Zvířata

Zvířata jsou spolu s lidmi nejběžnější tvorové, jež budou postavy při svých dobrodružstvích potkávat. Nemusí se však jednat jen o loveckou kořist či zemědělské pomocníky — zvířata hrají důležitou roli i v magii, legendách a pohanských slavnostech. Obyčejní lidé v nich vidí strážce tajemství, duchy hvozdů, posly různých božstev či běsů a někdy i zakleté duše. Při hře se nebojte probouzet pověry a dodávat i "obyčejným" zvířatům auru tajemna. Vždyť kdo ví, jaká kouzla otevírají čarovné tóny ptačího zpěvu, co věští černá kočka jdoucí přes cestu, nebo který běs se skrývá v hadím těle, odpočívajícím na pařezu. Vesničané si mohou naklonit štěstěnu zaječí packou či rybí šupinou, zlé síly odvracet amuletem z kančího klu a rodící ženy chránit návazem s orlím perem. A vaší hře přidá na pestrosti, když zvířata nebudou jen zdrojem potravy, ale i zajímavými bytostmi, opředenými pavučinou mýtů a pověstí.

Příklady pověr (které mohou být pravdivé):

  • Laně, obcházející na večer po lukách, chrání vesnice před vílami a jinými běsy. Kdo by některou zabil, přivodí prokletí celé dědině.
  • Hadi se nejraději vyhřívají na kamenech, pod nimiž je zakopán poklad.
  • Pokud psi celou noc vyjí, obcházejí v okolí umrlci.
  • Pomazání krví beránka chrání děti před chorobami a domy před neštěstím.
  • Tam, kde za úplňku houká sýček, je zakopáno tělo, jehož duše nemůže nalézt klidu.
  • Vrány vodí duše mrtvých na onen svět a mohou je také přivést zpět.

Boj o přežití

Veškeré zvířecí chování se točí okolo přežití. Hledají potravu a zároveň se snaží nestát se potravou někoho jiného. Vyhýbají se rizikům většího zranění, protože zlomená noha se většinou rovná smrti. Jejich ostražitost nesmí nikdy povolit — jakmile zvířata cokoli vyruší, dávají se okamžitě na útěk, uletí, vrhnou se do úkrytu, nebo ztuhnou na místě ve snaze splynout s okolím. A dokonce i ta, která nemají v divočině přirozené nepřátele, se stáhnou do ústraní, jakmile zvětří lidskou bytost.

Někdy je však útok na člověka tím nejpřirozenějším počinem. Velcí býložravci napadnou postavy, které se příliš přiblížily, aby je donutili ustoupit a sami mohli bezpečně utéci. Šelmy se pokusí rozsápat osamělé dítě nebo zraněného tuláka, a pokud budou hladové, troufnou si i na větší skupinku. Lovecké instinkty v nich probudí i ten, kdo před nimi začne utíkat. Masožravci odhodlaně brání svou kořist a vyrušit je od žraní znamená výzvu k boji. Nejvíce útočná však zvířata bývají, pokud chrání mláďata.

Smysly

Boj o přežití neustává ve dne ani v noci a zvířata na něj musí být vždy připravena. Noční tma pro ně nebývá překážkou, a stojíte-li po větru, neskryje vás sebelepší maskování. Nezapomínejte proto, že mnohé akce, které jsou pro lidi nemožné, mohou být pro zvířata jen náročné či naprosto jednoduché.

Mluvící zvířata

[59-82]

Pokud chcete vybudovat svět, kde mýty ožívají a pověry se mísí se skutečností, mohou vám k tomu posloužit mluvící zvířata. Jejich existence přidává obyčejným situacím příchuť neustálého nebezpečí. Kdopak asi poslal na výzvědy ty drobné ptáčky ve větvích? Co když se k mágovi lísá přítulné kotě jen proto, že právě pročítá tajný svitek? Opravdu je moudré pomlouvat vladyku tak blízko myší díry? A co ten nádherný dvanácterák, držící se těsně mimo dostřel a vedoucí lovce stále hlouběji do lesa?

V popisu každého zvířete najdete ve třetím odstavci příklad toho, jak je možné pojmout jeho mluvící variantu. Ty jsou vykresleny spíše pohádkovým stylem, neboť právě do takových příběhů se nejvíce hodí. Je to však pouze příklad, jak lze mluvící zvířata ztvárnit, a do svého světa si proto vyberte jen ty části popisu, které se vám hodí.

Mluvící zvířata se pro účely konfliktů na Duši a Vliv pokládají za lidi.

Jednání s moudrou sovou je něco úplně jiného než kontakt s obyčejným ptákem, proto je odlišujeme i z pohledu pravidel. Na vyjednávání s nimi si tedy počítá bonus mastičkář, na zastrašování bojovník a ovládnout je nemůže šaman, ale mág. Po stránce tělesné jsou však stejná jako běžná zvěř, proto se na ně stále vztahuje dovednost boj proti zvířatům. Ani v tělesných konfliktech ovšem nezapomínejte na jejich inteligenci — mluvící pták pozná samostříl a rychle zmizí do úkrytu, mluvící ryba dobře ví, co je udice, a nenechá se nachytat na návnadu.

Divočák bf

  • Charakteristika: 1—3 (zejména běh, Běžný boj zblízka, Orientace v divočině)
  • Sudba: 5
  • Hranice: Tělo 4, Duše 2, Vliv 3
  • Přirozené zbraně a zbroje: hlava s kly (drtivá), hustá srst (kůže)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich, sluch
  • Talenty: Malý kopytník (zběhlý, je-li zahnán do úzkých)

Začne-li se šerem večerního lesa ozývat šelest a praskání větviček, jak se houštinami valí mohutné tělo, a váš místní průvodce šplhá na nejbližší strom, máte co do činění s divočákem. Tato rychlá a silná zvířata s velikou trojúhelníkovitou hlavou jsou vyzbrojena dvěma páry ostrých klů, jimiž dokážou rozpárat člověka jako hadrovou panenku.

Divoká prasata žijí v lesích, kde vyhrabávají kořínky či požírají bobule, mršiny a drobná zvířata. Za potravou vyrážejí hlavně v noci, proto se jim daří úspěšně se vyhýbat lidem. Na jejich stopy však narazíte často — ať už se jedná o rozrytou půdu, nebo zablácené stromy, o něž se divočáci drbou po bahenních koupelích. Žijí ve stádech vedených bachyní, jen staří kňouři vyhledávají samotu. Říká se, že dokážou vycítit lesní běsy a v případě ohrožení vždy utíkají směrem k nejbližšímu z nich.

V nejhlubších houštinách má podle pověstí své pohodlné úkryty i národ mluvících prasat. Ta o sobě prohlašují, že jsou nejvyspělejšími tvory, neboť to dotáhla nejdál v teorii kulinářského umění. Bohužel jen v teorii, kopýtka jim totiž vařit neumožňují. Zkazky o tom, že kupují hobití kuchaře na trhu s otroky, však zatím nikdo nepotvrdil.

Mluvící divočáci často doprovázejí i lidské družinky. Mladá prasata musí do světa na zkušenou, a dokud nepřinesou nový recept, nesmějí se vrátit. A každý chytrý divočák si na cestách rád přivlastní někoho, kdo mu propůjčí své ruce k vaření. Dvě teplá jídla denně, chutná snídaně, několik svačin a tu a tam dezert — to jsou podle jejich filosofie momenty, které dělají přátele. A přátelství si mluvící divočáci cení. Jediní, koho nemají rádi, jsou vlci a různé vlčí nestvůry. A to ani správně propečené.

Jak jedná:

» Lidem se většinou vyhýbá, ale je možné ho potkat, jak krade úrodu na poli.

» Postřehne-li člověka včas, uprchne, pokud je ale zaskočen, zaútočí. Bachyně s mláďaty neutíká, ale brání selata do posledního dechu.

» Má sice výborný čich a sluch, ale je krátkozraký, takže při správném větru snadno přehlédne nehybnou postavu.

» Protože prasata jsou všežravci, nepohrdnou ani lidským masem.

» "Zmizte, otrapové! Počkat, to je kotlík, co máte připnuté na batohu? Nepotřebujete někoho, kdo vás provede lesem?"

Jak bojuje:

» Pokud se cítí zahnáno do úzkých, prudce se rozeběhne proti zdroji ohrožení a snaží se ho srazit na zem. Často jen prorazí řadu nepřátel a plynule přechází z útoku do útěku. Je-li však rozzuřené, neucouvne ani o krok. Naopak vydrží pomstychtivě kroužit celé hodiny kolem stromu, na který se útočníci schovali.

» Ostrými kly rozerve soupeři břicho, nebo se do něj zakousne a prudce s ním smýkne. V zuřivosti může trhavými pohyby hlavou protivníka zcela rozsápat. (oblíbený manévr: mocně)

» Při útěku je rychlé jako střela a navíc se dokáže dobře protáhnout houštinami, které ztěžují pronásledovatelům pohyb.

» Mluvící divočáci bojují stejně prudce jako jejich divocí příbuzní. Pobíhají tam a zpět, srážejí protivníky na zem a trhají je kly. Jen tu a tam přidají pár výhružek typu "Usmažím tě na cibulce."

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Okolí tvrze sužuje obrovský kanec, který napadá lidi. Kněžna Kasia vyhlásí, že bohatě obdaruje toho, kdo jej přivede živého, aby mohl být obětován lesním bohům. Mezi lidem se však proslýchá, že je to ve skutečnosti běs ve zvířecí podobě...

» Poustevník Jarogněv z jeskyní v lesích urazil stařešinu Valislava, když jej odmítl léčit přednostně. Valislav chce pomstít svou uraženou ješitnost a rozhlásí, že zaplatí stříbrem tomu, kdo donese kýtu Růženky — poustevníkovy cvičené bachyně.

Nástroj:

» Kolem města vzniká trpasličí osada, jejíž obyvatelé se živí lovem a lichvou. Když ve městě vypukne mor, šeptá se, že ho přivolali právě trpaslíci. A když je ve studni objevena mršina divočáka, začíná se schylovat k pogromu. Během prvních šarvátek je napadena i postava trpaslíka.

» Země je v pohybu. Všechny kmeny se přesouvají na západ. Hybnou silou jsou děsiví nájezdníci z východu cválající krajem na osedlaných kancích. A jejich předvoj se blíží k rodné vsi některé z postav.

» Postavy se znelíbí Luciu Fabiovi, vůdci okupantů, kteří praktikují mnoho zajímavých způsobů popravy. Jedním z nich je souboj neozbrojeného odsouzence s divokým kancem.

Legenda:

» Podle lidové báchorky bydlela kdysi na nedalekém hradišti kněžka Praslava, která se s pomocí kouzelné kožešiny měnila do podoby obrovského divočáka, aby chránila kraj před vetřelci. Jenže ty doby už jsou daleko a zemí znovu táhnou cizí armády. Pověst praví, že bájná kůže je dosud schovaná v rozvalinách hradiště a ty ji vydají jen skutečným hrdinům.

» V hlubinách lesa prý žije krásná věštkyně, která zve muže na vepřovou pečeni. Kdo se od ní nechá pohostit, toho svým kouzelným proutkem promění v kance. Proměněný zůstane naživu, dokud není potřeba vepřové pro další hostinu.

» Na kopci stojí opuštěný starý dům, v němž prý kdysi bydlela tři mluvící prasátka. Starousedlíci si šeptají, že je pod ním zakopán artefakt, který chrání před větrnou magií. Údajně je však střežen přízračným mlžným vlkem, vylétajícím z komína.

Snový svět

Kolem kořenů duhy obcházel starý divočák. Jemně se podrbal o purpur a potom několika rychlými tahy načrtl vysoko na večerní nebe šupinky narůžovělých řasokup.

"Je mi líto, Sívien." Zazněl jí v hlavě jeho hlas. Nad štětec jemnější štětinky se zaleskly fialovou černí a východní oblohou se začaly pomalu rozpíjet temné kaňky.

"Už dlouho črtám rudou tuší skicu děsu na tvou zem. Staré vrstvy jsou přebarveny odstíny z nové palety. Ten obraz, který hledáš, je ztracen..."

Varianta: Mluvící prase bf

  • Charakteristika: 1—3 (divočák + teorie kuchařství)
  • Sudba: 6
  • Hranice: Tělo 4, Duše 3, Vliv 5

Mluvícího divočáka si dokáže připoutat každý, kdo je ochoten vařit podle jeho odborných pokynů a strojit hostiny s využitím drahého koření (platba: groše). Po zániku Pouta se přátelsky rozloučí, ale není vyloučeno, že se ještě někdy staví na oběd.

Jelen bc

  • Charakteristika: 2—4 (zejména běh, Orientace v divočině)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 4, Duše 2, Vliv 2
  • Přirozené zbraně: parohy (dlouhá bodná), kopyta (drtivá)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich, sluch
  • Talenty: Malý kopytník (zběhlý, je-li zahnán do úzkých)

S hlavami korunovanými majestátním parožím jsou jeleni vznešenými králi hvozdů. Ačkoli spolu na podzim svádějí nelítostné souboje o přízeň laní, většinou se jedná o mírumilovná zvířata.

Přes den se ukrývají v hlubokých, křovinatých hvozdech. K vidění bývají nejvíce za soumraku, kdy vycházejí z lesních skrýší na palouky. Laně a kolouši se sdružují do velkých stád, čítajících až padesát kusů. Tam, kde žijí psohlavové, mívají často jeleni na bocích značky z černé pryskyřice. Znamená to, že zvíře je pod jejich ochranou, neboť každý rok přináší paroží vhodné na oštěpy, a kdo by jej zabil, vystaví se hněvu jednookých bojovníků.

Mluvící jeleni představují nádherná zvířata, zvyklá dávat svou krásu okázale na odiv. Rádi dělají společnost mocným bytostem, čímž zdůrazňují svou významnost. Tvrdí se, že nechávají víly, aby na nich jezdily jako na koních. Proto bývají jako jejich miláčci pod ochranou lešije — pána hvozdu. Přirozeným nepřítelem mluvících jelenů je pták Noh, který je vyhledává jako oblíbenou pochoutku, kdykoli vyjdou z lesů na volné prostranství.

Jak jedná:

» Lidem se vyhýbá a v případě setkání prchá. Agresivnější bývají jen samci v říji, člověka však většinou nenapadají.

» Jelen je stvořením hvozdů, křovin a luk. Ani jeho mluvící formy nejsou ochotné opouštět divočinu.

» Mluvící jeleni se sice mohou zdát marniví, ale rozhodně nejsou hloupí. Podlézavé lichotky považují za znak lůzy, se kterou se nemají proč bavit.

» Jako rytíři lesů jednají rádi na patřičné úrovni. Kdo se vyzná ve dvorské etiketě a je schopen ve své řeči vtipně odkazovat na uznávaná umělecká díla či učenecké traktáty, má vstřícnost mluvícího jelena zajištěnu.

Jak bojuje:

» Pokud možno vůbec. Před člověkem utíká, má-li možnost.

» Skloní své paroží vstříc útočníku a podle jeho pohybů se otáčí tak, aby vždy bylo mezi ním a soupeřem. Ve chvíli, kdy se nepřítel přiblíží na dosah, po něm prudce vyrazí a zasadí mu ránu ostrými výsadami. (oblíbený manévr: přesně)

» Vztyčí se na zadní a v rychlém sledu buší předními kopyty do protivníka, dupe a skáče po něm. (oblíbený manévr: mocně)

» Mluvící jeleni se hrozbu boje snaží odvrátit vyjednáváním, mohou též zastrašovat výčtem hrůz rozhněvaného hvozdu. (oblíbené manévry: _přesně_či mocně)

» "Boj v přesile je hodný chátry beze cti. Vyberte mezi sebou jednoho duelanta, který se se mnou utká, pokud nechcete pozbýt posledních střípků důstojnosti."

» Poraženému protivníkovi, který bojoval čestně, dá mluvící jelen milost. Někdy se s ním i spřátelí.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» V posvátných hájích byl spatřen bílý jelen. Rozemleté paroží takového zvířete je údajně cenným afrodiziakem. Bohatí starci s mladinkými manželkami se předhánějí ve vypisování odměn.

» V temných houštinách poblíž hradiště se vyskytl obří dvanácterák. Očití svědci přirovnávají jeho paroží ke kořenům stoletého dubu. Syn kněžny Krasy, Podboj, je vášnivý lovec a rozhodne se, že takové zvíře musí skolit. Naleznou jej mrtvého, s mnoha modřinami, zlomeninami a odštípnutým kusem parohu v břiše. Na jeleního zabijáka je vypsána odměna.

»» Nad smrti knížecího syna se vznáší několik otazníků. Proč se v místě zápasu nenašly žádné jelení stopy? Kam obludné zvíře zmizelo? Lidé si začínají šeptat o pradávném lesním božstvu a jeho temném hněvu. Bude k vymýcení zla stačit lidská síla?

»» Postavy zjistí, že nikdo vlastně neviděl obřího jelena přímo. Všichni svědci zahlédli pouze mohutné paroží, trčící z houštin. Je smrt mladého šlechtice opravdu dílem lesních démonů, nebo je vysvětlení spjato s nástupnictvím na knížecí stolec?

Legenda:

» U Čtyř tůní bývá prý za úplňku viděna přízračná laň, která se prochází po hladině. Někteří říkají, že je to strážkyně pokladu, který skrývají černé vody, jiní v ní vidí utonulou dívčí duši hledající svého milého. Buď jak buď, tůně jsou hluboké a kdo ví, co všechno se skrývá v bahně na jejich dnech...

» Starý Klihoš často vypráví o setkání s černým jelenem. Tajemné zvíře se prý zjevuje za úsvitu, když se v perlách rosy rozzářených prvními paprsky pomalu rozplývá svatojánská noc. Říká se, že kapradí, které čarovný tvor překročí, získá moc ochránit svého majitele před duchy, elfy a skřítky.

Spojenec:

» Postavy osloví v lese lidskou řečí nádherný jelen. Jeho chráněnce unesly jezinky a on už shodil paroží, takže si na ně netroufá sám zaútočit. Pokud mu postavy pomohou, daruje jim ono shozené paroží celé ze zlata.

Snový svět

"Málokdo tuší, jaké to je vědět, že kolem obchází smrt, a nedokázat to nikomu sdělit. Jak člověka ničí, když při každém pokusu ostatní varovat sklízí jen posměch a útrpné pohledy. Jak ponižuje být považován za blázna, který podezřívá neškodná, okouzlující zvířátka. Jaké je nevydržet tu bezmoc a sám prchat do mlhy. A pak pochopit, že přesně to byl její cíl. Že takhle nás chce dostat jednoho po druhém — vyděšené, zničené nedůvěrou ostatních, odříznuté od bezpečných stezek... Unikl jsem jí jen o vlásek. Myslím, že ostatní to štěstí neměli. Na to, že jsem měl s tou laní pravdu, přišli nejspíš až tehdy, když si jako další oběť vybrala je."

Varianta: Mluvící jelen bc

  • Charakteristika: 2—4 (jelen + boj zblízka proti lidem, Učenost, Válečnické znalosti, Vyjednávání s nadpřirozenem)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 4, Duše 6, Vliv 4

Mluvící jelen si zakládá na své vznešenosti. Stane se pomocníkem pouze charismatickým postavám, nejčastěji druidovi nebo poustevníku, ale třeba i elegantní oduševnělé šermířce. Aby pro něj měla společnost člověka smysl, musí mu být zajištěna duševní strava, k níž by se ve hvozdu sám nedostal. Platbou pomocníku tak mohou být dlouhé debaty nad listy elfské poezie, reprodukce mistrovských hudebních skladeb v akusticky vhodném prostředí nebo diskusní kroužky s význačnými osobnostmi filozofie (platba: groše).

Kočka gf

  • Charakteristika: 1—3 (zejména Pohyblivost, boj zblízka proti zvířatům, Orientace v divočině)
  • Sudba: 4
  • Hranice: Tělo 2, Duše 2, Vliv 2
  • Neobvyklé smysly: Noční oči (trpaslík)
  • Talenty: Malá šelma (zběhlost při obraně svých mláďat a je-li vyhladovělá)
  • Zvláštní schopnosti: Akrobat (kejklíř)

Přestože se po lesích dosud plíží jejich divoké sestry, většina koček se pohodlně vyhřívá na výsluní lidské přízně. Jako ochránkyně sýpek provázejí lidstvo už celé věky a svojí bystrostí i tajemným vzhledem vzbuzují odjakživa úctu.

Kočky jsou lovkyně akrobatky — jejich kořist není nikde v bezpečí. Pohyb po střechách i v korunách stromů je pro ně naprosto přirozený a kromě hlodavců si rády obohatí jídelníček i neopatrným ptákem. Příslovečné je jejich kruté zacházení s chycenou kořistí. Protože vynikají v ochraně před drobnými příživníky, je v některých krajích zvykem zakopávat kočku v obilném poli, aby se mu vyhýbali škůdci.

Kočky jsou považovány za chytrá, lstivá zvířata a o mluvících kočkách to platí dvojnásob. Jsou to samotářky, potulující se krajem na vlastní pěst a zneužívající každého tvora, na kterého narazí. Nedá se říci, že by byly vyloženě zlé, ale pověstná hra kočky s myší se v jejich případě rozšiřuje o nový rozměr — psychické týrání. Mluvící kočky se přímo opájejí mocí nad jinými tvory, která je opřádá pláštěm lidského strachu. V rozhovorech dokážou neomylně vyhmátnout téma, které je člověku nepříjemné či nebezpečné, argumentují účelově a manipulativně a s krutým úsměvem si vychutnávají svou převahu, kdykoli se jim povede někoho chytit do oprátky vlastních slov. Žádná kočka neodolá možnosti někoho vydírat. Na každého v okolí odhalí nějaké tajemství nebo alespoň pomluvu, jež jí dává výhodu v jednání. Dokonce i svým přátelům, má-li nějaké, ráda nastavuje zrcadlo, které jim jejich skutky představí z jiného úhlu pohledu a všechna jejich slova vyloží v opačném smyslu.

Jak jedná:

» Každého člověka se snaží využít — když se jí nepovede vyloudit pamlsek či podrbání, použije ho alespoň jako opěradlo nebo polštář.

» Její majitelé nejsou jejími vládci. Kočka si odchází a přichází, kdy sama uzná za vhodné.

» Kočky jsou bystré a hravé — kdykoli se jim naskytne možnost, zkoušejí své lovecké dovednosti. S klubkem, kouskem látky i polomrtvou kořistí.

» Mluvící kočku je možné si naklonit prozrazením cizí nebo své vlastní slabiny.

» Vlídná dokáže být i k těm, kteří ji uctívají jako bohyni, ponižují se před ní a plní každé její přání.

» "Je tak šlechetné zachránit krásnou ženu z hořícího domu. Škoda, že tam zůstal její manžel. Místo milosrdného udušení teď bude pomalu umírat žalem jako žebračka ve škarpě."

Jak bojuje:

» Střetu s lidmi se vyhýbá, ale když ji napadnou, seká ostrými drápky.

» Pokud se boj nevyvíjí dobře, bleskově uniká na vyvýšenou pozici, kam pronásledovatel nemůže.

» Mluvící kočka útočí pomalu a neohrabaně, dokud se jí neodkryjí citlivá místa nepřítele. V tu chvíli do nich překvapivou rychlostí zatne drápky. Ráda předstírá, že uklouzla, ztratila rovnováhu či zemřela. Kdo jí skočí na lest, většinou přijde o oči. (oblíbený manévr: lstivě)

» Dožene-li ji k boji více protivníků, snaží se pohybovat se tak, aby se při útocích na ni ohrožovali navzájem.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Malá koťátka představují pro řadu lidí symbol roztomilosti a nevinné krásy. Je-li jich ale příliš mnoho, většinou se nemilosrdně topí. Když se pak jedné noci všechna utopená koťátka rozhodnou pomstít svým majitelům, nastává peklo. Vítejte v kraji ovládaném smečkami vraždící roztomilosti, obklopené nasládlým zápachem rozkladu.

» Postavy převážejí vzácného ptáka. V noci se však do tábora vplíží kočka, podaří se jí rozbít klec a s dosud živou kořistí v tlamě utíká pryč. Je to jen divoké zvíře, nebo ji někdo poslal?

Kořist:

» V lesích za osadou se zjevuje elf Siethin, který způsobuje zdejším dřevorubcům vidiny, bolesti hlavy a horečku. Protože se s ním nelze domluvit, zbývá jediná šance — přimět ho k vyjednávání chycením jeho kočičího fámula, kterého prý často posílá špehovat do vsi.

» V ulicích města se potulují snad stovky koček. Ale jen jedna z nich je zatoulaným mazlíčkem zhýralého hraběte Goriveje, který je ochoten za její návrat dobře zaplatit. Ztracené zvíře má totiž na krku malý klíček, který by mohl ve špatných rukou odemknout nemilé tajemství...

» Říká se, že komu přejde přes cestu černá kočka, zažije neštěstí. Podivná černá kočka, která se začala zjevovat, pověru potvrzuje. Je jasné, že zvíře je pomocníkem čarodějnice. Připojí se postavy k lovu?

»» Krajem právě projíždí lovec čarodějnic Rodomir. Slíbí obyvatelům pomoc, pokud mu připadne majetek každé upálené bosorky. Hranice se rozhoří a neštěstí působená černou kočkou rázem ustanou. Jenže pak kdosi najde za vymítačovým stanem misku od mléka. Je kočka ve skutečnosti cizincova pomocnice, nebo se ho tím jen někdo pokouší znevěrohodnit?

Snový svět

"Můžeme buď jít Kočičí roklí, nebo přeplout Moře spících oblud," zvedla konečně Sívien oči od krystalu v hlavici a vrátila Berlu bouří Nevidovi.

"Do Kočičí rokle bych nešel," zbledl Strebor. "Ráno jsem tam nakoukl a hned se na mě upřely ty oči. Zíraly odevšud! Z kamínků na cestě, ze skvrn na motýlích křídlech, z letokruhů pařezu, mezi oky pavoučí sítě. Vždycky zmizely těsně předtím, než jsem se tam podíval. Myslel jsem, že se zblázním."

"Tak vyrazíme na moře," Pokrčil rameny Nevid. "Ostatně, támhle kotví loď, o ryby nebude nouze a vidím i dost ostrůvků, kde se určitě dá nabrat voda."

Varianta: Mluvící kočka gf

Mluvící kočku k sobě nejsnadněji připoutáte, pokud jste mocná bytost, budící v lidech strach. Nejraději má soudce, inkvizitory a vládce podsvětí. Platbou je duševní utrpení — to když si kočka zvedne náladu tak drsnými poznámkami na páníčkův účet, že mu způsobí dlouhodobé výčitky či noční můry (platba: Jizva na Duši).

Krysy gc

  • Charakteristika: 1—2 (zejména Pohyblivost, Orientace v divočině i ve městě)
  • Sudba: 3
  • Hranice: Tělo 1, Duše 2, Vliv 2
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich, sluch
  • Talenty: Malá šelma (zběhlost při obraně svých mláďat a jsou-li vyhladovělé)
  • Zvláštní schopnosti: Boj ve skupině, Akrobat (kejklíř)

Nenáviděná a obávaná, synonymum špíny, podlosti a zrady taková je krysa v lidských očích. Malý hlodavec s protáhlou hlavou a dlouhým holým ocasem je odvěkým škůdcem lidských sýpek, což mu vyneslo velmi nelichotivou pověst.

Krysou je pro lidi každý nepříjemný hlodavec větší než myš. Některé z nich jsou nebezpečné spíše pro zahrady a obilí, jiné i pro zásoby masa či domácí zvířata, běžní vesničané je však od sebe nerozliší. Jejich domovem jsou lidská města či vesnice a spolu s loděmi a povozy kolonizují nové osady. Některé z nich tvoří hejna, nepřátelská ke všemu živému.

Pokud máte podezření, že světu vládne tajné společenství, potom jeho členy nehledejte mezi lidmi. Nikdo totiž nedokáže vybudovat úspěšnější špionážní síť než klan mluvících krys. Na rozdíl od koček nepotřebují pociťovat moc přímo, naopak jim vyhovuje, když nikdo neví o tom, že to právě ony rozhodují o místní politice. Tady někomu uškodí, tam pomůžou, jinde vypustí fámu či zfalšují důkazy, a celý kraj tancuje, jak hejno píská. Pro lepší manipulaci s lidmi si krysy vybírají takzvaného maskota, což je člověk, kterého dosadí do politické funkce a jehož prostřednictvím neviditelně vládnou.

Jak jednají:

» Často se ukazují v okolí lidských domů, kde slídí po odpadcích, či kradou zásoby.

» V menším množství se schovávají a loupí nepozorovaně, v hejnu se cítí být vládkyněmi okolí.

» Nepohrdnou ničím, co je aspoň zdánlivě k jídlu.

» Ve starých klanech působí ochutnávači, takže není snadné je vyhubit otrávenými návnadami.

Jak bojují:

» Je-li sama, dává přednost útěku. Díky své velikosti snadno zmizí v nejbližší škvíře.

» V hejnu zaplaví krysy oběť jako přílivová vlna a postupně ji uhlodají. Nalezou do bot a pod oblečení, odkud se dají jen těžko vytahat. Zatímco protivník ničí jednu nebo dvě, ostatní na něm zaživa hodují.

» Pokud nejsou příliš hladové, nechají se snadno zastrašit. Je-li většina hejna pobita, zbytek se rozprchne.

» Mluvící krysa se snaží dovolat se ochrany lidského pomocníka nebo vyměnit svůj život za tajné informace. Slíbí vyzradit, kdo ji poslal postavu sledovat, či dokonce sama nabídne špehování. Obvykle se přitom snaží útočníka nenápadně zamotat do svých vlastních plánů. (oblíbený manévr: lstivě).

Jakou roli mají v příběhu:

Útočník:

» Uprostřed lesů naleznou po stavy primitivní vesnici. Zbyla tam jako pozůstatek poslední války s elfy a její obyvatelé jsou bývalí zajatci. Vede je samovládce Vladoš, jehož moc je založena na chovu krys — jediného stálého zdroje potravy. Většina obyvatel dobrodruhy vítá jako spásu z civilizace, pro vůdce však znamenají narušení jeho světa. A některé z krys jsou opravdu zuřivé a lační po krvi.

Kořist:

» Městem se šíří zhoubná nemoc. Nikdo neví, jak — nakazili se i ti, kteří se chorým obloukem vyhýbají. Záhadný cizinec však tvrdí, že nemoc roznášejí krysy a že umí připravit jed, který hlodavce zničí. Je to pravda, nebo je muž jen podvodník těžící ze situace?

»» Některé otrávené krysy mají na ocásku přivázán flakónek. Zdá se, že nemoc je ve skutečnosti dílem nějakého šíleného alchymisty, který zvířata využívá jako své posly smrti. Ale proč? A kde se schovává?

»»» Díky podnětu rychtářova písaře Orata je viník odhalen. Stráže našly několik klecí s krysami v domě léčitelky Zřeny. Po jejím uvěznění přestanou přibývat nemocní. Je ale situace skutečně vyřešená? Někteří si ještě pamatují, jak písař sliboval léčitelce pomstu, když nedokázala zachránit jeho syna. A onen záhadný cizinec, který se tak vyzná v jedech na krysy, je prý Oratův starý známý...

Legenda:

» Pověsti praví, že v katakombách pod městem je pohřbena příšera, která se jednou za sto let probudí, aby působila zkázu a smrt. Nemrtvý prý dokáže ovládat krysy, jež pod jeho velením útočí na lidi. Doba probuzení se podle zkazek blíží a v jedné z chodeb je nalezena ohlodaná kostra žebráka...

» Postavy narazí na opuštěné město. V prázdných oknech se třepetají záclony pavučin a vítr kvílí v komínech vychladlých kamen. V některých chalupách je napůl prostřeno, jinde plesniví rozjedené jídlo, všude jsou známky rozdělané, ale nedokončené práce... Co se tu mohlo stát? Uhlíř Hološ, žijící opodál, tvrdí, že město mělo problémy s krysami. Slyšel, že si prý najalo odborníka na jejich odstranění, ale předpokládá, že "ty potvory malý" město sežraly i s odborníkem. Něco na tom však nesedí — například, kam se poděly všechny ty krysy?

» "Náš nový rychtář je zvláštní člověk. Vypadá, jako by neuměl do pěti počítat, ale ví o všem, co se tu šustne. A někdy nařizuje úplně divné věci. Například vám zaplatí, když pochytáte toulavé kočky."

Snový svět

Strebor, ještě ulepený od těsta, se vystrašeně krčil mezi pavučinami v úzkém výklenku.

"Pst!" ozvalo se u jeho hlavy. Na vystouplé cihle seděla hubená krysa se špinavým rancem na zádech. "Vypadá to, že potřebuješ helfnout. Muří Síně holt nejsou nic pro padavky. Chtěl bys něco, co

ti otevře cestu pryč?"

Krysa vytáhla z vaku fialovou bobuli.

Strebor ji bez váhání zhltnul a rázem se s ním všechno zatočilo. Když se probral a rozhlédl, oněměl hrůzou.

"Koukám, že Kobky se ti taky nelíbí," ozval se mu u ucha tenký hlásek. "Co dáš za bobuli, která tě vrátí zpátky do Síní?"

Varianta: Velepotkan hc

  • Charakteristika: 1—3 (krysa + Běžný boj zblízka)
  • Sudba: 4
  • Hranice: Tělo 3, Duše 2, Vliv 3
  • Přirozené zbraně: hlodáky (sečná)

Dravý hlodavec velký jako ovčácký pes je postrachem stepí i lesů. Smečky obřích potkanů čítají nanejvýš dvacet kusů, protože žádné místo jich není schopno uživit více. Často mívají v opuštěných ruinách nebo jeskyních doupě, kde si dělají zásobárny a kde samičky vyvádějí mláďata.

Varianta: Mluvící krysa g

Někdy mluvící krysa přijde o svůj klan. Potom si vybere člověka, který ji chrání a poslouchá natolik, aby mohla založit nový. Platbou pomocníku bývá získání nějaké informace, kterou si krysa nedokáže — nebo možná jen nechce — sehnat sama (platba: akce). Po zrušení Pouta se vytratí beze stopy.

Kůň fc

  • Charakteristika: 1—3 (zejména běh, vytrvalost, Síla)
  • Sudba: 6
  • Hranice: Tělo 5, Duše 2, Vliv 2
  • Přirozené zbraně: kopyta (drtivá)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich
  • Talenty: Malý kopytník (zběhlý, je-li zahnán do úzkých)

Bez koní se neobejdou sedláci ani velmoži a mnohdy jsou vyvažováni zlatem. Za staletí života v lidské společnosti byli vyšlechtěni do mnoha forem a využívají se k řadě činností, od tahání klád či vozů až po válečnictví.

Širou východní stepí sice dosud dusají stáda divokých koní, většinou však postavy narazí na toto zvíře spíš v ohradě, pod sedlem či v chomoutu. Vzhledem ke své síle a rychlosti je často uctíváno jako průvodce bohů či vhodná obětina při jejich vzývání. Koňská hlava zazděná do hráze rybníka prý chrání před vodníkem, v základech městských hradeb pak zajišťuje přízeň duchů. Koně v nehlídané ohradě naopak přitahují ze skal graby, divoké dravé muže, kteří se živí jejich masem a mohou napadnout i celou ves. Hejkalové prý zas nesmějí překročit koňskou mrvu, neboť je v ní obsažena všechna síla úrodného pole.

Nejvzácnější a nejvznešenější z koňů jsou ti, kteří dokážou mluvit. Nikdo přesně neví, odkud se berou a kde, nebo zda vůbec, mají svá stáda a domovy. Tato zvířata si totiž ráda udržují auru tajemna a nadpřirozena. Povahou jsou to dobrodruzi, toužící zanechat své jméno živé ještě dlouho po tom, co sami zemřou. Ať už si vyberou za společníka temného rytíře, před nímž se v hrůze chvěje kraj, či šlechetnou lovkyni netvorů, vždy to musí být někdo, kdo má odvahu a vůli se proslavit. Od svých jezdců očekávají nejen náležitou péči, ale především, že nikdy neopomenou zmínit při vyprávění o velkých vítězstvích jméno svého věrného hřebce.

Jak jedná:

» Koně jsou většinou přátelští, snadno ovladatelní pomocníci. Vyskytují se však u nich různé povahy — od vzteklounů schopných ukousnout kus paže vlastnímu majiteli, po dobráčky, kteří nenechají spadnout ze hřbetu ani dítě.

» Jejich jednání hodně záleží na výcviku, kterého se jim dostalo.

» Mluvící kůň jedná podle archetypu hrdiny, kterým se cítí být. Od chvástavosti, přes blahosklonnost až k povýšenosti a krutosti.

» Při jednání s ním je výhodné zmínit alespoň pár jeho slavných činů. Neznat jeho jméno je skandál.

Jak bojuje:

» S rozběhem narazí do nepřítele, aby jej povalil a následně podupal kopyty.

» Pokud nenese jezdce a má dost prostoru, rád kope zadníma nohama. (oblíbený manévr: přesně)

» Kůň má však také ostré zuby a neštítí se svůj chrup použít, přestože je býložravec.

» Utíká velmi rychle, a pokud se nepřítel drží těsně za ním, může kličkovat tak, aby se pronásledovatel musel vyhýbat jeho pádícím nohám.

» "Vysmívám se tvým výhrůžkám. Můžeš nás zabít, ale pravdu nikdy neumlčíš."

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Skřetí hejtmanka Narga by ráda dopřála svému klanu trochu dobré koniny. Jenže s osadníky bylo uzavřeno dočasné příměří, a tak si nemůže vzít chutného kopytníka silou, jak je zvyklá. Proto požádá postavy o pomoc: za čerstvé koňské maso poskytne družině trochu protilátky proti skřetímu šípovému jedu.

» Postavy dopadnou a zajmou loupeživého rytíře Jana z Březiště. Jeho kůň si klidně nechá svázat nohy a bude se pást opodál. Zatímco družina po boji odpočívá, kůň se nenápadně přibližuje ke svému pánu a v nestřežené chvíli mu překouše pouta.

» Věrný oř vladyky Vojana se jednoho dne zcela neočekávaně splaší a shodí svého pána do strže. Mezi poddanými se okamžitě vyrojí povídačky o Podkově šílenství a tajném spiknutí. A potom se náhle začne plašit i kůň jedné z postav...

» Družina potká kupce Kocinu, který nabízí velice levně klisnu. Zvíře je zdravé a silné, ale obchodník tvrdí, že jej neodkladné okolnosti ženou do hor, kde by mu kůň překážel, a proto je ochoten prodat jej výrazně pod cenou. Mají postavy štěstí? Nebo je zvíře kradené, prokleté, či naučené po pár mílích shodit nového majitele a vrátit se ke svému pánu?

Snový svět

"...Najednou se mezi větvemi na zemi jedna pohla. Byla zakončená kopytem. Polila mě hrůza, když se po chvilce zvedla další, a pak zas. Během okamžiku přede mnou stála celá mršina. Oči už neměl, břicho mu cosi rozežralo a mezi žebrama se mu hejbali červi. I tak jsem ho hned poznal. Zdrhal jsem, div jsem se nepřerazil. Ale on nespěchal. Věděl, že se vrátím. Neměl jsem ho tehdá nechat jako návnadu pro vlky. Pokaždý je o kus blíž. Teď už nesmím usnout."

"Ona neodejít, malý pane," pravil muž s kůstkami vpletenými do vlasů Lokkarovi vážně. "Ty muset vejít do snů a usmířit ta mrtvá herka."

Varianta: Válečný oř f

  • Charakteristika: 1—3 (zejména běh, Běžný boj zblízka)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 6, Duše 2, Vliv 3

Bojoví hřebci oplývají silou býka a tam, kde se jiní koně plaší, zůstávají klidní a poslušní.

Varianta: Osel f

  • Sudba: 5
  • Hranice: Tělo 4, Duše 2, Vliv 3
  • Přirozené ochrany: Srdce gryfa

O oslech se tvrdí, že jsou hloupí. Opak je pravdou — jsou příliš chytří, než aby se nechali jednoduše přinutit k výkonu nad své síly, jako to dělají koně. Od těch je odlišuje i menší vzrůst, delší uši a hýkání. Jako nákladní i jezdecká zvířata jsou vhodní do těžkého terénu. Pokud si však něco umanou, nikdo s nimi nepohne.

Varianta: Mluvící kůň f

  • Charakteristika: 1—3 (kůň + boj zblízka proti všem druhům nepřátel, Vyjednávání s lidmi)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 6, Duše 4, Vliv 4
  • Přirozené zbraně: kopyta (drtivá)
  • Přirozené nástroje a ochrany: hrdý postoj (ozdoba), Srdce gryfa
  • Zvláštní schopnosti: Urozený (válečník)

Postava si k sobě může připoutat mluvícího koně, pokud je alespoň trochu proslulá a zaváže se vykonávat věhlasné skutky. Platba pomocníku je obvykle 4 stříbrné mince a obnáší věci jako výměnu podkov za lepší, zakoupení stylovější čabraky a uzdy či najmutí barda, aby o postavě a jejím oři složil baladu. Při zániku Pouta se kůň vydá s opovržením hledat někoho chrabřejšího a schopnějšího.

Liška bf

  • Charakteristika: 1—3 (zejména běh, boj zblízka proti zvířatům, Orientace v divočině)
  • Sudba: 4
  • Hranice: Tělo 2, Duše 2, Vliv 2
  • Přirozené zbraně: zuby (bodná)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich, zrak
  • Talenty: Malá šelma (zběhlost při obraně svých mláďat a je-li vyhladovělá)

Mnohé šelmy jsou velké, děsivé a nebezpečné. Přesto si žádná z nich nezískala v lidských pohádkách a bajkách tolik obdivu jako malá, nenápadná liška. Její schopnost dostat se i do těch nejstřeženějších kurníků a králíkáren jí vynesla pověst až nepřirozeně lstivého zvířete.

Lišky žijí v temných lesích, širých pláních i vysokých horách. Živí se hlavně drobnými zvířaty, ale s chutí spořádají i mršinu. Ve stráních si budují nory, jejichž vstupy jsou orámovány rozesetými kostmi a jinými zbytky kořisti. Východů bývá několik, aby mohla liška uniknout osamělým jezinkám, které ji mohou závistivě pronásledovat, když prchá s kořistí v tlamě.

Mluvící lišky vedou podobný život jako jejich divoké příbuzné. Jen místo číhání na kořist balamutí důvěřivé jedince a místo vykrádání kurníků obírají oběti svých lží, podvodů a nepoctivých her. Taktiky užívají různé: některé pečlivě připravují scénáře svých léček, jiné si s vyhlédnutou obětí chvíli povídají a teprve podle jejích reakcí vybírají, na které vařené nudli ji utáhnou. Najdou se mezi nimi jak násilnice, spoléhající na únosy a vydírání, tak dobrácké kmotry, využívající s nadhledem cizí důvěřivosti ve prospěch svůj nebo svých oblíbenců.

Jak jedná:

» Bývá plachá a lidem se příliš neukazuje.

» Ve vesnici se objeví, pouze když má v plánu ukořistit menší domácí zvíře.

» Mluvící liška se naopak dá do řeči s každým, koho zahlédne, a pokusí se z něj něco vymámit.

» "Au, au, zlomila jsem si nohu! Ani nedosáhnu na svůj uzlíček, kde mám hojivou mast! Jé, děkuju, pane... Á, hned je to mnohem lepší, za chvíli už zas budu běhat. Že byste chtěl trochu té masti koupit? Ale jistě."

» Sympatie mluvících lišek je možné získat především historkami o vydařených podvodech a klamech či originálními nápady, jak napálit venkovské prosťáčky.

Jak bojuje:

» Nejlepší obrana je útěk. Prosmýkne se houštím, pod padlým kmenem či úzkou mezerou mezi kameny, kudy větší nepřítel neproleze, a nakonec vběhne do své nory, která mívá několik východů.

» Je-li přinucena k boji, kouše nepřátele ostrými zoubky.

» Mluvící liška se snaží nepřítele zmást, ještě než na ni zaútočí. Tváří se, že soupeř je na mušce jejích lučištníků, že ji protivníci vyrušili při venčení zlobra, nebo že ve skutečnosti není liška, ale mocný šaman ve zvířecí podobě. (oblíbený manévr: lstivě)

» Pokud je přesto zatažena do boje, obvykle křičí něco o vraždě a strážích. Když protivníky dostatečně zmate, v půli slova nečekaně zaútočí.

» Z boje utíká, jakmile má možnost. Na ty, kdo ji napadli, však nezapomíná a využije každou příležitost se jim pomstít.

Jakou roli má v příběhu:

Útočník:

» Postavy mají za úkol donést zapečetěný vzkaz od rytíře Tarvana čarodějce Vršaně, nejrychlejší cesta však vede územím zlobrů. Když je družina v noci napadena, objeví se liška, která se pokusí ve zmatku boje psaní ukrást. Jak mohla o tajném poslání hrdinů vědět? A co vlastně v dopise stojí?

Kořist:

» V okolí se ztrácejí děti. Nikdo neví, jak ani kam. Jedinou stopou je klouček Dolža, který tvrdí, že na dveře ťukala liška a slibovala povození na ocásku.

» V kraji se rozmáhá zlověstná nemoc, která postihuje zvířata i lidi. Nemocní se snaží pokousat zdravé a roznést tak chorobu dál. Protože nákazu prý nejvíc šíří lišky, vypsal kníže Hron odměnu půl groše za každou liščí kožešinu.

» Významní trpaslíci mají rádi kožešinové pláště a za materiál na ně dobře platí. Takové samozřejmě nemohou být z obyčejných zvířat. Nejoblíbenější je hranostaj, ale hodně se platí také za kůži vzácné bílé lišky, která žije na dálném severu.

» Na kopci Šibeníku se často ve větru pohupují těla oběšených lapků, ponechaná tam pro výstrahu. Vždy, když se zločinec už začíná rozpadat, objeví se starý lišák a odnese si jeho pravou ruku. Co stojí za podivným chováním tohoto zvířete?

» Rychtář Zvojen vypíše odměnu na mluvící lišku, která se svými pomocníky okradla a podvedla už několik vesničanů. Zanedlouho liška za postavami sama přijde a vyčerpaně jim sdělí, že byla ovládána skřetím kouzelníkem, kterému se jí podařilo utéci. Je to šance na zastavení zloducha, nebo past?

Legenda:

» Pověsti praví, že hluboko v lese se zbloudilým poutníkům ukazuje lišák, který jim pokládá hádanky. Kdo uhodne, toho zvíře provede tajnými stezičkami z lesa ven. Kdo neuhodne, už nikdy cestu pryč nenajde.

» Chodíval kdysi krajem bohatýr, který bojoval s obry i zlými duchy. Doprovázela jej prý mluvící liška, jež mu radila, kde mají nepřátelé slabinu. Bojovník si její rady zapisoval do velké knihy. Když se začnou šířit zvěsti o příchodu obra lidožrouta, kolují s nimi také pověsti o rozvalinách Liščího hrádku, kde prý bájný bohatýr svou knihu uschoval.

Snový svět

"A tam jsem potkal tu lišku. Zasněně sledovala zlátnoucí obilí. Prý jí připomínalo někoho, kdo si ji kdysi ochočil. Říkala spoustu zajímavých věcí o tom, co je a není důležité, a o tom, co je a není vidět, o řádu a zodpovědnosti. Naslouchal jsem jí a přede mnou se zjevovaly vize krásného světa vznešených ideálů. Pochopil jsem, že kdyby se všichni řídili tím, co ta liška říkala, stal by se svět o mnoho příjemnějším místem. Proto jsem se hned po svém návratu vydal za vámi a žádám o vstup do kláštera. Chci mluvit s Velesem Moudrým. Nesu mu kůži té nebezpečné liščí kacířky, jak jsem slíbil."

Varianta: Mluvící liška bf

  • Charakteristika: 1—3 (liška + Převleky a předstírání, Umění, Bojovnické znalosti, Vedení lidí mimo boj)
  • Sudba: 6
  • Hranice: Tělo 2, Duše 4, Vliv 5
  • Přirozené nástroje a ochrany: nevinný pohled (ozdoba), Nos na lumpárny
  • Zvláštní schopnosti: liška + Bulíky na nos

Největší šanci získat Pouto s mluvící liškou mají kejklíři, zlodějíčci a vyvrhelové, vhodní jako parťáci pro liščiny habaďúry. Jako platbu většinou požaduje sehnání pomůcek a lidí pro nějaký velký podvod (platba: groše). Po zániku Pouta vydá liška své komplice strážím, aby získala odměnu či milost od rychtáře.

Netopýři hb

  • Charakteristika: 1—2 (zejména létání a letecká akrobacie, šplhání, orientace)
  • Sudba: 2
  • Hranice: Tělo 1, Duše 1, Vliv 1
  • Neobvyklé smysly: Netopýří sluch (kroll)
  • Talenty: Malý létavec (zběhlost ve vzduchu),

Když jako třepetavé siluety vystoupí ze stínů, v srdcích vesničanů ožívá pověrečný děs. Malí chundelatí netopýři jsou odedávna spojováni s kouzly, duchy a démony. Snad to souvisí s jejich dokonalou orientací v temnotě.

Netopýři jsou noční lovci. Přes den se ukrývají v jeskyních, dutinách či korunách stromů, na starých půdách nebo ve věžích a sklepeních. Jejich kořistí je hmyz, ačkoli někteří jsou schopni ulovit i rybu. U večerních ohňů se sice vypráví o netopýrech sajících krev, ale jedná se spíše o pověry. Těch je ostatně kolem netopýrů mnoho. Říká se, že z příkazu čarodějnic přinášejí mor na dobytek, že se s oblibou zaplétají lidem do vlasů, jež kradou kvůli symbolickému dotyku, nebo že v obrovských hejnech chrání věže černokněžníků a kobky dávných vladařů. Jisté je jen to, že vytvářejí obrovské kolonie, čítající i mnoho set jedinců.

V nejtemnějších zákoutích křivolakých skal a hlubokých hvozdů, kde se pod povrchem země kříží prastaré magické žíly, se prý za soumraku probouzejí létající nestvůry — mluvící netopýři. Okolní kmeny je uctívají jako božstva či démony. Za temných nocí zaslepí bledé oko měsíce stovky křídel, snášejících se na obětiště, kde se v živých i mrtvých tělech svíjejí myriády larev, pěstovaných jako jejich potrava. Kolem těchto hrůzostrašných míst neustále planou desítky kouzelných ohňů, aby měl hmyz celý rok dost tepla a netopýři nemuseli kvůli nedostatku kořisti upadat do zimní letargie. Věrné uctívače na oplátku chrání svou magií před netvory a běsy, zvláště nočními můrami.

Jak jednají:

» Objevují se až za soumraku, ale ani tehdy nebývá vidět víc, než neurčité třepetavé stíny. Ve dne je na ně možné narazit, jak spí zavěšení hlavou dolů.

» Člověka se straní a nikdy nelétají příliš blízko.

» Zimu přespávají v dutinách, škvírách, jeskyních a zříceninách, nebo mezi trámy starých stavení.

» Mluvící netopýři si chrání své území a své uctívače. K cizincům budou málokdy vstřícní, zajímají je však tajemství čar a kouzel.

Jak bojují:

» Před nebezpečím jsou zvyklí uletět. Dokážou přitom bleskově měnit směr.

» Nepřirozeně rozzuřené hejno se může sesypat na protivníka, kousat ho tlamičkami, škrábat drápky, zaclonit mu výhled, takže zakopne a zřítí se do průrvy, nebo při ohánění se rozbije lucernu.

» Mluvící netopýři ve velkých hejnech obklíčí nepřítele a uzavřou jej v zužujícím se plamenném kruhu, nebo naopak kouzlem uhasí všechna světla v dosahu a nečekanými útoky zaženou soupeře ke srázu. (oblíbený manévr: lstivě)

Jakou roli mají v příběhu:

Kořist:

» Stará alchymistka Zmara vaří svá kouzla z roztodivných věcí. A dobře zaplatí za mrtvého či živého netopýra z Blatných lesů. Háček tkví v tom, že tamní skřítci si netopýry chovají jako mazlíčky.

» Nad vesnicí každou noc létají netopýři. Lidé na tom nevidí nic zvláštního do doby, než se jim v noci začnou objevovat na krku kapičky krve — nejspíš z ranek tak drobných, že je mohly způsobit jen tenoučké netopýří zoubky. Společně s postavami přišel do vsi i potulný kněz Dobroslav, který tvrdí, že z člověka, jehož netopýři zcela vysají, se stane zlý démon. Podaří se najít hnízdiště krvežíznivých bestií dříve, než dojde k prvnímu úmrtí?

»» Kolonie netopýrů je vyhlazena. Správný čas, aby Dobroslav odhalil svou pravou tvář Pána můr. Jeho mazlíčci se bez přirozených nepřátel rychle rozmnoží a ovládnou celý kraj. Nebo ne?

Legenda:

» Krajem prý létá na křídlech noci zakletý rytíř. Vždy za úplňku se zjevuje v bahniskách, kde znovu a znovu svádí prohranou bitvu s dávno již mrtvým čarodějem. Na konci boje je pokaždé na měsíc zaklet do netopýří podoby. Mnohé dívky by ho rády vysvobodily, avšak traduje se, že při neúspěchu se navěky připojí k rytířově noční družině. A když za úplňku zmizí sestra jedné z postav...

» Do podoby netopýrů mění se prý často bytosti zla. Démoni, černokněžníci, stvůry z podsvětí, ti všichni si rádi užívají vzezření létajících savců. Když se tedy zjistí, že za bezměsíčných nocí opouští své lože na netopýřích křídlech i lidem milovaná knížecí dcera Světlana, zavládne zděšení. Je to prokletí, posedlost zlým duchem, nebo něco jiného?

» V nedaleké jeskyni je prý zakopán poklad, který svými kouzly střeží prchlivý skřet. Ti, kdo se do jeskyně odvážili nahlédnout, tvrdí, že se odevšud vyrojila mračna netopýrů. Jsou to obyčejná zvířata, nebo krvelačné bestie stvořené černou magií?

» Ačkoli kolem mrzne, až praští, v místě, kde se postavy utábořily, je o něco tepleji. Dokonce jim kolem uší zabzučí masařka... Družina se nachází nedaleko obětiště mluvících netopýrů a válečníci kmene Lavonitů právě shánějí hostitele pro larvy.

Snový svět

Přicházel večer. Stála na horizontu a soumrak byl téměř na dosah, jen natáhnout dlaň. Po paprscích zaťatých hluboko do oblohy stékaly za obzor rudé krůpěje. Přes červánky se míhala drobná okřídlená tělíčka, roznášející krajem cáry večerních mlh. Vysoký, neslyšný zpěv létajících tvorů rezonoval nebesy a pomalu lámal tenké proužky světla. Vějíř paprsků se v záplavě střípků sesypal Sívien pod nohy. Sebrala ten nejtřpytivější a zaťala si jej hluboko do předloktí.

Varianta: Obří netopýři hb

  • Charakteristika: 2—4 (netopýři + Běžný boj zblízka)
  • Sudba: 8
  • Hranice: Tělo 5, Duše 2, Vliv 3

Povídá se, že z katakomb pod strašidelným hradem vylétá za úplňku hejno masožravých stvůr, větších než kůň. Vrhají se z výšek na lidi i na zvěř, vynášejí je do vzduchu, pouštějí na skaliska a narážejí je na větve.

Varianta: Mluvící netopýři db

  • Charakteristika: 1—3 (netopýři + dovednosti zaříkávače a Magie ohně)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 1, Duše 6, Vliv 4
  • Přirozené ochrany: Ocelová vůle
  • Zvláštní schopnosti: netopýři + Třetí oko, Věčný žár (čaroděj)

Mluvící netopýr má vše, co potřebuje, ve své kolonii. Toulavé povahy se však mohou připojit k tomu, kdo jim zaručí dost potravy během cestování. Jenže shánět nebo chovat hmyz se celé řadě lidí jeví jako podivné, proto jsou společníci mluvících netopýrů — zvláště ti, kteří s sebou všude tahají líheň masařek — často opovrhováni (platba: Jizva na Vlivu).

Vrána fc

  • Charakteristika: 1—3 (zejména létání, Orientace ve městě i v divočině, improvizace)
  • Sudba: 4
  • Hranice: Tělo 2, Duše 2, Vliv 3
  • Neobvyklé smysly: vynikající zrak
  • Talenty: Malý létavec (zběhlost ve vzduchu)
  • Zvláštní schopnosti: Improvizátorka (může udělit Jizvu nouzovému nástroji při jakékoliv činnosti)

Černá hejna kroužící nad krajinou vyvolávají v řadě bojovníků krvavé vzpomínky. Lidé vrány vnímají jako posly smrti, neštěstí a zimy. Tito velcí, silní ptáci mají pronikavý hlas a jejich krákání je slyšet na míle daleko. Narazit na ně můžete ve městě i v divočině, vyhýbají se jen velkým lesům.

Vrány jsou notoricky známé jako mrchožroutky. Mnoho lidí však neví, že jsou také schopnými lovkyněmi, nebo že si rády smlsnou na ovoci. K získání a rozporcování potravy využívají i jednoduché nástroje a jsou natolik chytré, že se dokážou své postupy učit navzájem. Zlodějští mistři dokonce tvrdí, že se vrány dají vycvičit tak, aby vletěly pootevřeným oknem do budovy a zevnitř odemkly zámek. Jiní se zapřísahají, že vrány dokážou vidět mrtvé a mluvit s nimi. Často jsou společně s vlky považovány za špehy či posly běsů a nečistých sil. Traduje se například, že pomáhají kosířce objevit lenochy v polích, aby pak mohly klovat oči z jejich uťatých hlav.

Na pahýlech stromů a vybělených lebkách vprostřed rašelinišť však mohou sedět i docela jiné vrány. Dlouhověké, tajemné a moudré bytosti, překračující hranice mezi světy jako poutník větvičku na cestě. Mluvící vrány čekají na těch nejtemnějších stezkách životem a jejich rada je osud. Kdo si ji vyloží správně, může ho čekat úspěch a štěstí. Kdo ji však pochopí špatně, tomu se zakrátko otřou o vychladlé tváře lesklá černá pera. Vrány totiž hovoří jazykem jinotajů a metafor. Neřeknou toho mnoho, ale když promluví, máte na dlouhou dobu o čem přemýšlet. Někdy jen položí otázku a kdesi hluboko v ní se skrývá odpověď na to, co hledáte.

Jak jedná:

» K lidem se odváží poměrně blízko, teprve když jsou jen pár kroků od ní, popolétne dál.

» Často, hlavně v zimě, se zdržuje poblíž sídel, protože co není dost dobré člověku, může být stále chutným soustem pro vránu, a možnost si něco ukrást také není k zahození.

» Sedí na větvi nad stezkou nebo vám krouží nad hlavou a čeká, zda náhle nezemřete nebo alespoň neodhodíte svačinu.

» Nepohrdne žádným jídlem a není těžké ji na něj nalákat.

» "Té bestii, kterou lovíš, jsi blíže, než si myslíš. Jenom ne počtem mil."

Jak bojuje:

» Je-li napadena, uletí. Jestliže z nějakého důvodu nemůže či nechce, bude útočit především na hlavu. Začne drásat obličej nepřítele drápy a klovat zobanem, přičemž ho tluče máváním křídel. (oblíbený manévr: přesně)

» Mluvící vrána fyzicky nebojuje. V nepředvídaných situacích (a takových je málo) prostě uletí. Pokud nemůže, v poklidu čeká, smířená s odchodem na druhý břeh reality. Hranice mezi světy jsou přece tak prostupné...

Jakou roli má v příběhu:

Legenda:

» Ve městě se čas od času objeví jednooká vrána. Před kterým domem zakráká, ten navštíví do devíti dnů smrt. Je to jen poslíček bohyně zásvětí, nebo svým zpěvem sama přivolává prokletí? A proč "poctila" svým zpěvem dům hrdinovy milé?

» Kmen divokých krollů uctívá vránu jako svůj totem. Každý slunovrat přivolává šaman Ugotaj posvátnou pramáti těchto ptáků a kmen jí snáší obětiny, které mají zajistit přízeň duchů. Jednou v zimě však vrána ani po dlouhém volání nepřiletí...

» V kraji se zjevuje tajemný rytíř s vraními pery na varkoči. Bývá k vidění za úplňku, a kudy projde, tam záhadně mizí malé děti. Zato hejno vran, které mu krouží nad hlavou, je prý měsíc od měsíce početnější a hladovější.

Kořist:

» Z nedobytné věže byl ukraden důležitý dokument. Pod víkem truhlice zůstalo přiskřípnuto jen černé pero. Za dopadení zloděje je vypsána odměna.

Útočník:

» "Lidi, koukejte na tu vránu! To snad není možný, co to zvíře dělá. To sem ještě neviděl, aby se nějakej pták takhle předváděl... Hej, kde mám měšec?"

» Postavy zabloudily v lese. Náhle se před ně snese vrána. Když se k ní někdo přiblíží, pták kousek popoletí a dívá se na družinu, jako by chtěl něco sdělit. Počká, až postavy popojdou blíž a zase trošku poodlétne. Takto vede skupinu hlouběji do lesa. Nikdo z poutníků netuší, že za chvíli zapadnou do Bažiny přízraků...

» Družina se potřebuje nepozorovaně dostat do hradu Skřehulec, kde vládne šílený alchymista, aby mohla proniknout na tamní ples oživených. Jenže nad věží neustále krouží omámené hejno vran, útočící na všechny lidské bytosti, které se přiblíží k hradbám. Je třeba použít veškerou vynalézavost...

Snový svět

Na runovém kameni seděla slepá vrána. Pod ní se nad zející propastí houpaly misky vah.

"Do Malířova háje smí vstoupit jen spravedliví.

Kdo vkročí na váhy, bude souzen."

"Já to zkusím," zatvářil se sebejistě Strebor a zamířil k propasti. "Můžeš začít, slepý ptáku."

"Soudit se budeš sám. Sám vzneseš obvinění a sám vyneseš rozsudek."

"Tak dobrá... Jsem poměrně čestný a spravedlivý člověk. Nikdy jsem nic neukradl," začal Strebor.

Jazýček vah se povážlivě vychýlil na stranu.

Varianta: Mluvící vrána he

  • Charakteristika: 2—4 (vrána + Učenost, Vůle, Hadačství)
  • Sudba: 10
  • Hranice: Tělo 2, Duše 7, Vliv 4
  • Přirozené nástroje a ochrany: let po stezkách snů (pomůcka), Ocelová vůle
  • Zvláštní schopnosti: vrána + Cizí oči (může vstoupit do snového světa a zároveň plně vnímat skutečnost, podmínkou však je, že jí k tomu někdo dobrovolně propůjčí své vědomí), Třetí oko, Velký hadač (šaman)

Mluvící vrány si jen zřídka naleznou lidského společníka. Pokud ano, bývá to obvykle šaman, druid, černokněžník či mocný nemrtvý, neboť jen ti jsou natolik oduševnělí, aby porozuměli jejím slovům a dokázali ji zaujmout svou odpovědí. Jako platbu však vrána vyžaduje, aby jí "půjčili své oči" — využije jejich vnitřní zrak k vnímání snového světa, aniž by do něj musela sama vstoupit. Jejím společníkům se pak před očima míhají pokroucené výjevy nezemských končin a dočasně ztrácejí možnost vidět realitu (platba: Jizva na Duši). Po zániku Pouta společníka opustí. Snový svět si však pamatuje, že skrze jeho oči vstupovala na smrtelníkům zapovězená místa. A teď, když už jej nechrání...

Zmije bd

  • Charakteristika: 1—3 (zejména Orientace v divočině, uštknutí)
  • Sudba: 3
  • Hranice: Tělo 1, Duše 1, Vliv 2
  • Přirozený jed: Zmijí jed (uštknutí lidé a zvířata / kontaktní jed > Tělo, bolesti, otoky, průjem — zvýšení Ohrožení + vyřazení + nepřesně na Odolávání strastem / klikatá kresba na zádech)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich s pomocí jazyka

Její uhrančivé oči s úzkou svislou zornicí nikdy nezamrkají. Její zuby nesou jed, její jméno je nadávka i prokletí. Zmije. Už samotné to slovo zní syčivě, nepřátelsky, zlověstně. Nenápadný had s klikatou čárou na hřbetě je lidmi odedávna považován za posla zla.

Na rozdíl od většiny hadů vydrží chlad a dokáže vyšplhat i vysoko do hor nebo přežít daleko na severu. Šamani tvrdívají, že na chytání myší je lepší než kočka. Snad proto prý na sebe občas berou hadí podobu i domácí bůžkové. O zmiji se také vykládá, že z jejího jedu vaří čarodějnice lektvary nebo že dokáže svýma očima uhranout.

Na vesnicích kolují povídačky o hadu se zlatou korunkou. Obvykle je považován za krále plazů a předpokládá se, že má po lese poschovávány tajné poklady. Při jednání s ním nikdy nevíte, jaké jsou jeho skutečné úmysly — z nehybné šupinaté tváře se nedají vyčíst emoce a mámivý syčivý hlas vždy skrývá stopu hrozby. Říká se, že zná každý lesní kout a vývrat a že ovládá dávná kouzla, kterými snadno svede člověka do záhuby. Také se vyzná v bylinách, jedech i magických kovech. Mívá dobré vztahy s permoníky, kterým prý hlídá drahokamy.

Jak jedná:

» Pokud slyší člověka přicházet, odplazí se pryč.

» Ráda se sluní na prohřátých kamenech jižních strání.

» Na zimu zalézá do doupat a objeví se až na jaře.

» Mluvící zmije je nevyzpytatelná, ale někdy se říká, že s dobrými lidmi jedná dobře, se zlými zle.

Jak bojuje:

» Když ji někdo překvapí, může se pokusit o zastrašování — výhružně se vztyčí a předstírá výpady.

» Při obraně nepoužívá mnoho jedu, protože si musí nechat zásoby na lov.

» Chňapá útočníkům po nohách, ale pokud se k ní skloní, kousne i výš. Pak se prosmýkne do skuliny mezi kameny a zmizí. (oblíbený manévr: přesně)

» Mluvící zmije bojuje pomocí zastrašování a iluzí. Nedaleko se začnou ozývat hlasy, volající o pomoc, stezka se náhle promění v jámu a obráceně, had, na kterého nepřátelé útočili, se stane kamenem a nedaleký klacík se mezitím odplazí do úkrytu. Za zády útočníků jako by něco těžkého lámalo větve, ale pokud ustanou v pohybu, přestane i zvuk. Větvičky vnímané koutkem oka otevírají malé zubaté tlamičky, ale když se na ně pohlédne přímo, tváří se zase jako větvičky.

» "Slyšíš ten šelest za sebou? To se sem plíží tvůj osud..."

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Poklidný kraj děsí série vražd. Oběti jsou vždy zabity ve spánku a na hrdle bývá patrný otok a dvě drobné dírky. Všichni zavraždění měli na dveřích vyryto znamení Hadonoše. Proč byli zabiti? Zvěsti o hadích žínkách mezitím pomalu zažíhají masakr všech drobných plazů i obojživelníků v okolí.

Legenda:

» Kdesi v kopcích, uprostřed vřesovišť a rašelinišť, žije podle pověstí matka všech plazů. Je prý moudrá a dokáže odpovědět na každou otázku. Kdo se k ní však chce dostat, musí projít územím, kde se na každém kroku plazí drobní tvorečci s jedovatými zoubky — Šerým hadovištěm.

» Chudá holčička Pějka přinese domů džbán plný dukátů. Že prý zachránila hada přiskřípnutého pod kamenem a on jí dal to zlato za odměnu. Několik dní poté holčička zmizí i s pokladem. Porušila nějakou podmínku, kterou jí had stanovil? Nebo ji někdo zabil, či unesl, aby jej dovedla k hadovi, co má poklady na rozdávání?

Vyjednavač:

» Družinka potká v lese zmiji, mluvící lidským hlasem. Kdosi jí ukradl kouzelný zelený kámen. Nabídne postavám, že když ho přinesou zpět, ukáže jim, kde se za rovnodennosti otevírá brána do světa snů. Jenže stopy vedou k váženému alchymistovi Aznathovi, který slíbil knížeti vyrobit kouzlo pro boj s lesními démony. Patří snad had mezi ně?

Útočník:

» Posvátná lípa, zajištující přízeň bůžků povětří, začala usychat. Pokud se postavy dostanou dávnými tunely až k jejím kořenům, najdou tam hnízdo obrovské zmije, která svým jedem pomalu tráví lesní vílu, jež je duší posvátného stromu. Odváží se za ní do temnoty, kterou neprozáří žádný oheň, a do dutin stromu, kterými se sotva protáhnou?

» Když se družině podaří vystopovat obávaného elfského zbojníka Iliviena, začne elf hrát na píšťalu. Vzápětí se ze všech koutů vyrojí zmije.

Snový svět

Kolem klepadla byl ovinutý had. S hlavou na každém konci těla.

"Sejměte někdo tu potvoru, ať můžeme vejít dovnitř," ozval se Nevid štítivě.

"Já jsem Brána," zasyčely dva rozeklané jazyky. "Můj polibek nese sen, do nějž chcete vstoupit. Však než vás zbavím tíže vašich těl, položím vám otázku.

Kdo nezodpoví správně, zůstane navždy snít."

Varianta: Krvezmij gb

  • Charakteristika: 2—4 (zmije + Běžný boj, Orientace ve městě)
  • Sudba: 7
  • Hranice: Tělo 4, Duše 1, Vliv 3
  • Přirozený jed: Prudký zmijí jed (uštknutí lidé, zvířata a běsi / rychlý mocný kontaktní jed > Tělo, smrt — zvýšení Ohrožení + vyřazení + nepřesně na Odolávání strastem / klikatá kresba na zádech)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich s pomocí jazyka

Ze zmije po sedm let krmené lidskou krví se prý stane zmek... anebo taky ne. Možná jen vyroste a zatouží po další. Jako kmen stromu silný had se pak za nocí plíží městem a v temných uličkách loví žebráky, nebo uteče do divočiny, kde z úkrytů přepadá pocestné a nečekaným uštknutím se je snaží rychle usmrtit. Pokud se mu to nepodaří, může kořist předstíranými výpady zatlačit na skálu, keř, nebo do slepé uličky, kde jí cestu zahradí mohutné smyčky zmijího těla.

Varianta: Hadí král bh

  • Charakteristika: 3—5 (zmije + Vyjednávání s lidmi, znalosti mastičkáře a alchymisty, Magie iluzí, Sebedůvěra)
  • Sudba: 14
  • Hranice: Tělo 1, Duše 5, Vliv 7
  • Přirozené nástroje a ochrany: zrádný sykot (slova), Ocelová vůle
  • Zvláštní schopnosti: zmije + Autorita, Přeludy (mág), Nezranitelnost (odhad úmyslů)

Připoutat si k sobě mluvící zmiji mohou zejména léčitelky či alchymisté. Vyžaduje totiž vzácný lektvar, jehož hlavní přísadou je část její vlastní svlečené kůže (platba: suroviny). Po zániku Pouta společníka zabije, aby nemohl kůži zneužít (jako přísadu nebo jako symbolický dotyk na ni).

Zubr cb

  • Charakteristika: 2—4 (zejména běh, Běžný boj zblízka, Orientace v divočině)
  • Sudba: 9
  • Hranice: Tělo 6, Duše 2, Vliv 4
  • Přirozené zbraně a zbroje: hlava s rohy (dlouhá drtivá), kopyta (drtivá), zubří kůže (kožená)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich
  • Talenty: Velký kopytník (bravurní, pokud je zahnán do úzkých či v zuřivosti)
  • Zvláštní schopnosti: Ztělesněná zkáza (útok s rozběhem), Masakr (boj zblízka)

Z temné hradby hvozdů dosud vycházejí večer na luka rohatí obři. Vedle jejich majestátní postavy vypadá leckterý domácí býk jako trpaslík. Mohutný vous a hustá hříva dodávají zubrům divoký vzhled, a pokud se rozzuří, jsou opravdu nebezpeční. Většinou se ale chovají mírně.

Zubří stáda stále tu a tam pobíhají po odlehlých planinách, v okolí vesnic se však stahují pod ochranu rozlehlých bučin a doubrav. Tam jsou v bezpečí také před Hordou a polkany, kteří je ve stepích často loví. Říká se, že ve hvozdech se dostávají pod ochranu víl, které je krmí zvláštními bylinkami, aby je snáze přiměly k útoku na uhlíře, či jiné narušitele lesního klidu. Čas od času se objeví i pověst o divokých zubrech, ničících úrodu, nebo o zubrech lidožroutech, ale jsou to spíše jen báchorky.

V dalekých stepích však kolují také pověsti o moudrých ochráncích kraje, mluvících zubrech. Tyto bájné bytosti jsou primitivními národy uctívány jako polobohové či duchové země, ke kterým si šamani chodí pro radu. Vyznačují se prý hlubokým, uklidňujícím hlasem a úctyhodnou znalostí všech tajemství, která krajina skrývá. Dokážou odhadnout, jaká bude zima, kdy přijde bouře a kdy obleva, kolik bude v příštích letech zvěře či ve které jeskyni sídlí hledaný běs. Rádi poskytnou své znalosti každému, kdo chce vyhnat nešetrné kolonizátory či ničivého netvora. Umějí však také být velice přísní, obzvláště na ty, kteří by chtěli příliš zasahovat do rovnováhy kraje. Tak se to alespoň říká. Přes všechna barvitá svědectví divochů totiž zůstávají mluvící zubři v civilizovaných zemích pouhou legendou.

Jak jedná:

» Lidí se příliš nebojí, ale z obydlených oblastí se obvykle stahuje pryč.

» Má klidnou a rozvážnou povahu, samice s mláďaty však napadají toho, kdo se příliš přiblíží.

» Staří samotářští býci mohou být popudliví a je lepší se jím vyhýbat.

» Mluvící zubři jsou vlídní a k poctivým lidem se chovají laskavě.

» Ještě vstřícněji jednají s tím, kdo je motivován nezištnou touhou pomoci jiným.

Jak bojuje:

» Rozeběhne se proti nepřátelům a převálcuje každého, kdo mu stojí v cestě. (oblíbený manévr: rozsáhle)

» Tvrdým čelem sráží protivníky na zem, nabírá je na rohy a odhazuje stranou, nebo přiráží ke stromům a kamenům, o které je drtí. Co se mu připlete pod kopyta, to obrovskou vahou zadupe do země. (oblíbený manévr: mocně)

» Pokud se rozběhne jeden, dá se často do pohybu celé stádo, a nezastavitelně smete vše, co je v cestě.

» Mluvící zubr nerad zabíjí. Předpokládá, že soupeře přivede k rozumu i pár zlomených kostí.

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Které zvíře bývalo v kraji nejhojnější, lze doložit názvy vesnic jako Zubrovec, Zubrník, Zubírka, Turovice, Tuří Lhota, Oháňka a Bejčov. Jenže poslední dva roky majestátních kopytníků postupně ubývalo a nyní jsou na vymření. Vesničanům to nijak nevadí, ale starý druid z Lipových Síní by rád věděl, co je příčinou náhlého vymizení zubrů, proto požádá svého učedníka z družiny o pomoc.

»» Ukáže se, že zubry tajně pochytali barbaři ze severu, kteří je chtějí používat jako válečná zvířata pro své nájezdy. Jejich elitní oddíly zvané Kopyta zkázy budou co nevidět zadupávat do země vše živé. Zkusí postavy zubry osvobodit, obrátit proti svým pánům, připojí se k chystání pastí, nebo z kraje raději utečou?

Legenda:

» Krollí kmen věří, že kdesi v pláních žije bílý zubr — mocné a moudré zvíře. Všichni bájní hrdinové si k němu chodili pro radu. A tak, když se na kamenech v okolí začnou objevovat tajemné znaky, s nimiž si ani čaroděj neví rady, je potřeba opět vyhledat mytického tvora a požádat jej o pomoc. V blízkosti těch znamení se totiž stala už dvě neštěstí.

»» Posvátné zvíře nikdo nenašel. Jen mladá bojovnice Gloan narazila v traviskách na bílou zubří mršinu. Někdo bájného kopytníka zabil, aniž by využil jeho maso. Stopy vrahů vedou k nedaleké elfí osadě. Je jasné, že celá událost popudí duchy planin a krollové se jejich hněv pokusí odvrátit pomstou. Podaří se s elfy vyjednat vydání pachatele, nebo hrozí krvavý konflikt?

»»» Po prostudování zubří mršiny postavy zjistí, že zvíře bylo na bílo pouze nabarveno. Zdá se, že někdo chtěl vyvolat mezi krollími kmeny a elfy válku. Že by za to mohli lidští kolonizátoři, toužící po území obou ras? Nebo naopak elfové vše nastražili tak, aby první stopy ukazovaly na ně, ale další už na kolonizátory? Je přece známo, že elfí vládce by v obraně proti lidem rád získal spojence, a divoké kmeny byly dosud značně váhavé...

Strážce:

» Hluboko v houštinách, v závoji šera mezi sloupovím staletých kmenů, bije podle pověstí srdce lesa. Zkazky praví, že je z jednoho kusu drahého kamene. Nikomu se však dosud nepodařilo jej ukořistit, neboť je hlídáno strašlivým zubrem, kterému prý pomáhá v boji s vetřelci samotný hvozd.

Snový svět

Šerá obloha se zachvěla. Nízký černý mrak plující nad plání přinášel dunění kopyt.

"K zemi!" křikla Sívien a sama se vrhla pod nejbližší keř. Dunění pohltilo celý kraj, i země se začala třást. Po spodní straně oblaků se valilo obrovské stádo mohutných zvířat. Blesky vykřesané tepajícími kopyty křižovaly nebe jako klubka rozžhavených drátů.

"To by mě zajímalo," zakroutil hlavou Strebor, když se masa těl přehnala za obzor, "jestli jejich kravince padají nahoru nebo dolů."

Varianta: Mluvící zubr cb

  • Charakteristika: 4—6 (zubr + ošetřování Duše, znalost krajiny a všech tvorů v ní)
  • Sudba: 16
  • Hranice: Tělo 7, Duše 6, Vliv 5
  • Přirozené nástroje a ochrany: podmanivý hlas (slova), Srdce gryfa
  • Zvláštní schopnosti: zubr + Diplomat, Autorita, Triumfální příchod

Mluvící zubři bývají ještě o něco mohutnější než divocí, a navíc je odlišuje barva srsti. Ta je zpravidla bílá, černá, nebo dokonce sytě rudá.

Želva e

  • Charakteristika: 1—3 (zejména plavání, Orientace v divočině, rybolov, hledání vody)
  • Sudba: 2
  • Hranice: Tělo 1, Duše 1, Vliv 1
  • Přirozené zbroje: krunýř (železo)
  • Neobvyklé smysly: vynikající čich
  • Talenty: Malý plavec (zběhlost pod vodou)

Tvorové zrození za úsvitu věků, svědci vzestupu i pádu draků, staletími nepozměnění obrněnci, pro které jako by čas nic neznamenal — to jsou želvy. Rozvážné a dlouhověké, kryté svými kostěnými krunýři, pozorují netečně a vytrvale chvat světa okolo. Většinou jsou malého vzrůstu, ale v dalekých zemích lze narazit i na obrovské želvy s nohama silnýma jako kmen stromu či ploutvemi velikými jako rybářské čluny.

Želvy jsou drobné obyvatelky teplých mokřadů a lužních lesů v nížinách. Přesto, že je jejich pomalá chůze příslovečná, jsou tito bezzubí plazi draví — loví malá vodní zvířata. Kdesi na jihu se však prý vyskytují i býložravé želvy, či naopak mohutné predátorky, nebezpečné i pro člověka.

Želvy obdařené lidskou řečí žijí prý ještě déle než ostatní. A protože mívají dobrou paměť, lidé je vyhledávají jako studnice informací ze zapomenutých věků. Nechápou však lidský spěch ani touhu znát všechno hned. Hovoří pomalu a k vytoužené odpovědi se dostávají oklikou. Zlé jazyky tvrdí, že tím získávají čas pro vodníka, který zaposlouchaného člověka snadno překvapí. Říká se také, že jejich krunýře chrání před všemi nemocemi a že jejich maso uzdraví i umírající. Existuje však podezření, že jsou to pověry, rozšířené mluvícími zajíci jako pomsta za jakousi dávnou porážku.

Jak jedná:

» Před člověkem se schová do vody, kde je snadno zaměnitelná s kamenem.

» Často vylézá na břeh, kde se vyhřívá na sluníčku.

» Na podzim se zavrtává do bahna na dně, kde přezimuje.

» Mluvící želva ráda rozpráví a její přízeň získá obzvláště dlouhý a zamotaný příběh.

Jak bojuje:

» Boji se bude snažit vyhnout.

» Při jakémkoli nebezpečí se ukryje ve svém krunýři a spoléhá na jeho tvrdost.

» Při jejím pronásledování může postava zapadnout do bahna, zamotat se do šlahounů vodních rostlin, nebo se dostat nad hlubinu.

» "Nebušte tolik na ten krunýř, vždyť říkám, že jsem doma."

Jakou roli má v příběhu:

Kořist:

» Známý bard Smilvít touží po cizokrajném nástroji, vyráběném z želvího krunýře. Protože je zvyklý na skvostné věci, slíbí bohatou odměnu za nejkrásnější krunýř v zemi. Jenže ten patří posvátné želvě, která prý přináší kraji hojnost ryb, a tak se bard dostává do konfliktu s pověrčivými vesničany. Na kterou stranu se postavy přidají?

» V lese se po setmění ztrácejí lidé. Stařešina Dubec poprosil věštkyni Klotu o radu, jak tomu zabránit, ta však tvrdí, že odpověď lze nalézt jen v želvím krunýři. Jenže želvy žijí právě v mokřinách onoho nebezpečného lesa. Podaří se postavám nějakou ulovit a vrátit se před soumrakem?

»» V lese družina narazí na několik roztříštěných krunýřů s rýhami po drápech. Stopy vedou k jeskyni, kde leží alchymický svitek, pojednávající o shodnosti počtu štítků na želvím hřbetě s počtem úplňků v roce. Sídlí v lese nebezpečný čaroděj, nebo se tam někdo snaží zbavit měsíčního prokletí?

Útočník:

» "Ten balvan nás sleduje, před chvílí tam nebyl." "Chceš mi namluvit, že si podrobně pamatuješ přesný rozložení všech těch šutrů kolem?" "Tenhle je jinej, takovej pravidelnej. Myslím, že jsem ho viděl už odpoledne. A když jsem se před chvílí otočil, měl jsem pocit, že z něj čouhají nožičky... Co když jen čeká, až usnem?"

Legenda:

» V temných tůních, skrytých houštinami lužních lesů, žije prý už po staletí želva mluvící lidským hlasem. Leží v hlubokém bahně na dně a voda kolem jí šeptá o všech věcech, kolem kterých kdy protékala. Staré báchorky praví, že kdo sní polévku z této želvy, získá všechno vědění. Je třeba ji zabít dřív, než se to povede nepřátelům.

» Krollí náčelnice Gwatu vlastní mocný štít, vyrobený z želvího krunýře. Její předkové jej podle pověstí ukradli mytickému plazímu běsovi, kterého svrhli do propasti, a od té doby se v kmeni dědí jako odznak moci. Jenže staré zkazky praví, že jednoho dne se okradený démon vrátí pro svůj majetek. A tak když se na kmenech objeví symbol želvy, kreslený krví, nikdo z krollů nepochybuje, že ta doba právě nastala. Čekají kraj útoky pradávného běsa, nebo za tajemnými znaky stojí něco jiného?

Snový svět

"Moudrá želvo, přicházíme za tebou s prosbou o radu," pronesl Nevid dramatickým hlasem. "Podstoupili jsme tisícero nebezpečí, abychom se k tobě dostali. Čelili jsme šerým bojovníkům, kouzlům běsů, krakenovi i pastem šílené štiky a nyní tě prosíme o slyšení. Prozraď nám, kde najdeme Malíře."

Obrovský krunýř se pohnul. Z otvoru zejícího jako černý chřtán jeskyně se vysoukaly mohutné zobákovité čelisti.

"Nejspíš jste si mne s někým spletli," usmála se želva a ukousla Nevidovi hlavu.

Varianta: Praželva ea

  • Charakteristika: 6 (želva + boj zblízka proti všem druhům bytostí, zastrašování lidí a zvířat)
  • Sudba: 36
  • Hranice: Tělo 12, Duše 2, Vliv 7
  • Přirozené zbroje a ochrany: krunýř (kámen), Ocelová vůle
  • Talenty: Velký plavec (bravurní pod vodou)
  • Zvláštní schopnosti: Oživlá hora, Ztělesněná zkáza (zalehnutí), Masakr, Prastarý

Obří dravé želvy nejsou prý jen zkazkami z dalekých krajin. Pověsti praví, že na dně hlubokých jezer přespávají prastaří vodní plazi z dob draků. Jsou velcí jako dům a říká se, že někteří na svých krunýřích dokonce nesou ostrůvky. Když dostanou hlad, číhají u břehu na pocestné a neopatrná zvířata, jež zavalí pod svým krunýřem, chytnou do čelistí či zaženou do bláta, kde kořist zapadne. Některé ale útočí na přístavy, ničí lodě a z vody loví tonoucí, drtí je mezi troskami plavidla, stahují pod vodu nebo narážejí na skalnatý břeh.

Varianta: Mluvící želva e

  • Charakteristika: 1—3 (želva + vypravěčství)
  • Sudba: 5
  • Hranice: Tělo 1, Duše 4, Vliv 3

Kdo by si přál získat mluvící želvu, nemusí ji složitě přemlouvat. Staré želvy se rády nechají krmit, místo aby se namáhaly lovem. Nejvíce je ale láká vyslechnout si nové zajímavé příběhy (platba: akce). Po zániku Pouta se nechají dál nosit, dokud postava nenarazí na nějaké zajímavé jezírko.