Běsi

Je blesk projevem boží vůle? Pro přírodní národy ano. Pod prastarými lipami, u pramenů vyvěrajících ze srdce skály i na vrcholcích hor pak vztyčují dřevěné či kamenné bůžky — podobizny bytostí, které třímají otěže přírodních sil. Věří, že tito tvorové mohou způsobit, aby voda splavovala do nížin úrodné bahno, nebo aby zabíjela, aby les oplýval zvěří, či jej zaplnily obludy, aby vítr přinášel vláhu, nebo naopak krupobití. Proto bývají modly ověšeny ozdobami a obklopeny miskami obětin, kterými si kmeny divočiny snaží naklonit jejich vrtkavou přízeň.

Pro jiné lidi jsou tyto bytosti pouze démony, využívajícími přirozené jevy ve svůj prospěch, Nazývají je běsy a místo stavění model se je snaží vyhubit, aby tak zabránili budoucím požárům či povodním. Učenci dokonce tvrdí, že běsové jsou nepřirozené stvůry z jiného světa, což dokládají tím, že si na zemi musí "vypůjčit" tělesnou schránku.

Zloději těl

Nikdo neví, odkud běsi přicházejí. Někdo říká, že z podsvětí, pekel či říše snů, jiní se domnívají, že představují zosobnění živlu, který na sebe musí vzít podobu člověka, aby mohl s lidmi jednat. Většina běsů se spokojí s osídlením mrtvého těla, jež promění podle svých potřeb. Nebožtík si sice zachová lidské rysy, ale celkově se změní k nepoznání.

Příklady:

  • Postavy hledají v jezeře utopenou dívku, aby dokázaly, že ji nezastřelil elf, kterého chtějí vesničané oběsit. Jenže tělo nešťastnice už může patřit některé ze zdejších rusalek a původní rysy ani způsob smrti nemusejí být vůbec patrné.
  • Hor, který napadá postavy, má na tváři stejné tetování jako jeden starý přítel družiny. Je to náhoda, nebo to znamená, že onen přítel zemřel? Snad by jim démon mohl o jeho smrti sdělit více — pokud by jej k tomu někdo přesvědčil.

Jsou ale i běsi, kteří si raději vypůjčí tělo živého člověka, například vlkodlak, noční můra nebo zmrzlík. V takovém případě si podmaní jeho duši a buď ji úplně potlačí, nebo jí dávají volnost ve chvílích, kdy je to pro ně prospěšné. Tvrdí se, že i takového člověka je možné zachránit, avšak jen zkušený vymítač dokáže přimět běsa, aby opustil tělo nepoškozené.

Nemocný či posedlý?

Vedle toho, že mohou lidská těla obývat, má řada běsů v oblibě si lidi v blízkém okolí podmaňovat nebo je ovlivňovat. Potkáte-li ovšem podivně se chovajícího člověka, mnohem častěji se bude jednat o duševně chorého, než o posedlého. Stejně tak nezvyklý vzhled nemusí hned označovat oběť démona. Běžní obyvatelé to však nevědí a obecní blázen nebo hrbáč bývá první podezřelý, kdykoli se stane něco nadpřirozeného.

Příklady:

  • Družina nocuje v klášteře řádu, jenž se stará o duševně choré. Ráno zjistí, že jsou obleženi vesničany, kteří chtějí budovu vypálit. Mezi šílenci a slabomyslnými se podle nich totiž ukrývá můra, jež dnes před kuropěním vysála další oběť. Je to však skutečně dílo běsa, nebo se jedná jen o obyčejnou nemoc?
  • Postavy poprosí v cizím městě o pomoc žena, jejíž dítě utrpělo úraz a zchromlo. V onom kraji totiž všechny nemohoucí děti pro jistotu shazují ze skály, aby ostatní uchránili před klekánicí, jejíž přítomnost se prý projevuje právě kulháním.
  • Bohatý vladyka chce do svého zvěřince živého vlkodlaka a pohádkově za něj zaplatí. Hrdinové vypátrají zrůdu, která v okolí požírá lidi, jenže chlupatý kanibal ve skutečnosti není běs. Odhalí to postavy zavčasu, nebo teprve když na jejich hlavu vyhlásí vladyka odměnu kvůli podvodu?

Sběratelé

Běsi nečerpají své síly stejně jako lidé. Není pro ně nutností spát, jíst ani dýchat. Místo toho střádají věci, které rozšiřují jejich působení v našem světě a posilují jejich nadpřirozenou moc.

Kupříkladu vodník, který dosud nepozřel duši utopence, se jen stěží dokáže proměnit v rybu, vlny, jež posílá po jezeře, nanejvýš rozhoupou malý rybářský člun a po vážnějším zranění musí své tělo opustit, jako by zemřel. Naproti tomu běs, který už utopil stovky lidí a z jejich duší nabral sílu, mění svou podobu během mrknutí oka, máchnutím ploutve snadno převrací i větší bárky, a ani uťatá hlava nemusí znamenat jeho konec. Právě rozsah moci konkrétního běsa je rozhodující při výběru výšky jeho charakteristiky.

Baba Jaga be

  • Charakteristika: 4—6 (zejména dovednosti bojovníka, zaříkávače, mastičkáře, čaroděje, šamana a alchymisty, Magie vody, létání v hmoždíři, vedení nadpřirozených bytostí mimo boj, výroba kouzelných předmětů)
  • Sudba: 18
  • Hranice: Tělo 7, Duše 9, Vliv 7
  • Přirozené ochrany: Ocelová vůle
  • Talenty: Běs bouře (bravurní pod zataženou oblohou; zběhlost při obraně svého domova nebo území)
  • Zvláštní schopnosti: Čarovné předměty (viz text), Třetí oko, Rozsévač (magie/blesky), Triumfální příchod, Masakr (veškerá kouzla), Zranitelnost (zdvořilé jednání), Nezranitelnost (útoky nadpřirozených bytostí), Neschopnost (proti tomu, kdo u sebe skrývá některý z jejích čarovných předmětů)

Jako první uvidíte plot s dvanácti kůly. Na jedenácti jsou naraženy lidské hlavy, nejstrašněji však působí kůl dvanáctý — je prázdný a čeká. Pokud se přesto vydáte dále, uslyšíte mezi údery vlastního srdce kovový zvuk. To si baba Jaga brousí zuby. Vrátka z hnátů se před vámi sama otevřou, a pak už zbývá jen doufat, že patříte k těm, kterým se lidožroutka rozhodne pomoci.

Jagu lze vidět, jak se ve svém hmoždíři řítí v čele bouře, kolem ní srší blesky a kdykoli se odrazí tloukem, zaburácí hrom. Z pytle sype rolníkům na pole kroupy a dechem láme větve stromů v sadech. Je tak plná moci, že jí musela část přesunout do čarovných předmětů, jež zamyká v nejtemnější komoře své chýše. V hmoždíři mívá ukrytu sílu zasáhnout svými kouzly celou ves (posílení dávající plošné magii zdarma rozsáhle proti všem cílům v dohledu), do tlouku ukládá ničivost svých blesků (Dračí dech, najdete u čaroděje) a často za sebou zametá stopu březovým koštětem, aby ji nikdo nenašel (Znak můry, najdete u šamana). Postavám nepřidávají tyto předměty novou zvláštní schopnost, ale pokud už ji umí, mohou ji použít, jako by byly pod vlivem příslušné esence, a nemusí platit Zdroj za aktivaci.

Moc Jagy však netkví jen v kouzlech. Stařenu poslouchají nadpřirození tvorové. Na rameni jí sedává mluvící vrána nebo kočka, v zahradě pase čarovné hřebce a za provázky tahá i v záležitostech běsů. Dokonce mívá některou část těla zbavenu masa, aby ji i nemrtví považovali za jednu z nich.

Jak jedná:

» Její moc vzrůstá s každým tvorem, který jí (i nevědomě) prokázal službu. Kdykoli za ní někdo přijde s prosbou, přemýšlí, jak zařídit, aby prospěl jejím plánům. Nepřijde-li na nic, příchozího sežere.

» Nejvíce sil jí dodají ti, kdo se přímo přihlásí k ní do služby. Neúspěšné pomocníky zabije a jejich hlavy vystaví na plotě, úspěšné musí po zásluze odměnit.

» Povídá se, že toho, kdo je k ní uctivý, musí pohostit. Tyhle návštěvy však nedopadají dobře.

» Ráda se prý kochá ohni a ohníčky, zářícími mezi provazci deště. Vesničané proto za bouřky zapalují v oknech hromničky, aby plamen svíce Jagu upokojil a uchránil je před požárem z jejích blesků.

Jak bojuje:

» Za letu smete protivníky běsnícími živly. Máchnutím pařátu působí větrné víry, dýchnutím vichřici s ostrými krystalky ledu. Bleskem rozštípne strom nebo srazí na hlavy těžký viklan. Z burácení hromů praskají bubínky, déšť bijící do očí znemožňuje rozhled a vichr strhává šípy i čepele a podráží nohy. (oblíbený manévr: rozsáhle)

» Na zemi povolá dávného rytíře, či dřevěného mužíka, jež oživila kouzly, zmámené vlky a strážné netvory. Dveře i okna její chaloupky se prudce otevírají a srážejí všechny kolem, z důlků lebek na plotě žhne spalující žár, protivníkům pod nohy samy skáčou lavice a vzduchem létají zbraně i kosti předchozích nepřátel. (oblíbený manévr: mocně)

» Kdo se jí dostane až k tělu, může být překvapen, jak je stařenka hbitá a silná. Chytí protivníka a mrští ho proti ostatním, do pece nebo do kotlíku s vroucím jedem. Láme čepele a ratiště zbraní, pěstí tříští štíty a pařáty seká útočníkům po očích. (oblíbené manévry: přesně a mocně)

» Kdykoli je její silná magická aura narušena kouzlem (Jagu zachytí očarovaná větev nebo ji odmrští čarodějův vítr), vyšlehnou z lidožroutky blesky bijící do všeho živého i neživého v dosahu vědminy chýše. Ve chvíli, kdy je Jaga zabita, její kouzelná moc vybuchne. Tlaková vlna větru, sršícího ohně a krupobití zraní všechny v okolí.

Jakou roli má v příběhu:

Vyjednavač:

» Klášter, k němuž má jedna z postav blízko, je neustále terčem blesků a krupobití. Jeduše, představená řádu, družinu požádá, aby vyhledala v Blatném lese chýši baby Jagy a ukradla kotlík, v němž lidožroutka vaří bouřková oblaka.

»» Vracející se Jaga zastihne družinu v troskách věže na starém mostě přes Širáň. Střechu kláštera ničila, aby se dostala k mláděti létajícího hada, který si udělal hnízdo v podkroví. Pokud jí hrdinové vrátí hrnec a donesou malého netvora, budou se klášteru i jim všechny bouře vyhýbat.

»» Jeduše chce kouzelný kotlík ve skutečnosti proto, aby jej přetavila na zvon, jehož zvuk by probudil Modlobora — fexta z krypty kláštera, který se za života proslavil mučením kacířů a nevěřících.

Útočník:

» Na postavy zaútočí družina Šerochodců. Pokud hrdinové některého chytí, mohou z něj násilím dostat, že skřeti jen plnili práci, kterou jim zadala baba Jaga — obstarat tucet lebek velkých válečníků. Chce snad babice probudit samotného Rohatého?

Legenda:

» Otec Pobor má podezření, že se na severu osvobodil přemožený běs. Kolem města Bukov se skutečně dějí podivné věci a zdejší rychtář nosí na krku přívěšek se znamením Jagy z Votgorodu. Proč by ale na sebe běs tak přitahoval pozornost?

» Ctnostní rytíři se dozvěděli, že pohanská bohyně bouří, kterou porazili, se může o slunovratu vrátit v těle kohokoliv, kdo u ní sloužil. Proto pálí živé i mrtvé, o nichž se někdo zmínil v souvislosti s Jagou. Uchrání postavy své rodiny a přátele? A co když zjistí, že jejich příbuzný tajně přechovává hlavu z plotu lidožroutky, protože chce zajistit její návrat?

Snový svět

Bublající hladina v kotlíku pohltila několik lístků a bobulí. Stařena od ní ani nezvedla oči.

"Jistě, děvenko, že ti Malíř nepomohl. On je budoucnost, vývoj, změna. Nový obraz je pokaždé jiný. Nemůže vrátit čas."

Sívien se hořce usmála. Pouť do světa snů, jíž padli za oběť všichni tři její společníci, byla marná.

"Avšak," pozvedla babizna hlavu a spirály výparů se rozutekly před jejím pohledem, "je tu ještě Archivář. Udržování, stálost, neměnnost. Pomohl by ti vrátit ztracené. Byl však uspán, aby mohl vzniknout čas. Chceš-li jej probudit, musíš zničit počitadlo."

Elfce zaplály oči: "Jaké počitadlo?"

"Přece slunce, dítě."

Čatež fb

  • Charakteristika: 2—4 (zejména dovednosti lovce, střelba na netvory, Pohyblivost, jednání s lidmi, Magie zvířat, proměny — ztělesňování tužeb okolí)
  • Sudba: 10
  • Hranice: Tělo 5, Duše 5, Vliv 7
  • Oblíbené zbraně: luk (střelná)
  • Neobvyklé smysly: vidění přání a citů
  • Talenty: Vášnivý běs (bravurní na svém dvoře a v jeho okolí; zběhlost, když využívá city a pudy protivníků)
  • Zvláštní schopnosti: Nepolapitelný střelec (nadání pro střelbu z luku, Pohyblivost, Orientaci v divočině), Průrazné střely (proti jeho šípům poskytuje zbroj o 1 menší slevu), Rozsévač (silné citové projevy/odražení pocitů), Rodová zbraň (luk), Lesní přízrak (zvěd), Nezranitelnost (Magie dřeva), Zranitelnost (mráz a led), Neschopnost (je-li nablízku fanatický kněz nebo zmrzlík), Triumfální příchod

Po loukách a pěšinách, v hájích a sadech se prohání kulhavý bůh. Má na čele dva parůžky a nohy jelení či srnčí, jinak je to ale pohledný muž, byť trochu divoký. Vysmívá se ostatním běsům a tvrdí, že válku s lidmi není možné vyhrát. Lze pouze využít jejich slabiny a ovládnout jejich ducha.

Čatež poskytuje lidem nejrůznější rozkoše. Umí zrcadlit přání a pocity těch, s nimiž právě jedná, a měnit podle toho i svou podobu — pro rozechvělou dívku je mladým dřevorubcem s očima plnýma touhy, pro pijana bodrým krčmářem, dobromyslná selka jej vidí jako opuštěné dítko. A on sílí s každým rozhodnutím, které lidé učiní horkokrevně, aniž hledí na následky. Je pánem vášně a šílenství. Jeho svody jsou tak sladké, že za ním mnozí odcházejí do lesů, aby jej uctívali a stali se součástí jeho "dvora", který žije jen slavnostmi plnými masek, tancem, nezřízeným pitím a volnou láskou.

Hrozí-li čatežovi nebezpečí, uchýlí se do hvozdu. Zde jej budou chránit jeho vyznavači, ale může též probudit lešije, ducha lesa. Naopak jiní běsi a také jezinky jej nemají v lásce, neboť se jim rád posmívá. Nejlepším spojencem proti čatežovi je však zmrzlík, člověk posedlý běsem chladného rozumu.

Jak jedná:

» Boji se vyhýbá. Mnohem radši lidi pokouší, dojímá, pobuřuje nebo jim provádí zlomyslné kousky.

» Nenávidí ty, kdo odmítají odvrhnout rozum a podřídit se citům, zvláště kněze a obchodníky. Své následovníky využívá jako živé pasti. Stačí drobná neuváženost — rytíř se ve slabé chvilce spustí s jednou z jeho konkubín nebo kněžka přijme do přeplněného špitálu domnělého mrzáka — a člověk upadne do čatežovy moci. Dokud je jeho vyslanec v dohledu a má u sebe čatežovo znamení (prstýnek z trávy, vytetovaného hada), může běs na dálku překonávat vůli oběti a vyvolávat u ní záchvaty šílenství.

» Čatežem posedlý člověk jedná bez rozmyslu, chová se zběsile, obnažuje se na návsi, všem spílá, ba může i bezdůvodně zabít. Čatež dokáže prostřednictvím pohoršení, strachu i krevní msty narušit pokojný chod celého malého městečka či kláštera.

» Spolehlivě rozpozná, když někdo vášeň a city pouze předstírá, ale nevadí mu, činí-li tak pro jeho pobavení. Miluje divadlo, hudbu a umění vůbec.

Jak bojuje:

» Střílí skvěle z luku a dokáže se v divočině proplížit neviděn na dva kroky od svých pronásledovatelů.

» Rozdělí a zmate nepřátele rychlými přesuny, takže střílejí po sobě navzájem. Přestřeluje tětivy a zraňuje ruce i nohy, aby protivníky zdržel. Padne do trávy, odkulí se a vztyčí na jiném místě. Přeběhne padlý kmen nebo přeskočí propast a ostřeluje ty, co se snaží dostat za ním. Nechá nepřátele přeběhnout kolem svého úkrytu a střílí jim do zad. (oblíbené manévry: přesně a mocně)

» Zvířata mu prozradí každý pohyb protivníků a rozptylují pozornost střelců. Vláká útočníky do nastražené pasti nebo na svah, který jim ujede pod nohama. Předstírá smrt, aby protivníky vylákal z úkrytu. (oblíbené manévry: rozsáhle či lstivě)

» Když se jej někdo pokusí zastrašit nebo projeví vztek či nenávist, čatež jeho pocity zcela mimovolně odrazí zpět. Aniž by otevřel ústa, naplní vaše uši ohlušujícím řevem či hadím syčením nebo se na okamžik stane ztělesněním vašeho největšího strachu. V okamžiku smrti vás pak zahrne hrůzami záhrobního světa, které ještě dlouho drásají duši.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Rychtářův syn Věcen se vykálel do kašny a znesvětil sochu říční bohyně Tichavy. Přísahá, že byl střízlivý, ale cítil prý, jak mu obecní pasák Čachota zatemnil rozum. Jde o řádění čateže, nebo se Věcen opil a vymýšlí si, aby unikl trestu?

» Na hrobě poustevníka Tomáše, jehož "Suma proti bludům" se stala uctívaným náboženským dílem, si zřídil dvůr čatež, aby slavného myslitele zneuctil. Každý večer zde koná divoké pitky a obcování. Inkvizitorka Trša z Kamence pořádá výpravu s cílem přenést ostatky světce do bezpečí chrámu.

»» Trša je zmrzlík a jejím skutečným cílem je přimět dobrodruhy k zabití čateže. Dokáže-li to, získá jako běs obrovskou moc, sesadí Načerada, velmistra svého řádu, a nastoupí na jeho místo.

Spojenec:

» Čatež pěstuje vzácnou révu, jež jednou za dvanáct let urodí trs plodů. Tyto "hrozny hněvu" běs rád nabízí podvedeným manželům či oklamaným obchodníkům, aby je přiměl k pomstě. Letošní hrozny však záhadně zmizely. Družina, jež jeden hrozen potřebuje pro své plány, může vypátrat alchymistu Zdiše, který víno ukradl, aby z něj uvařil nápoj dodávající bojovníkům odvahu.

»» Je-li Zdiš polapen, nabídne vrácení hroznů za rozumnou částku. Ukáže se však, že ovoce je falešné — alchymista si náhražku předem vypěstoval, aby získal čas uniknout pátračům.

Útočník:

» Bohatý kupec nabídne hrdinům pohádkovou sumu, když přivedou domů jeho dceru Nětku, která odešla k čatežovu dvoru. Běsovo sídlo ale chrání hradba snů, takže postavy mohou zabloudit do snového světa, kde je napadne noční můra.

»» Kupec byl ve skutečnosti sám čatež. Když jej Nětka začala uctívat, objevil v ní noční můru, naučil ji její schopnosti ovládat a učinil z ní svou královnu. Jednou za čas jí lstí přiláká potravu.

Varianta: Uctívač kulhavého boha gb

  • Charakteristika: 1—3 (zejména dovednosti lovce a kejklíře, Vyjednávání s lidmi)
  • Sudba: 5
  • Hranice: Tělo 4, Duše 3, Vliv 2
  • Přirozené nástrahy: Dotek šílenství (ti, co podlehli citu v přítomnosti pomocníka spojeného s čatežem / rychlý lstivý jed > Vliv, pominutí smyslů zvýšení Ohrožení + chabě na akce vyžadující klid a rozvahu / čatežovo znamení)
  • Zvláštní schopnosti: Bulíky na nos, Ovlivňování ve skupině

Čatežovi věrní nosí u dvora masky, někteří si dokonce vyrábějí falešné jelení nohy a parůžky, aby se přiblížili svému idolu. Snadno je tak lze zaměnit se samotným běsem, obzvlášť během honičky ve hvozdu. Svému pánu budou pomáhat, pouze ženy se však pro něj nechají klidně i zabít.

Hor db

  • Charakteristika: 3—5 (zejména dovednosti lovce, bojovníka a hraničáře, ovládání počasí, Magie větru, Magie kamene, změny vlastní velikosti)
  • Sudba: 16
  • Hranice: Tělo 9, Duše 6, Vliv 7
  • Oblíbené zbraně: obrovský kyj (dlouhá drtivá)
  • Přirozené zbroje: tělo z hory (kámen)
  • Talenty: Horský běs (bravurní na vrcholcích a hřebenech hor; zběhlost proti těm, kdo v jeho pohoří zbloudili)
  • Zvláštní schopnosti: Oživlá hora, Triumfální příchod, Masakr (boj zblízka), Nezastavitelný (když zaslechne své pravé jméno), Rodová zbraň (kyj), Pádný úder (bojovník), Nezranitelnost (Magie větru, Magie kamene), Neschopnost (když se nedotýká země)

Povídá se, že spává na lůžku z kamenů, necítí chlad, nepohne s ním sebevětší vichřice a jeho oči vidí skrze mlhu i vánici. Zjevuje se na úbočích v podobě vousatého skřeta či obra zahaleného v kožešinách, obvykle s kyjem v ruce. Mění velikost podle výšky hor — poblíž štítů může být vyšší než ti největší z obrů, na vrchovině dosáhne ale sotva vzrůstu dospělého člověka a v údolích není víc než pouhým skřítkem.

Hor, zvaný též horský duch, je pánem vrchů, skal a průsmyků. Jeho moc sílí s každým člověkem, který se pokusí pokořit jeho hory a neuspěje ať už zemře někde ve strži nebo se jen vrátí s nepořízenou. Proto horští duchové šíří pověsti o svých pohádkových pokladech a tajných zahradách plných zázračných bylin. Na odvážlivce, kteří se je vydají hledat, posílají bouře a krupobití, shazují kameny a laviny nebo se s nimi dokonce utkávají v soubojích na okrajích srázů a propastí.

Každý Hor je pánem určitého pohoří či hřebene, jehož nedotčenost a majestátnost chrání a je na ni pyšný. Nenávidí proto stavitele hradů a lamače kamene, ale také veleobry, kteří často z pouhé kratochvíle rozbíjejí skalní stěny, zasypávají rokle a mění koryta potoků. Naopak dobré vztahy mívá s hlubinnými trpaslíky, jejichž tajnůstkářství pomáhá šířit kolem jeho panství opar tajemna. Vychází dobře též se skalními skřety, kteří jej nezřídka uctívají jako jednoho ze svých bohů.

Jak jedná:

» Někdy prospí v klidu celé měsíce. Pak na dlouhý čas uzavře své soutěsky všem, kdo se s ním nedohodnou na průchodu.

» Nerad slyší své pravé jméno, jež je obvykle odvozeno od starého trpasličího či elfského názvu významného vrcholu či ostrohu. Je prozíravější oslovovat jej lidovou přezdívkou (pan Johanes, Kamenný hrabě, Skalák, Železný Michal apod.).

» Nohy si omotává onucemi ze šlach nešťastníků, kteří ve střetu s ním zahynuli.

» Je moudré jej v případě vítězství ušetřit, neboť umí projevit vděčnost a na jeho slovo je spoleh. Naopak v případě smrti může na jeho místo dosednout nový běs.

Jak bojuje:

» Nejprve sešle na poutníky bouři, krupobití, povodeň či letní sníh, které jim ztěžují viditelnost i pohyb, jemu však nevadí (akce prostředí).

» Zjevuje se na okolních svazích, smíchem demoralizuje výpravu, kyjem sráží kameny, spouští laviny, otevírá průrvy nebo rozstřikuje sníh. (oblíbené manévry: rozsáhle a mocně)

» V boji se rozhání kyjem, podráží jím nohy, vyráží zuby a zabíjí nákladní zvířata. Má obrovskou sílu v rukou, takže protivníky levačkou shazuje na zem, škrtí a vytrhává jim celé hrsti vlasů i vousů. (oblíbené manévry: mocně a lstivě)

» Zvítězí-li, může přeživší ušetřit, provést je svými zahradami a propustit je, aby všude vyprávěli, co viděli. Obvykle je však poznamená, aby jim lidé věřili — znetvoří jim obličej nebo rozdrtí končetinu.

» Pokud se mu nedaří, spustí vánici nebo poplaší stádo horských koz a v nastalém zmatku zmizí.

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» Horské klany se připravují se k válečnému tažení do nížin. Velí jim Děsivoj, který o sobě tvrdí, že porazil samotného Pána vysočiny a z jeho lebky si udělal přilbici. Prý mu ukradl i umění rozpoutat bouři a přivolat sníh. Radní havířských měst na úpatích mají z barbarského vůdce hrůzu a vysílají družinu, aby jej zastavila.

» Kdo třikrát jeho jméno zvolá / toho prý Skalák vyslyší / a shledá-li v něm úctu k horám / pomůže v nouzi nejvyšší.

Útočník:

» Hraničář Jakuš přináší zprávu o velkém nalezišti stříbra v pustých kopcích. Bohatý obchodník Veleda najme družinu, aby tam doprovodila havířskou výpravu, neboť podél cesty sídlí skřetí Požírači i obří netopýři. Jakuš však lže. Hor, který jej při průchodu Kotelským sedlem zajal i s žoldnéřkou Kunou, ho propustil pod podmínkou, že mu výměnou za svou družku přivede alespoň tucet dalších obětí.

» Lovčí vladyky Divjana požádá postavy, aby lapily ptáka ohniváka, jenž prý unikl z klece. Má prý hrůzu, že jej pán nechá za nedbalost na stráži popravit. Místní pastýři se však diví, vždyť nedávno vyhlásil vladyka za zabití ohniváka odměnu, protože mu krade ze zahrady zlatá jablka. Prokouknou postavy, že lovčí byl přestrojený Hor, který si chce z ohniváka udělat lákadlo, aby přitáhl na vrchovinu nové zvědavce?

Kořist:

» Žrec Vidoma se zapřísáhl, že obrátí celý skřetí kmen na víru ve Slunce, Lunu a jejich služebníky hvězdy. Většinu skřetů přesvědčil, ale malá skupina kolem šamana Skrcha se stále přidržuje Ulgúka, běsa kamenných polí. Vidoma nevidí jinou možnost, než požádat dobrodruhy, aby Ulgúka zabili. Skrchovi přisluhovači je však sledují a učiní vše, aby vraždě svého boha zabránili.

» Vyjde najevo, že jeden z hrdinů měl staršího bratra Vitase. Ten odešel hledat Zlatanu, tajemnou princeznu ze skal, a nikdy se nevrátil. Rodiče před mladším synem vše tajili, aby nepřišli i o něj.

»» Za zmizením Vitase stojí horský duch. Co když ale samotná Zlatana není jen lákavý výmysl, ale skutečná šlechtična, jejíž rodiče Hor zahubil a její hrad ovládl? Odváží se prozradit dobrodruhům, jak Vitase osvobodit?

Snový svět

"Tak to jsou ona, Fabiánova ústa," řekl průvodce.

Sívien pohlédla do propasti pod sebou. Obrovská kamenná tlama s ostrými zuby na dně se hladově otevírala a zavírala. V temnotě uvnitř se rudě leskl jazyk. Šamanka se otřásla.

"Říkal jsi, že aby mě váš duch nechal vystoupat na nejvyšší horu, musím vhodit dovnitř úplně vše, co nesu. Pro mě ale nemá smysl jít na vrchol Západu, když u sebe nebudu mít tento nůž. Myslíš, že by to považoval za porušení podmínek?"

"Tak se ho zeptej," usmál se průvodce.

Ukazoval sice prstem dolů do temnoty, ale Sívien si uvědomila, že jeho ústa se tvarem nápadně podobají těm v propasti.

Klekánice gh

  • Charakteristika: 2—4 (zastrašování zvířat, všechny druhy jednání s lidmi, létání, Magie ohně)
  • Sudba: (7 + počet posedlých dětí)
  • Hranice: Tělo 4, Duše 6, Vliv 7
  • Přirozené ochrany: Nos na lumpárny
  • Talenty: Běs bdění (bravurní od úsvitu do soumraku; zběhlost, dotýká-li se posedlého dítěte)
  • Zvláštní schopnosti: Bulíky na nos, Nelidská rychlost, Dračí dech (čaroděj), Nezranitelnost (tělesné útoky a Magie větru, ohně, vody, kamene a dřeva), Ostří slov (působí na ni Zaříkání, s nímž je možno ji i zabít), Zranitelnost (kletby z úst dětí, které posedla), Neschopnost (mimo dosah denního světla)

Ti, kdo byli zavrženi bohy, propadají obvykle zoufalství a sebelítosti. Klekánice se však rozhodla svému ortelu se vzepřít. Touží se zbavit okovů těla a postavit se bohům na roveň — a ve svém šílenství věří, že se jí to může podařit.

Klekánice obývá, jako všichni běsové, lidské tělo. Čím více si ale "osedlá" dětí, které by nosily její váhu, tím více se blíží nehmotné sluneční bytosti tvořené jen světlem. Chce-li si chlapce nebo dívku takto podmanit, musí na něm sedět celý den; pouze zkušení vědmáci odhalí malou skvrnku slunečního jasu za krkem či ve vlasech, která nemizí, když dítě zajde dovnitř nebo se sluneční kotouč schová za mrakem. Pak už stačí, aby maličké nebylo v poste-li, když poslední paprsek mizí za obzorem, a dílo je dokonáno. Začne si stěžovat na únavu, přestane dovádět, podklesávají mu nohy a sípavě dýchá, plazí se po kolenou či po čtyřech. Žádné léky neza bírají, děcko nakonec zemře vyčerpáním. Oběti klekánice lze prý rozpoznat podle černé aury, která tvarem připomíná pytel, pokud je ovšem člověk na takové věci citlivý nebo ovládá vědmácké znamení Othala.

Cílem klekánice bývá přebrat věřící místnímu bohu a vetřít se na jeho místo. Proto obývá chrámy a kostely, kde se zjevuje v podobě zářícího přízraku. Není divu, že se tvrdě střetává s fexty. Také duchové ji nenávidí, neboť často zneužívá a překrucuje jejich legendy a požadavky pro své vlastní cíle.

Jak jedná:

» Cizince vnímá jako nebezpečí a obvykle se snaží poštvat místní lidi proti nim nebo připravit lest. Sama zůstává v skrytu, dokud je to možné.

» V případě odhalení se bude vydávat za svrženou bohyni, nešťastného ducha nebo vílu zbloudilou ze snového světa. Vyloží hrdinům svůj komplikovaný příběh, požádá o pomoc a slíbí každému odměnu šitou na míru. (oblíbené manévry: rozsáhle a lstivě)

» V nouzi přizná svou běsovskou podstatu, ale cit-livým postavám s pláčem popíše, jak zoufale toužila létat, opatrným zas pohrozí, že je ve službách mocného černokněžníka či kostěje, který ji pomstí. (oblíbené manévry: přesně a lstivě)

» Může ztratit ostražitost, když před ní hrdinové padnou na kolena a začnou ji vzývat jako božstvo. Bude ale chtít, aby zavrhli a poplivali své bohy.

Jak bojuje:

» Klekánici lze jen těžko ublížit — její tělo je takřka nehmotné. Platí však na ni kletby, modlitby a vymítací formule, jež ji mají vyděsit nebo zapudit. Podmínkou je, aby se ten, kdo pronáší slova, zároveň dotýkal jejího přízračného těla. Dokonce je možno ji takto i zničit, pokud slova pronáší ten, kdo bezmezně věří ve své božstvo.

» Klekánice syčí na hrdiny ta nejsprostší slova, uráží jejich bohy, rodiče, rasu i zemi a vysmívá se jim i jejich cílům, aby ztratili soudnost. (oblíbené manévry: přesně a lstivě)

» Oslňuje nepřátele záblesky světla, škvaří jim kůži, vypaluje oči, dusí je horkem, rozžhavuje jim zbraně, zbroje i kovové ozdoby. (oblíbený manévr: mocně)

» Klekánice může kdykoliv uniknout tak, že uletí. Jediný způsob, jak tomu zabránit, je, že dítě, na němž právě sedí nebo se ho dotýká, přestane dýchat. Dokud to trvá a dítě je naživu, bude na něm klekánice lapená a nedokáže se odtrhnout.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Rychtář z Bezděkova najme dobrodruhy, aby zjednali pořádek v městském sirotčinci. Jeptišky, které jej vedou, jsou bezradné. Děti zuřivě napadají každého, kdo se k některému z nich přiblíží.

» Dobrodruhovu kamarádku z dětství, Unku, umořila klekánice vydávající se za stromovou bohyni. Když se postava doslechne o osadě Zvůle, kde záhadně ochořelo několik dětí, jedno dokonce umřelo, a uctívají zde Matku vrb, možná vycítí příležitost k odplatě. Družina ve Zvůli skutečně objeví klekánici, ta ale tvrdí, že žádné dítě nezabila — naučila se údajně ovládat se a každou svou oběť zavčasu "odsedlá". Zesnulé dítko prý vysál upír, který jí jde v patách a zakrývá tak své řádění.

Útočník:

» "Že jsme tu práci brali! Pustina plná obřích zmijí a dvounohých gryfů a v noci všude kolem pištění vampýrů. Do toho pláč pobožných ženských a nadávání chlapů, které doprovázíme na tuhle bláznivou kolonizační výpravu. Ke všemu nás ještě děcka začaly zpomalovat, poněvadž chytají jakousi záduchu či co."

» Jeden z hrdinů, miláček žen, se dozví, že má syna. Jeho matka Gluza, kterou před lety svedl, mu pošle zprávu o dítěti až ve chvíli, kdy má být upáleno. Tamní kněz Velek je prý označil za posedlé démony a má strach, aby nenakazilo ostatní.

Legenda:

» Bohatý statkář Niklota z Mrákotína nabídne peníze léčitelce, když uzdraví jeho dcerku. Ukazuje se však, že nemocných a zesláblých dětí je ve vsi víc. Týká se to zejména těch starších, které si často až do večera hrávají na staré zřícenině u rybníka. Vše se zdá jasné. Jenže v opuštěné tvrzi sídlí odjakživa místní dobrý duch. Připustil by řádění klekánice ve své vesnici?

» Družinového kněze zastihne zpráva od bratra Svojana z odlehlého kláštera v Olších. Všude v okolí se prý z děr vyhrnuly rusalky, víly a vodníci, zaplavili krajinu vodou a z lidí učinili štvanou zvěř. Bažinami obklíčený klášter je poslední baštou, kde se přeživší mohou skrýt. Družina po příjezdu zjistí, že běsi uctívají jakousi dávnou sluneční bohyni jménem Věstava, která prý lidského boha svrhla z oblohy a utopila v nejhlubší tůni. Je to výmysl? Nebo snad přemožený bůh čeká na dně vod svázaný břečťanem na vysvobození?

Varianta: Posedlé dítě g

  • Charakteristika: 1—3 (zejména Pohyblivost, hry, pláč, žalování)
  • Sudba: 3
  • Hranice: Tělo 2, Duše 2, Vliv 2
  • Zvláštní schopnosti: Boj ve skupině

Děti posedlé klekánicí jsou mimo sebe a jednají jako její pomocníci. Seběhnou se a budou hrdiny kousat, škrábat, kopat a věšet se na ně, ba mohou je i tlouct klacky a bodat noži nebo šídly. Pokud jim však dobrodruzi ublíží, vyslouží si nenávist jejich rodičů a opletačky s místním pánem.

Můra g

  • Charakteristika: 2—4 (zejména zastrašování lidí a zvířat, Orientace ve městě a ve Snovém světě, Magie mysli, Hadačství, proměny kočka, myš, had, motýl, stéblo, vlas, stín)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 3, Duše 5, Vliv 6
  • Talenty: Snový běs (bravurní ve snovém světě; zběhlost na akce v obyčejném světě proti tomu, kdo spí)
  • Zvláštní schopnosti: Hrůza a děs, Zranitelnost (nástroje z domu, v němž se nachází), Neschopnost (ve dne)

Čím je dáno, že někdo v sobě nosí můru? Někteří mluví o příchodu na svět v plodové bláně, jiní o srostlém obočí nebo o zvláštním znamení na těle. Dotyčný sám o svém prokletí netuší. Když usne, běs opouští jeho tělo a napadá spáče v okolí.

Stačí nechat pootevřené okno nebo nahlédnout za dveře, když se ozve zaklepání, a můra vletí do síně v podobě nočního motýla, vplíží se přes práh změněná v kočku, myš nebo hada, či pronikne dovnitř jako pouhý stín. Může se nechat pronést dveřmi na kabátě pozdního hosta změněná ve vlas nebo stéblo slámy. A potom tiše vstoupí do spánku, kde způsobuje ty nejděsivější sny. Po řadě takových nocí obvykle napadený zemře nad ránem vyčerpáním nebo spáchá sebevraždu.

Jako ochrana proti můrám se používají zkřížené sekery na prahu či nůž strčený pod postel, protože běs se prý nemůže dotknout železa. Ve skutečnosti jsou takové nástroje srostlé s domem, v němž po léta sloužily, a představují ochranu domova. Proto se v boji s noční můrou lépe než meč nebo palcát osvědčuje ohmatané šídlo, nůžky na stříhání ovcí nebo kleště z chalupy, kde k napadení došlo.

Zkušení vymítači prý dokážou nositele můry rozeznat a vyléčit, nebo alespoň naučit, jak má v sobě běsa uzamknout a nepustit ven. Jenomže i prostí lidé znají mnoho zaručených způsobů k odhalení posedlého. Prý mluví sám se sebou nebo se probouzí po noci, kdy někoho napadl, celý rozpálený. Pokud je kdokoliv takto odhalen, většinou jej zabijí. Pro jistotu i s celou rodinou.

Jak jedná:

» Svou oběť nutí setrvávat ve spánku, dokud se nenasytí jejího strachu. Napadeného není možné žádným způsobem probudit, jedinou možností je výprava do snového světa a přivedení spícího zpět. Hrozí-li však můře, že o svou kořist přijde, může stupňovat hrůzný sen až k úplnému zahubení spáče.

» Ve dne se stáhne do těla svého nositele. Pokud ji někdo odhalí, ovládne hostitele a nutí jej bojovat či uniknout, aby nepřišla o bránu do světa živých.

» Je mimořádně mstivá. Pokud proti ní někdo zakročí, může v nejbližším snu očekávat návštěvu.

» V motýlí podobě trpí hrůzou z netopýrů, kteří se můrami živí. Ve snovém světě se nebojí ničeho. Stává se však, že dluží laskavost někomu z psohlavů, s nimiž se tam potkává.

Jak bojuje:

» Děsivé sny, ve kterých spícího drásají pařáty nestvůr, padá do propastí nebo se topí v bahnité vodě, jako by se mu skutečně děly. Zmítá se v posteli, otlouká se o její okraje, křičí bolestí nebo se klokotavě dusí. (oblíbený manévr: lstivě)

» Přátelé napadeného, pokud se probudí včas, mohou zkusit najít v místnosti skrytou můru. Radí se přibít ji na zeď nebo přeseknout v půli. Objevit ale ve venkovském stavení to správné stéblo slámy nebo určit v mihotavém světle svíčky ten pravý stín může být náročné. Tím spíš, že běs se brání záchvaty hrůzy, návaly beznaděje i zaséváním pochybností. (oblíbený manévr: mocně)

» Přímému střetu v našem světě se můra vyhýbá, raději uletí vikýřem jako motýl nebo se odplíží dírou v podobě stínu či hada.

» Ochotně bojuje ve světě snů, kde vyhlíží jako bledá žena s uhrančivýma očima a havraními vlasy i obočím, jež nad nosem srůstá. Zde je takřka bohyní a může provádět jakékoliv akce. S oblibou roztáčí svět kolem útočníků v divoké spirále, tříští jej na barevné střípky nebo proměňuje nepřátele do nejrůznějších bizarních podob, takže nedokážou odlišit své spojence od snových útočníků stvořených můrou. (oblíbený manévr: rozsáhle)

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» V Grabišovic kovárně si vybírá daň smrtelná choroba. Lidé říkají, že kovářovy předky musel někdo proklít, protože vždy umírá nejstarší člen rodiny. Jediný, na kom se utrpení neprojevuje, je rodinný miláček, velký černý kocour, který své pány a paničky doprovází věrně až na smrtelnou postel.

» Družina, jež dopravuje zajatého psohlava HarUtvu k městskému soudu, přespává v zájezdním hostinci. Můra vytuší, od koho jí hrozí největší nebezpečí, a vybere si za noční oběť družinového vědmáka nebo šamana. Vymění zbylí hrdinové zajatcovu svobodu za otevření brány do snového světa?

Strážce:

» "Tak tys o tom mlýně ještě neslyšela? Povídám, jestli máš tolik kuráže, zkus tam zajít. Kdo v něm prej vydrží tři noci, najde ukrytej poklad. Co? No jasně, že jsem to zkusil. Vidíš tenhle šedivej pramen na mý hlavě? To je jedna noc, co jsem v tý barabizně strávil. Celá mlynářovic rodina se tam povraždila navzájem a jejich bolest do teďka číhá v těch stěnách a čeká, kdo ji přijde znova prožívat."

» Lovci pokladů nabízejí levně krásnou čelenku. Ten, kdo ji koupí, však začne trpět děsivými sny. Šperk je ve skutečnosti Motýlí koruna — artefakt, jenž sice pomáhá nahlížet do minulosti (manévr přesně na hadačství zdarma), zároveň však přitahuje můry a láme veškerou obranu proti nim. A kdo si korunu jednou nasadí, nedokáže se jí vzdát.

Vyjednavač:

» Družina hledá svitek, v němž leží síla nepřemožitelné klekánice. Na tržišti zastaví postavy podivná babka, představí se jako Krata a nabídne, že je k amuletu dovede, pokud jí někdo z nich věnuje své snění. Od té chvíle vystupuje ve všech hrdinových snech a nabádá jej, aby k běsům choval úctu (postih chabě na boj a vyjednávání s běsy).

» Dívka Sněva se svěří postavám, že je upírka, ale našla prý způsob, jak žít bez vysávání lidí. Je ochotná to dokázat. Přislíbí družině vynést jakékoliv tajemství ze snového světa, pokud ji ochrání před fanatickým rytířem Lovicem z Popela.

Snový svět

"Prosím, pusťte mě, musím se vrátit před úsvitem," žadonila bledá dívka. Už se ani nepokoušela překročit kruh kostěných hrotů s háky z paroží. "Řeknu vám všechno. Ta, kterou hledáte, měla tři společníky. Jeden utekl ze snů pryč, druhému ukousla hlavu želva. Ale třetí, Strebor, je u nás v Síních a ví, kam chtěla jít. Dovedu vás tam."

"Tak ty nás chceš vlákat do Muřích Síní," usmál se krysař. "Do míst, kde máte neomezenou moc, do chrámu nejhorších snů, z nichž není probuzení? Tak podívej, příšero, v lovištích Bílého oka jsem ukradl víc než jen ty oštěpy. Jestli hned nepromluvíš..." krysařova ruka odkryla kladivo a několik hřebů.

"Je další možnost!" zakvílela můra. "Najděte hlavu toho druhého společníka, Nevida. Ta vás k ní dovede."

Plivník gf

  • Charakteristika: 1—3 (zejména dovednosti kejklíře vyjma jezdectví a místo vrhu plivání, Vzdušná akrobacie, Jednání s nadpřirozenem, proměna — černé kuře)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 3, Duše 6, Vliv 5
  • Přirozené nástrahy: Slina zášti (zasažený plivnutím / rychlý lstivý jed > Vliv, spílání lidem, kterým je co závidět způsobení Jizvy / hlasité natažení sliny před plivnutím)
  • Talenty: Běs závisti (bravurní proti bohatým; zběhlost v blízkosti cenných věcí)
  • Zvláštní schopnosti: Nezranitelnost (pokud mu někdo ubližuje pro peníze), Zranitelnost (překvapení, pasti, podvedení padělkem), Neschopnost (proti tomu, kdo jej přistihne v pravé podobě),

Nekupujte zajíce v pytli! Proč? Můžete si pořídit stvoření, které způsobí, že se zhoupnete na oprátce, přichystané vlastními sousedy a přáteli. Na první pohled malé černé kuře s červeným vzorem na peří, na druhý pohled nebezpečného běsa posetého rudými magickými znaky.

Plivníka prý lze koupit od čarodějnice na trhu či přivolat z vejce černé slepice, nošeného pod paží. Od chvíle, kdy vám patří, krade. Nejdřív vaše slepice lépe nesou, mléka v konvičce je víc, než jste nadojili, a zrno v sýpce ubývá pomaleji, jako by ho někdo dosypával. Pak začnete nacházet mince. Haléř na cestě, groš v korbeli, měšec na dvorku. Možná se s chutí vysmějete bezmoci sousedů, kteří nemají jak dokázat, že plody jejich práce končí právě u vás. Nebo se budete naopak snažit plivníkovo řádění napravit a nalezené věci vracet. Jenže jak poznáte, která vejce ze snůšky jsou podstrčená, kolik mléka plivník přilil, nebo čí je mince, která vám zapadla za límec? Podezření ostatních, že nevracíte všechno, i vaše podezření, že lidé chtějí víc, než jim plivník vzal, bude sílit. Jediná šance, jak kletbu zlomit, je plivníka prodat. Musí to ovšem být levněji, než byl koupen, avšak ne méně než za 3 haléře.

Mezi lidmi se sice plivník ukazuje v podobě černého kuřete, při "práci" však přijímá svou pravou podobu — drobného chlupatého mužíčka s velkýma ušima, jehož hlava silně připomíná zajíce. Pokud jej takto někdo přistihne a chytí do pytle, plivník se nemůže proměnit zpět, dokud není pytel zcela rozvázán. Načapat plivníka je však téměř nemožné. Výhodu mají lidé, jejichž dům chrání hospodáříček — ten plivníky nesnáší a svou rodinu na příhodné chvíle upozorňuje. Sám na běsa ale zaútočit nemůže — znaky, které si běs črtá na peří, ho chrání proti nemrtvým. Navíc o chutném hospodáříčkovi ve svém rajónu obvykle informuje noční můry.

Jak jedná:

» Plivníkova moc sílí s každým jeho majitelem, který kvůli němu zemřel. Obzvláště cenné jsou duše těch, koho zabili bývalí přátelé. Běs si z mrtvoly každé své oběti vytrhne vlas. Z nich si vyrábí štětec, jímž na sebe kreslí ochranné runy.

» Pokud jeho vlastník zemře, přechází k tomu, kdo zdědí největší část jeho majetku.

» Ostatním běsům poklonkuje a snaží se zavděčit: odstraňuje ochranné předměty proti můrám a pouští je dovnitř pootevřeným oknem, hraje si s dětmi, aby je pro klekánici udržel vzhůru do soumraku, a vodníkům donáší na rybáře.

» Zakládá si na své vychytralosti a nenávidí, je-li napálen. Past, kterou neodhalí včas, padělané dukáty, které si odnese, nebo přichycení při krádeži s jízlivým zašeptáním "ale copak to tu děláme" těsně za zády, to vše nese velmi nelibě — může to pro něj být i taková ostuda, že odletí z kraje a už se nevrátí.

» Říká se, že sám od sebe nesmí nikoho napadnout. Každá záminka je mu však dobrá a kdo na něj vztáhne ruku, u toho se najde ukradená vladykova dýka nebo šperk rychtářovy ženy.

Jak bojuje:

» Vědmáci loví plivníky neradi, neboť kdo chce běsu ublížit pro peníze nebo jiné cennosti, nedokáže jej zranit. Jen někteří vymítači se spokojí s jídlem nebo úsluhami.

» Plivník se přímému boji vyhýbá, a má-li na to čas, zavolá na pomoc silnější běsy. Sám útočí pomluvami, probouzením závisti, nedůvěry a zášti. (oblíbený manévr: lstivě)

» V boji létá kolem nepřátel, shazuje nářadí a plaší domácí zvířata, klove soupeře do tváří a podrobně jim líčí, jak zemřou. (oblíbený manévr: rozsáhle)

» Plivníkovy čarovné sliny stokrát znásobí zášť, kterou člověk skrývá uvnitř (nikdy však nestvoří pocit, který by v sobě zasažený neměl). Nepřátelé se pak napadají mezi sebou pro staré křivdy a zamlčené závisti. (oblíbený manévr: mocně)

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Stínavské katakomby skrývají podle pověstí Alchavanské zrcadlo, nejúčinnější zbraň proti Jaze z Votgorodu. Potíž je v tom, že poklad hlídají mrtví alchavanští válečníci. Místní sedlák postavám nabídne, že jim za tři haléře prodá runové kuře, které prý nemrtvé spolehlivě zahání.

» Sedlák Věšeta nenalezl klid — coby umrlec napadal pocestné, strhával jim měšce a rozbíjel nůše. Nechal toho, teprve když jeho tělo zasypali hromadou kamení. V Ouvozech prý zas povstala Černá farářka a po nocích si sama vybírá desátek. S mrtvolou Chmatavého Janka, která po cestě přepadla postavy, mají společné to, že jejich vlas skončil v plivníkově štětci. Je běs přebývající nyní u Věšetova syna klíčem k jejich vysvobození?

Útočník:

» Postavy míjejí hobití kočovníky, kteří se utábořili u Zámorovy Lhoty. Vprostřed kruhu krytých vozů plápolá oheň a kolem zobou černé slepice s červeným žíháním. Je ve družině někdo, koho vzbudí jemné tlapky loupícího plivníka, nebo se budou hrdinové dalšího dne společně s celou vesnicí divit, kam zmizely všechny cennosti?

»» Kočovníci jsou ve skutečnosti služebníci Pavoučice a jejich plivníci hledají Říční klíč — drobný šperk dávného žrece, který dokáže odemknout vězení zlaté bohyně a kdysi se ztratil ve zdejším kraji. Pátrání maskují za obyčejnou zlodějnu.

» Když plivník přijde na svět, nemá nic, čím by se bránil proti hospodáříčkovi. Proto si jako základ kouzelného štětce tajně půjčí od svého majitele jeden vlas. Pokud však vlastník nezemře do nejbližšího úplňku, musí běs vlas vrátit a je vydán domovým duchům na milost. Proto plivník chalupníka Dněslava spěchá a nastraží na jeho dvorku spodničku patřící milé jednoho z hrdinů. S blížícím se úplňkem vytváří další důkazy nevěry a nakonec uprosí rusalku Pstružici, aby milou zmámila a unesla, což také svede na Dněslava.

Snový svět

Nevid hladil po hlavě malou odpudivou postavičku. "Jsi jen sprostý podlézač," odtušil, "ale schovávat věci ve snech dokážeš nejlépe."

"Ano, pane, tajemství vaší podstaty je v bezpečí. Uložil jsem je do reliéfu němého rytíře na zámku kostěje z Všetváří. Křišťál zámeckého pána jsem ukryl ještě lépe, protože v něm se skrývá klíč k rytířovu jazyku. Kdo by se chtěl dozvědět, že jste běs, musel by přesně znát můj postup. A ten známe jen my dva.

"Nevidova hladící dlaň na okamžik stiskla, až něco křuplo. "A ten znám jen já," opravil plivníka.

Rohatý dha

  • Charakteristika: 6 (zejména boj zblízka proti veškerým bytostem, létání, Magie ohně, všechny formy jednání s lidmi, vedení bytostí v boji)
  • Sudba: 36
  • Hranice: Tělo 12, Duše 7, Vliv 10
  • Oblíbené zbraně a zbroje: černá sekera (dlouhá sečná), plamenná zbroj (železo + ochrana proti _Magii vody_a Magii větru, sleva 2)
  • Oblíbená nástraha: Žhavé ostří černé sekery (zasažený sekerou / velmi mocná past > Tělo, popáleniny způsobení Jizvy / ostří černé sekery viditelně žhne a kolem se tetelí vzduch)
  • Přirozené ochrany: Srdce gryfa
  • Neobvyklé smysly: čich na zabijáky, vycítění Magie vody
  • Talenty: Krvavý běs (bravurní v bojových situacích; zběhlost po prolití první krve)
  • Zvláštní schopnosti: Ve zbroji jako v kůži, Oživlá hora, Ztělesněná zkáza (řev), Masakr, Nezastavitelný (když někdo poruší slovo, jež mu dal), Prastarý, Rodová zbraň (sekera), Válečný tanečník (válečník), Zranitelnost (chlad, led, voda a Magie vody), Neschopnost (ublíží-li člověku, který neprolil krev)

Děsuplný Prastarý se tyčí i nad nejvyššími dobrodruhy a jeho temná křídla zakrývají slunce. Příchod Rohatého provází hrůza, šlehají kolem něj záblesky ohně a z mohutné rohaté lebky plápolají plameny jako ohnivá hříva. Běsovy strašlivé oči, plné šílenství, které spatřily přicházet a odcházet mnohé věky, shlížejí dolů na svět. Je zakutý do masivního brnění, a ohání se černou sekerou, z níž kane krev, a v jeho rukou se rozžhaví do běla.

Tvrdí se, že již několik věků vede válku s dalším Prastarým, svým bratrem a běsem vody Palajem. Ten ale podle všeho, jako jeden z mála opravdu mocných běsů, před několika staletími skutečně zemřel. To Rohatý ale neví, nebo to odmítá přijmout, a připravuje se na další válku. Proto sbírá lebky těch, kteří prolili nejvíc krve (nejlépe krev příbuzného) — z nich bere svou sílu a ukládá si je do kostnice, ukryté hluboko pod zemí. Sídlí v horách, v hlubokých tunelech protkaných řekami lávy, o jejichž existenci netuší ani trpaslíci. Když na mohutných křídlech vyletí nad zasněžená úbočí ledových štítů, tvrdí se, že jeho zbroj jej halí do plamenů a chrání před chladem a sněhem. Podle pověstí je totiž zranitelný vodou a ledem, které mu jako ohnivému běsovi škodí. Snaží se jim vyhýbat a nemá v lásce ledové šamany ze sněžných plání.

Rohatý k sobě připoutává kmeny skřetů nebo divokých krollů jako svou armádu. Jejich příslušníci, s bílými lebkami namalovanými na obličejích, uctívají Rohatého jako boha. Lapají pro něj válečníky a vrahy, jejichž síla rozšíří běsovu sbírku. Občas jej následují i další ohniví tvorové — salamandři, jež Prastarý přitahuje i z velké dálky, ohnivci nebo i ohniví psi, v nichž jeho přítomnost potlačí vzpomínky na minulý život.

Jak jedná:

» Nejprve se vrhá na ty, jejichž lebky mu dodají nejvíce síly. Takoví jej lákají jako svíčka můru. Lidi, kteří nikdy krev neprolili, nechává na pokoji — jen k nim přičichne a pak zklamaně projde kolem nich.

» Býval uctíván jako bůh válečníků, umí proto ocenit odvahu a přímé jednání. Podlézavost, lstivost či škemrání o milost se mu hnusí a většinou jimi lze dosáhnout jen toho, že se rozzuří k nepříčetnosti.

» Je sice chtivý získat další lebky, ale pokud mu to prospěje, klidně nechá jít i velkého zabíječe, nebo si s ním je ochoten promluvit. Má smysl pro čest, dodrží dané slovo a čeká, že ostatní udělají to samé.

Jak bojuje:

» V boji se kolem sebe rozhání černou sekerou, na které se vaří prolitá krev, sráží protivníky údery křídel, rychle přelétá po bojišti, chrlí plameny z úst nebo spálí soupeře dotykem žhavé ruky. Dokáže ovládat oheň a proměnit místnost v hořící noční můru, mácháním křídel rozdmýchávat oheň a posílat žhnoucí uhlíky proti nepřátelům. (oblíbený manévr: rozsáhle)

» Bojuje se sebevědomím staletých zkušeností, nezastavuje se, aby se bránil, přijímá údery, ale prochází dál, zdánlivě nezraněn. Soupeře může převálcovat pouhou vahou, kterou je sráží stranou nebo se vznese a při návratu vrazí do nepřítele, jenž je odhozen daleko pryč. (oblíbený manévr: mocně)

» Strašlivým křikem nebo upřeným pohledem děsivých očí dokáže zlomit odvahu protivníků a zmrazit je na místě, aby se mohl rozmáchnout sekerou. (oblíbené manévry: mocně a lstivě)

» Jsou-li přítomni jeho následovníci, pošle je do boje napřed, aby prověřil odvahu hrdinů, a teprve pak se zapojí osobně.

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» Postavy potřebují opsat zaklínadlo z hrobky dávného trpasličího krále, ale trpaslíci je odmítají pustit za okované dveře. Tvrdí, že za nimi je po staletí uzamčen ohnivý běs. Vrtí vousatými hlavami a zůstávají hluší i k námitkám, že téměř jistě jde jen o legendu a žádný běs za dveřmi není a nikdy nebyl.

Útočník:

» Postavy doprovázejí poselstvo, jež míří dojednat sňatek Draga Lesopána s princeznou Slavěnou a tím ukončit vleklou občanskou válku. Jeho součástí je i říční druid Pěna. Rohatý, který je zdálky sleduje z horského úbočí (a který dokáže na dálku vycítit vodní čarodějníky), se domnívá, že je to Palajův sluha. Vznese se proto k nebi a s nenávistným výkřikem se řítí dolů na poselstvo.

» Postavy spěchají odlehlými tunely k povrchu, aby donesly dopis s prosbou o pomoc z trpasličí pevnůstky obležené Požírači. Běs, který ucítí pach krve na jejich ostřích, vyrazí lačně vpřed, aby se s nimi utkal a získal další lebky do sbírky.

Kořist:

» Alchymistu Dlaska napadnou v jeho domě dva divocí krollové s obličeji pomalovanými lebkami. Podařilo se mu je díky štěstí porazit, ale bojí se, že nyní po něm půjde Rohatý sám. Dlask totiž založil požár, který zabil šest členů jeho rodiny, aby se mohl stát dědicem velkého jmění. Najme si postavy, aby jej odvedly v bezpečí do hlavního města, kam věří, že moc Rohatého nesahá. Ale cesta nebude jednoduchá. Zvláště, pokud postavy zjistí, proč Rohatý stojí právě o Dlaskovu hlavu.

» Trpaslíci se omylem prokopali do hlubokých, lávou zalitých chodeb, odkud k nim přišla zkáza v podobě ohnivého běsa. Chystají se k bitvě a rada starších nabízí pohádkové bohatství tomu, komu se podaří okřídlený děs srazit. To je však jen začátek příběhu. Hrdinové zjišťují, že boj s démonem by byl sebevražedný. Rohatého zřejmě nelze zahubit jinak, než ostřím kaleným v krvi krakena, a navíc má podle všeho v řadách trpaslíků zrádce, kteří mu slouží. Možná, že ani jeho příchod nebyl pouhá náhoda.

Vyjednavač:

» Postavy jsou po prohraném boji s uctívači podivného městského kultu odvlečeny před trůn Rohatého hluboko ve stokách. Pokud bojovaly dobrý boj, může jim Rohatý nabídnout, že ušetří jejich životy, jestliže každý za sebe do roka přivede náhradou někoho, kdo prolil více krve než on. Udělají to hrdinové? Nebo se raději spojí se sektáři, kteří věří v návrat Palaje a snaží se jej přivolat zpět z hlubin? Nevyrazí pak po stopě družiny okřídlená hrůza?

Rusalka e

  • Charakteristika: 1—3 (zejména Charisma, Orientace v divočině, Cestování, Pohyblivost, Magie vody)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 3, Duše 5, Vliv 6
  • Přirozené nástroje: prameny vlasů (pomůcka)
  • Přirozené nástrahy: Mámivá píseň (zaslechnutí / rychlý jed > Vliv, upadnutí do transu — zvýšení Ohrožení + Ovládnutí rusalkou / příliš krásná melodie)
  • Talenty: Vodní běs (bravurní ve vodě či za deště; zběhlost nad hlubinou, kde člověk nedosáhne dna)
  • Zvláštní schopnosti: Zuřící příval (za 1 Sudbu může Magií vody vyvolat vlny, mající sílu strh nout most či zabít člověka), Bulíky na nos, Ovlivňování ve skupině, Nezranitelnost (voda a Magie vody), Zranitelnost (oheň a Magie ohně), Neschopnost (pokud jí uschnou vlasy, nebo je jí některý vytržen a spálen na popel)

Za měsíčných nocí tančívají podél řek, jezer a tůní krásné bytosti podobné vílám. Šaty mají tkané z mlhy nad hladinou a dotyky jejich chladných chodidel naplňují zemi vláhou. Když začnou zpívat, ovíjejí tóny šalebných nápěvů myšlenky všech tvorů v doslechu a lámou jejich vůli. Ráno zůstávají po přízračných rejích jen podmáčená kola v trávě a polehlé klasy v obilí.

Nikdo přesně neví, jak se v utonulém těle zrodí běs, říká se však, že jej povolá vodník temným rituálem, při němž obětuje sedm let vězněnou dívčí duši. Jiní tvrdí, že si voda sama uchvátí lidské tělo, aby mohla jeho ústy sdělovat svou vůli. Některé kmeny proto rusalky nazývají jménem své řeky nebo jezera a modlí se k nim, aby je chránily před nepřízní vodního živlu. V oblasti častých záplav dokonce uklidňují běsa mužskými oběťmi. Legendy praví, že rusalčina síla tkví v jejích vlasech, které nesmí nikdy uschnout. I na břehu se prý stále vlní podle pohybu hladiny a jejich rozčesávání může způsobit povodeň. Čarovnou moc mají i takzvané rusalčí slzy — krůpěje vody sebrané ještě před úsvitem z kol vytancovaných v trávě — které jsou ceněnou přísadou do elixírů pro bezpečnou chůzi mokřady a bažinami či po povrchu sněhu.

Rusalky jsou nebezpečné bytosti, tím více, že na první pohled působí jako nevinné křehké dívenky. Kromě lidí a zvířat totiž umějí zmámit i velké vodní netvory, jako jsou bukavači. Větší skupinky rusalek navíc dokážou změnit pevný břeh v močál.

Lidé si je někdy pletou s mavkami nebo mořskými pannami. Ani jedno z těchto stvoření však nemá, na rozdíl od rusalky, nehybné zelené oči, neoslabí je vytržení vlasu a nedokážou nikomu ublížit svým zpěvem.

Jak jedná:

» K lidem nechová žádnou zášť, ale občas si mezi nimi vybere někoho pro zábavu. Oběť zmámí písní, ženy i muže nutí k tanci a sleduje, jak dlouho vydrží. Její lidští milenci rychle umírají vyčerpáním.

» Popudí ji, pokud chce někdo bez jejího svolení měnit podobu potoku, řeky, nebo jezera, kde žije. Stačí pokácet vrbu na břehu nebo stavět náhon a je zle. Rozzlobená rusalka dokáže převracet lodě, strhávat mosty a z klidného potůčku udělat běsnící peřej.

» Poutníky chráněné mátou, pelyňkem či libečkem zpravidla nechá projít bez úhony. Pokud máte list takové rostliny pod jazykem, chrání vás i při boji (postava začíná s Ohrožením o 1 nižším).

Jak bojuje:

» Je velmi sebevědomá a málokdy si připouští, že by ji útočník mohl ohrozit — boj je pro ni jen další hrou s lidskými životy. Nejprve se pokusí omámit protivníky písní nebo rozptýlit jejich ostražitost vyzývavým sváděním. Teprve poté se uchyluje k použití síly. (oblíbený manévr: mocně)

» Rusalčin boj je zvláštním druhem tance. V rytmu jejích kroků se vzdouvají vlny, které srážejí protivníky, ladnými piruetami roztáčí divoké víry, pohyby rukou zdvihá gejzíry, jež útočníkům brání v rozhledu či jim vyrážejí zbraně, při výskoku se voda vylije z břehů a změní pevnou zem v kluzké bahno. Když rusalka strne ve vypjaté figuře, hladina kolem zamrzne a uvězní nepřátele v ledu. (oblíbený manévr: lstivě)

» Pokud se cítí příliš ohrožená, zvedne z hladiny mlhu a pod jejím závojem splyne s vodou a zmizí. Obvykle však útočníky sleduje, dokud jsou poblíž vody, a ve chvíli, kdy nepřátelé ztratí ostražitost, na ně znovu zaútočí. Často si mezitím přivolá posily — jiné běsy nebo zmámené netvory. Lze ji však i zastrašit nadobro — na toho, kdo má nad vodou větší moc než ona, už si znova netroufne.

Jakou roli má v příběhu:

Vyjednavač:

» Postavy pomáhají zabezpečit vesnici, které hrozí velká voda. Rusalka z nedalekého rybníka jim nabídne, že záplavy zadrží, pokud zničí prsten, který nosí na ruce místní vodník. Je totiž spletený z vlasů rusalek, a s jeho pomocí drží běs své služebnice pod nadvládou.

» Okolí drancuje tlupa marodérů. Mají mezi sebou zaříkávače, což je dělá takřka nepřemožitelnými. Zoufalé vesničany ale napadl šílený plán: někdo se musí vypravit do bažin za rusalkami a přesvědčit je, že drancíři jsou skvělí tanečníci.

» U řeky se usadila rusalka. Jakmile se setmí, nemilosrdně hubí všechny děti, které se včas neschovají do bezpečí chalupy. Když se s ní postavy potkají, sdělí jim, že jí kdosi ukradl hřeben a dokud jej nedostane zpět, bude zabíjet dál. Problém je v tom, že hřeben se mezitím dostal do sbírek mocného šlechtice, jehož problémy sprostého lidu ani v nejmenším netrápí.

Útočník:

» Když postavy přecházejí přes říčku, lávku náhle smete voda. V nastalém zmatku chytí jednu členku družiny rusalka a pokusí se ji odvléct po proudu pryč. Ve vsi se pak postavy dovídají, že dříve klidná vodní víla začala v poslední době útočit na všechna děvčata a pokouší se je odtáhnout do rybníka. Že by jí některé odloudilo milence?

»» Postavy zjistí, že Rusalka zřejmě útočí od chvíle, kdy se do rybníka přistěhoval vodník. Je možné, že ji nový běs nějak ovládl? Nebo jí zkrátka slíbil nové sestřičky z dívčích dušiček, pokud mu je opatří? Nebo snad rusalce vodník vadí a myslí si, že když jej budou lidé podezřívat ze změny jejího chování, vyženou ho?

» V kraji kdosi hraje krutou hru. Začíná to tak, že se na náměstí či návsi objeví poblíž studně krásná perla. Kdo ji sebere, do sedmi dnů je nalezen mrtev, bez známky jakéhokoli zranění. Přestože lidé o tomto prokletí vědí, nakonec vždy perlu někdo sebere, jako by nemohl odolat jejímu vábení... Klenotník Slavoj tvrdí, že se jedná o část šperku, který patřil utonulé měšťance Zdětě, jejíž tělo se nikdy nenašlo.

Snový svět

Bylo mu jasné, že mlžné postavy skotačící nad vodou si z něj utahují. Nevzdával se však naděje.

"Cesta ze Síní vede okem úhoře," vykřikla jedna.

"Ba ne, abys našel cestu, musíš se utopit v naší kašně," uculila se druhá.

"Neposlouchej je," řekla nečekaně vážně třetí. "Jsi hříšník a cestu najdeš, až vykonáš dobrý skutek."

"Výborně," pomyslel si Strebor a rychle odcházel. Už neslyšel tichý smích rusalek, bavících se hereckým výkonem své sestry.

Větrnice gc

Větrnice je démonem vichrů a stejně jako jiní běsové, i ona baží po stále větší moci a síle. Tu získává tím, že uchvacuje na vesnicích staré lidi a krade jim dech. Říká se, že má obzvláště spadeno na ty, kteří toho v životě hodně nakřičeli, neboť jejich hlas a hněvivá slova, jež pronesli, dodávají sílu jejímu větru a kvílení.

Větrnice na sebe nejčastěji bere podobu přízračné kostnaté ženy s hrubými klouby a s obličejem ošlehaným nepřízní počasí. Vlasy mívá dlouhé až po paty, nikdy si je nečeše a ony za ní víří v neustálých poryvech větru, a to i tehdy, vznáší-li se na místě. Když se z komína ozve její kvílení, lidé se usilovně modlí a schovávají své dědky a babičky do skříní či pod postele, aby je větrnice nenašla. Ty, které uchvátí, čeká krutý osud. Větrnice přinutí kováře, aby jim zakul ústa, a zbaví je hlasu i dechu. Místo posmrtného klidu v hrobě se z nich stanou vichry — jejich těla doprovázejí větrnici vzduchem, poletují kolem ní a na její pokyn napadají holýma rukama ze vzduchu nepřátele.

Lidé si větrnici usmiřují tím, že jí na vyvýšená místa dají misku s peříčky či chmýřím pampelišek, jež prý ráda rozfoukává. Jediné, z čeho má větrný běs opravdovou hrůzu, je prašivec — létající had, číhající v koruně stromu nebo prasklině ve skalách, aby se vrhl na kořist, až poletí kolem. Větrnice se vyhýbá i drakům, neboť ti považují vzduch za svůj živel a nestrpí její roztahovačnost a panovačnost. Je-li větrnice bez svých vichrů, může být snadno zaměněna s duchem. Mýlka je to fatální, neboť stříbro, jehož dotyk má moc duchy zraňovat, ji naopak posiluje. Má však hmotné tělo, a tak ji lze rozpoznat dotykem ruky či vrženým kamenem.

Jak jedná:

» Vyžaduje úctu, a kdo ji nepozdraví, toho smete.

» Má ječivý hlas a chová se divoce a nepředvídatelně jako letní bouřka.

» Nenávidí vše, co lidé vztyčují k nebi a stavějí do cesty větru — věže, majáky, komíny, modly, stožáry a sloupy či komediantské stany. Vyvrací však též osamělé stromy a ohlazuje hory a skály. Nejraději by přetvořila každou krajinu v holou step.

» Vadí jí také, když lidé zamořují vzduch pachy z koželužen, kouřem z kováren a milířů, ba i pouhou dýmkou či táborovým ohněm.

Jak bojuje:

» Neustále je v pohybu. Nepřátele sráží nárazy větru přicházejícími z různých stran, kouzly je zvedá do vzduchu, vyráží jim z rukou zbraně, oslepuje je zvířeným prachem a burácením orkánu jim brání se dorozumět. (oblíbený manévr: mocně)

» Těla nebohých vichrů používá jako živé střely a neváhá je obětovat. Proto létají vzduchem, kopou nohama nebo se na protivníky věší a škrtí je, bijí je čelem nebo pěstmi a nehledí na vlastní odsekané údy a probodaná břicha. (oblíbený manévr: lstivě)

» Připadá-li jí nebezpečí příliš veliké, raději uletí a vyčká na vhodnou příležitost k odvetě.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Při odpočinku na tábořišti větrnice zničehonic uchvátí poklidně pokuřujícího hobita či trpaslíka, aby jej ztrestala svržením z výšky na skály. Na ostatní poštve své vichry, aby mu nemohli pomoci.

» Na hradě, kde družina tráví zimu, se začne zjevovat duch patřící nejspíš zazděné manželce dřívějšího pána. Děsí lidi kvílením a napadá je. Kastelán požádá hrdiny, aby ducha zničili nebo nalezli jeho hrob a dopřáli mu pokoje. Rozeznají dobrodruzi včas, že jde o větrnici, které vadí hrad ve vyvýšené poloze?

» Postavy putují na hřbetech létajících bytostí nebo přecházejí po úzkém hřebeni s propastmi po obou stranách. Z okolní mlhy se vynoří větrnice a snaží se je s pomocí svých vichrů a větrné magie srazit do hlubin. Přitom křičí: "Znám vaše plány! Ale pány výšin se nikdy nestanete, dokud jsem tu já." Poštval ji na hrdiny někdo nebo je prostě šílená?

Kořist:

» Postavy mají zlikvidovat šíleného alchymistu zabarikádovaného ve své věži s golemy, oživlými sochami a spoustou pastí. Známá je jeho záliba v plynných jedech. Povídá se, že vlasy živé větrnice ochrání člověka po čtyřicet dnů před jakoukoliv vzdušnou otravou. Větrnice však dobrodruhy podezřívá, že na ní vlasy chtějí vylákat kvůli symbolickému dotyku, aby ji mohli porazit.

Vyjednavač:

» Ten, kdo by věřil slibům větrnice / že přinese-li hlavu prašivce / dostane za ni talisman, jež dává křídla / ten zklamán bude vskutku velice / neb ona se mu vysměje a odletí / anebo hůře — s talismanem předá mu i prokletí.

» V kraji, kde bydlí hlučný a prchlivý děd jedné z postav, se objeví větrnice. Rodina vzkáže pro hrdinu, družina však přichází pozdě. Démonka již z dědečka udělala vichra. Svolí, že mu vrátí dech a život, pokud družina přinutí pyšného kouzelníka, aby strhl svou věž tyčící se nad městem.

Snový svět

Řetěz byl celý ze skla. Jeden jeho konec spočíval ve velikém oku vsazeném do cimbuří věže, druhý byl omotán kolem nohou rozježené ženštiny vznášející se ve vzduchu nad hlavami Sívien a jejích společníků.

"Přišli jste si pro Berlu bouří?" zaječelo to divé stvoření. "Tak pojďte! Ať si vysloužím svobodu."

Lokkar si jí nevšímal. "Běs nebo duch?" bručel si pro sebe a sklonil se, aby prozkoumal řetěz.

Sívien zahlédla odlesk alchymistovy tváře ve skle. Pak ztuhl a jeho pohled začal dostávat skelný nádech. Řetěz se rozzářil a Sívien náhle pochopila, že to on je skutečným strážcem artefaktu.

Varianta: Vichr gc

Starci a stařeny, které větrnice uchvátila, jsou němými a bezmocnými loutkami v jejích rukou. Ovládá je zcela mimovolně, jako když člověk dýchá. Většina těchto nešťastníků přímo hoří touhou se své běsovské paní pomstít. Ona to ovšem dobře ví, proto si je nikdy nepouští blízko k tělu.

Zmrzlík gf

Chcete nesmrtelnost? Přivolání zmrzlíka je krok správným směrem. Stačí, když obětujete duši vlastního novorozeněte. Tím je zpečetěn obchod: běs dostane tělo, které může posednout, a vy záruku, že vaše srdce nedotluče dříve, než jeho. To není málo, protože zmrzlík neumírá nemocemi ani stářím a říká se, že je nezranitelný.

Od lidí jsou zmrzlíci nerozeznatelní. Novorozeněti zůstane jen jizvička na hrudníku a pokroucené žebro v místě, kudy mu do srdce vnikl běs. Sousedé se pak diví, jak to dítě rychle roste, jak je chytré, výřečné, odvážné — a chladné. Běs, navenek neroz-lišitelný od člověka, se vyznačuje tím, že nemá city. Dokáže je předstírat, umí jich využít u druhých, ale sám jich není schopen. Jedná vždy s ledovým klidem a vypočítavostí. Jeho krásný obličej bývá stále vážný a strnulý jako posmrtná maska.

Zmrzlíci nejsou sice nesmrtelní, jak se o nich traduje, ale stejně jako řadě jiných nadpřirozených bytostí jim běžná zranění nevadí. A tak obchod mezi rodičem a temnými silami zahrnuje i to, že kdykoli mu někdo ublíží, rána ihned zázračně zmizí a otevře se na těle běsa. Samozřejmě pokud se rodičovo tělo rozbije pádem ze skály nebo je spáleno na popel, nemůže něco takového přežít ani běs. Tehdy zmrzlíkovo tělo umírá a rodič vstane nezraněn, ale jeho vlastní "záruka nesmrtelnosti" v tom okamžiku končí. A protože běs ví, že skrze stvořitele mu hrozí nebezpečí, snaží se jej ze všech sil chránit. V dobách válek se tak často vypráví o nezranitelných hrdinech, kteří drží nepřátele v bezpečné vzdálenosti od rodné vsi.

Jak jedná:

» Stále chladný jako kus ledu, neudělá nikdy nic zbytečně a jakýkoli čin předem promyslí. Jeho slova znějí jasně a ostře jako nárazy severáku, ale tón je odosobněný a bez barvy. Nezná hněv, radost, touhu ani slitování.

» Síla zmrzlíka roste s každým člověkem, jehož vůli osobně zlomí. Nejvíce jej posílí ti, které bolest donutí naříkat a prosit o milost.

» Pokud nemůže jako opěvovaný hrdina mrzačit nepřátele ve válce, stává se nebezpečným i vlastním lidem. Rychtář, který s vážnou tváří posílá na mučidla každého podezřelého, či lovec čarodějnic upalující nevinná děvčata představují jeho nejobvyklejší podoby v dobách míru.

» Za každou cenu brání svého rodiče, neboť tím chrání sebe. Když běs získá dost moci, uvrhne jej do žaláře, aby byl v naprostém bezpečí.

» Vyhýbá se jiným běsům a nemrtvým. Zaklínači a řádoví rytíři, kteří jim bývají v patách, by mohli odhalit jeho pravou podstatu

Jak bojuje:

» Při každém útoku má přesně rozvrženu taktiku. V hlavě nese plány pro všechny možné situace, takže máloco naruší jeho výpočty.

» Nepřátele se snaží zjizvit, aby trpěli. Přetíná jim šlachy, bodá je do končetin, vypichuje oči a odsekává prsty. To vše bez mrknutí, bez jediného záškubu v tváři. (oblíbený manévr: přesně)

» Po první ráně se zhroutí jako mrtvý a jeho spolubojovníci se rozprchnou. Pokud je však útočníci začnou pronásledovat, zmrzlík vstane a vpadne jim do zad. Jindy odhodí zbraně, že se chce domluvit, ale když k němu přistoupí vyjednavač, vytáhne z rukávu dýku a hrozí jeho zabitím. Často naláká nepřátele do močálu, z nějž stoupají jedovaté plyny, které mu nic neudělají, ale útočníky vyřadí, nebo pod hráz přehrady, kde se chytne záchranného lana, zatímco jeho přívrženci vypustí na protivníky masu vody. (oblíbený manévr: lstivě)

» Zmást a oslabit ho může něco, s čím jeho chladná logika nepočítá. Hodí se udělat něco bláznivého — vystřelit po něm z praku knoflíky či bodnout jej mrkví.

» Prohru přijímá s chladnou hlavou a snaží se zavčasu stáhnout, pokud hrozí porážka.

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» "Úmluva zněla, že moje srdce nedotluče dřív než její, nikoli, že nezemřu dříve než ona. Pokud má dcera získá ten lektvar, který by zastavil její srdce a přitom ji neusmrtil, mohla by se mě jednoduše zbavit. Proto musíte zařídit, aby se k ní za žádnou cenu nedostal."

» Kazatelé nového boha vyprávějí o zázracích, které učinili svatí mučedníci — od jednoho se odrážely šípy zpět na katy, jiný musel být popraven pětkrát, než skutečně zemřel. Když však kněží starých božstev vyrukují s tvrzením, že oni světci byli ve skutečnosti zavrženíhodní zmrzlíci, otřese to novou vírou v základech. Proto je ustanovena výprava k hrobu svaté Trši, aby z jejích ostatků určila pravdu. Jenže obě strany tajně vyšlou napřed družiny, které mají zajistit, aby výprava našla Tršino žebro ve stavu, jaký potřebují. V jedné z nich jsou postavy.

» "Schovejte nás, prosím, schovejte nás! Manžel mi chce sebrat dítě, aby z něj udělal nestvůru."

Spojenec:

» Namísto srdce třpytný led / a v krásných očích jenom chlad / jak jen ti duši vrátit zpět / abys zas mohla milovat?

Kořist:

» Že ve špitále umírají nemocní, je běžné. V tom Syčínském však děsivěji než jinde — náhle se ozve bolestný řev, a když řádové sestry doběhnou na místo, naleznou křečovitě zkroucenou mrtvolu s čerstvě otevřenými ranami. Hovoří se o nové zákeřné nemoci nebo prokletí. Bystrý pozorovatel by si však mohl všimnout, že jedna ze sester bývá u mrtvého často první...

Snový svět

Strebor už neměl kam ustoupit. Náhle skála za ním pukla a čísi ruka jej vytáhla na prosluněný palouk. S úlevou se otočil na svého zachránce a pohlédl mu do očí — do všech tří. Ledová ruka jej pevně uchopila za límec.

"Znovu se setkáváme, příteli," prohlásil Nevid bezbarvým hlasem. "A já mám pro tebe úkol. Najdeš Sívien a vzkážeš jí, že i když vrátí čas, narodí se zanedlouho na zemi nový generál, chladný a rozhodný — jen, co mi nabídnou tělo. Záleží jen na ní, jestli ten generál znovu vypálí lesy Velikého medvěda, nebo je nechá být. Pokud zapečetí křišťál kostěje z Všetváře tak, aby se k němu nikdo nedostal, odpustím vám svou smrt. To jí vyřiď. A pospěš si, Strebore, věčná noc je za dveřmi."