Rasy

Rodová zbraň

Než se pustíte do četby jednotlivých ras, je třeba vědět, že při výběru rasové zvláštní schopnosti máte dvě možnosti. Buď si vyberete jednu ze zvláštních schopností, které najdete popsány u každé rasy, nebo zvolíte obecnou rasovou schopnost s názvem Rodová zbraň. U lidí bývá obvykle rodovou zbraní meč nebo kuše, u hobitů dýka nebo prak. Trpaslíci dávají tradičně přednost sekerám, elfové kopím a lukům. Pro krolly jsou typické okované kyje a oštěpy. Můžete si však rodovou zbraň určit zcela volně, pokud ji ve vašem světě daná rasa či kultura používá, anebo když to odůvodníte nezvyklým původem svého hrdiny.

Rodová zbraň (Tělo)

Vídal ji v rukou svého otce i děda a sám s ní zachází tak obratně, jako by byla jeho prodlouženou paží.

Hráč si vybere jeden druh zbraně (např. "krátké meče", "kopí", "luky" nebo "oštěpy"). Když s takovou zbraní postava bojuje, má právo použít jednou za kolo zdarma manévr obrana pro akci, ve které svou rodovou zbraň využije.

Lidé

Různorodí a odvážní hrdinové, hltající život plnými doušky.

Lidé jsou nejpočetnější a nejrozšířenější z ras. Elfové to přisuzují jejich krátkověkosti, lidé podle nich vědí, že mají jen málo času, a o to usilovněji se snaží něco prožít, něco dokázat a něco po sobě zanechat. Mezi hobity koluje mnohem prostší teorie – lidé podle nich nikdy nejsou spokojeni s tím, co mají, a chtějí víc. Ať už je to jakkoliv, lidská království vznikají a zanikají a lidské osady se rozrůstají tempem, ze kterého by se jednomu zatočila hlava.

Většina lidí žije na vesnicích a v osadách a věnuje se polím, dobytku nebo lovu. I venkovská šlechta mívá podobně prostý život – spravují jednu či dvě chudé vesničky, a meč, po kterém sahají v případě ohrožení, ve svém rodě dědí po mnoho generací. Docela jinak to vypadá v největších městech těch největších království. U dvora se slaví a hýří, bohatí obchodníci se předvádějí ve snaze vyrovnat se šlechtě, na univerzitách se konají prapodivné pokusy, snad jen chudí jsou úplně stejně chudí jako všude jinde. Lidská náboženství jsou často společná a organizovaná a různé církve, řády, sekty, kulty a spolky hrají v jejich životě velkou roli.

Lidé jsou bojovným plemenem a často se svářejí mezi sebou nebo s jinými rasami. I když běžný člověk není dobrým bojovníkem, vycvičení vojáci bývají stateční, disciplinovaní a drží při sobě. Lidé bojují snad všemi zbraněmi, co svět zná – šlechta nejčastěji používá meče a kopí, ostatní sekery, kopí, sudlice, dýky a luky.

Lidé vyrážejí na cesty a za dobrodružstvím v porovnání s ostatními plemeny snad nejčastěji. Rytíři nebo mladí šlechtici, kteří nemají šanci zdědit žádný majetek, se vydávají do divočiny, kam je vede touha po bohatství, moci nebo uznání. Jiní lidé prchají před vlastní minulostí, jsou to vyhnanci, kteří nemají kam jít nebo sami utekli z domova a nemohou či nechtějí se vrátit. Další často odcházejí začít nový život, když jejich starý shořel ve spáleništích přepadených vesnic, žene je pomsta nebo osud.

Typická lidská jména jsou:

Muži: Neplach, Lutobor, Ostoj, Mnata, Otrad, Rad­van, Velen, Bělec, Vracen, Chval, Diviš, Bojen

Ženy: Běla, Vrana, Tichava, Mirava, Čerava, Krasena, Leva, Měška, Brzava, Zorava

Lidé království

Země, kde lidé žijí už dlouho, jsou s typickou lidskou důkladností rozdělené, zakreslené a zapsané. Každé pole, každý les a každý člověk jsou někomu podřízeni. Nejvyšší mocí vládnou králové a císaři, pro které jejich území spravuje šlechta. Města mají své starosty, radní, spolky řemeslníků, vesnickým radám předsedají starší, na mnichy v klášteře dohlíží opat, hranice chrání pevnůstky obývané rytíři a vojáky, na pořádek ve vnitrozemí dohlížejí biřici. Každý ví, komu má sloužit, a s větší či menší ochotou to také dělá.

Nic samozřejmě není tak klidné, jak by se mohlo zdát. Král pozorně naslouchá zprávě svého zvěda, který se vrátil ze sousední země. Hrabě z tajné skrýše vytahuje skleněnou nádobku se zaručeně smrtelným jedem. Lapka míří kuší na vyděšeného obchodníka. Sedlák, v jedné ruce pochodeň a v druhé sekyru, hledá v lese synka, který se nevrátil z výpravy pro dříví. Rytíř z hradeb zamračeně počítá blížící se skřety. Mnich při svitu svíčky čte v zakázané knize přísliby moci a bohatství, které mu přinese jediné malé zaklínadlo.

Osadníci

Pohraničí je divokou, nezkrocenou zemí. Lidi sem láká obrovská rozloha země, která nepatří nikomu a kde si každý najde místo pro své pole nebo stádo. Prchají sem i ti, kteří měli v rodné zemi horko pod nohama – hledaní zločinci, věřící zakázaných bohů, šlechtici, kterým politické štěstí nepřálo. Dobrodružnější povahy lákají pověsti o potocích, které z hor snášejí zlatý písek, a o ukrytých pokladech dávno ztracených měst. Jen málo z příchozích vydrží v divočině dlouho. Kdo by tu chtěl přežít, musí být odolný, vždy připravený čelit nástrahám a mít obrovské odhodlání.

Osadníci v pohraničí vedou těžký život. Nepřítelem jsou jim divoká zvířata, vrtkavé počasí, táhnoucí kmeny skřetů a podobných pronárodů, nestvůry, o jakých málokdo třeba jen slyšel, a často také nepřítel největší – jiní lidé. Je to země, kde králův zákon znamená málo a kde jediná sekyra je vzácným majetkem, který vám může život zachránit, ale kvůli kterému o něj můžete i přijít. Osady jsou malé a dobře opevněné, města vzácná. Pohraničí je vždy v pohybu – během pár generací z něj budou buď osídlené lidské země, nebo prázdná pustina.

Barbaři

Seveřané, zocelení tuhými zimami a ošlehaní nikdy neustávajícím ledovým vichrem, dobývají svoje živobytí ze země v krátkých letních měsících, kdy ji nepokrývá sníh, a z moře, které je mnoha z nich nejen obživou, ale i hrobem. Stavějí si dlouhé, nízké domy a vyprávějí si své oblíbené příběhy o hrdinech, kteří se postavili nepřízni světa i lidí a často na to doplatili.

Mnoho z nich hledá obživu ve vlídnějších krajích a jejich výdrž a odhodlání je velikou výhodou proti zpohodlnělým obyvatelům teplejších zemí. Severští obchodníci, lupiči a otrokáři (a často těžko rozlišit jedny od druhých) zcestovali celý známý svět a snad i místa, která nikdo jiný nepoznal. Jsou obávanými protivníky a jen o něco méně obávanými spojenci. Leckterý se nechá svést téměř pohádkovým bohatstvím jihu a už se nevrátí, ale málo není ani těch, kteří se každý rok vracejí do nízkých domů svých otců a jejichž příběhy a na odiv stavěný přepych lákají další mladíky k výpravám na jih.

Zvláštní schopnosti

Jménem krále (Duše, rychlá volba: Lidé království)

Oddanost ušlechtilé věci mu dodává sílu vytrvat až do konce.

Zasadí-li si hrdina Jizvu při prosazování zájmů pána nebo organizace, kterým dlouhodobě slouží, získá o 1 Zdroj navíc.

Zarputilost (Vliv, rychlá volba: Osadníci)

Mohou mu vyčítat, že je bezohledný, sobecký nebo paličatý, ale on to nazývá odvahou stát si za svým.

Zasadí-li si hrdina Jizvu na Vlivu, získá vždy 1 Vliv navíc.

Idol žen či mužů (Vliv)

Jeho divoký vzhled či naopak jemný šarm jsou zbraní, která láme i ta nejnepřístupnější srdce.

Postava má nadání (2 manévry) pro ovlivňování osob opačného pohlaví.

Lví srdce (Vliv, rychlá volba: Barbaři)

Je statečný a neotřese jím sebevětší nebezpečí či beznadějná situace.

Postava má přirozenou ochranu (sleva 1 na vyčerpání), pokud čelí zastrašování či psychickému nátlaku.

Styky (Vliv)

Díky svému postavení nebo cestování má spoustu kontaktů na nejrůznějších místech.

S touto obsahovou pravomocí může hráč stanovit, že určitá cizí postava dluží jeho postavě z minulosti laskavost, nebo že s ní má společného známého, ke kterému mají oba kladný vztah. (Aktivace 1 Vliv)

Elfové

Starý lid, naplněný moudrostí věků a obdařený nestárnoucí krásou.

Elfové jsou vzhledem podobní lidem, i když bývají útlejší a elegantnější. Jejich tváře jsou andělsky krásné a s věkem nechřadnou, jejich hlas je podmanivý. Elfí myšlenky a zvyky bývají mladším rasám vzdálené, nepochopitelné, proto mnohým připadají odtažití a nadutí, jsou ale i čestní, upřímní a hrdí. Jsou odcházející rasou a ubývá jich, a toto vědomí je často plní hlubokou melancholií a smutkem.

Elfové chodili po zemi dříve, než přišli první lidé, a dodnes uchovávají v písních paměť na věky, které dávno minuly. Ze všech umění si nejvíce cení právě umění jazyka a řeči, zpěvu i veršotepectví. Někteří z nich, především pak elfové Domů, jsou zručnými řemeslníky a kováři. Rádi stavějí z kamene a občas i dolují v hlubinách, většinu surovin, železa a drahých kamenů ale získávají od trpaslíků. O elfech se povídá, že jsou kouzelným lidem, protože v jejich žilách proudí stará magie a je jejich součástí. Přestože nejsou všichni stejně mocní, žijí mezi nimi elfové, kteří se halí do přediva kouzel stejně lehko, jako do pláště.

Nejsou bojovnou rasou, ale když je třeba, jsou to odhodlaní a stateční válečníci. Jejich hlavními zbraněmi jsou dlouhé meče a kopí a především pak obávané dlouhé luky. V mnohých jejich čepelích jsou zakutá dávná kouzla z dob, kdy svět byl ještě mladý.

I když jejich síla slábne s tím, jak věk elfů končí, stále ještě v sobě mají majestát opravdových vládců. Rytíři, kteří v doprovodu pážat vyrážejí do beznadějného boje, jako by byli nejopravdovějšími válečníky, kteří kdy žili. Jsou zároveň ztělesněnou hrozbou, ze které jde mráz po zádech, a zářícím vzorem rytířských ctností. Při takovém pohledu se snadno zapomene, že jsou to poslední obránci své tvrze, a i kdyby v bitvě zvítězili, je jen otázkou času, kdy i tato pevnost padne do rukou nepřátel, jako už tolik pevností před ní.

Mladí elfové jsou někdy fascinováni mladšími rasami. Láká je bezstarostnost, se kterou neřeší, co bude za dvě stě let, i volnost, s jakou si rozhodují o svém životě. Mohou si být bližší s jinými dobrodruhy, než se svou vlastní rodinou, která je proti nim o tolik starší. Jsou dětmi docela jiného, mladšího světa. Možná za pár set let, až jejich poslední druhové ve zbrani zemřou věkem, vrátí se mezi elfy; ale teď, teď na takové myšlenky není čas. Dobrodružství volá!

Typická elfí jména jsou:

Elfové: Illean, Dentrin, Urthion, Gindain, Mírnir, Aenir, Menellor, Gelbrin, Peredur

Elfky: Níviel, Niethín, Aelwin, Ainglin, Inlian, Arendil, Ninian, Betmiel, Elisenn

Lid pahorků (Elfové Domů)

Nejvznešenější mezi elfy, vládcové a šlechtici velkých elfích národů, jsou ti, které rod, přísaha nebo osud váže k jednomu z dvanácti velkých Domů. Elfí pánové se svými družinami a mocní rytíři si často staví svá sídla, síně a pevnosti v osamělých kopcích a pahorcích, proto bývají prostými lidmi nazýváni Lidem pahorků. Jejich dílem jsou i kamenné mohyly, kruhy a dolmeny zdobící pláně nebo hlubiny hvozdů. Lidé na tyto stavby hledí s bázní a považují je za díla obrů nebo ďáblů.

Historie jednotlivých Domů se táhne až do dávných věků a jejich vzájemným vztahům vládne síť dohod a spojenectví, ale i sporů a soupeření. Některá pravidla se dodržují, i když už nikdo nezná jejich původ a účel, jiná se vzpomínají v legendách a připomínají v pravidelných slavnostech. Pro kohokoliv mimo Domů jsou však tato pravidla neproniknutelná a často i napohled nesmyslná. Podobně svázaný zvyky je i život uvnitř Domů. Každý elf má své místo ve složité struktuře a prostý leník, mocný kapitán i sám kníže znají svůj úděl a pozici. Tradice je provázejí celým životem, rituál je vítá do života a zvyk jim ukazuje, jak správně zemřít.

Mladí elfové se nejčastěji vzpírají staletým zvykům a místo v lůně Domu hledají svou životní cestu mezi mladšími rasami. Vzdávají se svých závazků a žijí nebezpečně, ale s volností, jakou dříve nepoznali. Jejich starší příbuzní na to hledí se znepokojením. Sice doufají, že mladí se časem vrátí domů, ale obávají se, že o ně přišli navždy.

Lid noci

Pro většinu lidí jsou elfové bájnými bytostmi, které žijí někde za krajem jejich světa a které ani největší pamětníci ve vsi nikdy neviděli. Kdyby jen tušili, že tyhle bájné bytosti včera odpočívaly v lesíku za jejich polem!

Noční lid je jako vítr – i když je vedle tebe, nevidíš ho, i kdybys proti němu stavěl zdi či vojáky, nezastavíš ho. Nemají vlastní síně a jejich domovem je cesta a zapomenuté stezky v divočině. Nosí šedé pláště, které jako by se rozplývaly v ranní mlze. Krajem putují jednotlivě i ve větších družinách, lidé občas mohou zahlédnout procesí elfů, kteří si nesou světla a zpívají svým starobylým jazykem. Na svých cestách se jen málokdy zdržují tím, že by s vesničany jednali o koupi zboží – vezmou si to, co potřebují, a na původním místě nechají výměnou něco svého, byť ne vždy dobře poznají, co má pro koho jakou hodnotu.

Noční elfové se někdy spřátelí s těmi, ve kterých poznají spřízněné duše, tuláky a cestovatele. Více než ostatní elfové se zajímají o ostatní národy, o dění ve světě. Není obvyklé, že by se zapojovali sami, ale leckterému vládci či vojevůdci se odnikud zjevil elf v šedém plášti, který mu prozradil klíčovou informaci a zase zmizel. Když se noční lid zapojí do boje, bývá to pro nepřítele veliká rána, nejen proto, že jsou zdatnými bojovníky, ale i proto, že je jen málo míst, kde protivníkovi nedokážou vpadnout do zad.

Lesní elfové

Mezi elfy je mnoho takových, kteří si zamilovali hvozdy a z lásky ke všemu, co se zelená a roste, žijí ve stínu lesů. Nestavějí města ani kamenné věže, jejich vládci zasedají v přírodních jeskyních či v korunách rozložitých stromů. Dodržují pradávné dohody s lesními duchy a bytostmi, a proto volně procházejí i místy, která jsou pro jiné smrtelně nebezpečná. Les je jejich domovem a vetřelce v něm odhalí stejně snadno, jako se před ním skryjí. Živí se tím, co najdou či uloví; pramálo potřebují a ještě méně nabízejí, proto mezi nimi nejsou obchodníci a vnějšímu světu jsou uzavření. Vlastní historii si předávají v příbězích a ságách, v těch nejzapadlejších krajích ale svůj původ zapomněli, ztratili svoji vznešenost, vzývají hladové duchy země a obětují jim.

Málokdy se nepříteli postaví tváří v tvář. Střety se obvykle odehrávají v jejich domácím prostředí a oni si toho jsou dobře vědomi, proto jejich nepřátelé čelí hlavně pastem, léčkám a smrtelně přesné střelbě. Jsou-li v úzkých, dokážou si prý na pomoc přivolat i les samotný. Elfové si svůj les žárlivě střeží a chrání, proto se často dostávají do střetu s jinými rasami.

Někteří jsou ochotní se s cizinci dohodnout a společně čelit větším hrozbám, ale riskují tím, že se k nim zády obrátí jejich vlastní lidé. Ti z nich, kteří opustí svůj les, jsou ostatními rasami často ceněni pro své znalosti léčivých i jedovatých bylin, zvířat a lesních bytostí. Jsou také nepřekonatelnými lovci, ať už zvířat či nebezpečnější a chytřejší kořisti.

Zvláštní schopnosti

Vznešenost (Vliv, rychlá volba: Lid pahorků)

Jeho osobní charisma rychle zastíní případný tik.

Při uzdravování svých Jizev na Vlivu stačí postavě vynaložit 4 Zdroje namísto obvyklých 5.

Tesknota (Duše)

Jeho mysl je bezedná studnice moudrosti a vědomostí, s nimi však vyplouvají na povrch i bolestné vzpomínky.

Zasadí-li si hrdina Jizvu na Duši, získá vždy 1 Duši navíc.

Jsme jedné krve (Vliv, rychlá volba: Lesní elfové)

Zvířata k němu cítí až zázračnou sounáležitost.

Postava má nadání (2 manévry) pro Ovlivňování zvířat.

Plášť soumraku (Duše, rychlá volba: Lid noci)

Naučil se procházet nocí neviděn, splynout se stíny a skrýt se zrakům ostatních.

Postava má nadání (2 manévry) pro skrývání se ve tmě, v šeru nebo při špatném osvětlení.

Paměť rodu (Duše)

O každém místě, stromě nebo kameni zná příběh, který se skutečně před lety odehrál.

S touto obsahovou pravomocí může hráč stanovit, že k místu či situaci se vztahuje nějaký dávný zvyk či obyčej, který postava využije. (Aktivace 1 Duše)

Trpaslíci

Nezdolní a hrdí dobrodruhové, pro které je čest a dané slovo vším.

Staré úsloví o trpaslících říká, že dříve budou létat po obloze, než by porušili přísahu. Kruté prostředí jeskyní a dolů, které je odjakživa jejich domovem, je stmelilo a zocelilo. Jsou věrnými společníky a přáteli, stejně jako hrozivými protivníky, kteří neodpouštějí. Mají ve veliké úctě své předky a jejich tradice. Je pro ně také téměř nemyslitelné opustit v nouzi svoji rodinu, ať už by šlo o nejbližší příbuzné nebo o celý klan.

Trpaslíci jsou nevysocí, ale podsadití. Muži nosí dlouhé plnovousy, které si často splétají do copánků nebo dvojice mohutných copů, jež si zastrkují za opasek. Rádi se zdobí vzácnými kovy či drahými kameny, ale zároveň je jejich oblečení praktické, jako by každým okamžikem čekali bitku nebo důlní zával.

Jejich síla a výdrž se dobře doplňuje s jejich šikovností, proto jsou pověstnými řemeslníky – proslavení jsou zejména horníci, stavitelé a kováři. Protože mnoho surovin získávají z povrchu, cení si i obchodníků. Ve velké úctě mají ty, kteří je spojují s minulostí a tradicemi – kronikáře, soudce a vypravěče příběhů.

Do bitev často pochodují chráněni ocelovými košilemi, přílbami a štíty pobitými ocelí. V dolech a sálech hluboko pod světem jsou jejich hlavními zbraněmi krátké meče, kopí a kuše, protože zde není tolik místa pro rozmach. Na povrchu se pak kolem sebe často ohánějí širokými sekerami či bojovými kladivy, které jim umožní plně uplatnit jejich velkou sílu. Z nekonečných střetů se stvůrami v podzemních tunelech i na úbočích hor mezi trpaslíky vzešlo mnoho pověstných bojovníků a stratégů, přičemž obstojné zacházení se zbraní se očekává od každého.

Mezi cestovateli a dobrodruhy je mnoho trpaslíků. Na povrch je může přivést slovo dané spojencům nebo přísaha pomsty, mohou pátrat po nových ložiscích, po ztracených příbuzných nebo po stopách dávné trpasličí historie. Často je povrch také nejbezpečnější cestou mezi dvěma trpasličími sídlišti.

Typická trpasličí jména jsou:

Trpaslíci: Fjalar, Haldor, Nordi, Harald, Grím, Árli, Frói, Gíf, Thongar, Bjarni, Njal

Trpaslice: Ásdís, Álfhild, Víf, Hjorlís, Heid, Idunn, Ránn, Aid, Torhíld

Horští trpaslíci

Horští trpaslíci jsou rozděleni mezi různé klany, které mají vlastní území, přirozené spojence i tradiční konkurenty a nepřátele mezi ostatními klany, stejně jako vlastní historie a tradice. Každý trpaslík hrdě nosí symboly a barvy svého klanu, které všem jasně říkají, odkud pochází a kam patří. V hlubinách, ve velkých podzemních městech, se rody setkávají a mísí. U povrchu je to ale jiné – tam každý klan žije ve své vlastní rodové pevnosti a ovládá svůj důl, který je pro něj zdrojem bohatství i útočištěm v nouzi a který žárlivě střeží nejen před nepřáteli, ale i před ostatními trpaslíky. Se svými sousedy se horští trpaslíci sváří o naleziště železa, podzemní jezera, obchodní práva nebo pastviny a stáda horských koz, které tradičně chovají. Občas jejich spory přerostou až v šarvátky a krevní msty.

Často je pak dokáže spojit až nějaká hrozba zvenku, jakou nejčastěji představují skřeti a jejich spojenci, kteří také obývají horské hlubiny a soupeří s trpaslíky o životní prostor. Pokud se trpaslíci sjednotí, je jejich síla strašlivá. Když klany pochodují za kvílivého zvuku píšťal a dunění rohů do boje, nepřátelé se třesou před jejich zlobou.

Hlubinní trpaslíci

Kutači, jak se jim také někdy říká, se v pátrání po drahokamech a žílách drahých kovů spustili ze všech trpaslíků nejhlouběji. Dolují u kořenů samotných hor a jejich sídla se často rozkládají mezi řekami žhavé lávy. Přestože dlouhým odloučením se ostatním trpaslíkům trochu odcizili a mluví jinou formou starobylého jazyka, obchodem se svými bratranci získávají většinu toho, co si nemohou sami vyrobit nebo vypěstovat. Bývají trochu menší, ramenatí a jejich kůže je velmi bledá, protože většinu života tráví v temnotách bez slunečního svitu.

Ostatní trpaslíci se, byť neochotně, sklánějí před jejich obrovskými znalostmi materiálů a zemských hlubin. Zároveň o nich vyprávějí divoké zkazky – o tom, že uzavřeli smlouvy s démony hlubin, kterým platí krvavou cenu za smír, o tom, že znají materiály, které nikdo kromě nich neviděl – kosti a krev samotného světa. Povídá se také, že jich mnoho padlo v bojích s podzemními děsy, a proto v jejich dolech dřou armády neúnavných, nemyslících golemů. Kde je pravda? Neptejte se na to hlubinných trpaslíků, protože ti se nad takovými otázkami jen usmívají a mlčí.

Osamocení trpaslíci

Trpaslík může o svou příslušnost ke klanu i přijít. Takový je osud vyhnanců, ale i těch, kteří vlast svých předků opustili dobrovolně, třeba pro neshody s novým náčelníkem. Pod zemí už pro ně není místo, a proto obvykle žijí na povrchu. Mnozí vyhledávají společnost jiných trpaslíků a v nejednom lidském městě časem vyrostla trpasličí čtvrť, plná úzkých křivolakých uliček a vysokých bytelných domů, z nichž každý je malou pevností. Hluk perlíků a kovadlin tam nikdy neutichá a kupci se sem za kvalitní prací trpasličích řemeslníků sjíždějí ze široka daleka.

Jiní osamocení trpaslíci se společnosti svých příbuzných straní a životem se protloukají sami nebo jen s pár nejvěrnějšími druhy. Bývají to nebezpeční lapkové, ale i cenění žoldáci. Máloco vyděsí hradního pána tak jako zpráva, že s vojskem obléhatelů přitáhl i půltucet trpaslíků a pustil se do stavby obléhacích strojů.

Zvláštní schopnosti

Noční oči (Duše, rychlá volba: Hlubinní trpaslíci)

I v nejčernější tmě vidí jako jiní v šeru. Šero je pro něj jasným dnem.

Postava s tímto neobvyklým smyslem dokáže vidět ve tmě.

Síla přísahy (Duše, rychlá volba: Horští trpaslíci)

Jednou dané slovo je pro trpaslíky nezrušitelné a posvátné.

Zasadí-li si hrdina Jizvy při plnění přísahy, získává o 1 Zdroj navíc.

Nezdolnost (Tělo, rychlá volba: Osamocení trpaslíci)

Co jiní vnímají jako vážné zranění, to je pro něho jenom škrábnutí.

Při uzdravování svých Jizev na Těle stačí postavě vynaložit 4 Zdroje namísto obvyklých 5.

Játra ze žuly (Tělo)

Nikdy se nepouštějte do pijáckého duelu s trpaslíkem.

Postava má přirozenou ochranu (slevu 1 na vyčerpání) proti účinkům jedů.

Pouto krve (Vliv)

Pochází z rozvětveného rodu, takže má řadu bratranců i přívrženců.

S touto obsahovou pravomocí může hráč stanovit, že určitý trpaslík patří k příbuzným jeho postavy nebo má k jejímu rodu závazky. (Aktivace 1 Vliv)

Hobiti

Drobný národ, ve kterém dříme víc odvahy, než se na první pohled zdá.

Hobiti jsou nejdrobnější z běžných ras. Bývají kudrnatí a na nohou a chodidlech zarostlí, proto často chodí naboso. Vzhledem se podobají lidským dětem, i když s postupujícím věkem se na jejich postavě snadno pozná záliba v dobrotách všeho druhu. Jsou velmi společenští, rádi se sdružují a scházejí, ačkoli vůči cizincům bývají podezřívaví. Často žijí ve vyhloubených a umně zařízených norách, i jejich domy jsou spíše široké a nízké. Přímo si libují v pohodlí a malých radostech, ať už jde o jídlo, pití nebo o tabákové koření. Vášnivě rádi také hrají hry všeho druhu, od deskových her přes karty až po soutěže v hádankách.

Není obvyklé, že by vyhledávali spory. Jsou-li v ohrožení, obvykle sáhnou po jednoduchých zbraních a běžných nástrojích, jako jsou sekery, nože, praky a luky, vidle či kosy. Toho, kdo je v boji vidí poprvé, dokážou překvapit svým odhodláním. V krizi se projeví i řada dalších vlastností, které jsou obvykle skryté – mají výborné oko a dobrou mušku, jsou mrštní a mají značnou výdrž. Dobře jim také poslouží jejich všímavost, nenápadnost a tichá chůze.

Hobiti dobrodružnějších povah často hodně cestují. Proti jejich usedlým příbuzným, kteří se spíše věnují svým políčkům, stájím a dílnám, mezi nimi najdeme umělce, komedianty, zvědy a špióny nebo vytrvalé lovce. Jejich jedinečné talenty pomohly ke kariéře také celé řadě padělatelů, zlodějů a podvodníků, i když těmi se žádná rodina příliš nechlubí, na rozdíl od těch, kteří se stali bankéři, vrchními ceremoniáři nebo mistry královské kuchyně.

Typická hobití jména jsou:

Hobiti: Vilda Mokřivník, Bazimír Prstka, Zvonislav Kopáček, Civimír Dláto, Vítko Nožník, Jetelvěd Čepičář, Vincenc Trojník, Jiljí Oujezdský, Pankrác Zrzonoh

Hobitky: Sedmikráska Potůčková, Róza Hloubilová, Irma Kopečková, Pomněnka Tříbilová, Vilemína Břízová, Violka Potružníková, Drahomila Vodičková, Zlata Cesmínová

Usedlí hobiti

Většina hobitů tíhne ke klidným, hustěji obydleným oblastem. Jejich mírná, trpělivá povaha a veliká zručnost je předurčuje pro život rolníků, chovatelů dobytka, rybářů či drobných řemeslníků, ti dobrodružnější se pustí i do nejisté kariéry obchodníka či posla. Jejich život je přímo prodchnut rituály návštěv, rodinných setkání, slavností a soutěží všeho druhu. Přestože většinu svého času stráví pilnou a neúnavnou prací, nestěžují si a jsou se svým životem spokojení. Snad jediné, co je mezi nimi rozšířenější než nedůvěra ke všemu novému, neznámému a nevyzkoušenému, je pohostinnost a družná povaha. Milují honosné tituly, šerpy a parádní uniformy, pokud se k nim nepojí nějaká povinnost či nebezpečí.

Nevěnují se věcem velkého světa, nezajímají je říše a proroctví. Nikdo nepamatuje, že by kdy vytáhli do války. Není neobvyklé, že žijí pod ochranou svých mocnějších sousedů, kteří vědí, že kraj plný hobitů je nejlepší zárukou dobré sklizně, jakou kdy budou mít. Závistivější sousedy hobiti provokují svým pohodlím až přepychem, ne každý je zkrátka ochotný vidět, jak moc pro něj ve skutečnosti dělají. Spory mezi sebou řeší tradičně dlouhými a vášnivými proslovy a debatami, i hospodská rvačka je pro ně vzrušující a nebezpečná podívaná. Není jim jasné, proč někdo život mezi nimi považuje za nudný – vždyť se toho přece pořád tolik děje.

Potulní hobiti

Některý hobit se narodí s toulavou povahou, dalšímu jeho život najednou přijde prázdný a třetí nevydrží čekat, až drby přijdou k němu, a proto jim vyrazí vstříc. I když si typický hobit o toulání a životě na cestách myslí své, mezi jeho bratránky se pár neposedných najde. Jsou to poslové a zvědi, obchodníci na voze plném všeho od seker po barevná sklíčka, strážci hranic či potulní umělci. Možná nemají ten nejdelší krok, ale výdrž a houževnatost by jim leckdo mohl závidět, hbitost jim pomáhá v složitém terénu a jejich zvířata nenosí těžké jezdce. I tak netypičtí hobiti jsou ale přece jen v lecčems typičtí. Nesmírně rádi se na cestách potkávají s jinými pocestnými a vyměňují si zprávy a historky, případně cestují spolu ve větších skupinkách, než se jejich kroky zase rozejdou. Vždycky mají při ruce něco dobrého na zub nebo váček dýmkového koření.

Potulní hobiti často znají kdejaký kout světa, vyměňují si zprávy o tom, kde nemají rádi cizince, kde po nocích hladově vyjí vlci a kde se schyluje k válce. Jsou proto vítanými společníky v trpasličích obchodních karavanách, jejich novinky jim zaplatí pořádnou večeři v lidských hospodách a jejich povídání naslouchají uši elfů. Snad jen mezi usedlými hobity jsou vždycky podezřelí, protože kdo moc chodí, toho nejspíš odevšad vyhnali, a kdo má plný vůz zboží, ten ho nejspíš nabral někde, kde si na svoje věci nedávají pozor.

Horda

Kdo zná hobity jen jako upocené farmáře a upovídané cestovatele, těžko uvěří tomu, že slovo "horda" původně znamenalo masu hobitů v kožešinách na hřbetech malých koníků, zasypávajících své nepřátele deštěm šípů. A přesto takoví hobiti existují, jejich říše kdysi byla veliká a mocná. Původně malé kočovné kmeny, sjednocené pod vedením šamanů-generálů, se jako obrovská vlna přehnaly přes rozsáhlá území, smetly krále a knížata a jejich trůny nahradily zdobeným sedlem svého nejvyššího náčelníka. To už je ale dávná minulost, krev náčelníků zeslábla, svaz se rozpadl a nepřátelé je vytlačili téměř až do jejich původní vlasti. Teď jejich hrdí válečníci umírají ve zbytečných šarvátkách svých nevýznamných vládců, vzpomínají na dávnou slávu a sní o tom, že právě oni se stanou novými sjednotiteli, pod jejichž praporem se horda znovu vydá dobýt svět, který už jim kdysi dávno ležel u nohou.

Hobiti z hordy jsou slavnými lučištníky a jezdci, lovci a válečníky. Kdysi mocní a hrdí, dnes je mnoho z nich jen lapky a zloději dobytka. Učí se jezdit už od nejútlejšího věku, jejich koníci jsou pro ně bratry a porozumění mezi jezdcem a zvířetem je téměř magické. Majetek počítají podle velikosti svých stád, velmi milují drahé látky a vzácná koření a jejich kuchyně je nesmírně vynalézavá. Šamani hordy, i když už nevládnou jako za dávných dob, jsou přesto proslulí svým magickým uměním. Když je horda poblíž, nikdo z jejích sousedů nespí příliš klidně.

Zvláštní schopnosti

Šestý smysl (Duše)

Když mu hrozí nějaká nepříjemnost, okamžitě pocítí neklid a zbystří.

Hráč může určit, že jeho postava, je-li bdělá, dokáže včas zareagovat na skryté nebezpečí, jako by měla alespoň podezření na jeho přítomnost. (Aktivace 1 Duše)

Takový prcek! (Tělo, rychlá volba: Horda)

Je snadné jej podcenit, neboť bojuje zuřivěji, než by člověk od tak drobné rasy, jako jsou hobiti, čekal.

Když postava bojuje zblízka se soupeřem výrazně větším než je sama, získává do souboje 2 Výhody.

Dobrá nálada (Duše, rychlá volba: Usedlí hobiti)

Na všechen děs a útrapy rázem zapomene, když před něj někdo postaví žejdlík piva a rozestele mu čistou postel.

Při uzdravování svých Jizev na Duši stačí postavě vynaložit 4 Zdroje namísto obvyklých 5.

Tichošlápek (Duše, rychlá volba: Potulní hobiti)

Díky měkkému došlapu dokáže proklouznout kamkoliv zcela neslyšně.

Postava má nadání (2 manévry) pro skrývání se, pokud při něm nemá na nohách boty a využije své lehké chůze.

Labužník (Duše)

Vždycky má u sebe něco pro zlepšení nálady nebo navození pocitu domova.

S touto obsahovou pravomocí hráč může kdykoliv, kdy je to uvěřitelné, určit, že jeho postava má u sebe něco dobrého – placatku s vínem či kořalkou, hrst dýmkového tabáku nebo třeba pytlíček rozinek, sušených hub či exotického koření. (Aktivace 1 Duše)

Krollové

Silní a odolní hrdinové hromotluckého vzhledu s odvážným srdcem.

Krollové jsou jedno ze starších plemen světa. Jsou vysocí a rozložití, běžně o hlavu nebo dvě převyšují lidi, jejich síla a vytrvalost je legendární. Mají našedlou, jakoby zrohovatělou a tuhou kůži. Jejich oči jsou hluboko posazené a neproniknutelné, po stranách hlavy mají charakteristické velké uši, díky kterým velice dobře slyší.

Povahou bývají prudcí a spíš jednají, než aby o věcech dlouze přemýšleli. Jen málo z nich se kdy naučilo číst nebo psát, paměť o věcech minulých udržují v písních a legendách svého kmene. I když je většina ostatních ras považuje za hlupáky a tupé divochy, krollové jsou spojeni s divokou magií přírody a někteří ji dokázali spoutat a ovládat.

Jejich kmeny žijí v odlehlých oblastech hor, hvozdů nebo divočiny, kde musí tvrdě bojovat o přežití. Málokdy si budují obydlí z kamene, častěji sídlí v přechodných táborech, jeskyních nebo tmavých hvozdech. Nástroje a zbraně si vyrábějí z toho, co mají při ruce, nehledají kovy v zemi. Jsou to převážně lovci a často se stěhují kvůli potravě, proto u nich běžně vznikají spory s jinými kmeny kvůli lovištím. Z mnoha krollů vyrostou zkušení stopaři a válečníci.

Jejich umění je prosté, ale dokáže být i překvapivě působivé. Rádi se baví vyprávěním příběhů, skutečných i smyšlených. Zručně vyrábějí šperky z přírodních materiálů. Svá posvátná místa zdobí malbami a obrazci, při slavnostech nosí masky, zpívají a tančí.

Bývají necitliví k bolesti a strachu a jen zřídka pokleknou před svými nepřáteli. S řevem se vrhají i proti velké přesile a rozdávají svými sekerami a kladivy rány na všechny strany. Často nastupují do bitev polonazí, chráněni jen odvahou a válečným malováním.

Většina krollů, kteří zavítají do cizích království, jsou vyděděnci a vyhnanci, které kmeny odvrhly a kteří se nyní živí jako žoldnéři nebo banditi. Často musejí prodávat sílu svých paží, aby zde vůbec přežili, a nemají se kam vrátit. Někteří členové kmenů sem přicházejí za obchodem nebo následují věštby, které sem vedou jejich kroky. Mohou být i poslední přeživší z vyhlazeného kmene nebo pátrat po svých příbuzných, odvlečených otrokáři.

Typická krollí jména:

Krollové: Grendel, Borgan, Janar, Oratej, Umor, Valan, Naltur, Sobrag

Krollky: Ulgun, Nige, Jareche, Nieta, Vian, Gloan, Tasa, Ilgra

Hraniční krollové

Na pláních už odpradávna žijí krollí kmeny. Nestavějí si trvalá sídliště a nepřivlastňují si zemi, putují se svými stády nebo za lovnou zvěří, v zimě se stahují do skal, kde bouře nejsou tak prudké, a ve žhavém létě jdou za vodou. Spory uvnitř kmene řeší tradičně rituálním zápasem, a proto jsou obávanými zápasníky. Neznají písmo, ale domlouvají se pomocí symbolů. Zdobí se tetováním, jejich zbraně a štíty jsou pestře malované, před obřadem, lovem i bojem se s velikou vážností malují barvami. Z jednoho pohledu na svého protivníka poznají jeho původ, cíl výpravy i jeho slavná vítězství.

Trpasličí prospektoři a lidé hledající místo pro nové osady často najdou to, po čem pátrali, na území krollích kmenů. Výsledkem bývá dlouhý a krutý spor. U takových kmenů často na významu získává válečný náčelník a upadá moc šamanů a rady starších. Pod jednotným vedením se krollové učí od svých nepřátel, kupují od cizích obchodníků a přizpůsobují se nové situaci. Kmen se silným náčelníkem často nejlépe odolává pronikajícím nepřátelům, ale z takových kmenů také mnozí mladí krollové odcházejí do světa, protože žít pod nadvládou jednoho muže je jejich srdci cizí.

Divocí krollové

Jen ti nejzatvrzelejší cestovatelé dojdou až do míst, kde slunce vychází a zapadá jen jednou ročně, a kde po moři plují ostrovy celé z ledu, nebo do hor tak vysokých, že jsou blíže nebi než zemi. I na takových místech ale žijí krollové. Málokterý rozumí jiné řeči než jazyku svého kmene, jejich nástroje jsou z kamene a kostí a rozdělávání ohně je u nich posvátným tajemstvím. Jejich bohy jsou staří duchové mrazu a ledu, jejich mudrci mluví s větrem a přivolávají bouře. Mnohé kmeny chovají huňaté čtyřnohé obry, kteří hravě unesou majetek celého kmene, majestátní v klidu a hroziví v boji.

Divocí krollové bývají vyšší a mohutnější než jejich příbuzní z teplejších zemí, a také o dost chlupatější. Neznají mnohé z věcí, které jiní považují za samozřejmé, i kovový nůž nebo obyčejný vůz jsou pro ně nové a neznámé. Ale jen ten, kdo je nezná, by se jim vysmíval, protože i ostatní krollové mají respekt před jejich silou a zuřivostí, a žádný mistr magie by se nechtěl na bojišti střetnout s jejich vyvolavači hromu a bouře.

Spoutaní krollové

Když jsou pro někoho krollové jen zvířata, nemá problém je lovit, krotit a zapřahat. Krollové zajatí ve válkách či na otrokářských výpravách a jejich děti narozené v zajetí jsou jen majetkem, určeným k tomu, aby zakutý v okovech do roztrhání těla lámal kámen, po kolena ve vodě roztáčel pumpu a tahal těžká břemena. Připravení o své příbuzné, o svou čest, často i o svá jména, spoutaní krollové po nocích poslouchají vyprávění těch, které zajali jako dospělé, a sní o svobodě.

Pokud se jim povede utéct nebo je někdo vysvobodí, jsou často nesmiřitelnými nepřáteli svých bývalých pánů, od kterých se naučili mnohem víc, než kdokoliv čekal. Výpady loupeživých tlup z neprůchodných bažin či sotva obyvatelných hor pak ještě dlouho znepokojují okolní kraje. Jiní uprchlíci se vydávají na dlouhou cestu za svým kmenem, který často znají jen z příběhů. A ani ti, kteří spojí své přirozené talenty s dovednostmi naučenými od jiných ras, nemusejí být neúspěšní. Mnohý žoldácký velitel či lodní kapitán se nad svými muži tyčí do výšky, hlavu hrdě vztyčenou, i když má na rukou šrámy od okovů či záda zjizvená bičem.

Zvláštní schopnosti

Netopýří sluch (Duše)

Zaslechne i to nejslabší prasknutí větvičky, slova pronášená šeptem nebo tichý dech skrývajícího se tvora.

Postava s tímto neobvyklým smyslem dokáže zaslechnout i velmi tiché zvuky a orientovat se podle nich i ve tmě.

Zběsilost (Tělo, rychlá volba: Spoutaní krollové)

Bolest a chuť vlastní krve na rtech ho dokážou vybičovat k neskutečným výkonům, nad kterými rozum zůstává stát.

Zasadí-li si hrdina Jizvu na Těle, získá vždy 1 Tělo navíc.

Odznaky hrdinství (Vliv, rychlá volba: Hraniční krollové)

Bizarní ozdoby, tetování nebo účes ohlašují, že vykonal odvážný skutek, a dodávají mu sebevědomí.

Postava má nadání (2 manévry) pro zastrašování všech rozumných tvorů.

Zubří kůže (Tělo, rychlá volba: Divocí krollové)

Tuhá srst jej chrání lépe než prošívaná zbroj.

Postava má přirozenou zbroj (slevu 1 na vyčerpání) proti tělesným zraněním.

Kořeny magie (Duše)

Duchové předků vždy odpovědí na jeho zavolání a dovedou jej ke zdroji moci.

S touto obsahovou pravomocí může hráč určit a popsat vlastnost, okolí či chování přirozeného magického zřídla. (Aktivace 1 Duše)

Rasy a kultury ve vašem světě

Pamatujte si, že právě pročítaná kniha je knihou pravidel, která můžete používat při odehrávání příběhů v mnoha různých světech, ať už si je vypůjčíte z knížek či filmů nebo si vymyslíte vlastní. Proto se nenechte popisy a podobou ras, které jsme vám představili, svazovat. Ve vaší hře vždycky budou jen ty rasy, které tam chcete, a budou se chovat tak, jak se to líbí vám. Texty uvedené u jednotlivých ras proto berte především jako inspiraci, jaké různé postavy se mohou vašimi světy potulovat. Když se vám nějaká z popsaných kultur nebo i celá rasa nebude líbit, klidně si ji upravte podle svého nebo rovnou škrtněte. A naopak – pokud toužíte po nějaké, která vám zde chybí, nebojte se si ji sami vymyslet a přidělte jí třeba některé ze zde popsaných zvláštních schopností ostatních ras.