sami objevují za bezměsíčných nocí na místech, kde za života lovívali. Ve smečkách se pohybují krajinou, snadno splynou s okolními stíny nebo proběhnou stromem či skaliskem a vynoří se z míst, odkud je nejméně čekáte. Nevede-li je volkun nebo černokněžník, který je přilákal nečistými kouzly, uloví obvykle jen pár lidí nebo kusů zvěře, teprve pod cizím velením se z nich stávají lační zabijáci. Ve slunečních paprscích zmizí jako pára.

Vytouženec bg

• Charakteristika: 1—3 (jako cílová bytost + Běžný boj zblízka, ovlivňování lidí, proměny podle přání, které jej oživilo, zvětšování a zmenšování svého těla)
• Sudba: 6
• Hranice: Tělo 5, Duše 3, Vliv 4
• Přirozené zbraně, nástroje a ochrany: dřevěné tělo (drtivá nebo dlouhá drtivá), přetvářka (slova), Nos na lumpárny,
• Talenty: Miláček (zběhlý, pokud ho má někdo rád)
• Zvláštní schopnosti: Psí oči (kejklíř), Nezranitelnost (magie), Zranitelnost (motyka), Neschopnost (pokud se ho tvůrce dobrovolně zřekne)

Lidské přání má obrovskou moc. Jestliže po něčem zoufale toužíte a jste ochotni zaplatit jakoukoli cenu, abyste to dostali, může se vám stát, že jednou v lese narazíte na zvláštní samorost nebo opracovaný kousek dřeva, který vypadá téměř jako to, co potřebujete. Pokud jej seberete, jste ztraceni.

Vytouženec je bytost, kterou oživilo přání člověka. Čím silnější je přání, tím větší šance, že tento tvor skutečně vznikne. Velkou váhu mají i slova jako "Když mě nevyslyší bohové, nechť mi k tomu dopomohou temné síly." Příkladem může být ustrkovaný chlapec, jenž si v touze po kamarádech přivede domů sukovatého dřevěného skřítka. Nebo řezbář, který se zamiluje do dívky, již vytesal z kmene vrby. Probuzený tvor však svému stvořiteli nepřinese štěstí, nýbrž obrátí osudné přání proti němu. Potom už záleží na vytoužencově majiteli, zda se ho dokáže zbavit, nebo na něm bude lpět tak dlouho, až ho bytost zničí i se všemi okolo. Vyřezaná žena bude svého muže týrat, ponižovat a hrozit mu zánikem jejich lásky, pokud neudělá, co po něm chce. Dřevený skřítek "kamarád" navádí děti k činům, které mohou skončit jejich smrtí — třeba utopením nebo požárem seníku. Pařezové dvojče uhynulého koťátka loví všechna domácí zvířata v okolí a rozkvetlý samorost ve tvaru vzácné orchideje, po níž toužila knížecí dcera, tajně požírá zahradníky. Protože se jedná o stvoření oživené surovým, nekontrolovaným kouzlem, je imunní proti veškeré magii.

Říká se, že samorosty spících vytouženců sbírají po lesích i baby Jagy. Ve svých chýších je potom proměňují v kouzelné předměty, které nechávají nastražené po lese nebo je rozdávají bláznům, jež za nimi přijdou pro pomoc. Vypráví se například o ženě, která měla na smrt nemocné děti a jednou se vrátila z lesa s léčitelskou holí. S její pomocí odehnala smrtku od svého domu, jenže od té chvíle nemohl nikdo ve vsi zemřít — ani člověk, ani zvíře.

Jak jedná:

» Zpočátku se chová jako každý jiný kus dřeva. Leží poklidně v lese a čeká na svou chvíli.

» Od okamžiku, kdy je oživen, začne škodit všem kolem sebe. Zároveň se však pojistí, že proti němu jeho majitel nezakročí. Většinou tak, že si ho citově připoutá, někdy jej ale prostě zabije jako prvního.

» Na první pohled se tváří jako tvor, jehož podobu nese. Teprve ve chvíli, kdy to nikdo nečeká, nebo kdy si je jist svou převahou, provede něco zlého.

» Je chladný, vypočítavý a zákeřný. Velmi dobře rozumí lidským citům, které využívá jako nástroj. Sám však žádné neprožívá, byť to dokáže maskovat.

» Pokud zničí svého majitele a všechny jeho blízké, stává se z něj opět spící kus dřeva. Bývá ovšem mnohem náchylnější k opětovnému probuzení.

Jak bojuje:

» Dává přednost nepřímému boji. Pokud má podezření, že ho chce někdo zničit, donutí svého tvůrce, aby ho ohrožení zbavil. To může znamenat útěk dítěte s oživeným v náručí, ale také útok knechtů, kterým jeho majitel velí.

» V případě nutnosti, nebo cítí-li se dost silný, mu není proti mysli ani přímý útok. Využívá všech možností, které mu jeho podoba dovoluje. Rozhání se dřevěnými údy a drtivými údery se snaží polámat soupeřům kosti. (oblíbený manévr: mocně)

» V nebezpečí také dokáže měnit velikost svého těla — zmenší se tak, aby unikl malým okýnkem, nebo se zvětší natolik, že dokáže nepřítele pozřít a uvěznit jej ve svých útrobách. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli má v příběhu:

Spojenec:

» Postava zoufale potřebuje dobýt hrádek Rázec, na kterém chtějí lapkové umučit jejího přítele. Při cestě za pomocí náhle její zrak padne na pařez, který vypadá jako zdřevěnělé dračí mládě. Napadne ji, jak snadné by bylo dobývání za pomoci draka? A jak moc si ho v tu chvíli bude přát?

Kořist:

» "Do Javůrek nechoďte, řádí tam příšera. Aha, vy jste tam měli přátele? Tak to upřímnou soustrast. Jeden tamější chalupník otesal pařízek do podoby děcka a to ho sežralo i se ženou. Pak prý zhltlo děvečku s trakařem a povoz se senem. Víc nevím, radši jsem vzal nohy na ramena."

» Vesnici Nezdice, jež poskytla postavám úkryt před sněhovou bouří, halí smutek. Dlouho ji sužují útoky hladových vlků a krutá zima, kdy docházejí zásoby dřeva. Žrec usilovně prosil bohy, aby mu dali znamení, jak utišit jejich hněv. A ono přišlo — modla na vršku za vsí oživla a požaduje obětování stařešinovy dcery, kterou všichni ve vsi milují.

» Někdo usiluje o život postupně všem členům měšťanské rodiny. Je to výhružka za to, že nezaplatili výpalné zločinecké gildě? Nebo snad počátek obchodní války? Pokud se postavám podaří odhalit vraha, budou bohatě odměněny.

»» Malý syn měšťanů se tváří podezřele, jako by před družinou něco skrýval. Je to krásná loutka, již nedávno dostal od potulných kejklířů a na jejíchž špagátech je dosud znát stopa krve jedné ze služek. Odváží se postavy chlapce obvinit? Nebo chce právě toho dosáhnout pravý zločinec?

Legenda:

» "Možná, že jste žádné spiknutí nechystali, ale od chvíle, kdy má rychtář tu mandragoru, nebo co to je, vidí v každém zrádce a špeha. Myslí si, že ho všichni chtějí zabít, a věří jenom tomu svýmu kořeni. Popravy jsou tu teď na denním pořádku, a kdybych vás nechal jít, padne moje hlava."

» Hluboko v lesích stojí starý zkroucený strom, král vytouženců. Už tisíckrát ho oživila tužba a tisíckrát znovu usnul. Dokáže vám splnit jakékoliv přání — stačí, když o něj budete stát tolik, že obětujete sebe i všechny, na kterých vám záleží.

Snový svět

"To přece nemůžeme udělat. Nemůžeme někoho jen tak stáhnout z kůže" vyhrkla Níviel šokovaně.

"Když znáš jiné řešení, proč jste mě vůbec posílali do toho kláštera?" ušklíbl se krysař. "Samozřejmě, že to uděláme."

"Ne, musí přece existovat jiný způsob, jak najít cestu," dívka se zoufale rozhlédla a v tu chvíli její zrak padl na malý kus dřeva u Danielových nohou. Vypadal úplně jako klíček. Níviel ho sebrala a odběhla k Amrasovi, který opodál zkoumal povrch skály.

"Pasuje tam," ozvalo se po chvíli, "Máme cestu! Projdeme starými permonickými štolami."

"Podivná náhoda," zavrtěl hlavou krysař, "myslím, že budeme rádi, když ještě dostaneme šanci vrátit se k mému plánu."